Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Dějiny farního okrsku Boč od Nikolause von Ubanstadt

Dějiny farního okrsku Boč
Nikolaus von Ubanstadt

Farní okrsek je tvořen sídly Boč (Wotsch), Smilov (Mühlendorf), Malý Hrzín (Kleingrün), Srní (Boksgrün, Boxkgrün), Hrachová (Erbelstein) a Himlštejn (Himmelstein).
S prvním úsvitem dějin se nám průrva Ohře od Klášterce (Klösterle) po Ostrov (Schlackenwerth) jeví jako divoký prales. Nejstarší cesta z Kadaně (Kaaden) do Lokte (Elbogen) a Chebu (Eger) vedla - ještě za časů krále Jana II. (König Johanns Zveiten) - z Kadaně přes pohoří (Doupov) do Rodesfurtu. Proto nacházíme na bývalém kláštereckém panství více míst s českými jmény Okounov (Okenau), Oslovice (Woßlovitz), Tunkov (Tunkau), Radnice (Redenitz), Horka (Hankau) atd.) na pravém břehu Ohře (Eger), zatímco na levém potkáváme pouze Boč (Wotsch). Kdyby - což však není písemně prokázáno - bylo v Klášterci už ve 12. nebo ve 13. století proboštství postoloprtského kláštera Benediktinů, mohli bychom se vší pravděpodobností předpokládat, že to byli oni, komu vděčíme za kultivování kraje kolem kláštera Klášterce (Klösterle), Perštejna (Pürstein) a Boče (Wotsch), tím spíše, že byli vlastníky celé oblasti.
Kolem roku 1277 však Přemysl Otakar snad zahrnul Klášterec se vším, co k němu patřilo, do královské komory. Državy Klášterec (Klösterle) (doložitelné až od 1358) a Perštejn (Pürstein) (údajně od roku 1343) se však později nacházejí v majetku rodiny Schönburgů, kam však pravděpodobně patřily už mnohem dříve, neboť Schönburgové se v Čechách vyskytovali už roku 1248. Boč naproti tomu je majetkem královským - v roce 1358 a 1360 je zdejší farní beneficium pod patronací v majetku Karla IV. Proto také (statek) Himlštejn (Himmelstein) není zmiňován v lenní listině Schönburgrů z roku 1352. Nemáme však žádný jiný listinný doklad kromě (Kirchengeschichte, str. 92 I), kde Frind uvádí faru WOC s přínosem 3 gr. pod duchovním správcem. Toto správcovství (Collatur) nemůže pocházet z časů Kláštereckého proboštství, protože mezitím - jak výše zmíněno - se už Karel IV. prezentuje jako patron farnosti. Ale Frindt také říká, že Klášterec tehdy (1383) měl duchovní správu (kolaturu) a že roku 1379 (str. 251 II.) byl komendou německého řádu. Mohla snad Boč - možná milostí Karla IV. a z piety ke starému klášternímu vlastnictví benediktinů - rovněž přejít do vlastnictví německého řádu? Toto vlastnictví by však mělo jen krátké trvání, protože roku 1397 je Boč pod patronací krále Václava. Ten právě v této době začal roztrhávat majetky chomutovské komendy, jak jsme se zmínili v „Dějinách města Chomutova“.
Ale kdy a jak přešla Boč později do soukromého vlastnictví není nikde zmíněno. Ví se jen, že se z tehdejších farních obcí - včetně Ondřejova (Endersgrün) a Vykmanova (Weigensdorf) - se vytvořilo zboží Himlštejn. Založení zámku Himlštejn (Himmelstein) velmi pravděpodobně sahá do doby, kdy se ujal vlastnictví soukromý majitel. Vesnice Smilov (Milndorf => Mühlendorf) a Hrachová (Erbelstein) jsou staršího, Malý Hrzín (Kleingrün) a Srní (Boxgrün) mladšího německého původu, takže do slovanské části krajiny zasahuje pouze Boč (Wotsch).
Nejstaršími známými majiteli boží Himlštejn byli Páni z Sathaner (Herren von Sathaner). Jsou-li jedné linine se Štambachy, nelze dokázat, jak zjišťuje Kilian. V roce 1494 je v nejstarší městské knize v Kadani zmiňován šlechetný a ctný Ulrich Sathaner, sezením na Himlštejnu. Na sv. Martina roku 1523 se v listu privilegia z Klášterce objevuje jako svědek Pavel (Paul) Satanar z Drahovic (Drahowitz) a na Himelštejnu, když stál jako svědek. Každopádně zboží Himlštejn vlastnili jen jako léno, což platí i o jejich následnících ve vlastnictví, hrabatech von Schlick. Dozvídáme se totiž, že od roku 1543 do 1565 „hospodář v Boči a u divokých slepic“ („Wirth in der Wotsch und uf der wilden Henne“) je pokorným poddaným Caspara Schlicka, (hraběte z Passau, pána z Passau, pána z Bílého kostela (Weisskirchen), Lokte (Elbogen) a na Horním Hradu (Hauenstein). Podle Auersperga (v Balbínově „Lieb Curial“, str. 151 II) patřily ke královskému lénu Hornímu Hradu (Hauenstein), které vlastnil Kašpar hrabě Šlik (Caspar Graf zu Schlick) z Hogelzu (Hogelcz), Passova (Passau) a Lokte (Elbogen) v roce 1547 také vesnice Srní (Pogram dnešní Boxgrün) se svobodnou rychtou (soudem), Milndorf (dnešní Smilov - Mühlendorf), Blsstein (Bilstein, pravděpodobně dnešní Hrachová (Erbelstein)) ve správě poddaného Víta Kovače (Veit Kowacz), dále Himlštejn (Himmlstein - zpustlý zámek se vším příslušenstvím), selský dvůr v ?....? (Drachonitz), vesnice Hrzín (Grün) včetně poplužních dvorů s platbami (nájmem) a konečně ves Ondřejov (Endersgrün) včetně poplužních dvorů a plateb.
V neděli po Erasmu roku 1551 dal hrabě Kašpar (Graf Caspar) krčmáři (Kretschmen) z Smilova (Millendorf - Milndorf - Mühlendorf) privilegium. Na Ohři zvýšil poplatky za plavení dřeva. V roce 1574 přešlo léno na jeho syny Friedricha (Friedrich) a Jindřicha (Heindrich) a na nezletilého Prokopa (Prokop) hrabata z Passau, pány z Bílého kostela (Weiskirchen), Lokte (Elbogen) a z Horního Hradu (Hauenstein) a Himlštejnu (Himmelstein). Ti prodali po dni sv. Jakuba (29. července) 1574 městu Kadani kus lesa u Smilova (Mühlendorf). V dotyčné listině je také psáno: Kdyby mezitím od králů českých prokázali, že své lenní zboží Horní hrad a Himlštejn dostali dědictvím, pak z dobré vůle tento prodaný kus lesa zachovají dědičně městu Kadani (se zápisem v zemských deskách, jak se roku 1585 skutečně stalo). Na základě reskriptu, vystaveného císařem Maxmilianem II. (ve Vídni, v sobotu na sv. Galla roku 1574) na žádost Šliků bylo také léno Himlštejn se svým příslušenstvím uvolněno na svobodný alod, a to proti složení 1000 kop českých grošů do královské pokladny. V roce 1576 prodali tři bratři (Šlikové) jeden kus dřeva jakémusi bočskému poddanému. V roce 1581 se ještě Fridrich Šlik objevil na Himlštejnu a Horním hradě. V roce 1585 nechali bratři Šlikové zavést do zemských desek prodej Smilovských (Mühlendorf) lesů. Dne 22. prosince 1586 přikázal císař Rudolf správě jáchymovských dolů, aby v souvislosti s prodejem zboží Horní hrad (Hauenstein) a Himlštejn (Himmelstein) dbala na zachování výsostných důlních korunních práv a výhrad.
A tak už v roce 1587 se setkáváme s Krištofem Vitzhunem (Christof Vitzhum) z Klášterce a na Nové Šumné (Neu-Schönburg) jako s pánem na Himlštejnu. Simon Ungnad von Sunek, který „na Bornsdorfu a Himlštejnu“ obržel v roce 1588 inkolát (Riegrovy materiály 12. sešit), nemá k našemu Himlštejnu žádný vztah. Nakonec byli společnými majiteli Klášterce Vitzhum a Thun. Od ostrého domkáře a domovního společníka na Himlštejnském zboží požadovalo dne 3. června 1654 „jakékoliv 2 vory plavebního dříví budou zapsány pořádně před Kláštereckým dřevoplavebním úřadem na Kameném úřadu v libosti a pořádku a aby od počátku a odedávna zákonný plat ve výši za každý vor 2 Guldeny byl.“

Farní kraj Boč (Wotsch) nyní tvoří:
Vesnice Boč (Wotsch), Wocz (1468), Woischitz (dříve lesnatá krajina Waldgegend), Woytsch (1576), Bocz (1358 a 1359), Bocze (1361).

Jméno snad pochází z českého Hwozd (= urwald = prales), který kdysi náš kraj pokrýval. Místní jména jako „medvědí cesta“ a „vlčina“ připomínají starou minulost. Jeden starý urbář (soupis majetku) vysvětluje „Woischitz“ jako lesní kraj, je ovšem otázkou, nejde-li o staré německé označení. Kilian vypráví, že Schönburgové - což je však omyl - kolem 1264 v kraji u Boče založili dvorec, který podle pověsti stál v blízkosti dnešního mlýna. Ještě dnes se pole v těch místech jmenují „pustý dvůr“ (der öde Hof). Z dvorce, jak říká dále Kilian, byla roku 1352 vytvořena vesnice, která měla spadat pod farní ves. V dalších dobách osídlovali oblast Němci ze sousedních starších Schönburských vesnic. Ještě žijící rodina Scherlingů snad pochází od původního budovatele č. 19 - tento dvůr se ještě dnes jmenuje „U Scherlingů“. Lesní louka patřící č. 9 je nazývána „na sklárně“ (in der Glashütte), což naznačuje, že zde kdysi skutečně sklárna mohla být.
(pokračování příště)

Na doplnění ke zprávě z Vlkanu (Wilken) nyní přinášíme jen jeden obrázek ze svěcení zvonu z 1921. Před oltářem Dechant Ambrož z Radonic (Radonitz), vzadu uprostřed obrázku s bílými vousy a vlasy kníže Ferdinand z Lobkovitz, vedle něho správce statku Probst.

Diskuse

[1]  Lilian Capel, mail

I am looking for information about Redenitz in the Sudetenland. My grandfather Josef Tobisch was born in Redenitz on June 16, 1900. Do you know if there are any records of people born in Redenitz? Do you have any old photograph of Redenitz? I would be very thankfull for any information you can give me. Thanks, Lilian

[2]  Hedvika, mail

Hi, Lilian, I wrote to you on your e-mail [email protected] maybe I know something what could be interesting for you.

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA