Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Tisková zpráva k vydání knihy Znovuobjevené Krušnohoří

Tisková zpráva k vydání knihy Petra Mikšíčka Znovuobjevené Krušnohoří

Kmotr knihy senátor Hadrava z Lokte na Božím Daru 30.9. 2005

Služby Boží Dar, s.r.o vydávají knihu Petra Mikšíčka Znovuobjevené Krušnohoří.

Kniha má 403 stránek, obsahuje více než 250 fotodvojic historických fotografiií a soudobých snímků (pořízených od ledna 2005 do června 2005). Kniha je důsledně dvojjazyčná - ČJ a NJ. Fotografickým pracím a sepisování textů předcházel etnografický sběr dat v obcích a městech v české i saské částí centrálního Krušnohoří. Projekt Znovuobjevené Krušnohoří vznikl v rámci regenerace nejvyššího vrcholu Krušných hor Klínovce, kterou připravuje obec Boží Dar, Nadační fond Klínovec a Služby Boží Dar, s.r.o. Do konce listopadu 2005 by se ke knize měla přidat i stejnojmenná barevná výstava. Ta bude instalována nejprve v Božím Daru a postupně proputuje celým Krušnohořím a zavítá i do dalších míst ČR a Německa.

Souvislosti s dalšími projekty Petra Mikšíčka

Kniha navazuje metodicky na knihu Zmizelé Sudety, která seznamuje čtenáře s problematikou Sudet. Zároveň souvisí i s literárním cestopisem Petra Mikšíčka Sudetská pouť aneb Waldgang, ve které autor líčí svoji pěší iniciační cestu kolem Čech, při které objevil v pohraničních křoviscích a ruinách zaniklou civilizaci Sudet. V současné době se Petr Mikšíček zabývá projektem pro základní a střední školy - Krajina za školou. Tyto školy budou formou projektového vyučování realizovat výzkum, jaký ukazuje nová kniha Znovuobjevené Krušnohoří. Sondu do vývoje a změn mikroregionálních až regionálních dějin a krajiny. Školy na konci projektu získají soubornou knihu podobnou knize Zmizelé Sudety, kde budou prezentovány výsledky výzkumů na všech školách. Zároveň pro ně bude vyrobena výstava.

Osobně knihu Znovuobjevené Krušnohoří vnímám jako završení prácí na tématu Sudet. Triumvirát pohledů (škála pohledů) se uzavřela. Od obecného nastartování diskuzí o sociokulturním a etnografickém vytlačení významu pojmu Sudety v naší společnosti (Zmizelé Sudety), přes návrat k inspiraci, hledání věčného pramenu emocí ze sudetské krajiny (Sudetská pouť aneb Waldgang) až ke konkrétní studii mikroregionu se specifickým osudem (Znovuobjevené Krušnohoří).

Vývoj paradigmat - Zmizelé - Pouť - Znovuobjevené - tak dává schéma pro princip revitalizace pocitu zodpovědnosti za "nevlastní" kraj. V poslední knize je použita nejmodernější technika pro zachyceni obrazu, zvuku a grafické ztvárnění. V listopadu snad bude hotova i výstava, mnohem krásnější než Zmizelé Sudety. Bude barevná a velkoformátová. Ukáže, jak jaro vtrhlo do extrémní zimou sevřeného Krušnohoří.

Snad se objeví i pohledy a kalendář. Vše bude záviset na spolupráci s obcí Boží Dar a jejich nadšení pro věc. Znovuobjevení představuje model dalších budoucích knih o regionu, jaké mohou vznikat takřka všude.

Definice knihy Znovuobjevené Krušnohoří a její poslání

Kniha je pokusem o výklad osudů česko-německého pohraničí na příkladu centrálního Krušnohoří, které za posledních 600 let prožilo velmi dramatické události. Hlavní osou knihy není důsledná regionální historiografie, ale svěží představení specifik zdejšího kraje v rámci vývoje celého česko-německého pohraničí.

Krušnohorská literatura a kolektivní identita

Krušné hory byly nelidnatějším pohořím Evropy. Je zřejmé, že zde muselo vzniknout veliké množství tradic, příběhů a památek. Zachránit se jich po odsunu jejich nositelů povedlo nejspíše jen minimum.Většina dnešních obyvatel proto nezná své regionální tradice a dějiny. Jak se takový nedostatek paměti krajiny projevuje?

Nezájem místních obyvatel a také návštěvníků z celé republiky o Krušné hory se promítá do úrovně tzv. regionální literatury. Zatímco „šumavská literatura" je dnes mezi čtenáři velmi žádaná a dobře se prodává, podobný typ literatury v Krušných horách ještě pořádně nevznikl. Krušnohoří stále čeká na rozkvět textů, příběhů, vzpomínek a dalších literárních útvarů, které by ze všech stran dokumentovaly a přibližovaly život v tomto pohoří. Ačkoliv jsou vydávány drobné publikace, nebo dějiny měst, neexistuje potřeba uchopení kolektivní regionální identity. Ačkoliv se leckdo může cítit jako „Krušnohor", tak neexistuje příliš literatury, která by interpretovala existenciální pocit „být Krušnohorcem". Místní lidé to prožívají skrze svoji každodenní přítomnost v horách, rekreanti a další návštěvníci vychutnávají pocit občasného „neokoukaného" splynutí s krajinou. Celkově ale platí, že tento osobní, ale sdělitelný pocit, mnoho lidí ze svých duševních hlubin nevytahuje na povrch. Ono totiž hledání spontánní kolektivní identity v bývalých „Sudetech" zřejmě je pro starší generace stále pokusem o „revanšismus". Vytváření kolektivní identity souvisí se ztotožněním s tradicemi, kulturou a dějinami regionu. A ty byly na Severozápadě velmi důkladně likvidovány. Pokud nejsou obyvatelé s tímto krajinným a kulturním dědictvím ztotožnění, je těžké dojít jednotného postoje ke „Krušnohorství". I proto je dnes vztahování se k různým oblastem tolik odlišné. Neexistuje základní kámen „povinného" krušnohorského čtiva, které by každý znal a které by se stalo společným kulturním dědictvím. Tuto potřebnou syntézu dějin, krajiny, tradic a pocitů dnešních obyvatel a jejich německých předchůdců lze zřejmě najít pouze v díle karlovarského historika PhDr. Stanislava Burachoviče. V jeho textech je ukryto hluboké „Krušnohorství". Mezi regionálními historiky či vypravěči z dob německého osídlení lze tuto potřebu vyznání se z kouzla společného života v Krušnohoří nalézt mnohem častěji.

„Opožděnost" krušnohorské regionální literatury a hledání kolektivní identitiy lze dokumentovat i na dalším srovnání. V roce 1995, na začátku boomu šumavské literatury, stál kulturně-literární sympozion a sborník Znovuobjevená Šumava. Dnes je Šumava vzorem znovuobjevování krás, historie, krajiny, osobností a příběhů. Toto setkání obrátilo zájem šumavských obyvatel i rekreantů k překladům knih, zápisků, kronik a různých periodik z němčiny. Od té doby se šumavskými vesnicemi a městy, samotami, zaniklými obcemi, tradicemi, pověstmi, bájemi, běžným životem, řekami, kameny, faunou, florou, horami a rozhlednami zabývají nejen odborníci, ale hlavně laici. Toto znovuobjevování všech podob a projevů Šumavy podnítilo vyšší zájem návštěvníků o tento malebný horský kraj, přeshraniční spolupráci obcí, škol a dalších institucí.

V prostoru Krušných hor vznikl projekt Znovuobjevené Krušnohoří až o deset let později. Jak ale říká stará známá pravda, nikdy není pozdě. Základním předpokladem pro spontánní ztotožnění s krajinou, která mistrovsky snoubí přírodu, lidské dějiny, emoce, hodnoty a kulturu, je cítit se v ní doma. Vím, že pocit domova je v pohraničí citlivým, ale zároveň velmi důležitým problémem. Někdo se zde brzy po svém přistěhování cítil doma, jiný tento bazální pocit zakotvenosti nepocítil dodnes. Je to subjektivní pouto. Ten, kdo se zde doma necítí, možná zažívá strach s bývalých německých obyvatel a majitelů např. jeho domu. Tento permanentní pocit potenciálního ohrožení a provizoria mu nedovoluje zakořenit a spontánně splynout s okolním přírodním i sociálním prostředím. Je to součást života v dosídleném pohraničí, kterou si někdo uvědomuje více, někdo méně. Pro obyvatele z vnitrozemí Čech a Moravy je to ale pocit neznámý. Je však třeba připomenout, že toto vnímání je přežitkem z dob komunismu. Většina německý rodáků zažívá také permanentní - a nám neznámý - pocit spojený s domovem. Je to nekonečná touha se vracet do místa svého dětství a povídat si o něm s někým. Nejlépe se současnými obyvateli jejich bývalého domu či obce. Tito staří lidé znají pocit domova, ale nemohou jej využít v praktickém životě a péči o něj. Dnešní majitelé a obyvatelé v pohraničí naopak v takovém domě či obci žijí. Chybí jim ale esence bytostného spětí s místem. Jak z tohoto problému ven? Nabízí se jednoduché řešení, které by doporučil každý buddhistický věřící: „ Ať si tito lidé popovídají, padnou si do náruče a odpustí si. Jedině tak ukončí cyklus věčného návratu dostatečně nevyřešených vztahů. Je ale pravdou, že cesta až k takové chvíli - katarzi - je pro různé lidi různě obtížný. Samozřejmě se Vám může stát, že Vás takový člověk bude strašit a bude Vám vyhrožovat soudními žalobami. V tu chvíli si řekněte, že jste narazili na to malé procento špatných lidí, které se rodí v každé zemi. Mohu však z vlastní zkušenosti potvrdit, že spíše se Vám podaří takovou nedůvěru překonat a zažijete splynutí dvou zcela opačných tenzí, strachů a pocitů. To má za následek jejich vyléčení či ukončení. Proto, až budete stát tváří v tvář někomu, kdo se narodil ve Vašem domě a jeho tvář nebude zrovna přívětivá, usmějte se na něj a pozvěte ho dál, udělejte mu čaj nebo mu podejte židli. I on totiž neví, jak se k Vám chovat. Také má počáteční nedůvěru. Všechny tyto staré a zaprášené kulisy nepřátelství však při prvním vstříceném gestu navždy zmizí v nenávratnu.

Jestliže na konci takového setkání bude úlevné oddychnutí obou stran a tichá vnitřní radost, tak vězte, že se do vašich srdcí vlévá domov. S pocitem domova a bezpečí v srdci je každá informace o Vašem rodném kraji mnohem zajímavější.

Naším tajným přáním je aby kniha, výstava, semináře a diskuze Znovuobjevené Krušnohoří nastartovaly cestu pro obnovu občanské společnosti v krajích, kterým vévodí Krušné hory a podpořily rozvoj regionální literatury, která by oslovila nejen odborníky, ale také zainteresovanou veřejnost a i návštěvníky z celé republiky.

Nadregionální propagační funkce knihy

Kniha je koncipována jako „exportní artikl", který má seznámit širokou veřejnost s dějinami, krajinou, tradicemi a příběhy centrálního Krušnohoří na české i saské straně. Kniha tak může pomoci získat větší povědomí o tomto horském koutu na Severozápadu Čech a také zvýšit jeho návštěvnost. Od začátku roku 2006 náš záměr významně podpoří stejnojmenná výstava, která bude v prosinci 2005 instalována na Božím Daru. Výstava bude na rozdíl od knihy celobarevná a bude ještě více poutat pozornost krásami Krušných hor. Společně by se výstava s knihou mohly vydat na putování po celé ČR ve stopách precedentní výstavy Zmizelé Sudety.

Kniha si klade jako krédo nabourat schématickou setrvačnost posuzování Krušných hor jako zničeného pohoří obětovaného těžbě uhlí. Kniha významným způsobem upozorňuje na přehlíženou přírodní krásu a schopnost místních lidí žít a přežít ve vysokých nadmořských výškách. Hustota osídlení od 700 m n.m až do 1080 m.n.m není jinde v republice k vidění. Vzhledem k neexistenci velkoplošné ekologické ochrany tak představují Krušné hory do budoucna příklad spontánního soužití člověka a přírody bez dogmatických zákazů podnikání. V tomto ohledu jsou Krušné hory jedinečným prostředím, kde probíhá přirozené horské zemědělství, průmysl a kultura.

Přínos knihy pro regionální obyvatele

Přesto není kniha určena pouze nezasvěcených čtenářům. Zvláště historické snímky dávných obyvatel, všechny fotodvojice a kapitola Příběhy a místa centrálního Krušnohoří budou jistě zajímavé právě pro místní obyvatele. Dalším významným prvkem knihy je koncepce vyprávění o horách jako o celku. Proto je do příběhů a fotodvojic zahrnuta i saská strana Krušnohoří. Celkově kniha může fungovat jako svěží seznámení s dějinami regionu pro mladé čtenáře a jako kompendium inspirativnch postřehů pro starší a zkušenější čtenáře.

Hlavním lákadlem pro místní obyvatele v rámci celého Karlovarského a Ústeckého kraje je zachycení postupné obnovy symbolu Krušných hor - Klínovce. Tento nejvyšší vrchol Krušnohoří byl vždy velmi hrdým místem pro turistiku, odpočinek a kulturu. V průběhu 90. let se z památkově chráněného hotelu stala ruina, která byla v roce 2003 definitivně uzavřena.

Od tohoto roku se snaží obec Boží Dar získat finanční prostředky pro rekonstrukci. V knize jsou podrobně rozepsány fáze využívání, oprav a rozpadu tohoto objektu. Cílem knihy je také pomoci sebrat potřebné finanční prostředky. Z tohoto důvodu založila obec Boží Dar Nadační fond Klínovec. Číslo účtu společně s výzvou k podpoře je součástí této knihy.

Celkové vyznění knihy

Celkový étos knihy je veden nezávislým pohledem znalce hor, který není místním obyvatelem a také není nijak motivován pro jednostranné vychvalování regionu či konkrétních obcí. Nadhled, který byl charakteristickým prvkem výstavy Zmizelé Sudety, zůstal typický i pro tuto knihu a výstavu. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěné tak, aby byl čtenář nucen konfrontovat text s vlastní zkušeností. Čtenář tak může rozvažovat o roli Krušných hor v rámci česko-německého pohraničí, celé České republiky a také Německa.

Pro potřeby knihy a výstavy autor provedl plošný sběr historických fotografií a příběhů pamětníků. Kouzelné historické snímky obyvatel hor a jejich činorodosti provázejí texty v jednotlivých kapitolách. Příběhy míst, které nám vyprávěli pamětníci, zdobí poslední kapitolu, ve které jsou přiblíženy dějiny a specifika jednotlivých současných i zaniklých sídelních lokalit.

Grafická podoba knihy

Pokud máte představu, jak vypadala kniha Zmizelé Sudety, tak Vám mohu slíbit, že kniha Znovuobjevené Krušnohoří je mnohem krásnější a praktičtější. Veškeré historické snímky jsou kvalitně neskenovány, retušovány a kontrastně upraveny. Všechny nové fotografie byly pořízeny na digitální zrcadlovku Nikon D 70. Jsou skvěle prokreslené a ostré. Celková grafická úprava je mnohem zdobnější než u Zmizelých Sudet.

Co se praktičnosti týče, přímo na průvodní texty ke kapitolám navazují fotodvojice. Na konci knihy je rejstřík lokalit, který Vám pomůže při výletech a hledání v krajině najít v knize všechny historické snímky dané lokality.

Doufáme, že se Vám bude kniha líbit.

Kniha je rozdělena na devět částí:

1) Úvod - Znovuobjevené Krušnohoří: Obecnější zamyšlení nad polohou a posláním Krušných hor a jeho dvou hlavních vrcholů. Interpretace Klínovce jako Olympu Severozápadu, který by si zasloužil více pozornosti.

2) Hornická krajina: Představení dějin Krušnohoří od dob jeho osídlení až po začátek 20. století. Kapitola je charakterizována hlubším ponorem do regionálních dějin a krajiny. Přesto si zachovává lehkost a vnímání místních událostí v kontextu celých Čech.

3) Běžný život v náručí Krušných hor: Kapitola, která se detailně věnuje specifikám horského zemědělství v průběhu celého roku. Příkladem pro vyprávění je obec Rýžovna. Kapitola je volně převzata z knihy Ein Stück Erzgebirge, Ein Stück Weltgeschehen od Richarda Krause, rodáka z Rýžovny.

4) Uranová horečka: Tato kapitola představuje základní problémy spojené s objevením a těžbou uranu v Jáchymově a jeho okolí.

5) Výměna obyvatelstva ve tváři krajiny: Od této kapitoly se již vyprávění stává obecnějším vylíčením problematiky tzv. Sudet za posledních 70 let. Hlavní osou kapitoly je nacionální rozkol Čechů a Němců ve 30. letech 20. století, válečná léta a tragický konec tradičního osídlení pohraničí po roce 1945.

6) Socialistická tvář hor: Kapitola popisuje devastaci domovního fondu Krušnohoří, začátek obnovy nemovitostí po zrušení vojenského pásma, vliv rekreantů na stav domů a místních tradic. Kapitola se také snaží popsat dobovou estetiku, která významně proměnila např. Fichtelberg a Kurort Oberwiesenthal.

7) Dnešní Krušnohoří: Tato část popisuje vývoj Krušnohoří po roce 1990. Zvláště pro obce a města Krušnohoří bylo zásadní, jak se vypořádaly s „klíčovými" 90. lety. Kapitola ukazuje proměny území na příkladech vývoje zaměstnanosti, kutilství, přeshraniční spolupráce. Temným bodem této epochy je devastace hotelu na Klínovci a bankrot rukavičkáren v Abertamech. Tato část se také věnuje specifickým prvkům v životě české a saské strany Krušnohoří.

8) Nový Klínovec: Konkrétní studie současného stavu a budoucí přestavby hotelového komplexu na Klínovci. Převzato ze studie proveditelnosti, vypracované pro Služby Boží Dar, s.r.o.

9) Příběhy a místa centrálního Krušnohoří: Tato část představuje detailnější seznámení s konkrétními místy centrálního Krušnohoří. Je zde použit nashromážděný etnografický materiál z kvalitativního výzkumu realizovaného autorem.

Diskuse

[1]  Jiří Pokusný, mail

Jen to zkouším, zda se tady nějaký příspěvek vyloupne.

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA