Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Richard Kraus - Jáchymovské peklo (výňatek z knihy Erzgebirge - Ein Stück Erzgebirge, ein Stück Weltgeschehen

Jáchymovské peklo

Stav výsypky Na Slovanech v 60. letechNásledky (úspěchy) atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki přitáhly pozornost Sovětů k českému Jáchymovu a okolním horám a kopcům, které šťastnou náhodou (jak se dalo předpokládat) ležely v jejich okupačním prostoru. A navíc tak blízko „nepřítele". Sověti objevili uran také u sebe doma za Uralem, ale zde byly přípravné práce již hotové, mohlo se už jen dál a dál kopat. A to dělali tak systematicky a důkladně, že se prokopali až do Saska. Neboť Němci už nesměli propříště představovat žádné nebezpečí, natožpak atomové. Ať se raději domy a ulice propadnou do šachet a štol, což se také dělo a ještě se dít bude v budoucnosti.

Když Sověti vtrhli v roce 1945 do Sudet, připadly jáchymovské uranové doly okamžitě pod sovětskou správu. Za Němců tu bylo 350 stálých dělníků, v následujících dvou letech zde pracoval stejný počet horníků. Pak ale najednou, když se objevily první příznaky „studené války", začala těžba uranu nabírat na intenzitě. Protože práce byla poměrně dobře zaplacená, přišli do Jáchymova horníci i z českého vnitrozemí. Nejméně jedna třetina byli v první polovině 50. let političtí vězni, kteří žili buď v bývalých zajateckých táborech, nebo v nových „lágrech", které si postavili vlastníma rukama. Takové tábory byly u každé větší šachty. Tábory s ostnatým drátem a strážními věžemi představovaly pro blízké okolí strašný symbol toho, co hitlerovské Německo před několika lety naplánovalo a zrealizovalo. Město a okolí byl přísně střežený region, kam se člověk mohl dostat jen s náležitými dokumenty. Hotely a penziony sloužily četným „bezpečnostním orgánům". V revíru vedly práce stovky sovětských „specialistů". Škola stejně jako obytné domy, kterých zde po odsunu Němců byl dostatek, sloužily tisícům takzvaných brigádníků. Místní řemeslníci a živnostníci (jakmile už neměli co na práci, byli najati místními orgány) a pohlceni taktéž zdejšími šachtami. Samozřejmě že u toho také nechyběly ani 4 000 německých obyvatel z celého okolí, kteří nebyli odsunuti. Byli buď z nějakého důvodu mezi trestanci, nebo mezi takzvanými „normálními", kterým se ale nevedlo o mnoho lépe.

Vycházeje z dobrých, ale tajných zdrojů napsal v roce 1951 „Neudecker Heimatblatt", noviny odsunutých Němců, mimo jiné tyto řádky:

„Kam se kdysi vydávali lázeňští hosté nebo kde se proháněli milovníci zimních sportů, fárají dnes trestanci do dolů. Kde kdysi lanová dráha kolébala turisty na Klínovec, nalézá se dnes překladové nádraží s dvanácti kolejemi, rozjíždějí se ohromné nákladní automobily, aby odvezli surovou rudu co nejrychleji na východ.

„Zanechte naděje, kdo vstupujete."

Toto strašné varování z Dantova Pekla by mohlo být na ceduli vedle baráku hned za Starou Rolí (Altrohlau). Zde na staré mezistátní silnici, která vede z Karlových Varů do Annabergu a Chemnitzu, potká člověk první stanoviště SNB, jehož úkolem je hermeticky utěsnit zakázanou oblast okolo hornického revíru Jáchymov. V šedozelených uniformách sovětské armády a s kulomety na hrudi zastoupí cestu a nevlídným hlasem žádají legitimace.

Zatímco jeden prohlíží dokumenty a kontroluje datum vystavení, razítko, účel cesty, dívají se druzí dva nedůvěřivě do auta. Krátký pozdrav: „Čest práci!", může se jet. Může se jet dál na území, při jehož vyslovení Češi a Slováci sebou strachy škubnou. Být poslán sem na nucené práce je ten nejhorší trest, znamená to nejistý osud, na jehož konci v tisících případů stojí smrt!

Zatímco se po horských silnicích blíží náš automobil k Jáchymovu, předjede nás dlouhý, šedě natřený autobus se zamřížovanými okny. Usedlíci? Kromě doprovodného ozbrojeného komanda se jedná o přísun pracovních otroků. To mají na starost okresní soudy, které svými prolhanými rozsudky nahrazují mrtvé a smrtelně nemocné vězně za nové. Zavšivené baráky v Bratrství je pohltí, jako už pohltily desítky tisíců jiných, kteří zde už byli rozděleni na jednotlivá pracoviště. Čísla, která kdysi bývala profesory nebo vrahy, učiteli nebo zloději, lékaři nebo lupiči, inženýry nebo šmelináři.

Mezi 4 000 Němci jsou pracovní otroci, kteří byli z pochybných důvodů postaveni v roce 1945 před takzvaný lidový soud a odsouzeni k trestům odnětí svobody na 25 let nebo na doživotí. Zmizeli v šedé armádě těch, kteří žijí v pracovních táborech v blízkosti šachet, šachet Bratrství, Svornost, Rovnost, Mariánská-Eliáš, Hanušov nebo Vikmanov.

Ještě dnes nevědí nic o svých rodinách a příbuzných, kteří žijí kdesi v západním Německu nebo ve východní zóně. A jsou mezi nimi šťastlivci, kteří zvýšeným pracovním úsilím mohou získat právo na návštěvu přímého příbuzného, která se koná za přísného dohledu v karlovarském okresním vězení. Naděje, po které zoufale toužili v životě za dvojitým plotem z ostnatého drátu pod elektrickým napětím, který přerušují jen strážní věže se strojními puškami a u kterého se v noci na řetězech prohánějí štěkající hlídací psi, připravení roztrhat na kousky každého, kdo by se odvážil k nim přiblížit.

Tábor Bratrství leží deset minut pěšky nad sběrným táborem uprostřed lesa. Tady živoří zhruba 500 trestanců, kteří ve třech směnách fárají do dolů. V táboře není žádné lékařské zařízení, k čemu také? Velitel Gallat vede strašidelný regiment. „Já vás, vy psi..." je jeho oblíbený výraz. Zdravý, nemocný nebo kvůli vysokému věku neschopný práce, každý vězeň musí fárat pod zem, v neděli jako v pracovní den. Jen každou třetí neděli je volno, „jáchymovská neděle". Ale i v tento den, když není žádná zvláštní směna, se z nějakého politického důvodu musí sfárat.

Tyto „speciální brigádní směny" se týkají i civilních dělníků, kteří v jáchymovském revíru také pracují, byť v malém počtu. Většinou to jsou specialisté a profesionální čeští horníci. Jejich život se od toho trestaneckého odlišuje jen málo. Bydlejí po dvou nebo třech v „cele" v jednom z velkých paneláků v blízkosti ostrovského nádraží, odkud je také pod dohledem vozí do šachet a zase zpátky. Každý jejich krok, ať už do společné kuchyně nebo kantýny, střeží SNB.

I jim se může přihodit to co vězňům, že je v noci vytáhnou z postele a „prohledávají" je. Až na kůži jdou tyhle prohlídky, při kterých se pátrá po letácích, vzorcích kamene, zakázaných novinách nebo necenzurovaných dopisech. I oni podléhají stejným represáliím jako vězni, když by se někdo z nich pokusil o útěk. Neoznámení plánovaného útěku jednoho z kamarádů znamená pět let žaláře. Samotný útěk vynáší až dvacet let, pokud ovšem uprchlík přežije zatčení.

Stokrát nacvičovali biřici Stráže Národní Bezpečnosti (SNB) chytání a zatýkání uprchlíků. Rozumějí svému řemeslu. Společně s podnikovou milicí, která se skládá z bývalých partizánů, bleskově prohledávají lesy a pole, vypouštějí stopařské psy a bez varování zahajují palbu. Pokusit se o útěk se zdá naprosto nesmyslné - a přesto se o něj vždy někdo pokusí. Jiskru naděje si uchovává i týrané zvíře. Jiskru naděje na svobodu."

Tolik text z roku 1951.

Když se na to díváme s odstupem, byla to šťastná náhoda, že se takováto zpráva za takových podmínek vůbec dostala na veřejnost a že nezůstala utajena zbytku světa, respektive „Západu". A právě toto si komunisté nepřáli, to se v žádném případě nemělo stát, alespoň do té doby, dokud bylo v Jáchymově co těžit. Proto také ta brutální tvrdost a strach před špióny. Dokud „nepřítel" nevěděl nic o tom, co se tady provádí kvůli atomovému zbrojení a vyrovnávání se Američanům, pak se „likvidace" informátorů vyplácela. I když se ale podařilo doručit zprávu, přesto to nepomohlo dalším mrtvým za ostnatým drátem. To celé kopání uranu pak bylo do budoucna bezcenné, protože i „nepřítel" od této chvíle zbrojil dál.

Dnes zůstává otázka: Vyplatila se vůbec ta těžba uranu? Kdo odsoudí ty, kteří za to nesou odpovědnost? Kdo se postará o lidi nemocné v důsledku ozáření, pokud tedy ještě žijí? Byli odškodněni za práci a dobu strávenou v táboře?

Výtěžek činil za těchto 12 let 8 000 tun uranu. Síť štol pod touto oblastí je hustější než všechny místní silnice, cesty a pěšiny dohromady. Má to ale jedno plus: Rusové si odvezli surový materiál a kraji prospěli tím, že ho zbavili radioaktivního „odpadu"! Mnoho lidí ale zemřelo kvůli zbraním a budoucím jaderným elektrárnám!

Diskuse

[1]  lola, mail

tyjo konecne clanek ve kterym se neco dozvim :)

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA