Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Waldöstlové z Nejdku

Waldöstlové z Nejdku v Čechách
Dějiny malého města v zrcadle jména jedné rodiny.
Ve hlubokých lesích, které před staletími pokrývaly údolí, kde bylo později založeno město Nejdek, prý kdysi zabloudil lovec. Vylezl na jedli, která stála na kopci, aby se rozhlédl po okolí. Ke své radosti uviděl v údolí nově pokrytou střechu věže zámku, který stál na skále. Vydal se tím směrem a nalezl kromě skály a zámku také domek, ve kterém byla kovářská dílna. Ptal se kováře, co je to za místo, kde zabloudil. Ten však neodpověděl, protože mu nerozuměl. Lovec hlasitě zvolal: „Ty jsi pravý lesní osel!“ (Du bist ein rechter Waldesel).
Z této pověsti, kterou učitel Josef Pilz zařadil do svých Dějin města Nejdku (Die Geschichte der Stadt Neudek), se dají vysvětlit tři až dodneška užívaná jména: Neudek, dnes Nejdek, nedaleká osada Vysoká Jedle a jméno rodiny Waldöstl, které mohlo podle Pilze i podle starých listin vzniknout ze staré formy jména Waldesel.
Vycházejme z toho, že staré pověsti mají své historické jádro. Podle toho mohlo staré jméno s velkou pravděpodobností vzniknout v dávném středověku na místě, kde rodina žila. Může tak vzniknout přání dovědět se něco bližšího o rodině Waldöstlů. V obci Mobschatz u u Drážďan jsou manželé, kteří jsou nositeli tohoto jména. Pátrají po svých předcích stejného jména. Hledají ve starých pozemkových knihách a manželských smlouvách z Nejdku ze 17. až 19. století, ale i v jiných dokumentech, které se zachovaly ve Státním okresním archivu v Karlových Varech v Rybářích. Zdrojem informací je pro ně i první nejdecká farní matrika (Erste Neudeker Pfarrei-Matrikel 1562–1597), vydaná Erwinem Siegelem roku 1992, Neustadt/Aisch.
Manželé z Mobschatzu zpracovali výsledky svého bádání do rozsáhlého rodokmenu v grafické i písemné formě. V tomto článku je krátce pojednáno o jejich práci. Autor článku použil podklady, které z Mobschatzu obdržel a vyjadřuje na tomto místě své uznání za vykonanou práci.
Waldeselové jmenovaní ve starých listinách
Jméno Waldöstl je ve své nejstarší podobě Waldesel poprvé v listinách uvedeno v 16. století, když v Nejdku roku 1575 zemřel Dominus Thomas Waldesel von Reichenstein. Dovídáme se, že byl otcem Thomase Waldesela, rychtáře v Suché. Roku 1591 je tímto rychtářem uvedeno kmotrovství hraběnky Schlikové.
Waldöstlové v čele města
V 17. století změnili Waldeselovi své jméno na Waldöstl. Od té doby byli příslušníci tohoto rodu až do 20. století často na vysokých úředních místech v Nejdku. Tak roku 1661 byl Johan Georg Waldöstl městským soudcem; roku 1710 zaujímal Anton Waldöstl rovněž tento úřad. Roku 1750 byl Ferdinand Waldöstl starostou v Nejdku. Dále v této řadě následují: 1771 až 1820 Josef Waldöstl, starosta. Z této doby se zachoval podpis Alberta Waldöstla, kantora a učitele, který byl zároveń Syndikator Administratus, což odpovídá dnešnímu notář. Jako svědci byli tehdy zaznamenáni Anton a Andreas Waldöstlovi. Od roku 1820 byl Karl-Heinrich Waldöstl starostou a městským soudcem. Od roku 1842 do roku 1848 zaujímal tato místa Franz Waldöstl. Roku 1901 byl Jacob Waldöstl zvolen starostou Nejdku.
Waldöstlové jako řemeslníci
Jaká povolání vykonávali nejdečtí Waldöstlové? Od 17. do 20. století to bylo řemeslo kovářské a truhlářské, takže i tady je určitý vztah ke staré pověsti. V 18. století se vyskytují jako kováři skoro současně hned tři Waldöstlové. Také svým řemeslem prospěli svému domovskému městu. Roku 1863 vyrobil Johann Waldöstl dřevěný kříž pro Střelecký vrch, později zvaný Křížový vrch. Roku 1897 tam nechal Franz Josef Waldöstl postavit železný kříž, který stojí dodnes.
Jméno Waldöstl vyskytující se mimo Nejdek
Je pochopitelné, že se jméno Waldöstl nemohlo dlouho omezit jenom na město Nejdek a jeho okolí. Manželům Waldöstlovým z Mobschatzu u Drážďan se při pátrání po předcích podařilo objevit dvě skupiny nositelů tohoto nebo podobného jména vyskytujícího se mimo Nejdek. V prvním případě je genealogická souvislost s nejdeckými Walöstlovými prokazatelná, ve druhém případě ji lze předpokládat.
Roku 1780 se přestěhoval Karl Wilhelm Waldöstl z Nejdku do Labutě -Labantu v pozdějším Klatovském okrese a založil tam novou větev velké rodiny. Roku 1899 se Andreas, potomek z větve v Labuti, přestěhoval do Selbu v Bavorsku. Poslední mužský nositel jména z Labant-Selb větve, Wilhelm Waldästl, který má ve jménu ä místo ö, narozený roku 1925, dnes žije v Siegburgu, Nordhei-Westfalen.
Koncem 18. století se objevuje v Prenzlau u Brandenburgu Johann Waldästel (dvě změny ve jménu). Narodil se tam kolem roku 1774. Jedná se o listinně doložitelného potomka exulantů rodiny Waldöstlů z Nejdku. Zdá se, že tato pravděpodobně evangelická rodina byla založena exulanty z Čech v době protireformace. Potomek této skupiny žil později v Neubrandeburgu. Další potomek, Otto Karl Hartwig Waldaeestel (opět změna jména, 1857 – 1936), byl šéfredaktorem novin Darmstädter Zeitung.
Aktivní ženy nejdeckých Waldöstlů.
Pozemkové knihy, ze kterých badatelé získali větší část svých poznatků, se ovšem zabývají životem lidí jenom ve vztahu ke změnám vlastnictví půdy a domů. Přesto se však u různých generací Waldöstlů objevují zajímavé jevy, které jsou odrazem historických událostí. Tak od roku 1789 (začátek francouzské revoluce) vystupují na rozdíl od dřívější doby nápadně i ženy jako držitelky pozemků. V letech 1805 až 1848, tedy přes čtyřicet let, kupovala a prodávala v Nejdku domy a pozemky Marie Anna Waldöstlová, rozená Hofmasterová. Přitom, alespoň zpočátku, byla tato osoba neznalá písma. Společně s dalšími sedmi ženami podepsala roku 1804 zápis v knize pozemků třemi křížky.
Nejdečtí Waldöstlové v 19. a 20. století.
Významnou osobou rodu Waldöstlů v Nejdku byl podle rodokmenu „klempíř“ Wenzel Waldöstl (1866 – 1911), který měl sedm dětí, z toho tři syny. Jeho potomci se stali obětmi vyhnání z vlasti v krušnohorském Poohří, kde jejich jméno velmi pravděpodobně vzniklo. Udrželo se tam možná pět až šest století, podle listinných podkladů však nejméně čtyři sta let vzdor moru, třicetileté válce a protireformaci, která byla prvním vyhnáním.
Historie času se znovu výrazně zrcadlí na dějinách této rodiny. Theresia Pecher, rozená Waldöstlová (1882–1964), nejstarší dítě klempíře, měla dceru Lotte (1907-1991), která se provdala za Čecha s německým jménem Hauner. Po připojení Sudet k Německu v roce 1938 museli Haunerovi odejít do vnitrozemí Čech, které se později stalo protektorátem. Syn Vlado Hauner (1929 – 1995) potom žil opět až do smrti v Nejdku a nechal se tam uložit do starého rodinného hrobu Waldöstlů. Jeho babička Theresia Pecher směla s manželem zůstat ve staré vlasti. Všichni ostatní nositelé jména Waldöstl, kteří před polovinou 20. století v Čechách žili, však museli po roce 1945 vlast opustit, takže staré jméno na místě svého vzniku dnes neexistuje.
Životní cesta jednoho Waldöstla ve 20. století.
K vyhnancům německočeského rodu patří i Josef Waldöstl v Mobschatzu u Drážďan, docent divadelní scénografie, který společně s manželkou pátrá v rodinné historii. Autor tohoto článku dostal přímo od ní tyto informace: Otec jejího manžela, také Josef, se narodil ještě ve starém domu Waldöstlů v Nejdku. Ten babička prodala po smrti svého manžela Wenzela roku 1917 nejdeckým železárnám. Ve stejném roce získala tato žena dům a pozemek v Sadově u Karlových Var. Tam se později narodil autor rodokmenu Josef Waldöstl jako syn rolníka stejného jména. Během jediného roku za 2. světové války zemřeli oba rodiče i babička.. Josefa a jeho bratra Franze k sobě vzala teta z otcovy strany. S tou zažili roku 1945 vyhnání do Německa, do Rhönu.
Současnost.
Během částečně dobrovolné, částečně vynucené migrace ve 20. století doznalo staré nejdecké rodinné jméno téměř celoněmeckého rozšíření. K jeho současným nositelům patří kromě obou manželů v Mobschatzu a jejich syna Andrease Waldöstla narozeného roku 1962, ještě strojní inženýr Anton Waldöstl, nar. 1920, který se po vyhnání usídlil v okolí Günzburgu. Kromě nich je třeba ještě podle autorů rodinného rodokmenu jmenovat Franze Waldöstla, bratra Josefa, nar. 1929, učitele na gymnáziu ve Vacha, Thüringen a jeho syny Dr. Matthiase, nar. 1958, chemika v Hamburgu a Lutze, nar. 1962, diplomovaného fyzika v Berlíně. Ten má dva syny jako pokračovatele rodu. Kromě toho uvádí rodokmen ještě dalších pět jmen v nejdecké podobě. Dále žijí se změněným jménem Willi Waldäestel, Siegburg, 70 let a Uwe Waldästel, Wiesbaden, 20 let.

Diskuse

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA