Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Chalupy vesnice Boxgrün od 1644 do 1978 Dr. Johann Endt, Prag, 1937.

Chalupy vesnice Boxgrün
od 1644 do 1978
Dr. Johann Endt, Prag, 1937.

Trvání vesnice Boxgrün se datuje již od středověku. V listině ze 17. října 1357 je uváděno její jméno Pokozgrün. Až do tohoto dne patřila podobně jako vesnice jejího nejbližšího okolí klášteru Postelberg. Tehdy klášter odstoupil tento svůj majetek císaři Karlu IV. za usedlosti v Žatci a jeho okolí.
Doplněk ke str. 1.:
Smlouvou o směně mezi císařem Karlem IV. a klášterem Postelberg připadl Boxgrün a osm dalších vesnic k zámku Hauenstein (Horní Hrad), který získal r. 1336 Karlův otec Jan Lucemburský od kláštera Doxan (Dnešní Doksany v Litoměřickém okrese jsou vesnice na pravém břehu Ohře proti obci Brozany nad Ohří. V močálovité krajině při brodu přes řeku zde založila Gertruda, manželka Vladislava II. v r. 1144 ženský premonstrátský klášter.). V blízkém okolí zámku bylo malé pozemkové vlastnictví, pozemky, které si císař opatřil od kláštera Postelberg (Historicky dosud nedoloženo, snad klášter v Postoloprtech (Apostolum Porta - Apoštolská brána), nebo podle domněnek některá z jeho poboček. Jednou z poboček kláštera v Postoloprtech bylo proboštství v Boči - zhruba na místě kostela a fary (dnešní pseudorománský kostel sv. Václava v Boči byl postaven v letech 1874-75. Nicméně na jižní straně lodi je gotická socha Madony z pol. 15. stol. Vlastní fara je starší než kostel, je z 18. stol.). Hauenstein pak v následujících dobách vlastnily různé rodiny. (Původně pohraniční královský hrad, postavený v 2. polovině 13. stol. - z původního hradu zachována válcovitá věž na západním skalisku s cimbuřím z 1. pol. 19. stol.) Mezi nimi budiž jmenován Wilhelm von Ilburg, který dal pravděpodobně vystavět hrad Himmelstein, postavený na vrcholu čedičového kopce v době před r. 1434, kdy je poprvé připomínán. Byl obnoven na konci 15. stol., avšak už v r. 1574 je uváděn jako pustý. V r. 1434 je von Ilburg zmiňován jako pán Himmelsteinu. Asi od r. 1470 do r. 1528 (tedy celých 58 let) byl majitelem zámku Hauenstein Hildebrand Sataner z Drahovitz, potom jeho synové Ulrich (Oldřich) a Wenzel (Václav) a dále jejich synové. Tito v r. 1528 prodali Hauenstein a Himmelstein hraběti Jiřímu Šlikovi v Pasova (Heinrich Schlick von Passaun). Po jeho smrti r. 1528 převzali držení majetku jeho synové Kašpar a Jindřich (Kaspar und Heinrich). Jindřich předal svůj díl svému bratru Kašparovi. Poněvadž se ale Kašpar zúčastnil povstání proti králi Ferdinandovi (Habsburskému?) musel r. 1547 svůj majetek, který koupil jako alod (statky bez lenního závazku) převzít jako propůjčené dědičné užívací právo (léno).
Teprve Kašparovi (Kaspars) synové Friedrich, Heinrich a Prokop dostali r. 1547 majetek zpět jako alod, t.j. bez dědičného užívacího práva. Nejprve vlastnili majetek dohromady, avšak později je znám Jindřich (Heinrich) jako samostatný držitel. Po jeho smrti jeho bratr Bedřich (Friedrich) jako poručník Jindřichových (Heinrich) synů (byl nejstarší) a jménem Kašpara (Kaspar) r. 1587 prodal Himmelstein i s příslušnými statky, t.j. vesnicemi Peklo (Höll), Ondřejov (Endersgrün), Weigensdorf (část), Smilov (Mühlendorf), Malý Hrzín (Kleingrün), Srní (Boxgrün) a Boč (Wotch). Kupec byl Šimon Ungnad (Simon Ungnad).
Touto koupí byl Himmelstein a jmenované vesnice vypuštěny ze svazku z Horního Hradu (Hauenstein). Šimon Ungnad odstoupil zboží Himmelstein Christophovi von Vitzthum z Klášterce (Klösterle). Ovšem Vitzhum ztratil všechny svoje statky (pozemky) včetně Himmesteinu pro spoluúčast na protestantském hnutí. Roku 1623 koupil toto zboží jako i jiné svobodný pán Šimon Krištof z Thunu (Simon Christoph von Thun) komandátor rytířstva řádu Johanitů (Johanniterordens). R. 1629 byl Thun povýšen do stavu říšského hraběte. Až do zrušení [Patrimonialherrschaft] zůstal Boxgrün s ostatními vesnicemi u panství Klášterce (Klösterle).

Jak důsledně panstvo dbalo na to, aby jejich příjmy také od chalupníků nebyly zmenšovány ukazuje následující příklad. V Pekle (Höll) bylo r. 1640 prodáno stavení, které bylo obecní. R. 1648 bylo uváděno v kupní smlouvě, že kupující má ročně platit panstvu 9 krejcarů a 2 feniky úroků, dále vlastníku Perschmannova (Perschmannischen) zboží (č. 11) odvádět ročně 3 krejcary úroků, protože pec domku stála na Perschmannově pozemku. Při nové koupi z r. 1705 bylo toto ustanovení zopakováno a bylo dodáno: „... jestliže se(kupec) Augustin Löffler s Jiřím (Georg) Perchmannem, na jehož pozemku pec stojí, nedohodnou nebo začnou-li spor, má být dům prodán vlastníku zboží se schválením úřadů.“ Všechna tato opatření byla znovu nalezena v kupní smlouvě z r. 1739. Ale když Mattes Perschmann r. 1740 koupil dům, byl zanesen jen poplatek panstvu ročně 9 krejcarů 2 feniky, jako oznámení, že nový kupec byl vlastníkem č. 11. Tento majitel se snažil o zjištění, že dům stojí na jeho pozemku. A úřad shledal, po přivolání starosty z Pekla (Höll), že dům na Peschmannově pozemku stojí odpradávna. Proto byly Perschmannovi prominuty dosavadní poplatky panstvu. Přesto měl povinnost platit daně z roboty a z chalupy, . Proti tomu byl nucen dům z pozemku odstranit a dále nestavět. A hrabě podotkl: „Avšak můj úřad bude vždy dbalý toho, aby při stavbě nového domu byla vždy uvalena dlužní povinnost“. Tedy pro ztrátu ročně 9 krejcarů a 2 feniky a základu roboty musel být domek odstraněn. Základní robota byla Prschmannovi rovněž prominuta.

Kdy a jak byl Boxgrün založen se přesně neví. Obvykle byl postup při zakládání nové vesnice přibližně následující. Majitel velkého lesního panství měl z něho malý užitek. To byl důvod k založení vesnice a učinit tak nejbližší lesní okolí výnosnějším. Už jenom získání velké plochy jako prostoru k bydlení a neméně množství dřeva k postavení hospodářských stavení vyžadovalo značné zužitkování dřeva určitého dílu lesa. Další postup přenechal majitel, který sháněl nové usedlíky, obvykle podnikateli - většinou se jmenoval „Lokator“, který musel sehnat nové osídlence. Býval jím zejména „ein Roder“, člověk mající na starosti mýcení lesa. Lokátor - podnikatel - musel být od majitele odškodněn, například dědičným právem v nové vesnici, které usedlíci měli. V každé vesnici se vždy vyskytoval určitý počet sedláckých synků, kteří se nemohli stát majiteli statků z prostého důvodu. Počet synů byl větší než počet dvorů. Úloha nových osadníků nebyla nepatrná. Museli si stavět stavení, mýtit les a v prvním roce obdělávat mnoho půdy, aby v příštím roce získali dostatek potravin. Neméně se museli postarat o krmení dobytku, na němž byli rovněž závislí.
Z těchto prvních dob ale o Boxgrünu nejsou žádné zprávy. Dochované pozemkové knihy počínají teprve rokem 1644; důvodem je vpád Švédů do Čech v r. 1639, rovněž do Klášterce nad Ohří, který spolu se zámkem zničili požárem. Samozřejmě shořely všechny původní pozemkové knihy i mnoho dalších historických listin. Byly založeny knihy nové, do nichž byly zaneseny kupní smlouvy usedlíků k datu 5. prosince 1644. Jsou to čtyři staré pozemkové knihy, které jsou dodnes k dispozici.
První pochází z r. 1644 (dále označovaná I.), druhou (II.) z r. 1684 založil tehdejší hejtman panství Klösterle (Klášterec nad Ohří) Johann Egermann, začátek třetí (III.) přísluší roku 1765 (r. 1784 zámek znovu vyhořel), čtvrtá (IV.) byla založena v r. 1815. V těchto pozemkových knihách jsou doslovně zaneseny kupní smlouvy a i platby, které byly uskutečněny.
K těmto knihám náleží ještě seznam pozemků - katastr - kterým náležela daňová povinnost. První katastr je z r. 1653 - zdanitelná půda (Steurrolle) -, druhý (revize zdanitelné půdy) z r. 1713 a tzv. Tereziánský katastr (der Theresianische Kataster) z r. 1749. K nim náleží čtvrtý tzv. Josefínský katastr (Josefinische Kataster) z r. 1785, který jako první přidal každému domu jeho pořadové číslo. Čísla byla zavedena na příkaz císaře Josefa II. Přilehlá panství měla rovněž revizi zdanitelné půdy, avšak z r. 1676. Přesto není k disposici (není dochován?) spis o panství Klášterec nad Ohří (Klösterle).
Starší pozemkové knihy nebyly vždy zcela přesně vedeny. Tak na př. neznají odkazy nemovitého majetku usedlíků jejich vdovám. Když některá vdova stavení prodala, chybí v knihách velmi často jméno jejího zemřelého muže. Stává se rovněž, že chalupník zemřel, vdova po něm se znovu provdala, poté zemřela a její druhý manžel si vzal druhou ženu, která po jeho smrti domek prodala; tyto majetnické mezisměny v knihách zaneseny nejsou. Aby bylo mezi těmito vzájemnými poměry jasno, je třeba použít ještě jednoho zdroje. Je to matrika vedená na dotyčném místě farářem. Za všechny události, které jsou později zaneseny jako údaje matriční, musím poděkovat p. faráři v Boči, p. Franz Kunzovi. Vyslovuji mu zde upřímný a nejlepší dík za jeho pomoc a podporu.

Pro následující poznamenávám, že v dalším textu bude jako DP označena Daňová povinnost (ST - Steurrolle), R - revize z r. 1713, Th - Thereziánský katastr z r. 1749, a písmeny JK - Josefínský katastr z r. 1785. písmeny N-top jsou označena topografická čísla, kterými je označen buď dům či pozemek v Josefínském katastru (JK). Z tohoto seznamu pozemků (katastru) obdržel každý obecní úřad opis a každý vlastník - majitel pozemku potvrzení vlastnictví.

Nyní se rázně pustím do seznamu domků zapsaných podle ST, R a Th. Budiž poznamenáno, že ve všech třech je stejné pořadí.

Z ST - 1653 R - 1713 Th - 1749
polosedláci (rolníci)
1 Mattes Weber Martin Weber Johann Bayer
2 Georg Weber Christian Kunz Josef Kunz
3 Martin Fuchs Christoph Fuchs Anton Placht
4 Georg Feigel Hans Georg Feigel Mattes Feigel
5 Adam Weber Dorothea Weber Susana Weber
chalupníci
6 Mattes Rollinger Hans Fischer Anton Fischer
7 Bartel Rollinger Andreas Rollinger Mattes Rollinger
8 Georg Kilian Mattes Kilian Johann Weber
9 Martin Kunz Georg Kunz Johann Kunz
10 Veit Weber Georg Weber Johann Weber
11 Thomas Kunz Anton Fuchs Josef Fuchs
12 Bartel Weber Hans Perschmann David Perschmann
13 Hans Rollinger Michel Kunz Christoph Kunz
14 Hans Wolf Christoph Weber Johann Kunz
15 Hans Kunz Christoph Kunz David Kunz
16 Hans Fischer Andreas Fischer Franz Fischer
17 Mattes Kunz Mattes Weber Christian Weber
18 Michel Kunz Martin Weber der Jüng Josef Weber
19 Hans Fürst Hans Fürst Josef Fürst
20 Mattes Kunz Mattes Kunz Franz Rollinger
21 Peter Fischer Christoph Fischer Andrea Fischer
22 Georg Wirth Elisabeth Wirth Josef Glaser
chalupníci na pronajatém (obecním) pozemku
23 Thomas Weber Elisabeth Kunz Christoph Kunz
24 Georg Weinling Georg Weinling Eingegangen
25 Jakob Puckler Christoph Kilian Josef Weber
26 Georg Kunz Mattes Weber der Jümg. Josef Löffler
27 ---- Mattes Weber der Aelt. Mattes Kunz
28 ---- Georg Rollinger Johann Rollinger
29 ---- Hans Weber Andreas Kunz
30 ---- Christoph Weber Franz Placht
31 ---- Georg Feigel Dorothea Pelzer
32 ---- Georg Weber Christoph Totzauer
33 ---- Jakob Kunz Maria Weber
34 ---- Mattes Feigel Josef Haas
35 ---- Hans Fuchs Mattes Kilian
36 ---- ---- Franz Löffler

Daňový výpis nazývá rolníky 1-5 jako „půlrolníky“, mezi 6-22 „chalupníky“, mezi 23-26 „domkáři na obecním pozemku“.
V Tereziánském katastru jsou (dvojitá) křestní jména zjednodušena. V příloze jsou ale ponechány, kde se čte např. pod Z1 Hans Michel Bayer, pod Z8 a 10 Hans Georg Weber.

Josefinský soupis pozemků je pojímán podle jiných hledisek, takže neexistuje žádná souvislost mezi ním a staršími katastry. Přece ale budeme u každého domu, který je uveden v Josefinském katastru v následujícím Ntop pořadí a domovních číslech uvedeny.
Jelikož u každého domu byla rovněž uvedena cena, budiž podoknuto, že v 17. stol. se měna počítala na míšeňské kopy (Meisznischen Schock) . Každá měla 60 grošů (Groschen), každý droš 7 feniků nebo denárů (Pfennig oder Denare). Proto měla míšeňská kopa 420 denárů. Avšak v 17. stol. se rovněž prosazovalo počítání podle rýnských zlatých (Rheinischen Gulden). Každý měl 60 krejcarů (Kreuzer), každý krejcar 6 denárů nebo feniků (Kreuzer), avšak stejné hodnoty (směnné) jako míšeňská kopa. Rýnský zlatý měl proto 360 denárů, což je o 60 méně než míšeňská kopa. Jedna míšeňská kopa (Schock) se ale musela zaplatit jedním rýnským zlatým (Rheinischen Gulden) a deseti krejcary (Kreuzer). Říká se rovněž o jedné kopě že je sedmdesát krejcarů. Takže 6 míšeňských kop (Schock) bylo přesně 7 rýnských zlatých (Rheinischen Gulden). Rýnské zlaté platily až do tzv. finančního patentu z r. 1811, na jehož základě byla hodnota této mince znehodnocena. Tehdy byly zavedeny bankovky (Bankozettel), v češtině jim zkomoleně říkalo bankocetle (přeneseno z němčiny). Pět bankocetlí se rovnalo měně jednoho vídeňského zlatého (Gulden Wiener Währung /WW/). A dvaapůl vídeňského zlatého (Gulden WW) se rovnalo jednomu zlatému konvenční (dohodnuté) mince (CM) (Gulden Konventionsmunze /CM/). V r. 1858 byla nastolena rakouská měna (Oesterreichische Währung), ktrá přepočítala jeden zlatý (Gulden) na 100 krejcarů (Kreuzer). Ale dřívější zlaté měly 60 krejcarů. Jeden zlatý rakouské měny (OeW) (Gulden Oesterreichischer Wahrung /OeW/ ) proto obnášel méně než jeden zlatý konvenční mince (Gulden CM); každý musel při směně ještě 5 krejcarů připlatit. Hodnota míšeňských kop (Meisznischen Schockes) byla různá. Takže platilo v r. 1544, že 1 kopa míšeňských měla hodnotu 2 zlaté 36 krejcarů (OeW) (2 fl 36 kr OeW), v r. 1619 1 zlatý a 16 krejcarů (1 fl 16 kr OeW), r. 1620 až 1623 měla hodnotu pouze 44 krejcarů (OeW) (44 kr OeW), avšak v r. 1624 opět stoupla na 2 zlaté 23 krekcarů (OeW) (2 fl 23 kr OeW); jeden rýnský zlatý (Gulden Rheinisch) r. 1637 platil 87 1/2 krejcarů OeW (Kreuzer OeW).

Zkratky:
St (Steuerrolle) - DP (daňová povinnost)
R - revise z r. 1713
Th - Tereziánský katastr z r. 1749
JK - Josefínský katastr z r. 1785
Ntop - topografická čísla, kerými je označen buď dům či pozemek v Josefínském katastru (JK)

Diskuse

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA