Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Kapitola 6 - Dnešní Krušnohoří

Překvapivě si ještě dnes lidé z míst, která přímo nesousedí s Krušnými horami, myslí, že tyto hory jsou měsíční krajinou a že byly obětovány těžbě uhlí. Tito lidé nevidí rozdíl mezi postiženější východní částí hor a západním Krušnohořím, kterému se podařilo víceméně v tichosti rozkvést v jednu z nejmalebnějších obydlených horských krajin. Setrvačnost tohoto povědomí možná ochránila Kruš­né hory od masivního návalu turistů, zároveň ale jistě brzdí rozvoj služeb, hospodářského a demografického potenciálu. Otázkou je: chceme toto povědomí zajišťující poklid změnit, či ne? Jsou Krušné hory připraveny nabídnout svým návštěvníkům dostatek služeb? A přejí si to vůbec zdejší obyvatelé? Podívejme se nejprve, jak se toto osobité a na historií bohaté pohoří „vyrovnalo" s klíčovými devadesátými lety.

Doba velkých nadějí

Po roce 1989 nastalo v celé Evropě období pádu železných opon vytvářejících z hranic izolační zeď. Vojenské posádky nadobro opustily početné hlásky a kasárna. Z vojenských signálek se staly luxusní cyklostezky. Lidé mohli beztrestně nahlédnout k sousedům za hranicí. V pohraničí zavládla všeobecná nálada sbližování. Organizovaly se konference, setkání či poutě. Jednou z nejslavnějších setkání byla Pouť dobré vůle, konaná 23. června 1990 v Nejdku. Sešlo se zde mnoho místních lidí s politiky z celé republiky. Hlavně ale město Nejdek jako první po roce 1989 oficiálně pozvalo na slavnosti 650 let od založení města i své německé rodáky. Radost ze smíření a očekávání šťastnějšího života ve městě naplnila celé setkání velmi emotivní atmosférou. Dnešní obyvatelé Nejdku podali ruce bývalým rodákům, a zahájili tak vzájemnou spolupráci oproštěnou od jakýchkoliv záští. Takových setkání se jistě v celém pohraničí konalo více. Nejdeckým obyvatelům tato událost ale zůstala v paměti a každých pět let se obdobná pouť opakuje.

Sousedé ze saské strany hor nezůstali pozadu. Navázaly se tak kontakty mezi oběma stranami Krušnohoří. Například Občanské sdružení Abertamy udržuje velmi úzkou spolupráci s Krušnohorským spolkem (Erzgebirgverein) z Breitenbrunnu. Členové těchto spolků, rodáci a další zájemci oslavili 1. května 2004 vstup České republiky do Evropské unie přímo na hranici obou zemí - v bývalé osadě Halbmeil. Breitenbrunnští se také snaží vychovávat děti k lásce ke kraji již od útlého věku. Založili pro ně sdružení s poetickým názvem Lesní mravenci. Další ukázkou spolupráce je českoněmecká školka v Kurort Oberwiesenthalu.

Zápas o přežití

Je pravdou, že po emotivním počátku nového soužití bývalých a dnešních obyvatel přišlo vystřízlivění. Většina pohraničí se propadla do ekonomické stagnace. Tento domino efekt způsobil sociální zemětřesení např. ve Šluknovském výběžku, na Chomutovsku, Mostecku, Sokolovsku a také na Ostravsku. Všechny tyto regiony mají takřka 20% nezaměstnanost a vysokou míru kriminality.

Západní Krušné hory mohou být šťastné, že je ve větší míře minula vlna bankrotů velkých továren. V Krušných horách se podařilo udržet výrobu hudebních nástrojů v Kraslicích, železárny v Rolavě, česárny příze, závod na výrobu odlitků z hliníku v Nejdku, výrobu rukaviček v Abertamech, drobnou výrobu v Horní Blatné a Perninku. Jáchymovské lázně zažily novou konjunkturu a mohly přivítat více návštěvníků ze Západu. Turisticky lákavé destinace jako Boží Dar, Mariánská, Suchá, Loučná pod Klínovcem, Pernink a Nové Hamry přežily díky citovým poutům rekreantů ke zdejšímu kraji i přes zvyšující se ceny pozemků, poplatků a benzínu. Přesto se ale celkový počet rekreantů snížil.

Největším bankrotem centrálního Krušnohoří bylo až zastavení výroby abertamských rukavičkáren v roce 1998. Od té doby se z Abertam stala spíše ubytovna a většina lidí dojíždí za prací jinam. V tomto roce tak definitivně vzal za své velký sen předválečných obchodníků o velkém rozvoji továren, jak je zachytila studie přestaveb současných továrních budov. V současné době lidé dojíždějí za prací hlavně do Ostrova, Nejdku a Karlových Varů. Nejdek měl zvláště velké štěstí, že všechny tři zdejší velké provozy přežily nástup kapitalismu a pomohly tak příkladnému rozvoji města i jeho tváře. Smutnou zprávou je ale zavření tradiční střední školy zaměřené na výrobu hudebních nástrojů v Lubech. Je to i z hlediska kultury a genia loci nejsmutnější bankrot Krušnohoří i celé republiky.

Cesta k uzavření hotelu na Klínovci

Mluvímeli o tom, co negativně ovlivnilo život v Krušnohoří, je nutné zmínit i další událost, která symbolizovala stav věcí veřejných. Po opětovném zpřístupnění jáchymovské oblasti pro veřejnost začátkem šedesátých let obnovil podnik Restaurace a jídelny Karlovy Vary provoz hotelu Klínovec. Po roce 1990 přešel celý hotelový areál do vlastnictví města Jáchymov. V průběhu let 1991-2003 došlo několikrát ke změně vlastníků. Výsledkem byla nedostatečná péče o objekt.

Nejprve byl zastaven provoz hotelu. Až do roku 2002 ještě fungovala restaurace a kuchyně. Od roku 2003 byl celý objekt z bezpečnostních a hygienických důvodů uzavřen. Nový majitel objektu - obec Boží Dar - se již nemohl dívat na rozpad budovy a symbolu Krušných hor. Nebo se spíše za tuto nejvýše položenou ruinu v ČR styděl, protože si většina návštěvníků myslela, že je součástí katastru obce a s Božím Darem je spojena i ekonomicky. Z důvodu obnovy komplexu budov na Klínovci byl založen Nadační fond Klínovec, jehož jediným posláním je otevřít tento hotel po nákladné a důkladné rekonstrukci.

Protože projekt rekonstrukce Klínovce je gesto přicházející v posledních okamžicích života stavby, je nutné, aby obnova Klínovce byla rychlá a získala veřejnou podporu, která pomůže odpovědným osobám vydržet v tomto úsilí a dodá jim potřebný elán. Staneli se tento symbolický akt obnovy Krušných hor odshora veřejným zájmem, půjde jistě vše snáz.

Hledání vlastní tváře krajiny

Andělská horaV období socialismu se krušnohorské pohraničí transformovalo z přelidněného horského prostředí na oblast s hustotou osídlení standardní, avšak v těchto nadmořských výškách jinde v ČR nevídanou. Tato doba přerodu byla traumatická a na mnoha místech zůstala torza domů či celých obcí. Tato místa postupně pohlcuje příroda, která proměnu dokončuje. V současnosti již Krušné hory představují osobité sociokulturní prostředí a přírodně hod­notnou horskou oblast, která staví svoji budoucnost právě na nižší hustotě osídlení, které dovoluje aktivní turistiku, rekreaci a odpočinek. Největšími devizami jsou tiché a malebné lokality s možností volného pohybu bez přísné ekologické ochrany.

V době, kdy docházelo např. v Krkonoších k masivnímu nástupu turismu a ke zvýšení počtu ubytovacích kapacit až k hranici únosnosti, stávaly se Krušné hory pravým rájem pro milovníky tiché a civilizací neporušené přírody. Teprve až dnes si lidé všimli, že ve stínu slavnějších pohoří se pod Klínovcem vyklubaly po Šumavě nejmalebnější lokality k životu a k chalupaření.

Po roce 2000 zažívá Krušnohoří stavební rozvoj. Před šedesáti lety opuštěné pozemky začínají znovu hostit nové stavby. Ve většině obcí se dnes smí stavět pouze na starých základech. A těch je v okolí center obcí dostatek. Bohužel tento rozvoj, ač není nikterak masivní, ignoruje místní specifika a domy, které si zde nechávají lidé stavět, nejsou o nic lepší než nedávná sorela. Podnikatelské baroko vtrhlo i do Krušnohoří a je škoda, že obce nemohou nabídnout investorům vzorové projekty staveb nenarušujících krajinný ráz. Na rozdíl od novostaveb je většina rekonstrukcí původních budov dnes vedena v historizujícím slohu. Původní tvář architektury je dnes konečně estetickým vzorem. Nahrazuje se břízolitová omítka, obnovuje se hrázdění, sundává se linoleum z podlah, překližka ze stěn. Někteří lidé si vysloveně dávají záležet na přesné kopii původních fasád. Například pan Dvořáček z Vysoké Pece má na dvorku na zdi zkušební plochu pro omítky různých typů. Metodou pokusu a omylu došel k přesnému složení omítky, která odpovídá co do vzhledu a izolačních vlastností původním technologiím „Do směsi bylo nutno přidat trochu popela," konstatoval s ulehčením a úsměvem po půl roce pan Dvořáček.

Je velmi potěšující, že malebných zákoutí na české straně Krušnohoří přibývá. Jedním z dokladů českého citu pro ducha místa je i zcela jiný přístup k barvám. Naše záliba v barevné kompozici domu, střechy, plotu a vybraného vozidla nejlépe vynikne v porovnání s domy v Sasku. Zatímco na saské straně vládne strnulá a monotónní šeď všech střech, česká městečka a obce hýří barvami a odstíny. Například na jaře při odpoledním slunci tak při pohledu z výšky (např. z kopce nad obcí Loučná pod Klínovcem a také ze stráně nad Vejprtami) různobarevná česká vesnička krásně „kvete" do okolní krajiny, zatímco studená saská obec si zachovává výrazovou anonymitu. Důvodem patrně je saské nařízení o zachování krajinného rázu a povinnost využívat místní materiály a jednotné vzory.

Laická péče o krajinu v českém Krušnohoří se netýká pouze domu a nejbližšího soukromého pozemku, ale často již také jiných soukromých, obecních či státních pastvin, lesů nebo památek. Příkladem mů­že být snaha o obnovu jednoho místa, které na historických snímcích fascinuje svojí malebností - rybníčku a kapličky v obci Suchá nad Nejdkem. Po srovnání historické podoby a stavu z roku 2001, jak byl prezentován na výstavě Zmizelé Sudety právě v Nejdku, místní lidé přikročili k úpravě místa. Kapličku vystříhali z náletové zeleně. Po dlouhých letech tak bylo možno do ní vstoupit. Kaštany podél rybníčku byly prořezány. Teď zbývá již jen opravit střechu kaple a vyčistit rybník. Obdobných míst, která povstávají ze zapomnění, je v těchto horách více.

Velmi aktuálním fenoménem, který se začíná se změnou vlastnických vztahů rozšiřovat stráněmi Krušných hor, je snížení prostupnosti krajiny. Cesty jsou leckde pře hrazeny elektrickými ohradníky. Neměli bychom zapomenout, že tuto povinnost udává vlastníkům zákon a tato velmi praktická a v důsledku zcela jedinečná charakteristika české krajiny je hlavní devizou naší krajiny v rámci EU. Už víte, proč tak rádi Němci a Holanďané jezdí do Čech? Protože se mohou volně pohybovat krajinou. To jinde v Evropě nezažijete. Chraňme a podporujme tuto vlastnost naší krajiny.

Posledním trendem turistiky v centrálním Krušnohoří je snaha zpřístupnit a zatraktivnit i ty nejopuštěnější lokality. Většinou to bývají ty nejkrásnější. Proto pan Otta na Ryžovně zrekonstruoval budovu bývalé školy a dnes v ní provozuje penzion a restauraci. Stejně tak v Jelení funguje celoročně restaurace. Návštěvníci tak mohou i s patřičným zázemím pozná­vat opuš­těná údolí, nádherné horské řeky Černou či Rolavu a procházet se po území bývalých obcí a představovat si, co vše zde asi tak mohlo stát. Personál v těchto ostrůvcích civilizace vám jistě k historii takových míst podá zasvěcený komentář. A víte, jak poznáte zapáleného krušnohorského patriota? Po stěnách mu visí historické snímky obcí, lidského zápolení a radostí v těchto horách. Díky panu Rupertu Fuchsovi a mnoha dalším se nám tak dochovala tvář a duše hor, kterou již nikdy neuvidíme, ale která nás tolik fascinuje a přitahuje. Častokrát se vám také může stát, že kdesi na pastvinách či u starých domů potkáte skupinky starých rodáků. Budou hrát na hudební nástroje nebo si ukazovat fotografie. Klidně se jich zeptejte na to, co zde již není vidět. Rádi vám o tom budou vyprávět.

Ekologická ochrana, nebo rozvoj zaměstnanosti? Hlavní otázka saského Krušnohoří

Pohled na saský BreitenbrunnPod vlivem nového přístupu k ochraně přírody po roce 1990 existují v Sasku snahy vyhlásit 70 % celkové plochy mezi Elstergebirge ve Vogtlandu a východními Krušnými horami (což představuje délku 140 kilometrů) za přírodní chráněnou oblast. Obsahovala by plochu o rozloze až 1 670 km2.

Tento projekt se ale na saské straně s velkou hustotou obyvatelstva jen velmi těžko zrealizuje. Musíme také počítat s tím, že hospodářské zájmy budou při současné nezaměstnanosti jistě důležitější. Mnoho obcí již vyhradilo ohromné průmyslové plochy nebo na ně už umístilo závody. Nesmíme také zapomenout na početné podniky existující dlouhá léta díky uměleckým řemeslníkům s múzickým a kulturním zázemím. Umělecké řemeslo, ale i malé kovozávody a dřevozpracující podniky mají původ v někdejší hornické struktuře. Jen díky své flexibilitě tu stále jsou a do těchto hor jednoduše patří.

Na druhé straně je třeba doufat v budoucnost Krušných hor právě už jen v jejich turistickém významu. Před patnácti lety bylo možné spatřit v horních Krušných horách hrůzostrašné obrázky odumírajících lesů. Mezitím se začalo s kácením a vysazováním více či méně experimentálního složení dřevin. Nově vysazené stromky se snad chytly a postupně z nich vyroste nový hvozd. Po několika marných pokusech o zalesnění monokulturou si člověk vzpomněl na počátky v 15. a 16. století, kdy všude rostly smíšené lesy.

V současné době je nezaměstnanost a úbytek obyvatel na saské straně největším problémem. Populační propad se netýká tedy pouze Čech, ale i bývalé DDR. Tento jev je ještě doplněn odchodem obyvatel do bývalého západního Německa. Až do dnešních dnů odešlo od roku 1990 na západ okolo pěti miliónů obyvatel. Toto vyprázdnění se významně dotklo i Krušnohoří. Průměrná nezaměstnanost zde činí 15 %. Dokonce i město Kurort Oberwiesenthal se třemi tisíci obyvateli zavřelo svoji poslední základní školu a děti musí dojíždět až do Bärensteinu. Jedinou dlouhodobou devizou saského Krušnohoří tak zůstává turistika a rekreantství.

A nakonec pozvání

Doufejme, že toto krajinně cenné území si zachová svoji obydlenost a společně s českou stranou znovu vytvoří živý krajinný a kulturní celek. Stejně jako Šumava symbolizuje zázrak regenerace přírody uprostřed Evropy a zřejmě zůstane ostrovem přírodě ponechaných ekosystémů, který nemá tisíce kilometrů na východ, jih i západ konkurenci, představují Krušné hory obdobnou anomálii. V horské krajině srovnatelné krásy se zachovalým osídlením a lepšícími se službami svým návštěvníkům Krušné hory umožňují volný pohyb pěšky, na kole i automobilem. V Evropě existuje jen málo takových pohoří, na jejichž špičky se člověk může nejen dívat, ale také se na nich ubytovat. Časem bude možné využít obdobný servis i na nejvyšší hoře tohoto pohoří.

Krušné hory byly vždy extrémní svým klimatem, ale mírné svojí dostupností. Byly ideálním řešením pro rodinnou rekreaci a pro běžné sportovce. Parovinný charakter jejich hřebenů byl určen pro setkání všech generací. Tato dobrotivá tvář hor je devizou, které je snadné podlehnout. Pokud i vy máte stále pocit, že Krušné hory jsou naším nejponičenějším pohořím, přijeďte se přesvědčit, že to není pravda. Z těchto nenáročných, malebných a historií přetékajících hor neodjedete zklamáni.

Diskuse

[1]  Alena Dostálová, mail

Dobrý den, přivítáme informace a fotografie atd. o starých, zrušených, zchrátralých i přeměněných nebo zmizelých továrnách nebo jiných industriálních objektech pro výzkumné centrum průmyslového dědictví FA CVUT. Ozvěte se, prosím............................

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA