Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Interview mit Petr Mikšíček in Landeszeitung - 1. Teil

Kdy Vás poprvé napadlo zkusit zabývat se krajem Krušných hor do hloubky, co Vás k tomu vedlo, popř. jak vypadal první pokus?Krušnohorská svatbaOd mala jsem jezdil na chalupu prarodičů v Rudném. Jsem v dobrém slova smyslu typický produkt rekreantství 70. a 80. let. Na vysoké škole mi přestalo stačit jezdit do Krušných hor pouze za lyžováním a sekáním trávy a začal jsem se zajímat o historii kraje, stýkat se s místními. Rozhodl jsem se napsat o Krušných horách bakalářskou práci, ale nakonec jsem to rozšířil na celé pohraničí. Krušné hory se staly základem pro projekt Zmizelé Sudety. Právě v Rudném jsem se poprvé osmělil zaklepat na dveře prvního sběratele. Vznikly zde první fotodvojice, popisky i úvodní texty knihy a výstavy. A po vzoru Krušných hor jsme potom zpracovali ostatní regiony. Chalupa v Rudném je pro mne místem silné inspirace. Napsal jsem tam i bakalářskou a diplomovou práci, mnoho povídek, Waldgang, Krajinu za školou i Znovuobjevené Krušnohoří. Jezdím tam psát, odtrhnout se od mnoha pout, která mě v Praze nedají klidu. Jak získáváte historické fotografie a dokumenty, sbíráte je také na saské straně hor?Tyto materiály mi poskytují sběratelé z regionu, rekreanté a lidé z Německa. Mezi lidmi je ohromné množství materiálu. V archivech a muzeích jsem zatím nehledal. Dosud jsem se nesetkal s nezájmem sběratelů zapůjčit mi fotografie či kroniky. Asi je to tím, že skenuji podklady většinou přímo u nich. Je to vždycky fajn povídání. Nad fotografiemi se dobře vypráví. Většinou si to povídání rovnou nahrávám na diktafon. Na saské straně hor jsem také sbíral. Protože nejsem německy plynule mluvící, tak mi pomáhal kolega z Antikomplexu Ondřej Matějka. On si povídal se sběrateli a já skenoval. Nahrávku mi potom přeložil a já ten materiál zpracoval. Jít ke sběrateli ve dvou je úplně nejlepší. Nejvíce se toho dozvíte. Sasští krušnohorci jsou aktivitou vycházející z naší strany hor velmi nadšeni a pomáhají, jak to jen jde. Například Uli Möckel z Schöneheide je nejskalnějším fanouškem výstavy. Nechyběl na žádné instalaci a diskusi. Vždycky mi pomáhá bourat a balit výstavu. Také mi dal spoustu historických fotografií. Ačkoliv neumí česky, tak vždy trpělivě vyslechne přednášku o horách, účastní se diskuse a potom nám pomůže sbalit techniku. Prostě parťák. Sám zkompletoval a vydal knížky o zaniklých obcích na české straně hor. Pomáhal Vám někdo, ať už podporou, motivací nebo pomocí při sběru dokumentů?Na začátku práce na projektu Znovuobjevené Krušnohoří byla nabídka starosty Božího Daru Jana Horníka, abych něco podobného jako Zmizelé Sudety vytvořil pro centrální Krušnohoří a umírající hotel na Klínovci. Cílem byla inteligentní propagace Krušných hor a pomoc hotelu na Klínovci. Bez finanční podpory obce Boží Dar, Služeb Boží Dar a Nadačního fondu Klínovec by nevznikla žádná kniha, výstava ani kalendář. Takže můj největší dík patří osvíceným lidem v tomto horském městečku nad mraky.Jak sběr dat, tak příprava knihy a výstavy probíhala v roce 2005. Bylo to ohromné množství práce. Na fotografické pobyty zde jsem si vybral veškerou dovolenou a padly na ně snad všechny víkendy. Přesto mi s pořizováním fotodvojic musel pomáhat můj táta, kterého to také ohromně baví. Měli jsme také kliku na počasí, jaro bylo slunečné a šťavnaté a z těch fotografií je to cítit. Se sběrem materiálu v Německu mi pomohl Ondra Matějka. S knihou zase vypomohla grafička Johana Kratochvílová, která ji vlastně zachránila, protože jinak by asi vyšla s děsivou sazbou. Během čtyř dní ji kompletně celou přesázela. I proto v prvním vydání bylo „hodně much“. Tvář dala také i výstavě, kalendáři a nové „černé“ titulce knihy. S celým projektem, ale hlavně s výstavou mi pomáhala dobrá duše Nadačního fondu Klínovec, paní Emíle Švehlová. Po první instalaci výstavy 18. 12. 2005 na Božím Daru jsem byl zralý na rok dovolené. Přepracování bylo ohromné. Naštěstí rok 2006 už byl volnější a spíše ve znamení sklízení ovoce z tohoto dostihu.  Na projektu pracujete ve svém volném čase, nebo je to Vaše práce?Dá se říci, že z 80 % je to moje volnočasová aktivita. Protože v Praze pracuji jako živnostník, mohu si dovolit občas odjet i v pracovní dobu. Jako běžný zaměstnanec, který musí osm hodin denně sedět v kanceláři, bych to nikdy nezvládl. Práce pro Krušné hory mě zatím neuživí, ale doufám, že snad někdy v budoucnu ano. Dělal bych to asi ze všeho nejraději. Autorský honorář z prodeje knihy Znovoubjevené Krušnohoří reinvestuji do organizace putování výstavy, do diskuzí v regionu. Je v tom spousta nákladů na cestovné. Můj čas nepočítaje. Takže to funguje tak, že prodej knihy udržuje v chodu výstavu. A výstava zase přiláká návštěvníky a čtenáře knize. Je to takový vzájemně se doplňující koloběh. Marketingově to funguje dobře. Skromným nadšencům to ke štěstí stačí. Jak Znovuobjevené Krušnohoří zasahuje do Vašeho soukromého života? No, docela dost. Teď už je to lepší, ale v tom roce 2005 a 2006 to bylo skoro jedno a totéž. Moje žena ale naštěstí přistoupila na fakt, že si mě bere i s „věcným břemenem“ Znovuobjeveného Krušnohoří :-) Jednou z událostí, která propojila náš soukromý život s Krušnými horami bylo nalezení magického místa v louce na Ryžovně, které nazývám Srdce hor. Tvoří ho skupina skalek takřka kruhového tvaru. Jsou porostlé stromy, mechy a borůvčím. Když jsem tam stál, přišlo mi, že je to místo, kde se schází všichni tvorové a duchové Krušných hor. Takový místní „parlament“ a amfiteátr zároveň. A na jedné té skalce stojí zvláštně pokroucená bříza a vypadá jako skřítek. A tak vznikl Krušnohorský březový skřítek a já ho pasoval do role hlavního ducha hor. Původně jsem chtěl, aby celé Znovuobjevené Krušnohoří vyprávěl on, ale pak jsem od toho ustoupil. Je to jiný žánr. Velmi mi to místo ale učarovalo a rád bych někdy o něm napsal pohádkový příběh. Je odtamtud totiž vidět vše, co je pro Krušné hory typické. No a na tomto místě jsme se s ženou zasnoubili a minulý rok v červnu i vzali. Byla to krásná jarní svatba. Dokonce louka v okolí pár dní před svatbou pestrobarevně rozkvetla, takže to bylo dokonalé. A počasí také vyšlo. Krušné hory se tak staly součástí našeho vztahu a nehodláme na tom nic měnit. Svatba pokračovala oslavou na Božím Daru. A hned druhý den proběhla vernisáž výstavy na Klínovci. Krásně se tam spojili dohromady svatebčané a návštěvníci výstavy. Rozdávaly se svatební koláčky a atmosféra byla vynikající. Na svatební cestičku už jsme ale jeli do Jeseníků. Považujete projekt Znovuobjevené Krušnohoří za dokončený, nebo v něm ještě budete pokračovat, co je jeho cílem, má se stát uceleným encyklopedickým celkem?Výstava má plán termínů a instalací až do konce roku 2008. V listopadu se poprvé vydá na delší cestu mimo region a začne tak plnit svoje velké poselství – vylepšovat jméno Krušným horám. Zavítá do Mnichova, Prahy, Brna, Plzně, Drážďan, Ostravy. Pokud se bude kniha dál prodávat a bude potřeba udělat dotisk, mohu ji znovu rozšířit o další obce. Internetové stránky čekají tento rok největší změny. Od dubna budou fungovat s úplně novým designem a funkcemi. Budou umožňovat uploadovat materiál pro každého uživatele a také budou pracovat s více formáty: video, zvuk, atd. Tyto změny proběhnou v rámci navazujícího projektu, který podala opět obec Boží Dar a který se jmenuje Mozaika krušnohorské kultury. Financován je z fondu Interreg IIIa. Základní ideou je přiblížit lidem vlastní i nevlastní minulost a tradice kraje, aby se na ně mohli lépe „naroubovat“ :-) Půl roku jeden týden v měsíci budu systematicky sbírat další materiály z obcí a měst Krušnohoří na české i saské straně.Také bych chtěl „dojít“ i do východní části hor. Navštívím i archivy v Bavorsku. V rámci projektu budu sbírat nejen další fotografie, písemné prameny a vyprávění, ale i životní příběhy lidí, kteří jsou bytostně spjatí s Krušnými horami. Takto nashromážděný materiál se zveřejní na internetových stránkách www.znovuobjevenekrusnohori.cz . Doufám, že se nám tak podaří zkompletovat sbírku historických dat pro budoucí reprezentativní knihu o Krušných horách. Proč je podle vás téma historie Krušnohoří pro čtenáře z našeho regionu v dnešní době tak zajímavé?

Domnívám se, že Krušné hory v sobě snoubí všechny typické prvky, které charakterizují osud česko-německého pohraničí ve 20. století a navíc i devastaci průmyslovou těžbou v Podkrušnohoří. Jsou takovou ikonou vývoje celého tohoto území. Je to region nabitý událostmi, který vypráví velmi silný příběh o lidech a horách. A každý, kdo se do něj zaposlouchá, tak nezůstane neovlivněn. Dnešní doba je příhodná tomu, abychom uvažovali nejen o tom, jak lidé mění krajinu, ale také jak krajina mění obyvatele, kteří v ní žijí. A to si asi dlouho nikdo neuvědomoval. Vyprázdněná krajina po odsunu Němců neznamená jen návrat divoké přírody, ale také vyprchanou kulturu, tradice a paměť. A každý pokus o návrat tradice do vykořeněného kraje je vítán, či alespoň pečlivě sledován. Rozpomínání se je pozitivní jev. Snažil jsem se koncipovat fotodvojice a texty tak, aby zpřístupnily silný příběh Krušnohoří i lidem, kteří o ně dosud žádný výrazný zájem neměli. Jak v Karlovarském kraji, tak i jinde v republice. Nesoustředil jsem se tedy pouze na přesný popis regionálních událostí, ale hlavně na postihnutí vnitřního pouta k těmto „ušmudlaným“ horám. Snažil jsem se je textem očistit, otřít slzy, upravit, rozesmát a představit jako krásné pohoří. To je základní poselství a myšlenka projektu. No a díky tomu, že výstava opravdu celý rok putovala po Karlovarském kraji a po Sasku, tak ji vidělo mnoho lidí. Bylo s tím i hodně práce, vše zajistit. Knihu si zakoupily 4000 lidí a internetové stránky navštívilo od června 9400 návštěvníků. Celý projekt byl tak velmi široký nejen formálně - výstava, kniha, web, kalendář, ale také obsahově. Každý si tam něco našel. Někdo data, někdo úvahy, někdo pocity. Někdo fotodvojice, někdo historické snímky. Je to asi nejkomplexnější projekt, jaký jsem kdy dělal. A mám ho moc rád. Stejně jako Krušné hory.
Jaké jsou vaše další plány ?Plánů je spousta, to se tak rychle popsat nedá. Určitě se budu dál věnovat projektu Krajina za školou, což je projekt pro základní a střední školy vycházející právě ze Znovuobjeveného Krušnohoří. V Antikomplexu chceme natočit celovečerní dokument o pohraničí. Rýsuje se i spolupráce s městem Bílina, která chce obnovit místní kulturní centrum a Antikomplex by mohl pro něj zajišťovat náplň.

Také mám v hlavě nápad na dvě beletristické knihy, které bych rád napsal. Bohužel na to nemám čas. A časem snad přijde i rodina, takže se uvidí.

Diskuse

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA