Richard Dotzauer (1816–1887) - Otec Krušnohoří
Příjmení Dotzauer bylo svého času v Kraslicích a blízkém okolí velmi rozšířené. Dotzauerové přišli údajně do tohoto krušnohorského města na sklonku 16. století z Bavorska jako mlynáři a i zde se po řadu generací věnovali tomuto řemeslu. Rodina se postupně rozrůstala a její příslušníci již vesměs v rodinné tradici nepokračovali. V Kraslicích samotných asi největšího věhlasu dosáhl Jan Florián Dotzauer jako zdejší lékárník a ranhojič. Jeho syn Richard, který se vypracoval mezi vážené pražské obchodníky, pak díky svým rozličným podnikatelským a sociálním aktivitám přispěl ke slávě rodného města po celé zemi. Na rodný kraj nikdy nezapomněl a snažil se jeho obyvatele všemožně podporovat. Za vykonané zásluhy mu řada měst udělila čestné občanství a dostalo se mu mnoha dalších poct a vyznamenání, z nichž byl zřejmě nejčestnější přívlastek „otec Krušnohoří“.
Otec Richarda Dotzauera Jan Florián se narodil 11. května 1788 v Kraslicích. Vystudoval v Chebu gymnázium, později sice pokračoval ve studiu medicíny ve Vídni a Praze, doktorát ale nezískal. Jako zdravotník zakusil v polních lazaretech napoleonské války, posléze mu bylo svěřeno vedení vojenského oddělení vídeňské nemocnice. V roce 1813 byl převelen do služeb polního špitálu ruské armády, toho času operující v Čechách. V květnu 1813 se v Kraslicích oženil s dvaadvacetiletou Annou Marií Köhlerovou a 2. července 1814 se mladým manželům narodil syn Adolf. O rok později zakoupil J. F. Dotzauer zavedenou kraslickou lékárnu „U Orla“ a 25. července následujícího roku přišel na svět druhý syn Richard Jakub. V roce 1843 zemřela Anna Marie a Jan Florián předal lékárnu staršímu synovi Adolfovi, který se v letech 1848 až 1849 stal poslancem Říšské rady. Dne 10. března 1851 Jan Florián Dotzauer zemřel. V roce 1870 vyšla zásluhou syna Richarda jeho „Topographie der Stadt Graßlitz sammt Ortschaften im Jahre 1821“. J. F. Dotzauer se tak dostal do povědomí dalších generací kraslických občanů i řadu let po své smrti jako autor první vlastivědné práce o Kraslicích a okolí. Prvorozený syn Adolf přežil svého otce o pouhých pět let. Zemřel 21. srpna 1856 v ústavu pro choromyslné v Praze.
Stejně jako otec a starší bratr byl i Richard Dotzauer poslán na chebské gymnázium, a pak na plzeňskou hlavní školu. Po té se dal na kupeckou dráhu. V roce 1832 nastoupil do učení ve Vídni, pro těžkou nemoc mu však nebylo dopřáno získat v závěru tříletého pobytu výuční list. Tato skutečnost hořce poznamenala jeho další pobyt ve Vídni. Rozhodl se proto metropoli opustit a vydal se hledat příležitost do jiného města. V roce 1836 nastoupil do obchodu s koloniálním zbožím v Bratislavě. Když po čase opět hledal nové zaměstnání, stal se v říjnu 1839 obchodním cestujícím u vídeňského velkoobchodníka Alexandra Schoellera. Během dlouhých cest procestoval velkou část monarchie.
Obchod jej přivedl i do Prahy. Zde začal docházet do domu čp. 492 v Železné ulici obchodníka Josefa Dotzauera (1794–1878), bratrance svého otce. Sblížil se s jeho rodinou, zvláště pak s dcerou. I přes příbuzenský poměr se v říjnu roku 1844 s třiadvacetiletou Eleonorou v kostele sv. Havla na Starém Městě oženil a současně byl uveden do tchánova podniku. Předmětem obchodu se stále více stávala žádaná barviva a barevné látky a rozšiřoval se i počet zaměstnanců. Úspěchy v podnikání přiměly Josefa Dotzauera, aby ze svého zetě udělal veřejného společníka svého velkoobchodu. Mezi pražskými obchodníky s barvivy již neměl soupeře a konkuroval dokonce Richardovu bývalému zaměstnavateli Schoellerovi. Dům, ve kterém podnik sídlil, pomalu přestával stačit. V roce 1854 proto koupil Richard Dotzauer další dům čp. 1009 v Hybernské ulici na ideálním místě v blízkosti nádraží (dnešní Masarykovo), celnice i pošty a dal ho přestavět v tehdy módním neogotickém stylu (v roce 1928 ustoupil tento dům novostavbě). Sortiment dále rozšiřoval o nové komodity a začal se angažovat v oblasti obchodního bankovnictví. V roce 1863 se podílel na založení České eskontní banky a zasedal v její správní radě. Zanedlouho byl povolán na místo ředitele nově založené Hypoteční banky království Českého. Řadu let působil jako předseda správní rady České banky Union a nejrůznějších podniků, jako např. Pražských akciových strojíren, dříve Ruston a spol., nebo Pražsko-smíchovské továrny na kartouny.
V roce 1846 Richard Dotzauer vstoupil do Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, přední organizace starající se o rozvoj průmyslu a obchodu, a brzy začal zastávat jeden z důležitých postů sekretáře zastupitelstva pro obchodní záležitosti. Členem Jednoty zůstal i po roce 1848. Byl členem předsednictva, ve kterém měl na starost oblast ekonomie a obchodu, a dalších důležitých orgánů. V reakci na nacionalizaci veřejného života v roce 1860 z Jednoty vystoupil.
Po dlouhé období svého života byl Dotzauer spojen s pražskou obchodní a živnostenskou komorou. Od založení v roce 1850 byl jejím členem, avšak již na počátku se dostal s vedením komory do rozporu. Nebyl totiž stoupencem prvního prezidenta, dalšího významného kraslického rodáka a svého vzdáleného příbuzného, Jana Křtitele Riedla z Riedensteinu (1801–1858) a podporoval jeho protikandidáta. Postupně se Dotzauerova pozice v komoře upevňovala, z řadového člena se stal v roce 1862 viceprezidentem a v roce 1874 prezidentem. Tuto funkci zastával po deset let a jako reprezentant komory byl též zvolen do zemského sněmu. I díky Dotzauerovi skončila dosavadní německá nadvláda v pražské obchodní a živnostenské komoře až v roce 1884, kdy komoru ovládla česká strana a dosadila svého prezidenta.
Dotzauer se aktivně účastnil veřejného života, působil v zemské i pražské samosprávě, podílel se na založení či činnosti klíčových německých spolků, v řadě dalších byl čestným členem nebo patronem. Jako štědrý mecenáš podporoval vědu a umění, finančně přispíval Spolku pro dějiny Němců v Čechách, pražskému mužskému pěveckému sboru a dalším.
Příkladnou péči věnoval rodnému kraji. Dlouhá léta se výrazně angažoval v Centrálním komitétu pro povzbuzení živnostenské činnosti v Krušných horách a Krkonoších, od roku 1877 jako předseda. Prosazoval stavbu železniční tratě z Prahy do Chebu a na ní navazujících místních tratí z Chomutova do Vejprt a ze Sokolova do rodných Kraslic, které měly přinést Krušnohoří hospodářské oživení. Měl podíl na založení odborných škol v Kraslicích a Lubech u Chebu. Ve svém rodišti dal také na konci šedesátých let postavit chudobinec.
Za rozmanité zásluhy obdržel Dotzauer množství ocenění. V roce 50. narozenin byl dekorován Řádem železné koruny III. třídy, se kterým bylo spojeno propůjčení rytířského titulu, a v roce 1874 komturským křížem Řádu Františka Josefa. Do erbu si dal heslo „Deutsch und frei“.
Richard Dotzauer zemřel 31. května 1887 v Praze (některá literatura uvádí rakouský Baden). Jeho tělo bylo 2. června pohřbeno do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech. Obyvatelé Krušnohoří na svého dobrodince nezapomněli. V roce 1900 mu odhalili pamětní desku na vrcholu Klínovce a v roce 1912 mu byl vybudován pomník i v jeho rodišti. Eleonora Dotzauerová přežila svého manžela o více než čtvrtstoletí – zemřela v Praze 19. ledna 1914 ve věku nedožitých 93 let. Přestože zůstalo jejich manželství bezdětné, byl Richard Dotzauer „otcem“ pro mnoho obyvatel Krušných hor.
