Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Richard Kraus - Otevřené kritické zhodnocení let 1918 - 1947. Výňatek z knihy Ein Stück Erzgebirge, ein Stück Weltgeschehen

Dobové vyobrazení odsunu / vyhnání NěmcůBylo by totiž příliš jednoduché a zároveň zbabělé přejít politicky osudná léta mlčením, jak se to často dělá v českých publikacích.

Zatajovat jistý úsek dějin jen proto, že s ním vycházejí najevo mnohé nepříjemnosti, nepředstavuje pro přítomnost žádné trvalé řešení.

Toto malé a skromné dílko by bylo neúplné, kdybych oné době a jejím následkům nevěnoval náležitý prostor, několik upřímně míněných vět a názorů, které jsou mé vlastní, osobní a které se za poslední dva roky trochu změnily.

Jsem Němec a v době mého mládí jsem žil v dnešním Česku. Můj pohled na minulou dobu bude ve svém jádru přirozeně jiný než pohled českého občana. Budu přesto usilovat o věcnost v zájmu porozumění. Emocionální pocity mi jsou zcela cizí. Moje dosavadní liberální uvažování bylo ale v uplynulých měsících a letech vzájemného jednání mezi Německem a Českem o minulosti a nových vztazích pořádně zchlazeno.

Na teritoriu bývalé ČSFR byla po mnoho století národnostní smíšenina Slovanů, Slováků, Maďarů a Němců. Slováci a Slované se dali do pohybu z jihu již před tisícem let. Ze kmene Slovanů pocházejí Češi. Na území dnešního Česka - tedy v Čechách a na Moravě - žilo kupříkladu 28% Němců a 72% Čechů.[1] Náš dřívější domov, Sudety, byl velký 29 000 km2. I my, hornokrušnohorci, kteří jsme se zde usazovali teprve na začátku 16. století, jsme se v průběhu let mohli nazývat kmenovými obyvateli. Obyvatelé Čech (tedy i Čechové) podporovali císaře v době první německé říše, do poloviny 14. století měli císaři dokonce sídlo na pražském hradě. Karel IV. učinil z Prahy centrum německého duchovního života. Možná už tenkrát se Čechů v tichosti zmocňovala nedůvěra. Za husitských válek se němectvo dostalo do velkého nebezpečí, zničeno však nebylo. V 16. století se Čechy dostávají pod vládu rakousko-uherské koruny panovnického rodu Habsburků. Přesto se ale Praha stala na přelomu 16. a 17. století znovu hlavním městem říše. Habsburská monarchie se upevnila až po strašlivých událostech třicetileté války a následné rekatolizující protireformaci. Mezitím pokročilo poněmčování Čech a Moravy do té míry, že samotný český národ již nevěřil ve svou budoucnost. Až 19. století s sebou přineslo národní obrození a sebevědomí, které bylo nakonec 28. října 1918, po společně prohrané první světové válce, na základě smlouvy vítězných velmocí ve Versailles stvrzeno založením Československého státu. Najednou vznikly problémy, protože Němci o právo na sebeurčení usilovali také a protože se Němci od začátku museli ohrazovat proti ústrkům a nespravedlnostem.

První opatření po založení státu bylo odvolání německých úředníků ze všech veřejných úřadů, a to i v ryze německých oblastech. To se pochopitelně týkalo i lesních úřadníků a pohraničníků. Jen posty obecního správce nebo starosty v malých městech zůstaly bez obměn. Německé školy se díky silnému odporu podařilo zachovat v oblastech s převážně německým obyvatelstvem.

Proč se toto muselo stát? Proti čemu se Němci do té doby provinili? Staletí tu lidé žili pospolu, Němci získávali funkce a úřady podle národnostního složení - byť pod cizí kontrolou. Žádný národ nenese vinu na tom, že existuje a že existuje právě zde, natožpak jedinec. Co se tenkrát stalo na začátku, bylo zárodkem pro všechno to, co pak následovalo, co pak následovat muselo. Byla tu nedůvěra a nepřejícnost, vyvolané urážkami.

Vítězné velmoci po sobě zanechaly nedokončené dílo. Určitě musely tenkrát vědět, že tyto dva národy si nemohou dělat, co chtějí. Určitě věděly, že se národnostní většině, silnějšímu národu musejí z mezinárodně právních důvodů stanovit určitá pravidla, pomocí nichž by bylo možné onu většinu kontrolovat. Tenkrát existovala možnost druhého Švýcarska, nebo snad ne? Byla tenkrát nenávist příliš velká? Opravdu nerad spojuji Čechy se Srby v bývalé Jugoslávii. Ale když srovnávám současné chování obou národů, musím říct: model Švýcarska - v obou případech nemožné!

Není pravda, když se dnes v Čechách říká, že Němci v Československu měli vždy narušený vztah k vládě, ať už sídlila v Praze nebo ve Vídni, a že vnímali tato města jako cizí, že pro ně představovala cizí moc. Pamatuji si ještě, jak starší generace byly hrdé na to, že sloužily ve vojsku c. a k. monarchie.

Nebo byl již tenkrát položen základní kámen žárlivosti a sváru? Mentalita a vlastnosti Němců a Čechů jsou přirozeně a nepopiratelně trochu odlišné. Nenahromadilo se tu něco, co potom náhodou a v duchu Versailleské smlouvy vybuchlo a uskutečnilo se?

Zpětně se mi to připadá jako velká škoda, že se z českého pohledu pochopitelná radost z nového státu stále více měnila v přehnané autoritářsví. Není prostě pravda, když se dnes argumentuje tím, že německé obyvatelstvo v severočeských oblastech se nemohlo vyrovnat s novými politickými poměry po roce 1918 a uznat je. Nechci tu znovu vypočítávat, která práva německé menšiny byla omezena nebo kolik německých úředníků bylo nahrazeno českými. Proč tato náhlá ztráta důvěry vůči nám, Němcům? To byla hned od začátku chyba. Objevily se další třecí plochy. Nejpozději zde je třeba hledat onen zárodek budoucích událostí. Všechno ostatní se už jen kupilo. Naneštěstí se k tomu přidala i nezaměstnanost.

Mezitím se blížil rok 1938. Volby do parlamentu na jaře tohoto roku a ignorování výsledků nebylo jen ojedinělým případem v celé Evropě, ale také mezí, za níž hrnec začal přetékat. Konrád Heinlein jako „důvěrník" Němců a jeho strana měli potom lehkou práci. On musel vládnout, když mu k nohám složili tak příhodnou situaci a když navíc Německo svým „bratřím" otevíralo náruč.

Samozřejmě že by Hitler byl vtrhl do Československa, i kdyby mezi oběma národnostními skupinami neexistovaly žádné rozmíšky. Ale újma a následky pro lidi[2] by v omezené míře zůstaly nadále.

Zlo spočívalo možná od začátku také v tom, že hospodářské struktury země byly špatně rozdělené. Na mysli mám severočeský průmysl a zdejší nerostné bohatství a zvláště oblast největších a nejvýznamnějších světových lázní, které ležely na území osídleném Němci.

To znovu potvrzuje skutečnost, že počet obyvatel byl sice 27% (pouze v Čechách a na Moravě, tedy v dnešním Česku, 22% spolu se Slovenskem), ale státní příjem z daní byl ze 2/3 hrazen právě těmito 27%. Nechci, aby tu zpětně vznikl spor o to, zda tato čísla jsou závislá pouze na nerostném bohatství, nebo také trochu na píli německé menšiny.

Já osobně jsem dneska toho názoru, že „přeběhnutí domů, do Říše" v roce 1938 byla okolnostmi vnucená alternativa, protože žádná jiná neexistovala. Byla také navíc pochopitelně zdůvodněna ze stranicky psychologického hlediska.

„Tuto radostnou změnu" uvítala ve skutečnosti jen polovina Němců. Staletí společně ušlé cesty v Čechách - i když pod cizí korunou - nelze prostě jen tak vymazat.

Nenávist byla od začátku na české straně. Po válce se nenávist vystupňovala k smrtelné zuřivosti a pomstě, kolektivnímu vyhození ze země. Co způsobila německá armáda, se s tímto nedá srovnat.

A je to zase nenávist, co vychází z této země. Mrzí mě, že se musím takto vyjadřovat. Ale vykládat komentáře některých významných osobností českého veřejného života jiným způsobem prostě nejde, tím spíše ne, když se jim podává ruka na usmířenou.

Připisovat paušálně nenávist tehdejším místním Němcům nejde. Proč by se jinak vracely tisíce lidí každý rok zpátky do rodného kraje, proč by lidé investovali tisíce marek do rekonstrukcí stavebních památek. A všichni, všichni se pak řádně vracejí domů!

Poválečné události - kompletní vykořenění lidí, několik set těžkých, smrtelných zranění a osudy tří miliónů - bude sotva kdy možné ospravedlnit. Odsun v takovémto rozměru (počítám i bývalé Slezsko a Východní Prusko) byl a zůstane šokem, který překoná jen německá likvidace židů. Tenkrát to[3] bylo v civilizovaném světě každopádně bezpříkladné.

O několik let později v oblasti kolem Jáchymova udeřily živly v podobě sovětských vojenských stratégů opět razantně. Neměli jsme z toho absolutně žádnou škodolibou radost, když začal na český stát doléhat tlak komunismu, který ve stejné době přebíral kormidlo v Praze a všech ostatních zemích východního bloku. Litujeme českých obětí z Jáchymova, stejně jako našich vlastních. Vyhnanci tohoto kraje zůstali alespoň těchto hořkých let ušetřeni, byli by jinak měli mnohem více mrtvých.

Atomová zbraň - tehdejší řešení -, každý prostředek byl posvěcen, hlavně že se jím vytvoří protiváha k Západu. Vcelku dobře známe těch následujících 45 let komunistického režimu a jeho důsledků pro český národ.

Ještě bych se vrátil k našemu vyhoštění: První léta po ztrátě domova a majetku byla tvrdá a těžká, pro mnohé velmi těžká. Naštěstí přišla většina z nás do jiného, svobodného západního Německa a dostala se mezi lidi, kteří se ocitli na začátku - ostatně stejně jako lidé ve východním Německu. Společně jsme budovali a doháněli, co se zameškalo. V západním Německu jsme toho udělali hodně, jak dokazuje srovnání západu a východu (a také Čech). Ne každému z nás uprchlíků toto štěstí neměl. Mnozí ale získali větší majetek, než jaký měli doma. Naše rodná země naproti tomu evidentně zaostávala.

Věty v následujícím odstavci jsem napsal před rokem:

„Domov je sice nenahraditelný, ale kdo vlastně ztratil víc, kdo by měl skládat účty? Jedna věc je zřejmě osud nebo zcela jednoduše běh dějin. Druhá věc je skutečná vina. Čas již rozsoudil a uzdravil. A pak, kdo může okrást nahého člověka?"

Dnes se tyto věty dívám jinak, nesouhlasím s nimi zcela, alespoň v některých částech ne. Neboť tehdy jsem ještě věřil ve vzájemnou vstřícnost jak ze strany Čechů, tak vyhnaných Němců. Tehdy jsem nemohl tušit, že se k nám z Čech donesou tak nehorázné věty.

Nezbývá nám, než vyčkat nadcházejících voleb. Jestliže i nadále zůstaneme hlavní překážkou sblížení, zbude nám už jen zármutek. Na něj máme nejvlastnější právo, zármutek nám nikdo nemůže vzít. Neplést si zármutek s pocitem ublížení! Skutečný zármutek ale může mít následky. My jsme je nechtěli!

[1] Pozn.: Kraus blíže neuvádí, k jaké době se tento údaj vztahuje.

[2] Pozn.: Kraus tu má na mysli zřejmě pouze Němce.

[3] Pozn.: Těžko říci, jestli tu Kraus myslí likvidaci židů, nebo odsun Němců.

Diskuse

[1]  marie dubanová, mail

Vážený pane Krausi, přeji dobrý den, u Vašeho článku postrádám datum, ale souhlasím s Vámi, to co se stalo po válce se samozřejmě stát nemělo,a napsal jste to dobře, kdo byl "vyhnáním" 3 a půl miliónů sudetských Němců vlastně potrestán? Tehdy to muselo být pro všechny strašné, vždyť někoho "vytrhnout" z míst kde byl doma staletí, to je bezesporu hrůza, ale z dnešního pohledu, je to určitě jiné. Tady žít - není žádná nádhera. Sudetské Němce jsme vyměnili, za cikány, vietnamce, rusáky, atd..

[2]  ivo, mail

Přečetl jsem si pozorně Váš článek.Je ovšem zapotřebí si uvědomit co zavinili sudečtí němci v roce 38. Henlainův projev z Chebu to dokládá. Nemecku šlo o rozšíření ,,životního prostoru" , prohrálo válku a tři miliony vystěhovaných je chabá náhrada za miliony rodin co úplně zmizely.

[3]  Zdenek, mail

Přečetl jsem si článek a myslím, že bychom si asi měli zopakovat dejěpis a strohou matematiku pro prvni ročnik základní školy. Henleinovy útoky na naše obyvatelstvo, pak vpád Hitlera do Čech, dále vyhlazení Lidic a Ležáků společne s perzekucí Čechu za vlády Hiltera. Dále mám takový pocit, že němci vynalezli systém na vyhlazení lidí. Je jedno jakých národů, ale byly to stroje na vraždění lidí opakuji LIDÍ. Běžte tuto historii vykládat lidem, jejichž rodiny byly za vaší a jen vaší agrese (Hitlerovi politiky) zavražděny. Navíc odsun němců byl rozhodnut na konci války třemi velmocemi. Je mi líto že vás vyhnali, ale pokud jste se hlásil k Hitlerovi tak se ani nedivím. Znám lidi kteří byli opravdu vyhnání protí své vůli, ale ty alespoň nenávídí Hiltera. Prostě je to historie a pro nás je z ní poučení, že války nevedou k ničemu dobrému. Myslím si že teď je míc na německé straně, neboť jste začali dvě války. Tak si to v té hlavě německé srovnejte a neválčete.

[4]  František, mail

Přeji pěkný den, přečetl jsem si také Váš článek pozorně a nemohu jen nesouhlasit s p.Ivo.Je to opravdu slabá náhrada za miliony lidí a bezpráví, které zažívaly během válek. Co mě opravdu udivuje, že by se mohli němci cítit ukřivděni. Nejde jen o nenávist z naší strany malé země.I když já patřím do generace, která žádnou nenávist v sobě nemá.Ale co se mě opravdu dotklo, výnatek "....byl a zůstane šokem, který překoná jen německá likvidace židů" tak to je nehoráznost ! Copak 200tis. českých lidí nebylo také vyhnano násilně z pohraničí začátkem války ?Vůbec srovnávat takovéto utrpení s odsunem je nestoudnost a svědčí jen zvláštní povaze, či nátuře němců.Je mi líto, že byli vyhnáni, sám pochazím z Krušných hor a je velká škoda, že jsme přišli o spousty památek, ale mi jsme válku nezačali a pokud se někdo hlásí k takovému národu, tak vyvrcholením po svět.válce je, jak jinak než odsun němců. A jsem pevně přesvědčen, že i v každé jiné době a zemi, by se stalo to smé.A vůbec se tomu nedivím.

[5]  Jim, mail

O odsunu Němců po válce jsem se docela dost zajímal.Pocházím z této oblasti .O zvěrtev německé armády jsem již věděl dost.Zprávy o dění v pohraničí po válce,tedy v době míru mě ale šokovaly.Jednak ,že Němci museli být označeni bílou páskou (jaká to podobnost s označením židů v Německu)a jednak by mě ani ve snu nenapadlo,že vojáci naší armády by byli schopní zabíjet i ženy s dětmi.Němci byli u nás po válce postaveni na milost a nemilost.Vždyť sám E.Beneš nabádal k nelítostnému vypořádání se.Být tehdy po válce Němcem znamenalo nemít žádných práv.A jak jsme se se všemi těmi vraždami vypořádali my Češi? Vyšel zákon,podle kterého tyto všechny strašné případy byli dávány do souvislosti s obranou vlasti a byli proto legitimní.Některé případy byli ale už natolik vážné, že se na ně poukazovalo rovněž i v zahraničním tisku.Tehdy jsme ztratili dlouhodobě budované jméno demokratické společnosti.Vláda proto ustanovila vyšetřovací komise a pár lidí za tyto zločiny odsoudila,ti však po únorovém převratu byli propuštěni.A nyní můj názor.Nic nemůže ospravedlnit vraždění civilistů a to ještě v době míru a to pouze na základě národní příslušnosti .Tomu se totiž říká použití kolektivní viny (opět jak podobné s osudem Židů v nacistickém Německu)Vysídlení Němců bylo rovněž nesmyslné, v podstatě se jednalo pouze o získání jejich majetku.Ten byl ale z větší části rozkraden ,takže pro stát to jako kompenzace nemělo žádný význam.Stále nerozumím jedné věci,je opravdu pro nás tak těžké si přiznat pravdu?Je těžké říci- ano,dopustili jsme se křivd ke kterým se hlásíme a litujeme toho? K čemu je vlastně dobré to neustálé a už únavné brnkání na nacionalismus na obou stranách?No, možná budeme mít jednou dostatek seběvědomí a kuráže, že se s touto pro nás bolestnou stránkou našich dějin dokážeme vypořádat se ctí a bez demagogie a a falešného vlastenectví.

[6]  Frantisek, mail

Přeji pěkný den, težko ted soudit a hodnotit, nidko z nás, ne aspon hodně předčasně narozených tu dobu nezažil, ale jedno vím přesně.Téke bych nechtěl žít společně s někým kdo vyvolal tolik hrůzy a útrap.Vím, že se jednalo a civilisty a většinou lidí, kteří neměli s válkou nic společné, ale i tohle je důsledek války. Nejsem zastáncem kolektivní viny, ale pro tento případ odsunu němců a tím myslím jen pouze odsun, ne vraždění a nasilí, je na místě.A bude to vždy v každé době.Sice tady píšete v době míru se staly takové zvěrstva a velmi se tomu divíte.Víte konec války má dva datumy.Jeden všem nám známý a druhý bohužel zakořeněný v lidech různým utrpením a proto si dokáži představit, že se děli těsně po válce nejrůznější věci.Respektive v prvním nejmasovějším odsunu němců.Druhý byl 1947, což i toto je velmi krátce po válce.Je to dáno bohužel následek války určitá nenávist a ospravedlní lidí, kteří zažili dvě světové války. Navíc další skutečnost a téma,které nechci rozebírat, je, že byli vystěhováni z domovů nikoliv z rodné země. Vžádném případě nesouhlasím s brutálníma činama, které museli zažít při odsunech němci a to víc vraždy a popravy! Jsem zastánce, že násilí plodí zase jen násilí. Měl jsem diskuzi s pánem, který určitě má nejblíže k sudetům.Jeho příbuzní tak byli vyhnáni.Ukazoval mi jěště bednu, kterou měl jeho strýc při odsunu.Říkal, že než přišel ten pán s knírkem, který navíc ani nebyl němec, žili společně dohromady češi a němci a nebyl žadný problém. Pak přišel k moci pán s knírkem a vše bylo bohužel jinak.Prostě byla taková doba nerad o tom, ale povídal.

[7]  marie dubanová, mail

Zbavili jsme se totality a mohli bychom tady mít krásnou úsměvnou demokracii, ale co jsme s tou svobodou my čecháčci učinili?, My si ji snad ani nezasloužíme, podívejme se na to jak začínala "nová etapa" svobodné ČR? Jsme nezodpovědní, nedávali jsme pozor, kdybychom byli dávali větší pozor - tak by nás muselo nutně napadnout, že "tohle" nemůže dopadnout dobře..Přeměna socializmu v kapitalismus a následná privatizace obrovského státního majetku, probíhala - za přímé asistence vysokých komunistů - a pouze pomocí pouze špinavých peněz, tak to by nás snad mělo napadnout, že to nemůže dopadnou jinak nežli špatně ..Po roce 1989 tady nebyl jiný kapitál, nežli "peníze vysokých komunistů, dále kapitál z drog, a prostituce, peníze z heren, peníze vexláků, podvodníků a zlodějů", jiné peníze tu nebyly..Protože průměrný plat lidí v sociaistickém československu byl 2.500.- kč, a z toho se těžko uspoří milióny. A tato společenská spodina, tato "sebranka" měla ten potřebný kapitál a proto mohla privatizovat ten obrovský státní majetek a to hned začátkem 90 let, v momentě, kdy si pan Klaus usmyslel, že se privatizovat bude a to "honem"!!..Proč ten neuvěřitelný spěch pana Klause a lidí kolem něho,a proč měla privatizace proběhnout takovým "fofrem" a téměř bez zákonů - to chápeme teprve až nyní! Jediný možný důvod - proč dal pan Klaus té společenské spodině takovou obrovskou šanci,bylo to, že tu spodinu mohl pan Klaus ovládat, slušné lidi těžko..a ta bývalá společenská spodina je nynější společenská elita?

[8]  Emanuel, mail

Do značné míry cítím s autorem tohoto článku a chápu, co všechno asi musel po válce prožít. Osobní zkušenosti nemůže nikdo nikomu vyvrátit. Jsem ročník 1955, takže jsem svůj názor mohl formovat pouze porovnáváním historických pramenů a stanovisek. Je mi líto prostých lidí vystěhovaných ze svých staletých chalup, je mi líto sudetských antifašistů, jejichž hrdinské postoje za nacismu nebyly uznány a byli vystěhováni čistě na etnickém základě. Na druhé straně je mi jasné, že pro řešení vztahu Čechů a Němců v českých zemích nebylo k dispozici žádné dobré řešení. Jen ta špatná. Nehodlám diskutovat o celé řadě historických nepřesností, které autor uvádí, a které patří k běžné postsudetské ideologii. Chci jen připomenout období, které bylo u novodobých kořenů rozporů mezi Čechy a Němci, nebo aspoň je osudově přiživilo. Jde o období od roku 1848 do roku 1918. Toto období bývá sudetskou historiografií většinou zamlčováno. Je to období, kdy Češi prošli obrovským rozmachem a prokázali svou životnost pro moderní dobu. Bohužel jenom vlastní silou, bez sudetské spolupráce. Političtí vůdcové ze sudetské oblasti, jako např. pánové Herbst, Plener, Pacher a další, na tento rozvoj hleděli s nevraživostí a tento pohled vnukali i svým rodákům. Rádi se opírali o německo-rakouskou Vídeň a s radostí přijali rakousko-uherské vyrovnání roku 1867; to jim však nebránilo pošilhávat po vedlejším Německu jako ideálním jednonárodním státě Němců. Ke svým krajanům Čechům necítili ani za mák zemské sounáležitosti. Pokud je pokládali za chudý a zaostalý národ (o čemž existuje řada vyjádření), měli svou „kulturní“ převahu prosazovat přátelsky podanou rukou. Nic takového nebylo. Příkladů je celá řada. Vůdcové sudetských Němců podporovali jakýkoliv postup rakouské koruny i úřadů proti rovnoprávnosti Čechů s Němci a širší sudetská komunita k tomu přinejmenším mlčela. Ve spolupráci s německou Vídní zlikvidovali v roce 1897 Badeniho jazyková nařízení, jejichž cílem bylo prosté zrovnoprávnění zemských řečí němčiny a češtiny v práci úřadů a soudů. Již tehdy podporovali jakékoliv snahy koruny o parcelaci českých zemí na německé a české (pardon, německo-české) okresy, jako tomu mělo být např. při tzv. punktacích či anenských patentech roku 1913. Ani jediný sudetský Němec nevznesl protest proti obrovské „preventivní“ perzekuci českých politiků za I. světové války, proti zákazu českých spolků a organizací a zesílenému jazykovému útlaku. I nacionální socialismus, jak známo, nevznikl v Německu, ale právě na sudetském území. Není proto divu, když po těchto zkušenostech nehledali Češi svou budoucnost v Němci ovládaném Předlitavsku, ale využili porážky německého nacionalismu a expanzionismu k vytvoření vlastního státu s česko-slovenskou většinou. To, že tento stát neprokázal vůči sudetským Němcům dostatečnou toleranci a spravedlnost, je jeho chybou, ale nabídku Čechů na budování společného státu, jak známo, předáci sudetských Němců v roce 1918 odmítli. Pan Kraus hovoří o nemožnosti švýcarských poměrů v českých zemích, neříká však proč. Švýcarské poměry by zde znamenaly plnou oficiální dvojjazyčnost na celém území Čech, Moravy a rakouského Slezska. Švýcarsko je, jak známo oficiálně trojjazyčné, v mnohém ohledu i čtyřjazyčné (s Rétoromány). Česká reprezentace by to bývala přijala, koneckonců tak vypadaly na českém území navenek úřady, pošta, policie i železnice, o povinném vnitřním německém úřadování nemluvě. Ale české úřední nápisy v Egeru, Reichenbergu nebo Troppau? Nemožné! To říkám ne jako vyvrácení, ale jen pro objektivnost jako doplněk k tvrzením pana Krause. Každý má svou pravdu a je jistě nezbytné, abychom diskutovali o historii, ale také přešli od zdůrazňování vzájemných ústrků a zločinů našich předků k společné práci Čechů a Němců v širší evropské komunitě. A českým „plačkám“ v diskusi k tomuto článku doporučuji se zeptat sama sebe: co jsme udělali pro to, aby se námi kritizované poměry v Česku změnily?

[9]  jbech, mail

Stále, mě překvapuje, že existují lidé, kteří hodnotí odsun ve smyslu "oko za oko, zub za zub". Jedním dechem odsuzují zločiny nacismu a druhým dechem ospravedlní stejně zločinnou odvetu. Oni nás vyhnali z pohraničí, tak teď zase vyženeme my je. Takže jsme stejní jako Němci? My, Slované s holubičí povahou? Ale ano, jsme. V demokratickém právním systému trest hromadné deportace je nepřijatelný. Anulováním mnichovské dohody byli sudetští Němci opět československými občany a měli tudíž právo na ochranu československého právního řádu. Provinili se? Nechť jsou potrestáni, ale podle práva, ne podle nějakého pochybného "hněvu lidu" nebo čeho. A ne hromadnou deportací, která v našem právním řádu dodnes není. Na druhé straně, po roce 1945 nebylo soužití Čechů a Němců v jednom státě prostě možné. Byl to tehdy velmi špatně řešitelný oříšek. A na závěr si dovolím jednu protiněmecku poťouchlost. Ti odsunutí do Bavorska a západní pásem by měli denně děkovat Bohu za odsun. Ač Čech ochotně bych 40 let v ČSR a ČSSR vyměnil za 40 let v NSR.

Vložit nový příspěvek

Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy Společenství INTEREG IIIA