Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Krušnohorský původ foukací harmoniky a její rozšíření do celého světa.

Kdo to vlastně byl, ten chlapík Richter ?
Tak začíná svoji úvahu o Richterovi, rodáku z Čech, tvůrci nejrozšířenější varianty foukací harmoniky, angličan Pat Missing. Jakou roli tedy hrál Richter ve vzniku nebo vývoji foukací harmoniky?

Různí autoři v dějinách vývoje tohoto malého nástroje ve shodě popisují, že předchůdcem foukací harmoniky je staročínský hudební nástroj SENG.

Je ovšem jasné, že tento hudební nástroj je předchůdcem i všech plátkových dechových nástrojů.
Za „vynálezce“ foukací harmoniky je pokládán Christian Friedrich Buschmanem, který v roce 1821 takový nástroj patentoval a nazval AEOLINA.

Byla to víceméně holá jazýčková deska bez těla (korpusu) a krycích plechů (coverů) a pokud bychom chtěli originalitu tohoto vynálezu snížit, mohli bychom říci, že to byla soustava jednotónových ladiček sestavených do jednoduchého hudebního nástroje.

V dalších publikacích se jednotlivé popisy historie vývoje foukací harmoniky na počátku 19. století již liší. Jsou uváděna různá jména výrobců, obchodníků, předkladatelů různých patentů, těch co zavedli „velkovýrobu“ a v kterých městech a apod. Jen jedno jméno se ještě objevuje shodně ve většině publikací – a to je jméno RICHTER.

Jeho sestava 10-ti otvorů, použití nádechu k tvorbě tónu a zvukořad, to vše je dodnes typické pro naši malou známou harmoniku , kterou světoví výrobci prodávají s popisem – „Richterovo ladění“

Je tedy pro nás – české hráče na foukací harmoniku – celkem logické, že chceme splatit určitý dluh historii a přispět k objasnění postavy pana Richtera, když pro nic jiného, tak jako imaginární dík tvůrci koncepce nástroje, který máme rádi.


Shrňme známá fakta a vraťme se do Čech na počátek 19 století. Čechy v té době byly součástí Rakouského mocnářství (mnohonárodní státní útvar), a byly ve stínu Rakouska se světovým velkoměstem – Vídní. Jenže dosavadní feudální struktury byly otřeseny Francouzskou revolucí a Napoleonskými válkami. Dochází ke změně organizace výroby, vzniku nových manufaktur a výrobních provozů a rozvoji obchodu. Centry tohoto dění jsou především velká města, Paříž, Vídeň, Berlín ale roste také tradiční řemeslná výroba v lokalitách, kde je obtížné se uživit zemědělstvím.
Tehdejší továrny (manufaktury) se rozhodně nepodobaly tomu, co známe z prvních fotografií. Mohlo se jednat např. jen o mistra a tovaryše a na jejich píli a důvtipu záleželo to budoucí. Často byla celá výrobní struktura založena na drobné výrobě v domcích dělníků, od kterých bylo zboží (polotovar) vykupováno, jinde kompletováno a prodáváno ve větších městech. Tkalci, keramici, skláři, a na Kraslicku např.výrobci hraček a hudebních nástrojů.
Místem, které nás z hlediska vývoje foukací harmoniky zajímá především, je hraničářský kraj
Kraslice – Klingenthal.
Po bitvě na Bílé Hoře (1620) celá jedna generace houslařů odešla z Kraslicka do sousedního Saska, ale vazby mezi obyvateli přetrvaly dál.
Počátkem 19 stol. na Kraslicku znovu ožívá tradice výroby hudebních nástrojů (zřejmě i díky obchodní podpoře sousedního Klingenthalu). Vznikaly zde výrobky nenáročné na materiál, jejichž hodnota byla dána především lidským důmyslem. Nebyly to pochopitelně jen harmoniky, ale především jiné hudební nástroje a také hudební hračky apod.
A tak roku 1823 Johann Langhammer z Kraslic začal dodávat do sousedního Klingenthalu pro J.G.Meisela kovové součásti foukacích harmonik. Tento obchodní vztah byl zřejmě natolik úspěšný, že v r. 1827 se již hovoří o velkých množstvích dodávaných dílů a kompletních výrobků.
Historik J. Fiala uvádí citaci, kde se píše: r. 1827 Johan Langhammer zavádí v Kraslicích výrobu foukacích harmonik ve velkém měřítku, že „Nejméně 6 tisíc tuctů se jich zde ročně zhotoví“. Na Kraslicku se v té době hovoří o výrobě harmonik tam vynalezených.
Rod Langhammerů je na Kraslicku v té době již rozšířen, jsou mezi nimi i výrobci hudebních nástrojů, ale Johan, nar.1804 v Kraslicích, má ve výučním listu napsáno slévač.
Ale co náš Richter. V matrice narozených na Kraslicku na počátku století, se žádné jméno Richter neobjevuje, zato později již lze nalézt Richterů hned několik (např. r. 1871 sňatek Anny Langhamerové s Josefem Richterem, synem zesnulého Josefa Richtera (narození neuvedeno) , nebo r.1850 narození Richtea Jolbartüsse. Na přelomu 19/20 stol. je pak již Richterů v Kraslicích kolem čtyřiceti.)
Ale vraťme se do roku 1825, kdy obchází Johan Langhammer dělníky na Kraslicku a jejich výrobky prodává do Klingenthalu, odkud má významnou zakázku. Jedním z nich je i dělník Richter, pravděpodobně Josef Richter (prvorozený syn míval křesní jméno po otci) zručný, přemýšlivý řemeslník a …muzikant. To co vyrobí Richter je zajímavé, nové a má to úspěch.
A tak během let 1825 -26 Richter dospěje k výrobku, který je ve své podstatě vyráběn dodnes.
Langhammer roku 1827 sám, m.j. tuto, harmoniku začne vyrábět ve velkém ve své dílně na tehdejším Lipovém náměstí. Položí základ rodinné firmy, ve které výroba přetrvala až do 40. let dvacátého století. Obr.3
V roce 1847 byly v Kraslicích tři výrobny harmonik, před první sv. válkou pět a r.1939 sedm výrobců foukacích harmonik. V sousedním Klingenthalu byly počty výrobců ještě mnohem vyšší. Dnes v tomto kraji existuje již jen jediná firma – Seydel a synové v Kligenthalu.
Zřejmě i Richterovi potomci vyráběli pod svým jménem foukací harmoniky – i v druhé polovině století (harmoniky signované ANTON RICHTER, JOH. RICHTER.

S vysokým stupněm pravděpodobnosti můžeme tedy dát za pravdu těm, co uvádí, že Josef Richter , český dělník vyvinul desetiotvorovou 20-ti tónovou harmoniku diatonického ladění v letech 1825-26. My dodáváme, že to bylo na Kraslicku v rámci vazeb mezi výrobci a obchodníky z Kraslic a Klingenthalu.
Že byl Richter Čech? V té době se to v česko-německém pohraničí nerozlišovalo, ale křestní jméno Josef tomu nasvědčuje a je možná i důvodem, že je prakticky ve všech publikacích jako Čech uváděn.
Zbývá určit, kde se Richter vlastně narodil. Není to nedůležité, vždyť místo „Richterovo ladění“ se také používal výraz Haidauerské ladění.

V publikacích se objevuje, že se Richter narodil v místě HAIDA. Haida znamená Nový Bor. Jenže to je město vzdálené od Kraslicka a je to místo tradiční sklářské výroby. Navíc v době vzniku nástroje to byla pouze obec s několika domky. Hledáme-li ale německý název pro Bor, dostaneme se ke jménu Haid, Hayd! Do úvahy pak přichází Bor u Tachova nebo ještě bližší Bor u Karlových Varů.

Tím svoji úvahu můžeme zakončit,. Jen ještě pro dokreslení koloritu doby – v roce 1825 - 26 bratranci Veverkové vyvinuli svoje „Ruchadlo“ (zemědělský pluh) a Josef Ressler v těch samých letech dospěl k lodnímu šroubu, který patentoval v r. 1827.
Kdyby byl Richter Berlíňanem, nebo Vídeňákem, nebo byl zámožný, asi by si svůj nástroj nechal patentovat a zavedl by vlastní výrobu. Možná bychom dnes nehráli na Hohnerky ale na Richterky, Jenže na ně stejně hrajeme, i když jméno výrobce je jiné.

Co zbývá dodat? Dále pokračujeme ve svém pátrání po Richterovi. V matrice Kraslicka jsme se dostali až ke jménu Josef Richter, nar. kolem r.1830 (zřejmě syn našeho Richtera). Dále může být nadějné pátrání v martikách vikariátu Karlovy Vary. Jenže čím starší datum, tím obtížnější hledání, prostě neumíme to dobře přečíst.
Také se nám do ruky dostal jeden vzácný exemplář foukací harmoniky (výroba zřejmě okolo roku 1850) signovaný JOH. RICHTER - může se jednat o výrobek syna našeho Richtera, A na další fotografii je jiná varianta, také signována JOH.RICHTER (Nachází se v rukou soukromého sběratele z Nizozemí).


S poděkováním panu V. Kotěšovci, matrikáři Kraslic, za cenné informace a podklady.

Bohuslav Pechlák (Asociace HAF) 2006

Diskuse

[1]  , mail

pepa

[2]  Michal, mail

Zdravím, rád bych se dozvěděl, zda jste v pátrání po příjmení Richter na Kraslicku nějak pokračovali, neboť já jsem přímým potomkem jednoho z Bublavských Richterů a při svém bádání po předcích jsem se k tomuto příjmení na Bublavě dostal až do počátku 18. stol. Až Berní rula z roku 1654 již žádného Richtera na Kraslicku neuvádí. Každopádně bych byl vděčný za jakékoliv informace k tomuto příjmení na Kraslicku. Děkuji.

[3]  JUDr.Dušan Hodas, mail

D Dobrý den.Ziadam pomoc pri stotožnení výrobcu harmoniky.Som majiteľom harmoniky značky E.Meinl Graslits. Jedná sa o pätradovú gombíkovú harmoniku, 80 basov. Pri historií výroby harmoník som nikde nenašiel meno výrobcu E.Meinl Graslits /Kraslice/ani som doposiaľ harmoniku uvedenej značky nikde nevidel. V knižke Akordeon a jeho hudební uplatnení od Jana Vičara z roku 1981 som zistil, že v centre výroby hudobných nástrojov v Krasliciach pôsobili dvaja výrobci harmoník v roku 1846.V roku 1886 už 15 výrobcov. Najznámejším výrobcom ktorý je v historii uvádzaný je Johan Kostler, ktorý začal výrobu v roku 1890. Cez internet som našiel výrobcu fukacích harmoník Emanuel Meinl Graslitz v Mníchove. Viac sa mi nepodarilo zistiť. Ak by niekto vedel o výrobcovi acordeonovej harmoniky viac, nech mi to známi na môj meil. Ešte by som sa chcel vyjadriť k vyššie uvedenému článku, kde sa uvádza, že historik fiala uvádza že Johan Langhammer v roku 1827 zavadza výrobu fukacích harmoník, ale rod Langhammerov je rozšírený na 40 medzi ktorými sú aj výrobcovia harmoník. Johan má vo výučnom liste uvedené, že je zlievač. Chcem podotknúť, že najdôležitešou súčasťou nielen fúkacích ale aj heligoniek a iných druhov harmoník sú hlasy, ktoré sa vyrábali z bronzu a iných zliatin, ktoré doposiaľ nie sú prekonané. Je možné, že Johan Langhammer bol ako zlievač výrobcom hlasov do harmoník nielen ústných ale aj heligoniek, nakoľko sa v literatúre hovorí, že hlasy pri výrobe heligoniek boli dovážané aj z nemecka.

[4]  vojta, mail

Dobrý den, mám akordeon na,který stále ještě hraji a je na něm napsáno Made by Johann Koestler Graslitz Czechoslovakia" jen pro zajímavost pátrám po původu tohoto akordeonu,tak bych se chtěl zeptat zda může být původem z této firmy? Děkuji za odpověd.

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA