Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Kapitola 3 - Uranová horečka

Významným milníkem pro vývoj centrálního Krušnohoří byla těžba uranu. Začátkem 20. století se zjistilo, jaké účinky na člověka má tzv. jáchymovský černý kámen. Marie Curie odstartovala v Jáchymově další horečku Krušných hor. Tentokrát byla radiová. Radium se stalo reklamním tahákem pro mnoho městských produktů; v pivovaru se vařilo „radiové pivo". V sodovkárně se plnila „radiová perlivka". Místní továrna na výrobu mýdla dokonce produkovala „jáchymovské radiové mýdlo" a „radiové prací prostředky". Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku, ale jen navenek.

Hornictví bylo po celá staletí doprovázeno tajemnými jevy, nad kterými si lidé lámali hlavu a které se objasnily až teprve na přelomu století. Základem všech těchto nevysvětlitelných vlivů na lidský organismus byl radioaktivní smolinec. Z jeho názvu je zřejmé, že když se v šachtách objevil tento černý kámen, přinášel smůlu. Buď někdo onemocněl, nebo se ztratila stříbrná žíla. Ale již ve středověku žili prozíraví učenci, kteří upozorňovali na mnohé nejasnosti.

Radiománie

Zhruba od poloviny 19. století se uran těžil kvůli výrobě barev. Obliba zvláštní „uranové barvy" prudce rostla a těžba uranu začala znovu oživovat mátožné město Jáchymov. V roce 1864 začala spodní voda zatápět jáchymovské šachty k veliké nelibosti horníků. Za čtyřicet let se ale z tohoto neštěstí stalo hotové požehnání a na radonové vodě založily úspěch jáchymovské lázně. Vodu do lázní začal nosit vysloužilý horník Prennig. Stál tak na začátku nevídaného rozkvětu města Jáchymova. Na začátku 20. století, když byl v Jáchymově radon vynášen do nebes, snažil se i starosta Kurort Oberwiesenthalu zjistit, zdali tento nerost lze těžit na saské straně. Zkušební sondy však ukázaly, že se tam žádné významné množství uranu nenachází. Město tak minula první horečka 20. století. Teprve v padesátých letech nalezli experti ze SSSR uran i v Sasku a těžba poblíž Pöhly probíhala až do roku 1989.

Radiorazie

Stav výsypky Na Slovanech v 60. letechRadiová móda a léčba byla pro město spásou pouze do třicátých let. Tehdy se zjistilo, co vše může radioaktivita způsobit. Z radiové horečky, která pomáhala turistickému ruchu a nemocným v lázních, se stala zhouba pro město. V padesátých letech se kvůli uranu stal Jáchymov společně s obcemi Abertamy, Boží Dar, Mariánská a Suchá státem ve státě. Pro vstup na území Jáchymova bylo třeba mít povolenku, v lesích hlídali vojáci. Nad Jáchymovem vyrostly pracovní tábory pro politické vězně. Ostatní brigádníci bydleli ve znárodněných domech v Jáchymově, Horní Blatné, Abertamech a Božím Daru.

Následky svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki přitáhly pozornost Sovětů k českému Jáchymovu a okolním horám. Sověti sice objevili uran také za Uralem, ale zde byly přípravné práce již hotové, mohlo se už jen dál a dál kopat. A to dělali tak systematicky a důkladně, že se prokopali až do Saska. Němci už nesměli propříště představovat žádné nebezpečí, natožpak atomové. Ať se raději domy a ulice propadnou do šachet a štol, což se také dělo a ještě se dít bude.

A stav v roce 2005Když Sověti vtrhli v roce 1945 do Československa, připadly jáchymovské uranové doly okamžitě pod sovětskou správu. Za Němců tu bylo 350 stálých dělníků, ve dvou letech následujících po konci války zde pracoval stejný počet horníků. Pak ale najednou, když se objevily první příznaky „studené války", začala těžba uranu nabírat na intenzitě.

Naprostý nedostatek pracovních sil a kvalifikovaných horníků po válce vedl k tomu, že z odsunu německého obyvatelstva byli vyňati horníci s rodinami a do dolů byli také posíláni váleční zajatci. Od roku 1948 se jednalo hlavně o politické věžně. Dle informací ze sborníku Zářící minulost (vyd. Oblastní muzeum Chomutov, 2005) prošlo jáchymovskými tábory až 69 000 vězňů. Protože práce byla poměrně dobře zaplacená, přišli do Jáchymova horníci i z českého vnitrozemí. Síť štol pod touto oblastí je hustější než všechny místní silnice, cesty a pěšiny dohromady.

Leckdo z hor si všímal hysterického spěchu při rabování do té doby uzdravujícího temného kamene - smolince. Klínovec jako hlava pohoří a svrchovaný vládce kopců, strání, luk, nerostných bohatství a sídel to vnímal jako znásilnění. Během dvanácti let - co je to proti mravenčí práci generací - tak přišel o aktuálně nejvíce likvidní surovinu. Během této těžby nevznikly žádné zpěvy, spolky či tradice. Zůstala jen černá můra a zlé vzpomínky na uzavřené prostory, neprůjezdné komunikace a politické lži.

Vliv těžby na tvář krajiny

Bývalé náměstí v JohanngeorgenstadtuUrychlená těžba v okolí Jáchymova se musela nutně projevit i na tváři krajiny. V polovině šedesátých let se začala nejprve zasypávat nej­starší část města - Slovany. Údolí táhnoucí se severozápadním směrem pod Šlikovským hrádkem vzhůru bylo zarovnáno největší výsypkou. Při pohledu přes údolí i dnes působí nemístně a při pochodu po jejím povrchu se pohybujete v březové džungli. Další výsypka se nacházela za bývalou tabákovou továrnou. Poslední velkou výsypkou byla tzv. Popovská skládka. Ta byla zrekultivována až v polovině devadesátých let.

Výrazně se změnilo i okolí Suché. Zde zanikly osady Léno, Plavno, Hanušov a Arnoltov. Zvláště na Plavně bylo otevřeno mnoho šachet a všechna zástavba byla kvůli těžbě zbourána. Újmy na krajinném rázu, které Jáchymov těžbou utrpěl, však nejsou fatální. Když se bude investovat do domovního fondu a regulovat městská zeleň, může Jáchymov znovu rozkvést a zařadit se mezi nejkrásnější česká města. Jáchymov a jeho domy, cesty, schodiště a pastviny jsou učebnicí stavebních stylů severozápadních Čech. Přes leckdy katastrofální stav domů jsou to skvosty, jejichž styl bere dech.

Na posedlost uranem doplatil mnohem více bratrský Johanngeorgenstadt. Potomci utečenců z Čech, kteří toto město v 17. století postavili, museli v padesátých letech obětovat to nejcennější - své domovy. Kvůli vidině těžby uranu bylo zbouráno 90 % historického centra města. Na jeho místě se do země zavrtaly těžební stroje, ale nenašly nic. Celé zbourání města bylo zbytečné. Nad městem vyrostla obří výsypka, která byla později zrekultivována. S ukončením těžby po roce 1956 poklesl počet obyvatel Johanngeorgenstadtu z 50 000 obyvatel na současných 8 000.

Diskuse

[1]  Jaroslav Černý, mail

V Johanngeorgenstadtu žilo v roce 1939 asi 8900 lidí, ten nárůst na 50 000 byl vyvolán až po válce. A podle Wikipedie bylo centrum zbouráno ne dopředu, ale až během těžby kvůli poddolování.

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA