Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Hledání domova a kořenů

Hledání domova a kořenů v pohraničí
Krušné hory byly nelidnatějším pohořím Evropy. Je zřejmé, že zde muselo vzniknout veliké množství tradic, příběhů a památek. Zachránit se jich po odsunu německy mluvících obyvatel povedlo nejspíše jen minimum.Většina dnešních krušnohorců proto nezná své regionální tradice a dějiny. Naším tajným přáním je, aby kniha, výstava, semináře a diskuze Znovuobjevené Krušnohoří nastartovaly cestu pro obnovu občanské společnosti v krajích, kterým vévodí Krušné hory, a podpořily rozvoj regionální literatury, která by oslovila nejen odborníky, ale hlavně zainteresovanou veřejnost a i návštěvníky z celé republiky. Jak je možné takové přání splnit?

Být Krušnohorcem

Nezájem místních obyvatel a také návštěvníků z celé republiky o Krušné hory se promítá do úrovně tzv. regionální literatury. Zatímco „šumavská literatura" je dnes mezi čtenáři velmi žádaná a dobře se prodává, podobný typ literatury v Krušných horách ještě pořádně nevznikl. Krušnohoří stále čeká na rozkvět textů, příběhů, vzpomínek a dalších literárních útvarů, které by ze všech stran dokumentovaly a přibližovaly život v tomto pohoří. I když jsou vydávány drobné publikace nebo dějiny měst, neexistuje potřeba uchopení kolektivní regionální identity. Ačkoliv se leckdo může cítit jako „Krušnohor", tak neexistuje příliš literatury, která by interpretovala existenciální pocit „být Krušnohorcem". Místní lidé to prožívají skrze svoji každodenní přítomnost v horách, rekreanti a další návštěvníci vychutnávají pocit občasného „neokoukaného" splynutí s krajinou.

Kolektivní identita v Sudetech

Lesní dělníciCelkově ale platí, že tento osobní, ale sdělitelný pocit, mnoho lidí ze svých duševních hlubin nevytahuje na povrch. Ono totiž hledání spontánní kolektivní identity v bývalých „Sudetech" zřejmě je pro starší generace něčím špatným. Vytváření kolektivní identity souvisí se ztotožněním s tradicemi, kulturou a dějinami regionu. A ty byly na Severozápadě velmi důkladně likvidovány. Pokud nejsou obyvatelé s tímto krajinným a kulturním dědictvím ztotožnění, je těžké dojít jednotného postoje ke „Krušnohorství". I proto je dnes vztahování se k různým oblastem tolik odlišné. Neexistuje základní kámen „povinného" krušnohorského čtiva, které by každý znal a které by se stalo společným kulturním dědictvím. Tuto potřebnou syntézu dějin, krajiny, tradic a pocitů dnešních obyvatel a jejich německých předchůdců lze zřejmě najít pouze v díle karlovarského historika PhDr. Stanislava Burachoviče. V jeho textech je ukryto hluboké „Krušnohorství". Mezi regionálními historiky či vypravěči z dob německého osídlení před rokem 1945 lze tuto potřebu vyznání se z kouzla společného života v Krušnohoří nalézt mnohem častěji.

Šumavská inspirace

„Opožděnost" krušnohorské regionální literatury a hledání kolektivní identitiy lze rovněž dokumentovat na následujícím srovnání. V roce 1995, na začátku boomu šumavské literatury, stál kulturně-literární sympozion a sborník Znovuobjevená Šumava. Dnes je Šumava vzorem znovuobjevování krás, historie, krajiny, osobností a příběhů. Toto setkání obrátilo zájem šumavských obyvatel i rekreantů k překladům knih, zápisků, kronik a různých periodik z němčiny. Od té doby se šumavskými živoucími i zaniklými obcemi, tradicemi, pověstmi, běžným životem, řekami, kameny, horami a rozhlednami zabývají nejen odborníci, ale hlavně laici. Toto znovuobjevování všech podob a projevů Šumavy podnítilo vyšší zájem návštěvníků o malebný horský kraj, přeshraniční spolupráci obcí, škol a dalších institucí. Být někde doma V prostoru Krušných hor vznikl projekt Znovuobjevené Krušnohoří až o deset let později. Jak ale říká stará známá pravda, nikdy není pozdě. Základním předpokladem pro spontánní ztotožnění s krajinou, která mistrovsky snoubí přírodu, lidské dějiny, emoce, hodnoty a kulturu, je cítit se v ní doma. Vím, že pocit domova je v pohraničí citlivým, ale zároveň velmi důležitým problémem. Někdo se zde brzy po svém přistěhování cítil doma, jiný tento bazální pocit zakotvenosti nepocítil dodnes. Je to subjektivní pouto. Ten, kdo se zde doma necítí, možná zažívá strach z bývalých německých obyvatel a majitelů. Tento permanentní pocit potenciálního ohrožení a provizoria mu nedovoluje zde zakořenit a splynout s okolním přírodním i sociálním prostředím. Je to součást života v dosídleném pohraničí, kterou si někdo uvědomuje více, někdo méně. Pro obyvatele z vnitrozemí Čech a Moravy je to ale pocit neznámý.

Česko-německá katarze

Rozhovor s pamětníky na Božím DaruJe však třeba připomenout, že toto vnímání je přežitkem z dob komunismu. Většina německých rodáků zažívá také permanentní - a nám neznámou - touhu po domově. Je to nekonečná potřeba vracet se do místa svého dětství a povídat si o něm s někým. Nejlépe se současnými obyvateli jejich bývalého domu či obce. Tito staří lidé znají pocit domova, ale nemohou jej využít v praktickém životě a pečovat o něj. Dnešní majitelé a obyvatelé v pohraničí naopak v takovém domě či obci žijí. Chybí jim ale esence bytostného sepětí s místem. Jak z tohoto problému ven? Nabízí se jednoduché řešení, které by doporučil každý buddhistický věřící: „Ať si tito lidé popovídají, padnou si do náruče a odpustí si. Jedině tak ukončí cyklus věčného návratu dostatečně nevyřešených vztahů." Je ale pravdou, že cesta až k takové chvíli - katarzi - je pro různé lidi různě obtížná. Samozřejmě se může stát, že tento člověk Vaše přátelské gesto odmítne. V tu chvíli si řekněte, že jste narazili na to malé procento špatných lidí, které se rodí v každé zemi. Mohu však z vlastní zkušenosti potvrdit, že se Vám spíše podaří takovou nedůvěru překonat a zažijete splynutí dvou zcela opačných tenzí, strachů a pocitů. To má za následek jejich vyléčení či ukončení. Proto, až budete stát tváří v tvář někomu, kdo se narodil ve Vašem domě, a jeho tvář nebude zrovna přívětivá, usmějte se na něj a pozvěte ho dál, udělejte mu čaj nebo mu podejte židli. I on totiž neví, jak se k Vám chovat. Také má počáteční nedůvěru. Stejně jako my máme schématickou nedůvěřivou představu o „sudeťákovi", tak i oni mají stereotypní představu o nás a není leckdy pozitivní. Všechny tyto staré a zaprášené kulisy nepřátelství však při prvním vstřícném gestu mohou navždy zmizet v nenávratnu. A to je ohromná odměna za jeden úsměv. Domov a bezpečí Jestliže na konci takového setkání bude úlevné oddychnutí obou stran a tichá vnitřní radost, tak vězte, že se do Vašich srdcí vlévá domov. Od tohoto okamžiku jste také získali nové přátele. S pocitem domova a bezpečí v srdci je každá informace o Vašem rodném kraji mnohem zajímavější.

Všichni tvorové Krušných hor Vám přejí příjemné a inspirující chvíle nad knihou

Diskuse

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA