Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Richard Dotzauer (1816–1887) - Otec Krušnohoří

Příjmení Dotzauer bylo svého času v Kraslicích a blízkém okolí velmi rozšířené. Dotzauerové přišli údajně do tohoto krušnohorského města na sklonku 16. století z Bavorska jako mlynáři a i zde se po řadu generací věnovali tomuto řemeslu. Rodina se postupně rozrůstala a její příslušníci již vesměs v rodinné tradici nepokračovali. V Kraslicích samotných asi největšího věhlasu dosáhl Jan Florián Dotzauer jako zdejší lékárník a ranhojič. Jeho syn Richard, který se vypracoval mezi vážené pražské obchodníky, pak díky svým rozličným podnikatelským a sociálním aktivitám přispěl ke slávě rodného města po celé zemi. Na rodný kraj nikdy nezapomněl a snažil se jeho obyvatele všemožně podporovat. Za vykonané zásluhy mu řada měst udělila čestné občanství a dostalo se mu mnoha dalších poct a vyznamenání, z nichž byl zřejmě nejčestnější přívlastek „otec Krušnohoří“.
Otec Richarda Dotzauera Jan Florián se narodil 11. května 1788 v Kraslicích. Vystudoval v Chebu gymnázium, později sice pokračoval ve studiu medicíny ve Vídni a Praze, doktorát ale nezískal. Jako zdravotník zakusil v polních lazaretech napoleonské války, posléze mu bylo svěřeno vedení vojenského oddělení vídeňské nemocnice. V roce 1813 byl převelen do služeb polního špitálu ruské armády, toho času operující v Čechách. V květnu 1813 se v Kraslicích oženil s dvaadvacetiletou Annou Marií Köhlerovou a 2. července 1814 se mladým manželům narodil syn Adolf. O rok později zakoupil J. F. Dotzauer zavedenou kraslickou lékárnu „U Orla“ a 25. července následujícího roku přišel na svět druhý syn Richard Jakub. V roce 1843 zemřela Anna Marie a Jan Florián předal lékárnu staršímu synovi Adolfovi, který se v letech 1848 až 1849 stal poslancem Říšské rady. Dne 10. března 1851 Jan Florián Dotzauer zemřel. V roce 1870 vyšla zásluhou syna Richarda jeho „Topographie der Stadt Graßlitz sammt Ortschaften im Jahre 1821“. J. F. Dotzauer se tak dostal do povědomí dalších generací kraslických občanů i řadu let po své smrti jako autor první vlastivědné práce o Kraslicích a okolí. Prvorozený syn Adolf přežil svého otce o pouhých pět let. Zemřel 21. srpna 1856 v ústavu pro choromyslné v Praze.
Stejně jako otec a starší bratr byl i Richard Dotzauer poslán na chebské gymnázium, a pak na plzeňskou hlavní školu. Po té se dal na kupeckou dráhu. V roce 1832 nastoupil do učení ve Vídni, pro těžkou nemoc mu však nebylo dopřáno získat v závěru tříletého pobytu výuční list. Tato skutečnost hořce poznamenala jeho další pobyt ve Vídni. Rozhodl se proto metropoli opustit a vydal se hledat příležitost do jiného města. V roce 1836 nastoupil do obchodu s koloniálním zbožím v Bratislavě. Když po čase opět hledal nové zaměstnání, stal se v říjnu 1839 obchodním cestujícím u vídeňského velkoobchodníka Alexandra Schoellera. Během dlouhých cest procestoval velkou část monarchie.
Obchod jej přivedl i do Prahy. Zde začal docházet do domu čp. 492 v Železné ulici obchodníka Josefa Dotzauera (1794–1878), bratrance svého otce. Sblížil se s jeho rodinou, zvláště pak s dcerou. I přes příbuzenský poměr se v říjnu roku 1844 s třiadvacetiletou Eleonorou v kostele sv. Havla na Starém Městě oženil a současně byl uveden do tchánova podniku. Předmětem obchodu se stále více stávala žádaná barviva a barevné látky a rozšiřoval se i počet zaměstnanců. Úspěchy v podnikání přiměly Josefa Dotzauera, aby ze svého zetě udělal veřejného společníka svého velkoobchodu. Mezi pražskými obchodníky s barvivy již neměl soupeře a konkuroval dokonce Richardovu bývalému zaměstnavateli Schoellerovi. Dům, ve kterém podnik sídlil, pomalu přestával stačit. V roce 1854 proto koupil Richard Dotzauer další dům čp. 1009 v Hybernské ulici na ideálním místě v blízkosti nádraží (dnešní Masarykovo), celnice i pošty a dal ho přestavět v tehdy módním neogotickém stylu (v roce 1928 ustoupil tento dům novostavbě). Sortiment dále rozšiřoval o nové komodity a začal se angažovat v oblasti obchodního bankovnictví. V roce 1863 se podílel na založení České eskontní banky a zasedal v její správní radě. Zanedlouho byl povolán na místo ředitele nově založené Hypoteční banky království Českého. Řadu let působil jako předseda správní rady České banky Union a nejrůznějších podniků, jako např. Pražských akciových strojíren, dříve Ruston a spol., nebo Pražsko-smíchovské továrny na kartouny.
V roce 1846 Richard Dotzauer vstoupil do Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, přední organizace starající se o rozvoj průmyslu a obchodu, a brzy začal zastávat jeden z důležitých postů sekretáře zastupitelstva pro obchodní záležitosti. Členem Jednoty zůstal i po roce 1848. Byl členem předsednictva, ve kterém měl na starost oblast ekonomie a obchodu, a dalších důležitých orgánů. V reakci na nacionalizaci veřejného života v roce 1860 z Jednoty vystoupil.
Po dlouhé období svého života byl Dotzauer spojen s pražskou obchodní a živnostenskou komorou. Od založení v roce 1850 byl jejím členem, avšak již na počátku se dostal s vedením komory do rozporu. Nebyl totiž stoupencem prvního prezidenta, dalšího významného kraslického rodáka a svého vzdáleného příbuzného, Jana Křtitele Riedla z Riedensteinu (1801–1858) a podporoval jeho protikandidáta. Postupně se Dotzauerova pozice v komoře upevňovala, z řadového člena se stal v roce 1862 viceprezidentem a v roce 1874 prezidentem. Tuto funkci zastával po deset let a jako reprezentant komory byl též zvolen do zemského sněmu. I díky Dotzauerovi skončila dosavadní německá nadvláda v pražské obchodní a živnostenské komoře až v roce 1884, kdy komoru ovládla česká strana a dosadila svého prezidenta.
Dotzauer se aktivně účastnil veřejného života, působil v zemské i pražské samosprávě, podílel se na založení či činnosti klíčových německých spolků, v řadě dalších byl čestným členem nebo patronem. Jako štědrý mecenáš podporoval vědu a umění, finančně přispíval Spolku pro dějiny Němců v Čechách, pražskému mužskému pěveckému sboru a dalším.
Příkladnou péči věnoval rodnému kraji. Dlouhá léta se výrazně angažoval v Centrálním komitétu pro povzbuzení živnostenské činnosti v Krušných horách a Krkonoších, od roku 1877 jako předseda. Prosazoval stavbu železniční tratě z Prahy do Chebu a na ní navazujících místních tratí z Chomutova do Vejprt a ze Sokolova do rodných Kraslic, které měly přinést Krušnohoří hospodářské oživení. Měl podíl na založení odborných škol v Kraslicích a Lubech u Chebu. Ve svém rodišti dal také na konci šedesátých let postavit chudobinec.
Za rozmanité zásluhy obdržel Dotzauer množství ocenění. V roce 50. narozenin byl dekorován Řádem železné koruny III. třídy, se kterým bylo spojeno propůjčení rytířského titulu, a v roce 1874 komturským křížem Řádu Františka Josefa. Do erbu si dal heslo „Deutsch und frei“.
Richard Dotzauer zemřel 31. května 1887 v Praze (některá literatura uvádí rakouský Baden). Jeho tělo bylo 2. června pohřbeno do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech. Obyvatelé Krušnohoří na svého dobrodince nezapomněli. V roce 1900 mu odhalili pamětní desku na vrcholu Klínovce a v roce 1912 mu byl vybudován pomník i v jeho rodišti. Eleonora Dotzauerová přežila svého manžela o více než čtvrtstoletí – zemřela v Praze 19. ledna 1914 ve věku nedožitých 93 let. Přestože zůstalo jejich manželství bezdětné, byl Richard Dotzauer „otcem“ pro mnoho obyvatel Krušných hor.

Diskuse

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA