Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Kapitola 1 - Hornická krajina

Až do 12. století byla jak česká, tak saská strana Krušných hor synonymem pro pravý hraniční temný hvozd. První lidé začali toto území osidlovat až v druhé půlce 12. století. Lákaly je sem tmavé a těžké krupky cínu a blyštivé stříbro, které nacházeli v řekách a potocích stékajících z hor do údolí Ohře a po zvlněném hřebenu hor do Saska. Kolem roku 1170 byl postaven hrad Schwarzenberg na saské straně. Pod jeho ochranou začali do hor proudit horníci, zemědělci a řemeslníci. Na české straně hrála obdobnou roli strážní románská věž nad městem Nejdek. Z dominantního skalního útesu hlídala posádka Černé věže průběh a výnosy rýžování stříbra, cínu a dalších kovů v řece Rolavě. Dalším jádrem osídlení, které dosáhlo fenomenálního úspěchu o pár století později, byla osada Konradsgrün - dnešní Jáchymov.

Až do poloviny 20. století se s příchodem dalších a dalších horníků, řemeslníků a zemědělců zabydlovala náhorní rovina krušnohorského hřebenu. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhlo Krušnohoří ve třicátých letech 20. století. Jaká to tedy byla krajina?

Okopávání bramborVzhledem k hustému osídlení v Krušných horách byly obce rozesety takřka všude od podhůří až po nejvyšší lokality kolem Božího Daru. Většina obcí byla charakteristická roztroušenou zástavbou, ke které v časech hornictví náležely štoly a později políčka či pastviny, a byla situována ve stráních. Ty bylo nutné kvalitně odvodnit, aby obdělávaná půda nebyla znehodnocena kyselou vodou tekoucí z hřebenů hor. Pole a pastviny často dosahovaly až do tisíce metrů nad mořem. O takovou půdu se bylo možno starat až od druhé půlky dubna, do té doby byla v ledovém a sněhovém sevření. Až do října se místní obyvatelé snažili ze země získat co nejvíce plodin pro dlouhé zimy. Pěstování brambor, cibule, česneku, jahod, malin, kedluben, salátů a dalších plodin bylo možné i v 800 m n. m. na jižní stráni v obci Rudné. Obdobně tomu bylo i na jižním svahu Hřebečné, která byla pověstná svým teplým klimatem. Zbytky obvodových zdí políček z kamenů ukazují, že zemědělství v tisíci metrech nad mořem zde skutečně fungovalo.

Domy, které v takových stráních stály, byly zpočátku prosté dřevěné chatrče s jednou světnicí a chlévem pod jednou střechou. Takových domů se nám dodneška zachovalo již velmi málo, neboť se po válce rychle rozpadly. Stačilo, aby nebyly vytápěny pět zim. Začátkem 20. století se začaly stavět již zděné domy. Byly to jak malé jednogenerační domky pro dělníky, tak i vícegenerační dvoupatrové domy s typickým krušnohorským štítem. Ve větších obcích a městech se stavěly i měšťanské domy a velké hotely.

Hornická krajina

Z této epochy se na tváři Krušných hor zachovalo mnoho stop. Jsou jimi jak rýžovnické kopečky podél potoků, např. Černé, tak i propadliště nad štolami - tzv. pinky. Někdy se štoly propadly úplně a vznikly tak kaňony jako u Horní Blatné - Vlčí jámy. Na mnoha místech se také stavěly vodní příkopy, nejznámější je Blatenský příkop, ale Rudenský vodní příkop si můžete sami celý projít. Jako brázdu procházející lesem či loukami ji můžete sledovat od mostku přes Rolavu nad bývalou obcí Chaloupky až do Rudné. Brázda však často mizí pod nánosy novějších vrstev, takže její hledání není právě nejjednodušší.

Lidem bližší ale jsou domy, ve kterých se ještě dnes bydlí. Krásné hrázděné domy můžete nalézt na mnoha místech. Například muzeum v Horní Blatné, domy v Perninku, Božím Daru a v Jáchymově. Zvláště město Jáchymov je stavebním a urbanistickým klenotem. Po obrovském požáru v roce 1873 město výrazně změnilo tvář, protože se místo hrázděných domů začaly stavět nové kamenné domy. Směle můžeme říci, že Jáchymov je nejkrásněji položeným horským městem České republiky. Celé údolí Jáchymova bylo skvostem kulturní krajiny v objetí divoké horské přírody. V Abertamech se stavěly měšťanské budovy, v menších obcích to byly spíše menší jedno- či dvougenerační dělnické domky se štítem.

Protireformace - Čechy se poprvé zbavují svých obyvatel

Po konci třicetileté války (po roce 1648) došlo k prvnímu vyhnání obyvatel z důvodu jejich ne­slučitelnosti se státním zřízením. Za hranice habsburského domu museli odejít všichni protestanti, kteří odmítli přejít na katolickou víru. Vyhnanci z Čech mířili zejména do Johanngeorgenstadtu - města pojmenovaného po tolerantním saském kurfiřtovi Janu Jiřím. Tímto způsobem se české království poprvé zřeklo velmi pracovitých horníků a úspěšných podnikatelů, kteří založili svoje provozy v sousedním Sasku. Vytvořili tak konkurenci pro doly a další řemesla, která zůstala v Čechách. Pro saské Krušnohoří ale byl exodus protestantů požehnáním. Pozvedli nejen hospodářskou úroveň, ale také obohatili genofond (incest býval v těch dobách obvyklým problémem nedostupných horských údolí). Pozitivním faktorem pro region bylo navázání velmi úzkých a vřelých vztahů těchto rozdělených obyvatel na obou stranách hranice a od té doby lze mluvit o jednom Krušnohoří.

Zima a mor v horách

Po období nadšeného osidlování Krušných hor přišly morové rány, které zdecimovaly populace horníků, a války, které vyhladovělé obyvatele vyháněly do lesů. Období po konci třicetileté války nebylo pro Krušnohoří nejšťastnějším. Stříbrná a cínová prosperita pominula, lidé neměli práci, chudli a také trpěli kvůli tzv. „malé době ledové" (šlo o teplotní výkyvy v řádu několika stupňů Celsia). V 17. století se život v horách stal velmi složitým. Naštěstí tyto krásné hory vychovaly velké patrioty, kteří organizovali sbírky pro místní chudé. Začala se také objevovat nová řemesla a lidé zakládali nové výroby, například se zde uchytila výroba moderních krajek a rukavic.

Nejobydlenější hory Evropy

Výroba perleťových knoflíkůNa hřebeni hor stálo veliké množství obcí, částí obcí a samot. Dokonce se zde nacházela i města. Husté osídlení bylo na tuto nadmořskou výšku vůči jiným pohořím ve střední Evropě nezvyklé a stalo se celorepublikovým unikátem. Krušné hory byly dokonce nazývány nejvíce obydlenými horami Evropy. I proto zde zůstalo tolik památek, původních sídel a krajinných děl. To je bohatství Krušných hor. V žádných jiných českých horách nenaleznete v nadmořské výšce od šesti set metrů nad mořem tolik měst. Kraslice, Klingenthal, Rolava, Nejdek, Abertamy, Horní Blatná, Johann­georgenstadt, Breitenbrunn, Ritersgrün, Boží Dar, Kurort Oberwiesenthal, Jáchymov, Vejprty, Bärenstein, Kovářská, Přísečnice - všechna tato města vznikla díky těžbě rud. Proto se lidé do těchto nehostinných koutů vydali. Proto jim toto obtížné žití stálo za to.

Život na hřebenu hor byl chudý a náročný. Každá vlna neúrody, válek a epidemií nemilosrdně kosila místní obyvatele. Už za vlády Marie Terezie v 18. století byla bída obyvatel Krušných hor v Rakousku-Uhersku vyhlášená, a tak právě tato panovnice vyhlásila sbírku na chudé. Krušnohorským žákům zase pomáhal ve studiích biskup pražský Franz Tippmann z Božího Daru a Alois Renner z Perninku.

Vypořádávání se s nepřízní klimatu se sta­lo základním prvkem místní kultury. Jinak s tu­hými a dlouhými zimami bojovali ve měs­tech, ji­nak v obcích a samotách přímo na hře­beni. Vzniklo tak mnoho tradic, příběhů, písní a pracovních postupů. Ještě v roce 1797 označil doktor Merkel tuto oblast za „saský severní pól", který je na české straně o něco drsnější a jehož nehostinnost se táhne ještě 30 kilometrů na východ a 20 kilometrů na západ. Místní usedlík, píše dr. Merkel, „ovládá stejně dobře jako Laponec pohyb na prkýnkách připevněných k nohám a klouže s nimi rychle i v nejhlubším sněhu".

Domácí práce - záchrana Krušnohoří

Prvním pozitivním impulsem v období bídy by­lo zavedení paličkování krajek, které Krušným horám dala Barbara Uttmannová z Annabergu. V roce 1561 vešla ve známost její úprava výrobní technologie, která dala základ po celé Evropě známé krušnohorské krajce. Do výroby krajek se zapojila většina žen v celých západních Krušných horách. Výdělky z této mravenčí práce byly sice nízké, představovaly však pravidelný příjem. Za dlouhých zim dávaly zapomenout obyvatelům dřevěných domů na sníh a nehostinnost života v horách.

Výnosnější řemeslo přinesl do české části Krušných hor v roce 1850 Adalbert Eberhard původem z Abertam. V roce 1826 se vyučil ve Vídni rukavičkářem a založil tam svoji první firmu na výrobu vycházkových rukavic. V roce 1850 přenesl výrobu rukavic právě do Abertam. Založil tak nejvýnosnější obchod pro Krušné hory po odeznění hornictví a stal se pro region obdobně důležitou osobou, jako byl pro Zlínsko Tomáš Baťa. Výroba rukavic se soustřeďovala v Abertamech, ale jednotlivé provozy byly rozprostřeny po okolních obcích od Božího Daru přes Jáchymov až po Nejdek a Kraslice. Výroba se neustále zvyšovala, a tak v roce 1937 bylo vyvezeno 5 655 000 párů rukavic do šedesáti zemí v celém světě. Krušnohorské manufaktury zásobovaly USA, Kanadu, Anglii, Jižní Afriku či Skandinávii.

Do Krušných hor se vrátila prosperita, což se projevilo také nadprůměrným počtem různých spolků, které místní lidé zakládali. V Krušných horách tak byly k vidění spolky lyžařské, turistické, okrašlovací, hudební, fotbalové, cvičební, myslivecké, hornické či živnostenské cechy.

Další možností domácí práce byla výroba cínových lžící a ražení knoflíků. V lesích se v milířích vyrábělo dřevěné uhlí a těžila se rašelina. Lidé si mohli také přivydělat sběrem borůvek, hub či klestí.

Začátek turistiky v horách

Funkcionáři abertamského sportovního klubuKoncem 19. století se v celé Evropě začal rozšiřovat kult cestování, romantických výletů a poznávání významných regionálních míst. Češi měli tuto módu spojenou s národním obrozením, které samo ze své podstaty „vyhánělo" lidi z měst do míst, která utvářela české kulturní dějiny. V Krušnohoří si místní obyvatelé sdružení v početné spolky uvědomili, že pro turisty, kteří začínali ve významném množství navštěvovat většinu pohoří Čech, je potřeba vytvořit zázemí a nabídnout jim krásná místa pro výlety. Začaly tak vznikat průvodce po horách, začaly se tisknout pohledy a hlavně stavět rozhledny a hotely.

Rozhledna na Klínovci

Již v roce 1825 existovaly zprávy o jakési „pyramidě" ze dřeva, která prý byla postavena roku 1817. V roce 1829 už k vrcholu vedla sjízdná silnice. Příliv turistů a vlastenců zesílil. V roce 1838 byla na místě pyramidy postavena nová rozhledna, která se jmenovala Gloriett. A když potom následují­cího léta shořela, jáchymovští vlastenci v červenci 1880 rychle vystavěli novou dřevěnou rozhlednu, kterou o čtyři roky později nahradila masivní kamenná věž (která stojí dodnes). Získala jméno Věž Franze Josefa (Franz Josef Turm). Hned vzápětí byl na Klínovci postaven první dům, který se záhy ukázal jako příliš malý. Od roku 1893 měl celoročně otevřeno. Nástup zimní sportů na přelomu století lákal stále více turistů na obě hory, Klínovec i Fichtelberg. Následovala přístavba s hotelovými lůžky a sálem. Na Klínovci se pořádala lyžařská cvičení rakouské armády, pro jejíž vojáky se v letech 1906 až 1907 přistavěly nové ubytovny. A sem bylo také zavedeno telefonní připojení.

V roce 1908 se na Klínovci konala velká vzpomínková výstava na počest Franze Josefa a u příležitosti jubilea jeho vlády. Byla to největší událost v širokém okolí. Velký sál byl pro ten účel vyzdoben, jeho strop byl opatřen kazetami z kůže. Na kazetách byly vyobrazeny erbovní znaky všech okolních vesnic a měst z celých českých Krušných hor až po Karlovarsko. Všechny tyto obce zde vystavovaly svoje výrobky. Rozhledna byla roku 1919 od základu zrenovována, bylo zavedeno teplovodní vytápění jak do pokojů, tak do ostatních elektrifikovaných prostor. Po druhé světové válce musely být - kvůli nepříznivému působení škodlivých látek - veškeré střechy a venkovní fasády kompletně opraveny.

Až do vypuknutí druhé světové války byl na Klínovci čilý turistický ruch a zdejší horský hotel byl perlou celého severozápadu Čech. Obdobně jako na Klínovci postupně vznikaly kamenné rozhledny na Plešivci (1895), Tisovském vrchu (1897), Fichtelbergu (1899), Blatenském vrchu (1913) a na Olověném vrchu nad Bublavou.

Četné turistické spolky na české straně se snažily nejen pro turisty organizovat sportovní a kulturní happeningy. Na saské straně působil jednotný turistický spolek s hlavním sídlem ve Schwarzenbergu. Po vzniku Československé republiky tyto spolky začaly soupeřit i s českým Sokolem a Klubem českých turistů, které v Krušných horách vlastnily horské ubytovny a stavěly pomníky.

Duše hor na fotografiích Ruperta Fuchse

Svěcení zvonů v Nových HamrechŽivot v Krušných horách v této epoše skvěle zachycují fotografie Ruperta Fuchse. Narodil se roku 1893 v Nových Hamrech. Od roku 1918 působil jako portrétní a krajinářský fotograf západního Krušnohoří a Chebska. Se svým těžkým fotoaparátem, dřevěnými deskami na skleněné negativy o velikosti 13 x 18 cm, dřevěným stativem a svačinou prochodil každý horský kout. Většinu z dvou tisíc označených fotografií vytvořil v letech 1921 až 1937. Ze svých fotografií vyráběl proslavené po­hlednice. Ručně vyleptával do negativů názvy míst. Po vysídlení v roce 1946 působil chvíli v Bavorském lese, ale kvůli chatrnému zdraví musel práce zanechat. Až do své smrti v roce 1963 sepisoval kroniku obce Nové Hamry. Své fotografie velmi stylově vyplňoval životem místních lidí. Nebál se je oslovit a zakomponovat je do záběru. Pro všechny případy s sebou při fotografování vodil své tři dcery, které se na snímcích objevují velmi často.

Prohlížet si dnes jeho snímky je opravdovým zážitkem. Byly pořizovány s takovou láskou a péčí, že dnes pro běžného turistu není vůbec možné něco takového napodobit. Z Fuchsových obrázků na nás dýchá radost fotografa z malebné horské krajiny a lidiček, kteří v ní žijí a pracují. Fuchs zjevně fotografoval pouze při výjimečné viditelnosti a skvělých světelných podmínkách. Na fotografiích tak nechybí stíny, dodávající kompozici dramatičnosti. Všechny fotografie jsou absolutně ostré, kontrastní a expozičně vyvážené. Je otázkou, jestli lze jeho snímky překonat, či se jejich kvalitě alespoň přiblížit. Přinejmenším nás jeho krásné záběry donutily tyto malebné kouty znovu vyhledat a zachytit jejich dnešní podobu.

Diskuse

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA