Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch

Krušné hory postihla další lesní kalamita - ledem polámané stromy

( 7.11.2009 / Mikšíček ) Od pondělí 2. 11. do středy 4. 11. vládlo ve středním a východním Krušnohoří prazvláštní počasí. Prochlazená zem a stromy, na které napadl v nejvyšších polohách sníh, začala vlivem deště silně namrzat. Vytvořily se obrovské souvislé ledové krunýře. V nejvyšších polohách obalil led i sníh na větvích. Pod značnou tíhou ledu se začaly stromy ohýbat a i praskat. V západním Krušnohoří k tomu např. vůbec nedošlo, zde teplota neklesla pod nulu.

Ačkoliv tato scenerie byla velmi fotogenická, tak spoušť, kterou led způsobil je velmi smutnou ranou pro lesy Krušnohoří. Svědectví o stovkách polámaných stromů máme z Lesenské pláně a z okolí Klínů.

Pokud máte další informace k této kalamitě, prosím napište do komentářů. Na oficiálních zpravodajských webech jsem nenašel nic.

Fotografie celého fenoménu ZDE.

PM celý článek


Křest knihy Tváře Krušnohoří na Lesné se nesl v přátelské náladě.

( 17.6.2009 / Mikšíček ) Dnes 16. 6. od 17:00 proběhl slavnostní večer na Lesné. Sešli se zde lidé jak z české strany hor, tak i ze saské. Byl zde představen projekt Krušnohorského muzea v přírodě na Lesné ve spolupráci s městem Seiffen. Informoval o něm Dr. Konrad Auerbach. Vystoupil také pan starosta města Seiffen Heinz Seidler.

Dále proběhl křest knihy. Sešli se zde lidé, bez jejichž spolupráce by nemohla vzniknout. Proto jsme rádi nechali tyto lidi předstoupit veřejně jsme jim poděkovali. Zůčastnili se také čtyři osobnosti se kterými je v knize rozhovor. Petr Rojík, Antonín Herzán, Petr Pakosta a Pavel Koukal.

Bohužel se nezúčastnili tři hlavní tahouni týmu, a to překladatelka všech textů do němčiny paní Angela Lindner, která odvedla natolik perfektní práci, že pan historik Dr. Albrecht Kirsche z Drážďan označil překlad za Top Übersetzung. Chyběl také redaktor českých textů, Josef Šebek, který jim dal tolik péče, že se z ústně vedených rozhovorů udělal krásné knižní povídání. To je totiž absolutně něco jiného. Třetím je kreativní grafik Lukáš Cupal, který odvedl perfektní práci na vzhledu knihy. Díky i těmto lidem.


Celá akce proběhla v srdečné a uvolněné atmosféře, za což jsme velmi rádi a všem za ní děkujeme. Antonín Herzán a zaměstanci hotelu Lesná připravila krásné a chutné pohoštění pro všechny. Díky.

Fotografie z akce jsou k vidění zde. celý článek


Tváře Krušnohoří již brzy.

( 13.5.2009 / Mikšíček ) 25. 5. vyjde nová kniha o Krušných horách. Jmenovat se bude Tváře Krušnohoří a bude mnohovrstevnatá. Chcete-li se o knize dozvědět více, klikněte na příspěvek.

Křest knihy proběhne 16. 6. 2009 na horském hotelu Lesná. celý článek


Rozhovor s paní a panem Hennig z Deutsch Neudorf v Krušných horách

( 29.3.2009 / Mikšíček ) Jsem paní Hennig rozená Kaden z obce Deutsch neudorf. Bylo mi na konci 2. světové války 16 let a byla jsem středoškolačka. Vyhnání odsun jsem zažila jako mladá dívka, ptali se mě jestli bych na hranicích nevyplňovala pomocné průkazy (něco jako pasy - propustky). Vyhnaní, kteří přišli k nám do vsi dostali formulář na kterém byli registrováni. To je vlastně to, co jsem v tu dobu dělala. Samozřejmě jsem potkávala známé, měla jsem rodinu z Černic, kterou jsme znali, já jsem je poslala k nám domu k mým rodičům aby si mohli lehnout do vany a umýt se. Lidé kteří přicházeli, byli všichni, jak to mám říci, byli vyděšení, rozrušení, hladoví, a špinaví. Zažila jsem také jak jedno dítě umřelo přímo na hranicích, bylo to malé dítě v dětském kočárku, u kterého jsme nevěděli, kde ho máme zaregistrovat, jestli na českou nebo na německou stranu. celý článek


Richard Dotzauer (1816–1887) - Otec Krušnohoří

( 20.3.2009 / Mikšíček ) Autor textu: Lukáš Smola, Národní památkový ústav v Lokti.

Příjmení Dotzauer bylo svého času v Kraslicích a blízkém okolí velmi rozšířené. Dotzauerové přišli údajně do tohoto krušnohorského města na sklonku 16. století z Bavorska jako mlynáři a i zde se po řadu generací věnovali tomuto řemeslu. Rodina se postupně rozrůstala a její příslušníci již vesměs v rodinné tradici nepokračovali. V Kraslicích samotných asi největšího věhlasu dosáhl Jan Florián Dotzauer jako zdejší lékárník a ranhojič. Jeho syn Richard, který se vypracoval mezi vážené pražské obchodníky, pak díky svým rozličným podnikatelským a sociálním aktivitám přispěl ke slávě rodného města po celé zemi. Na rodný kraj nikdy nezapomněl a snažil se jeho obyvatele všemožně podporovat. Za vykonané zásluhy mu řada měst udělila čestné občanství a dostalo se mu mnoha dalších poct a vyznamenání, z nichž byl zřejmě nejčestnější přívlastek „otec Krušnohoří“. celý článek


Petr Bohdálek: Co se chystá pro návštěvníky unikátní štoly Sv. Kryštofa v dole Mauricius na Hřebečné? Vývoj zpřístupňování šachet v Krušných horách.

( 21.9.2008 / Mikšíček ) Petr Bohdálek je původem z severní Moravy, ale na český Severozápad ho přilákalo bohatství důlních děl a možnost podílet se na jejich dokumentaci a zpřístupnění. Tento geolog dnes žije v mecce hornictví - v Jáchymově. Dnes je asi nejinformovanější člověkem, který má přehled o oživování hornických památek v Krušných horách.

V rozhovoru se dozvíte v jakých místech se plánuje otevření nových děl a v jakém stavu jsou již započaté stavby. Největším magnetem pro budoucí návštěvníky šachet je důl Mauricius na Hřebečné. Zdejší unikátní zachovalá šachta Kryštof nabídne nevídané atrakce. Kromě dvou dómů - až 200 metrů na šířků a 60 metrů na výšku, také jezero, 100 metrů hlubokou jámu a původní výdřevy z 16. století. Během pár let snad i průchod na povrch skrze propadliště nad dolem po lávkách a schodech. Důl Mauritius bude rozhodně perlou krušnohorských důlních památek.

Jako bombónek po rozhovoru nás pan Bohdálek společně s Vaškem Hellerem vzal přímo do nitra dolu Mauritius. Prošli jsme jen tak tak úzkým ústím štoly. Dále už to ale bylo širší. Všude byla voda, bahno, a občas jsme se plazili přes závaly. Uprostřed cesty náš čekala úžasná 100 metrů hluboká jáma, kterou zde vyvrtali jáchmovští havíři v 50. letech. Šel z ní pořádný strach... Na konci chodby byla hlavní síň. Bohužel zde chyběl žebřík, takže jsme se nedostali až k ní, ale pan průvodce nám alespoń posvítil a zapózoval. Díky moc.

Všechny fotografie z prohlídky šachty naleznete zde.

celý článek


Do vánoc vznikne nová kniha o Krušných horách - Paměti Krušnohoří

( 15.8.2008 / Mikšíček ) Původně to mělo být páté, rozšířené vydání Znovuobjeveného Krušnohoří. Rozsah změn je ale značný a tak vznikne nejspíše zcela nová kniha. Nová kniha bude složena z fotodvojic a medailonků obcí z celých Krušnýc hor a využijeme nejzajímavější rozhovory ze stránek www.znkr.cz. Na rozšíření se dohodli tři subjekty. Projekt nové knihy bude financovat Mikroregion Lesenská pláň, zastoupený Antonínem Herzánem, město Boží Dar a společnost Fornica Graphics ze Sokolova.

Výsledná kniha bude obsahovat nové fotodvojice z celého Krušnohoří, ale jejich podíl na obsahu knihy bude menší. K ním přibudou zcela nové texty, a přepisy cca. 15 rozhovorů s pamětníky. Nově vzniknou i medailonky obcí.

Na knize se začalo již intenzivně pracovat. Kniha by mohla být hotova do vánoc 2008. celý článek


Alois Weber z Klínů: Z kostela chodili lidi rovnou rabovat ... a další příběhy z Českého Jiřetína a okolí

( 7.8.2008 / Mikšíček ) Pan Weber je rodákem z Ústí nad Labem, ale jeho rodina se během bombardování za války ukryla ke strýci farářovi do Českého Jiřetína. Strýc se proslavil tím, že ukryl sestřeleného amerického pilota a po zbytek války ho ukrýval. S tímto příběhem se dostal i do knihy "Parašutisté" Farář, ačkoliv sudetský Němec, do odsunu nemusel, protože bylo v pohraničí nedostatek farářů. Malý pan Weber tak vyrůstal zde. Zažil, jak noví osadníci, většinou z Volyně, velmi vychovaně chodili do kostela, nosili dary panu faráři a hned po mši šli rabovat domy.

Pan Weber dodnes komunikuje s americkým letcem, s rodáky kteří do odsunu museli a také s lidmi z saské strany hor, zvláště s horníky a sběrači a prodavači minerálů z Deutschkatarinbergu.
PM celý článek


Informace o projektu Velké a malé příběhy osidlování Karlovarského kraje v MF DNES

( 4.6.2008 / Mikšíček ) V středeční MF DNES, Karlovarské příloze, vyšel text o chystaném projektu o.s. Antikomplex v Karlovarském kraji, který má za úkol zmapovat osidlování tohoto regionu po 2. světové válce. Projekt vychází ze zkušeností se sběrem výpovědí pamětníků v rámci projektu Mozaika krušnohorské kultury.

Pokud byste měli zájem se o projektu dozvědět více informací či se do něj ještě zapojit, ozvěte se prosím na petrmiksicek@seznam.cz

Text článku po rozkliknutí příspěvku.

PM celý článek


Michaela Balášová: Chceme zachránit kostel ve Volyni. Proto jsme vytvořili i výstavu Krušné hory - Krajina česko - německá.

( 7.5.2008 / Mikšíček ) Paní Michaela Balášová je členkou nově vzniklého sdružení na záchranu kostela Sv. Petra a Pavla ve Volyni v kadaňské části Krušných hor. Podílela se na vzniku výstavy Krušné hory - krajina česká a německá, kterou si můžete prohlédnout do konce června ve Františkánském klášteře v Kadani. Později budou výstavní panely instalovány přímo v kostele ve Volyni.

Co všechno má sdružení za plány si můžete poslechnout v rozhovoru.
Sdružení pro obnovu kostela Sv. Petra a Pavla se také stalo již čtvrtým spolkem,který má své podstránky na našich krušnohorských stránkách www.znkr.cz

Vítejte :-) celý článek


Johana Rubášová: Přísečnice v příbězích - poprava německých oficírů, tajné poslouchání anglického rozhlasu,vzpomínky na leteckou bitvu nad Krušnohořím a mnoho dalšího.

( 25.3.2008 / Mikšíček ) Tento rozhovor opravdu stojí za to. Paní Rubášová žila nejen v Sudetech, Čechách ale také v Americe. Proto má nadhled a zároveń si perfektně pamatuje předválečné i válečné události. Etnograficky je tento rozhovor velmi cenný.

Paní Johana Rubášová se narodila 2.5. 1929 v Přísečnici. Během svého dlouhého a zajímavého života prošla mnoha místy a situacemi. V této první části rozhovoru jsme prošli obodobím do konce druhé světové války.

Paní Rubášová si perfektně pamatuje události a příběhy z doby jejího mládí. Velmi cenné jsou tedy vzpomínky na předválečnou, nacionálně velmi umírněnou Přísečnici v rodině písmomalíře a řezbáře. Mnoho jejích vzpomínek se také týká českých úředníků a mnoha smíšených manželství. Holt do pohraničí šli většinou mladí a pohlední úředníci a policajti...
Vzpomínky se také týkaly cest do místních lesů za plody, ale také za Marcibylou.

Další důležitou částí rozhovoru jsou příběhy z válečných let. Hlavně popis dne, kdy nad Kovářskou, Vejprtami a Přísečnicí padala letadla při památné bitvě spojeneckých a německých vojsk. Místní ženy měly dokonce zakázáno chodit do lesa, protože tam viseli vojácí na padácích na stromech a místní ženy by rády využily látku z padáků pro šití různých oděvů....

Dalším příběhem je poprava dvou německých důstojníků - kapitána a majora - kteří si dovolili v den Hitlerových narozenin mít projev o nesmyslnosti dalších bojů. Druhý den byli popraveni. A jak to přesně proběhlo? Nechte si to vyprávět od paní Johany....

Další vzpomínky jsou na to, jak tajně rodiče a příbuzní paní Johany poslouchali za války anglický rozhlas....

Další díl rozhovoru se bude týkat odsunu a odchodu do Ameriky paní Rubášové a návratu po roce 1989.
celý článek


Pavla Luftová ze Strupčic: Do odsunu jsme jít nemohli, na vystěhování v 60. letech jsme neměli dost peněz a i dnes bych ráda odešla. Už je ale pozdě.

( 25.3.2008 / Mikšíček ) Osud paní Luftové, a titulek rozhovoru zní velmi pesimisticky. Tak se v životě paní Luftové a snad ještě více v životě její maminky projevil nacionalismus a ústrky, které jako osoby německé národnosti v Československu musely pravidelně zažívat.

Otec paní Luftové před začátkem války optoval pro Německo, ačkoliv byl Čech. Kvůli tomu se dostal do války, ze které se ale v pořádku vrátil. Tlak okolí, které ho obviňovalo z kolaborace, však vyústil do sebevraždy. Matka tří dětí tak zůstala sama. A jako Němka. Po smrti otce byla na tři dny zavřena, ale byla po přímluvě propuštěna.
Život matky byl dál velmi krušný. Pracovala jako přidavačka na stavbě. Trpěla podvýživou. Dostala nuzný vdovský důchod 70 Kč měsíčně. Starala se o tři děti, mezi které rozdělovala všechno jídlo a na sebe zapomínala. V padesátých letech prodělala srážku dvou autobusů a ocitla se na tři dny v komatu až v Ústecké nemocnici, kde ji našla paní Luftová.

Paní Lufová také nemá příliš pozitivní vzpomínky na dětství. Čeští spolužáci ji šikanovali za to, že byla Němka, ale přesto měla nejlepší známy - dlouho do noci se totiž s maminkou učila. Dále jejich rodina přišla od 11 domů ve Strupčicích a těžce nesli nepořádek a zanedbanou péči o tyto domy po jejich příbuzných, kteří museli jít do odsunu.

V šedesátých letech se rodina nemohla vystěhovat i z důvodů, že neměli potřebných 30 000 Kč. Jako jediní se ve Strupčicích s manželem starají o staré německé hroby.

Přesto jako pozitivní vnímá paní Luftová, jak mladá generace má větší zájem o vše v pohraničí. I o to, co se týká německé historie a kultury. Je to dobře vidět i na Strupčicích.

Velmi zajímavé je také vyprávění o poválečných událostech v Chomutově a v Záluží, kterých se zúčastnil i její bratranec.

celý článek


Harry Meinel: Klínovec pro Fichtelberg není konkurence, naopak ho potřebujeme. Obnovme dávnou spolupráci.

( 16.2.2008 / Mikšíček ) Harry Meinel je hoteliérem v Kurort Oberwiesenthalu. Narodil se přímo na Aschbergu u Klingenthalu v nejzápadnějším výběžku Krušných hor.

Společně se svojí ženou se starají o dva hotely v Kurort Oberwiesenthalu. O Fichtelberghaus přímo na Fichtelbergu a o Panorama hotel dole ve městě přímo nad dolní stanicí lanovky.

Pan Meinel je ukázkou podnikatele, který pracuje s místním potenciálem, duší a možnostmi hor. Přesně si uvědomuje, co je pro udržitelný rozvoj regionu důležité a tak v jeho rukopise naleznete mnoho výstav, spolupráci s umělci, místními aktivisty na saské i české straně. Zajímá se o dění v širokém okolí. V jeho jednání nenajdete žádnou pýchu či nayšlenost. Naopak jako ředitel hotelu podrží dveře každému a mluvit s ním je učiněná radost. Zkrátka bussines lze dělat lidsky, mile a otevřeně a nebo také natvrdo bez ohledu na prostředí, místní lidi - jak to například dělají pražské firmy v Krkonoších.

Pan Meinel zmiňuje spousty zajímavách souvislostí ve spojení s Fichtelbergem či Kuroort Oberwiesenthalem. Pana Meinela můžete potkat na pěší tůře i na české straně. Je to milý a skromný pán na to, že je největším zaměstnavatelem a investorem v Kurort Oberwiesenthale.

Kéž bychom měli takového místního patriota také na nově vybudovaném Klínovci :-) celý článek


Antonín Herzán: Majitel příjemného horského hotelu Lesná, který si hned oblíbíte.

( 5.2.2008 / Mikšíček ) Lesná je místo které je v mnoha ohledech unikátní. Je to bývalá obec - dnes samota - která se rozkládá úplně na vrcholu hřebene Krušných hor ve výšce 910 m n.m. poblíž obce Malý Háj. Ačkoliv jsou Krušné hory velmi zploštělým pohořím a na jeho hřebeni nenejdete ostré štíty a pohledy, které by Vám přinesly závrať, tak lokace horského hotelu Lesná podobný pocit vyvolává. Jste úplně nahoře nad vším okolím a pod vámi zejí v hloubce 700 metrů podkrušnohorská města a obce. Cesta z Lesné na Pyšnou skutečně evokuje prudké sestupy z mnohem divočejších hor. Možná i proto se zde každý rok organizuje závod ve výstupu s nákladem připomínajícím život a úděl šerpů. Přímo od hotelu či z nedalekých tajemných skal můžete sledovat jedinečný východ či západ slunce a celý hřeben Krušných hor.

Antonín Herzán se v roce 2000 ujal úkolu zvelebit nevýrazný hotel a učinit jej mnohem kvalitnějším. Dnes, po osmi letech práce lze říci, že kvalita a nálada hotelu dohnala potenciál a krásy okolních hor a vzniklo zde tak v středních a východních Krušných horách unikátní místo pro pobyt. Rozhodně zde nemáte pocit, že jste se nedopatřením ocitli zpět v sedmdesátých letech, ale cítíte přátelské prolnutí tradiční historie a nadějné současnosti. Zkrátka prostředí, které má styl a vkus. Více na internetových stránkách hotelu.

Hotel a okolí Vám nabídne stylové ubytování a to ještě velmi levné. Výbornou kuchyni, která ihned dostane Vaše chuťové buňky. Využít můžete hřiště pro tatínky, maminky i děti. V blízkém apartmánovém domě je možnost ubytování pro větší skupiny v soukromí a dokonce můžete využít saunu. Organizují se zde fotografické workshopy, studujní pobyty, svatby... V zimě zde udržují každý den běžeckou stopu. Využít můžete i vleků a sjezdovky na Pyšné. Pan Herzán Vás potom na skůtru vytáhne až zpět k hotelu :-) V létě jsou zde ideální terény na kolo. No, nebudu ale prozrazovat vše. Však si ten rozhovor poslechněte a hned budete vědět kam příště zavítat :-)

Jinak pan Herzán se snaží rekonstruovat i původní osídlení Lesné. Vystavět zde chce kapličku - kopii té původní a také tradiční krušnohorský dům, který by hostil expozici o životě horalů na přelomu 19. a 20. století.
A i to není vše, ale více již v rozhovoru. celý článek


Ulrich Möckel, autor mnoha publikací o zaniklých obcích Krušnohoří: Němci, kteří navštěvují českou stranu hor, jsou velmi úzkou skupinkou nadšenců do tohoto území. Važte si jich.

( 16.2.2008 / Mikšíček ) Ulrich Möckel 43 let starý rodák ze saského Schöneheide. Jako jeden z mále Čechů, Němců či sudetských Němců zná dějiny a příběy českých obcí v Krušných horách. Zpracoval již šest obcí na hřebeni hor, které buď zanikly nebo se z nich zachovala jen torza. Velmi často jezdí do Čech. Jak do obcí, tak do archivů a za známými. Byl sbírat materiály také v sudetoněmeckých archivech.

Které obce tedy již má Ulrich Möckel zpracované? Jelení, Rolava, Chaloupky, Přebuz, Rudné a Ryžovna. V budoucnu chce pokračovat dál a na řadě je nyní Měděnec.Můžeme jen doufat, že se na naší straně najde někdo, kdo tyto publikace přeloží a zprostředkuje také česky mluvícímu čtenáři.

Velmi zajímavě Uli odpověďel na otázku, kdo jsou Němci, které tak často vídáme v české části hor. Leckdy se na ně díváme jako na dobyvatele. Ale měli bychom si uvědomit, že to je úzká skupina nadšenců do naší části hor. Rozhodně neplatí, že by k nám občas jezdili všichni Němci či turisté ubytovaní na německé straně. Buďme proto za tyto nadšence rádi, protože pomáhají přežít našim hotelům, restauracím, aby občas mohly pohostit také nás - Čechy. celý článek


Pavel Koukal z Duchcova: Vzestup a pád centra kultury a vzdělanosti v 19. a 20. století na českém Severu. Životní příběh Karla Líma a Michala Mareše.

( 14.1.2008 / Mikšíček ) Původně jsem se chtěl sejít s panem Koukalem pouze kvůli knize historických fotografií východních Krušných hor na které se podílel. Jenomže erudice, schopnost vyprávět, nashromážděný materiál o osobnostech severních Čech a celkový přehled o událostech v kraji pana Koukala celý rozhovor neuvěřitelně rozšiřila. Pavel Koukal se od roku 1968 věnuje osobnostem a dějinám ústeckého kraje a proto dnes ví tolik informací.

Prvním tématem rozhovoru jsou dějiny českého osídlení v Duchcově. Rodina pana Koukala byla tradiční českou rodinou, která pouze během války žila ve vnitřních Čechách. Velmi poutavě pan Koukal vypráví o vzniku českého živlu na Duchcovsku, popisuje vztahy mezi Čechy a Němci, bohatý spolkový život. Další kapitolou je poválečná devastace Duchcova, který se s kulturního centra oblasti stával stále větší periférií obklopenou povrchovými doly. Negativní vývoj města a čekání na nový rozkvět je téma, které panu Koukalovi nedá spát.

Druhým tématem je životní příběh Karla Líma - slavného českého propagátora Krušných hor. Je zajímavé, jak je i dnešnímu čtenáři a turistovi jeho život, slova a činy blízké. A jak je jeho houževnatost a zapálení obdivuhodné.

Třetím tématem je novinář Michal Mareš, o kterém pan Koukal napsal knihu. Mareš se proslavil svými reportážemi z pohraničí po roce 1945 ve kterých zveřejňoval informace o excesech a drastických způsobech převzetí moci a likvidace Němců. Za tuto kritiku byl záhy komunisty odsouzen a zavřen. Byl natolik zlomen, že po roce 1968 nebyl schopen na svoji práci navázat. Pan Koukal se s Michalem Marešem seznámil a získal od něj všechny články a motáky z vězení. No a nakladatelství Paseka v devadesátých letech vydalo jeho knihu Přicházím z periferie republiky. Knhu vřele doporučuji.

Posledním nahraným tématem je vize rozvoje ústeckého kraje díky jílům, které se nacházejí nad uhelným ložiskem. Tyto jíly jsou idální pro pálení cihel o mnohem lepších vlastnostech než současné cihly. Pokusně tuto teorii otestovala italská továrna v 60. letech. Dodnes se bojuje, aby se tyto jíly nevyhazovaly na výsypky,ale aby se s nimi pracovalo. Dle hlavního propagátora této technologie jsou jíly mnohem cenější, než všechno uhlí pod nimi.

No a posledním tématem je mapování sudetských antifašistů, které pan Koukal realizoval. O vybraných antifašistech dokonce uspořádal výstavy. Toto zajímavé a aktuální téma jsme si nechali ale až na další návštěvu. I bez toho moje návštěva trvala 4 hodiny.

Rozhovor s Pavlem Koukalem lze považovat za nejcennější v naší sbírce rozhovorů. celý článek


Mirko Ernst: Větrné elektrárny neladí s naší představou o turistické budoucnosti města Kurort Oberwiesenthalu.

( 16.2.2008 / Mikšíček ) Mirko Ernst je rodilý občan Oberwiesenthalu. Je náruživý fotograf a pro město žije celou svou osobností. Nedávno se stal starostou města se sedmiletým mandátem. Čeká ho proto sedm let práce na zvelebení města a také léta plodné a na finance bohaté spolupráce s českou stranou. Co vše se stihne do roku 2013 postavit, se budeme muset zeptat později, ale co má pan starosta v plánu? celý článek


Matthias Greifenhagen: Schlettau je jedním z nejstarších měst Krušnohoří. Poznáte to i na půdorysu náměstí. Žádný renesanční hornícký čtverec s uhlopříčnou komunikací jako všude jinde.

( 16.2.2008 / Mikšíček ) Matthias Greifenhagen je již od roku 1990 starostou města Schlettau. Proto stál u zrodu novodobých tradic. Podílel se i na vydání knihy o historii města v textech a obrazech. Je zároveň velmi aktivní v přeshraniční spolupráci s Českou republikou. Potkali jsme jej na vernisáži výstavy Zmizelé Sudety v létě 2003 a také na výstavě Znovuobjevené Krušnohoří na podzim v Chemnitz.

Schlettau je založeno mnohem dříve než okolní renesanční města Annaberg, Oberwiesenthal, Jöhstadt či Bärenstein. Město se rozkládá v krásné poloze mezi kopci Bärenstein, Pöhlberg a Scheibenberg. Naleznete zde vodní tvrz, zámek a zahradu, kde se pravidelně každý rok v létě konají letní slavnosti. Potkáte zde až 10 000 lidí z širého okolí.

Město a jeho starosta má zkušenosti s tím, jak ovlivňuje rozvoj města CHKO. Jeho zkušenosti jsou ale jen dobré. S větrnými elektrárnami je to ale horší. Pan Greifenhagen si uvědomuje, že větrné elektrárny přišly do Krušných hor z Německa, ale myslí si, že v takové míře, jako se nyní staví v okolí Přísečnice, je nesymslné je stavět. Ničí jediné co Krušnohoří má - krásnou přírodu a daleký rozhled. celý článek


Milan Hladík - Cesta z Orlických hor na Výsluní

( 31.1.2008 / Mikšíček ) Pan Milan Hladík je starostou města Výsluní na hřebeni Krušných hor. Život v horách se mu vždycky líbil, pochází totiž z Orlických hor. V současné době dělá starostu města Výsluní.

Výsluní je zajímavé nejen svým pro filmaře atraktivním kostelem, ale také bude městečkem pro důchodce. Investor zde chce vybudovat desítky bytů pro seniory. Ještě to tedy bude chtít otevřít po Výsluní pár kaváren a duch místa ve Výsluní se změní. Přinese to městu jen pozitiva nebo ne?

Vedle seniorů se do Výsluní také chystají větrné eletkrárny, které zajistí městu spoluúčasti v projektech. Nebude jich ale tolik, o kolik město žádalo.

celý článek


Pavel Štětina: V Perštejně vznikne v místním kostele muzeum zaniklých obcí Severozápadu.

( 31.1.2008 / Mikšíček ) Ing. Pavel Štětina je starostou města Perštejn. Toto město je zelenou oázou v Ústeckém kraji. Krásně vklíněno do okolních špičatých hor v úbočí Krušných hor. Okolní hory a zeleň jsou uklidňující lázní pro každého.
V minulosti se Perštejnu říkalo Ořechov - pěstovalo se tu veliké množství vlašských ořechu. To je pěstování pro lidi velmi pohodlné. Samo to roste, samo to zraje a samo to spadne. Jen to sebrat a distilovat.... :-)

Perštejn je také i dnes letoviskem s možností kvalitního ubytování. Na sjezdovky Klínovce nedaleko. Ke splavné Ohří taktéž. Okolní hory lákají k výletům. Zvláště na jaře, kdy celé údolí Ohře rozkvete.

Navíc v Perštějně se chystá muzeum zaniklých obcí. Další cíl pro turisty.... celý článek


Fojtovice oživají díky dvěma dámám: Daniele Tylové a Petře Zavázalové

( 15.1.2008 / Mikšíček ) Během mého pátrání po nových plamíncích zájmu a patriotismu v pohraničí se mi ještě nestalo, aby hlavními osobami sdružení na obnovu zanikající sudetské obce byla dvě mladé dámy. Dodnes jsem si myslel, že tato činnost ženy spíše nebaví a svým mužům ji spíše tolerují. Fojtovice mi ale tento obraz změnily. Daniela Tylová je mladá energická žena, která odešla z lesklého života v Teplicích a usídlila se na konci světa. Jedině tak dnes lze charakterizovat obec Fojtovice nalézající se za vrcholky Krušných hor. To, co jsem paní Tylovou přivedlo a drží je klid, příroda a koně. Paní Zavázalová žije v Meziboří, na Fojtovicích a v Krupce pracuje. Hraniční přechod pro motoristy do Německa zde zřízen nebyl, takže zde chybí průvodní jevy takových přechodů. Nejsou zde kasína, vietnamská tržnice, benzínové pumpy.

Fojtovice dnes jsou torzem bývalé obce s 600 obyvateli. Dnes byste zde našli pouhých 60 obyvatel a to je ještě nikdy neuvidíte pohromadě. Přesto tato obec pod Komáří Vížkou pomalu ale jistě oživá. Daniela Tylová zde založila občanské sdružení které ve spolupráci s místním statkářem připomíná historii zapomenutého místa a také pečuje o rozvoj tradic a nových možností rozvoje. Proto zde proběhla akce Vánoce 2006 a Velikonoce 2007. Setkání s tradicemi, písněmi a pamětníky. Paní Tylová spolupracuje velmi úzce s německou stranou hor, hlavně s městem Geising. Bohužel ocenění za její práci se jí dostává hlavně z německé strany a nikoliv z české.

Aktuálně nejzajímavější činností na Fojtovicích je Kineterapie - možnost vození a ježdění na koních na nekonečných pastvinách Fojtovic. Pokud tedy máte zájem, přijeďte se svými dětmi či rodiči či prarodičí. Uvidíte, že koně a jejich citlivost jim udělají dobře.

Paradoxně tak paní Tylová a Zavázalová pracují na tom, aby Fojtovice již nebyly dále koncem světa a zároveň jejich domovem. Paní Tylová se sem odstěhovala za klidem a když rozvoj obce překoná jistou hranici, bude zase dál hledat konec světa, kde by se usídlila. celý článek


Život a dílo Antona Günthera. Vypráví a hraje Josef Nečas.

( 15.1.2008 / Mikšíček ) Anthon Günther je bezpochyby fenoménem Krušných hor a také celoněmecky známým písničkářem. Jeho slova již dlouhou dobu spojují celé německé Krušné hory dohromady. Dodnes ale neznali čeští zájemci překlady a nerozuměli tak půvabným veršům, ve kterých Günther velebí krušnohorskou domovinu. První překlady textů Antona Günthera se začaly objevovat v 90. letech. Letos uplynulo 70 let od úmrtí Günthera a zdá se, že by se mohla změnit neochota k překladu jeho textů do češtiny. Zanikla totiž autorská práva na jeho písně a texty.

Při vši úctě k autorově odkazu proto přinášíme vyprávění o jeho životě doprovozené česky nazpívanými písněmi Antona Günthera. Role vyprávěče a interpreta se ujal Josef Václav Nečas z Ostrova nad Ohří. Hudbní online album s nazpívanými písněmi A. Günthera v podání J.V. Nečase naleznete zde.

Doufáme, že moudrá slova a vyznání lásky Krušným horám zarezonuje srdcem mnoha českých posluchačů a sláva Güntherova se tak bude šířit i mezi česky mluvící duše.

Autorem překladů textů Anthona Günthera je také Josef Václav Nečas. celý článek


Václav Novotný: Chtělo by to mít tu ještě 200 metrů vyšší hory, abychom měli jistotu, že se dostaneme nad inverzi.

( 14.1.2008 / Mikšíček ) Václav Novotný je dnes kronikářem města Litvínov a "zasloužilým turistou". V roce 2004 byl hlavním organizátorem Zimního srazu turistů na Moldavě a v okolí. Sjelo se sem desítky turistů z celé republiky sdružených v Klubu českých turistů.

Od mládí je pan Novotný zapojen do místních turistických struktur. Zajímá se a propaguje odkaz Karla Líma, snaží se zachovat pozůstalost po známých turistech, kterým se jejich vdovy snaží co nejrychleji vyhodit co nejvíce předmětů. Takové vdovy má pan Novotný za úkol brzdit a mezitím projít pozůstalost.

Vzhledem ke své celoživotní lásce dokáže přesně popsat pozitiva i negativa východokrušnohorské turistiky. Co této části hor chybí a v čem naopak vyniká. Proto jsem se dozvěděli zajímavé fakty o podnebí a stylu turistiky zde.

Posledním probraným tématem je vývoj města Litvínova, jehož je kronikářem. celý článek


Jaroslav Limburský: Jako malý kluci jsme si po válce v lesích okolo Krupky našli pistole a stříleli po sobě podomácku vyrobenými slepými náboji.

( 12.1.2008 / Mikšíček ) Pan Jaroslav Limburský je 75 stár, ale zapálení pro historii, současnost, přírodu a dění kolem sebe by mu mohl závidět leckterý mladík. Bývalý horník na dole Barbora, kronikář města Krupky, náruživý fotograf, autor deseti kalendářů a zanícený nadšenec pro Krupku a okolí.

Pan Limburský přišel jako malý kluk s rodiči a bratrem do Krupky v listopadu 1945. První noc neměli kde spát, ale hned si našli krásný historický dům přímo na starém náměstí, které je svou polohou, historií a zachovalostí nejkrásnějším horským městem v ČR.

Poválečná léta prožíval jako kluk a proto vypráví mnoho příběhů o zbraních, prázdných domech a objevech, které se v tomto prostředí daly nalézt. Vypráví také o vztazích v novoosídleneckém městě mezi Čechy a Němci.

Pan Limburský se stal horníkem. Ve svém vyprávění vysvětluje rozdíl mezi hlubinnou a povrchovou těžbou uhlí. Také zmiňuje hornické tradice. Dalšími tématy je turistika, stav přírody v okolí a vývoj města Krupky.

Velmi zajímavé je povídání o záchraně krupského hradu před potenciálním majitelem - reklamní agenturou z Prahy. Tento odpor občanů znamenal na začátku 90. let ojedinělý odpor místních proti rozprodeji majetku. celý článek


Petr Jaksch: Příběh přesunutého domu z Cínovce na saskou stranu hor a další zajímavosti z Cínovce

( 10.1.2008 / Mikšíček ) Obec Cínovec zná většina z nás pouze jako transitní obec na hranici a hřebenu Krušných hor. Přesto zde žije okolo 60 stálých obyvatel. Pan Petr Jaksch je jedním z nich. Snaží se obnovit či křísit místní tradice, spolupráci s německou stranou. Výsledkem jeho aktivity jsou internetové stránky o obci - www.cinovec.estranky.cz či znovuvysazení hraničního buku.

Obec Cínovec je dnes jen torzem bývalé obce slavné svoji těžbou cínu. Dříve prý každý rok bylo odbouráno minimálně dva domy. Zanikla zde těžba. Půdorys obce je opravdu torzem. Mezi stánky, halami a benzínovými pumpami se skrývá pár stavení, která připomínají bývalou velikost obce.

Pan Jaksch vzpomíná na zajímavé historky z dějin obce. Např. na jednoho evangelíka, který nechtěl sám a bez ničeho odejít na saskou stranu kvůli víře a tak si s sebou přestěhoval i svůj dům.
Další příběh se týká hraničního buku, pod kterým odpočíval prý i sám Napoleon.

Poslechněte si zajímavé vyprávění pana Jaksche. celý článek


Starosta Zdeněk Vokatý: Pomohl obci Křimov nový obchvat Chomutova?

( 18.1.2008 / Mikšíček ) Pan starosta Vokatý je od roku 2006 starostou obce Křimov. Než se stal starostou a trvalým obyvatelem obce, byl dříve rekreantem na Krásné Lípě.

Obec Křimov má rozsáhlý katastr sedmi obydlených obcí a dalších neobydlených. Jeho územím prochází jak nová, tak i stará hlavní výpadovka z Chomutova na Chemnitz. Proto se v obci rozšířila prostituce. Do regionu nebylo v historii vůbec investováno, a tak současný rozvoj obce leží na bedrech zastupitelstva.

Pomoci si hodlá díky výstavbě 16 větrných elektráren na území bývalé obce Stráž a Menhartice. celý článek


Petr Mikšíček: O projektu Mozaika krušnohorské kultury

( 10.1.2008 / Mikšíček ) Rozhovor, který natočil David Hertl z Českého rozhlasu Sever. Povídali jsme si o sbírání střípků do moziaky krušnohorské kultury a také o příbězích, které jsou k poslechnutí na stránkách. celý článek


Viktor Šlajchrt: Němec si nikdy Čechovi v pohraničí nevyléval srdce...

( 13.12.2007 / Mikšíček ) Viktor Šlajchrt se v polovině sedmdesátých let jako vystudovaný učitel Českého jazyka a Výtvarné výchovy rozhodl spolu s dalšími kolegy odejít na náhorní planinu Krušných hor - které říkali Tibet - aby zde učili na malých školách a provozovali zde "máničkovskou" kulturu. Odstěhoval se proto z Prahy do Vejprt. S dětmi hodně kreslili zdejší "brutální" krajinu.

Viktor Šlajchrt díky zakotvení v česko-německé rodině jeho ženy v Černém Potoku, vyslechl mnoho příběhů a legend Krušnohoří, o které se s vámi podělí v tomto rozhovoru. Jak o radovi Mayerovi, tak o krvežiznivých kočkách.

Místní krajina je poznamenaná nejen likviací lesů ale také odsunem a odchodem lidí - hlavně elit - z této oblasti.

Vyprávění pana Šlajchta je plné zajímavých informací a souvislostí. Rozhodně se nebudete nudit. celý článek


Řezbář Jiří Lajn - sem do Abertam si přijeli pro sochu či betlém lidé ze všech kontinentů

( 10.12.2007 / Mikšíček ) Jiří Lajn, narozen 25. 11. 1945, je rodilý Pražan, který se ale v sedmdesátých letech přestěhoval do Abertam v Krušných horách, aby se zde živil jako krušnohorský řezbář. Nakonec se z něj stal více výrazový umělecký řezbář, jehož tvorba se rozšířila na kažadý kontinent světa. Klienti jezdí z celého světa za ním do Abertam kvůli jeho stylu řezby.

Hlavními tématy jeho tvorby jsou betlémy a sochy.

Povídání s Jiřím Lajnem se také věnuje dějinám města Abertam, Krušným horám a putováním kolem České republiky, které sám uskutečnil. celý článek


Jan Zdiarský: Jak a proč spadlo letadlo 11. 9. 1944 do budovy školy v Kovářské.

( 28.11.2007 / Mikšíček ) Jan Zdiarský je jedním ze zakladatelů muzea letecké bitvy nad Krušnohořím v Kovářské. Naleznete zde veliké množství artefaktů této památné bitvy v nebesích. Nejsou to jen nalezené střípky, ale také poctivě vykopané předměty z celého centrálního Krušnohoří na české i saské straně.

Pan Zdiarský má obrovské znalosti ohledně lidských osudů jednotlivých letců bitvy a zná veškeré podrobnosti této akce.

Společně s městem Kovářská pořádá pravidelná setkání na Kovařské u příležitosti výročí bitvy. Setkávají se zde jak letci z USA tak i z Německa. Je to pravidelně veliká událost pro Kovářskou. celý článek


Vladimír Melichar: CHKO Krušné hory jsou otázka pár let a týmu odhodlaných lidí.

( 13.11.2007 / Mikšíček ) Pan Vladimír Melichar je vedoucím Agentury na ochranu krajiny a přírody v Karlových Varech. Narodil se zde a nyní žije na Pile. Uvědomuje se jaká stigmata provázejí jméno Krušných hor a zároveň zná všechny prejevy sudetského vykořenění. Tato kombinace sociálního chování a předsudků zmrazila spolkový život v Podkrušnohoří a v Krušných horách v celé její délce. Proto zde není tolik spolků, které mají za úkol pečovat o přírodu a krajinu Krušnohoří jako je např. pod mnohem menšími a stejně poškozenými Jizerskými horami.

To, co by pomohlo vytvořit užší pouto obyvatel k tomuto pohoří, zvětšit úctu k horám a co by mu poskytlo pozitivní reklamu, je vytvoření CHKO Krušné hory. Co se týče počtu cenných přírodních lokalit na to dle mapování Natura 2000 má celé Krušnohoří od Kraslic až po Děčínský Sněžník. Díky CHKO a její správě by vzniklo více pracovišť, která by pracovala s veřejností a učila ji prohlubovat vztah k těmto horám. Nejdůležitější je ale dobře vyzónovat CHKO, aby nebyl narušen rozvoj krušnohorských obcí. Jejich přesvědčení bude nejdůležitějším úkolem pro tým, který se - doufáme - vytvoří během několika málo měsíců.

Pokud Vás tedy zajímá jak dopadl přirodovědný audit Natura 2000 v Krušných horách, co jsou nejcennější biotopy Krušnohoří, jak to vypadá se vyhlášením CHKO Střední Poohří a CHKO Krušné hory a nebo jak větrné elektrárny ovlivňují život Tetřívka, poslechněte si tento velmi důležitý rozhovor. celý článek


Rudolf Kovařík: Vybrané příběhy z historie a meteorologie v okolí Šindelové

( 13.11.2007 / Mikšíček ) Pan Rudolf Kovařík se narodil v Kraslicích před více jak čtyřiceti lety. Dnes žije v Šindelové a provozuje zde dřevovýrobu a zapisuje údaje z měřidel, která sem instaloval Český hydrometeorologický ústav. Svá měření již provádí od roku 1976. Během této doby zaznamenal mnoho unikátních výkyvů počasí.
Pan Kovařík je ale člověk více stran. Ještě zajímavější je jeho vyprávění o historii Šindelové a okolí. Je totiž místním kronikářem a dokáže krásně vyprávět o zámečku Favorit, o bývalé slavné železárně v Šindelové, která byla po válce odsunuta na Slovensko. Také o primátu Přebuze jako prvního místa v Rakousku Uhersku, kde se pěstovaly brambory. Jedním z témat rozhovoru byl také masakr úředníků z Krásné Lípy, Šíndelové a Obory v květnu 1945. celý článek


Pavel Káš: Nový územní plán učiní z Kalku turistickou a rekreantskou mekku středního Krušnohoří. A hlavně žádné větrné elektrárny.

( 9.11.2007 / Mikšíček ) Když příjdete v Kalku do hospody a chcete na místní zapůsobit, tak nejprve obejděte všechny stoly, poklepejte na něj prsty a pozdravte. Pak vás možná místní velmi rychle vezmou mezi sebe. Je to místní starý zvyk.

Pan starosta již od roku 1993 sedí za stolem na obecním úřadě. Už proto má přesnou vizi, kam obec Kalek, Jindřichovu ves a Načetín vést. Od šedesátých let zde byl rekreantem a od konce osmdesátých letech i zde žil, protože jeho dům v Jirkově musel ustoupit těžbě.

Pan Káš se zasadil o obnovu káleckého kostela, který je krásnou dominantou celého okolí a je asi nejkrásněji položeným kostelem v Krušných horách. Při pohledu na něj a obec se člověku nemohou nevybavit obrázky Josefa Lady. Ano, opravdu takto malebně působí Kalek. A v budoucnu by se jeho krása měla ještě zvýšit. Budou se stavět nové domy na základech starých a sbouraných. Proluky se tak zacelí. A to ne ohavnou zástavbou, ale přísně regulovanými stavbami dle místní tradice.

Spolupráce s místními i saskými Němci je velmi harmonická. Život zde na hranici v horách probíhá společně již dlouhou dobu. Ve zdejší hospodě, když příjde místní, tak nejprve obejde všechny stole, poklepe na ně prsty, pozdraví všechny u něj a teprve pak se usadí. Zřejmě stará místní tradice.

V okolí Kalku se nachází mnoho zajímavostí a turistických cílů. Gabrielina Huť - bývalá obec - je podle starosty kouskem švýcarských Alp v Krušnohoří. Nedaleko obce se nachází potok, který teče do kopce. Roste zde moře hub.

Kalek je prostě velmi zajímavou obcí, která těží ze své nádherné polohy, sousedství s Německem a krásné přírody. Určitě se zde stavte. Nebudete litovat. celý článek


Poslechněte si přednášku o proměnách a zajímavostech krušnohorských obcí.

( 6.11.2007 / Mikšíček ) Dne 20. 10. 2007 proběhla přednáška v jáchymovské mincovně na téma Znovuobjevené Krušnohoří. Už dlouho jsem něco takového chtěl nahrát a upravit to do webové přednášky. No a nyní se to konečně podařilo.

Takže pokud máte zájem a čas, tak si poslechněte hodinu a třičtvrtě dlouhou přednášku doplněnou fotografiemi a fotodvojicemi, které přesně odpovídají tématu, o kterém se právě mluví.

K dnešku je 50 minut záznamu doprovozeno fotografiemi. Zbytek dodělám, až bude zase trochu času. Ale je to děsně práce. Třeba až budu někdy nemocný. Ale už jsem dlouho nebyl doma pod duchnou.....

Jinak pokud se Vám na poprvé neobjeví lišta flashplayeru a fotografie, klikněte znovu na Homepage a znovu na příspěvek. Potom se vám jistě prezentace načte.

PM celý článek


Vilém Schneider z Horní Blatné - po válce Češi nejprve spálili všechny německé dokumenty z radnice a pak nevěděli jak funguje odvodňovací systém města.

( 2.11.2007 / Mikšíček ) Pan Vilém Schneider má německé kořeny a původně pochází z Mostecka. Po válce byl nuceně přestěhován do Horní Blatné. Zde zažil, jak i Němci, kteří zde mohli zůstat koukali na přicházející Němce jako na vetřelce. Neexistovala tedy primární solidarita s uprchlíky. Místní totiž hlídali domy těm, kteří museli odejít a čekali, že se brzy vrátí. Pan Schneider pamatuje spoustu událostí z poválečného vývoje města. Po roce 1990 se stal starostou města Horní Blatná.

Díky němu se také zachránil památkově chráněný dům v kterém bydlí a kde sídlí krušnohorské muzeum.

Omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku. Opět se nahrávalo na horší zařízení. Rozhovor jsem vedel společně s Ondřejem Matějkou.

celý článek


Miroslav Filander: Oproti dosídlené jižní Moravě je taktéž dosídlené Krušnohoří v mezilidských vztazích velmi chladné.

( 25.10.2007 / Mikšíček ) Miroslav Filander, starosta města Oloví se dostal do Krušných hor ze Znojemska. Cesta z teplého jihovýchodu na chladný severozápad je to vskutku nezvyklá. Důvodem byl dostatek bytů a práce. Rodina pana Filandera přišla nejprve do Šindelové a později do Oloví. Proto dokáže starosta krásně srovnat způsob, jak žije moravská a krušnohorská obec. Nevyznívá pro Krušnohoří moc dobře. Chybí zde vřelost, chuť se stýkat, srdce na jazyce. No, máme co zlepšovat.
Zajímavou epizodou je umístění obyvatel z oblasti Černobylu postižené ekologickou katastrofou. celý článek


Michal Urban: Kolem Hřebečné je spousta tajuplných dokladů hornictví. A časem bude i zpřístupněná šachta.

( 30.10.2007 / Mikšíček ) Michal Urban je původně geolog a dnes novinář z Prahy, který si zamiloval Krušné hory a to hlavně díky všudypřítomným pozůstatkům hornické činnosti. Není to pouze historie psaná v kronikách, ale jsou to hlavně rýžovnické kopečky, štoly, propadlé šachty a historické fotografie. Na toulkách po těchto opuštěných a tajemných místech se v něm probudil zájem o minerály, kameny a historii jako takovou. Zná hornickou minulost většiny obcí v okolí Hřebečné. Zároveň zná i historii Hřebečné samotné. Pokud Vás tento kout hor a hornictví zajímá, jistě vás rozhovor zaujme. celý článek


Brigitte Roscher z Kurort Oberwiesenthalu: Krušnohorka narozená a vyrůstající přímo na Fichtelbergu

( 25.10.2007 / Mikšíček ) Paní Brigitte Roscher je nejechtovnější Krušnohorkou, jakou jsme měli tu čest vyzpovídat. Narozena v meteorologické stanici na Fichtelbergu. Členka Erzgebirgsvereinu, učitelka lyžování, průvodkyně a šéfka Heimatmuzea v Oberwiesenthalu. K tomu matka, babička, řezbářka a historička, která krásně vypráví příběh krušnohoří mezi Klínovcem a Fichtelbergem.

Poslechněte si asi nejzajímavější a nejzasvěcenější povídání o centrálním Krušnohoří. Velmi podstatný rozhovor pro naši mozaiku. Jak tedy dostal Oberwiesenthal své jméno, jak se stavěla lanovka na Fichtelberg, jak spolu soupeřili Klínovec a Fichtelberg a mnoho dalších zajímavostí.
Omluvte prosím sníženou kvalitu záznamu. Překlad rozhovoru byl pořízen na méně kvalitní diktafon. Přeložil Ondřej Matějka. celý článek


Zdeněk Lakatoš: Abertamy se jako poslední obec v centrálním Krušnohoří transformují na turistické centrum.

( 11.10.2007 / Mikšíček ) Zdeněk Lakatoš je od roku 2005 v čele města. Zdá se, že Abertamy se odrazily ode dna, když zde v roce 1998 byla zavřena továrna na výrobu rukavic. Možná tento pozdní bankrot způsobil to, že Abertamy se nestihly v 90. letech transformovat na příjmy z turismu. Vzhled města má k idylickému a bývalému nejbohatšímu městu na hřebeni hor daleko, ale vše se k lepšímu obrací. Ve městě se připravuje výstavba lyžařského vleku k blízkému Plešivci a z Plešivce i do Merklína. Vznikne tak lyžařský areál s delšími sjezdovkami než jsou na Klínovci. Vznikla naučná stezka. Udržují se okolní louky. Opravují se domy. Vznikají nové penziony.

Ve městě působí také velmi agilní občanské sdružení Abertamy, které je dnes hlavní silou v přeshraniční spolupráci. Chystá se také obnovit tradiční Zimní slavnost, kterou známe z krásných historických snímků. Taktéž se bude obnovovat koupaliště. Město Abertamy čeká úspěšná budoucnost, je ale potřeba v nastoleném trendu pokračovat a přeorientovat město na turismus. celý článek


Werner Stütz – Poslední Krušnohorec, který žije pouze z půdy, vody a vzduchu Krušnohoří.

( 22.2.2008 / Mikšíček ) Pan Stütz je dnes pojem. Žádná návštěva německé televize jej nemine. Bydlí v rodném stavení v obci Kamenné. V příkrém svahu pod Mědníkem přes své stáří – je mu 74 let – žije a stará se o úctihodné hospodářství. No jen si to představte: krávy, slepice, chovní zpěvní ptáci, včely, ryby, polnosti, ovocné stromy. Toto vše je schopen pan Stütz zvládnout s pomocí svého syna a dcery.

Pan Stütz pochází z tradiční rodiny a žije stále na místě svých předků. Svůj život zasvětil kontinuitě a tradičnímu způsobu života a soběstačnosti. Pokud chcete vidět, jak se dříve v Krušnohoří žilo, neopomeňte se na Kamenné vydat a pozorovat činnorodost pana Stütze. Klobouk dolů….
celý článek


Undine Theml – Vedoucí česko-německého muzea Bergmagazín v saském Marienbergu.

( 11.10.2007 / Mikšíček ) Nově vzniklá instituce potřebuje do svého vedení mladé a dynamické lidi. V tom ohledu je její ředitelka ženou na svém místě. Krásně zrekonstruované sýpky města Marienberg hostí velmi zdařilou instalaci o dějinách Krušnohoří, o městě Marienbergu. Také zde uvidíte politické dějiny česko-německých vztahů.

Expozice je velmi vhodná pro školní návštěvy a pro každého, který nelituje cesty za hranici nejen kvůli nákupům, ale také pro potěchu duše.
celý článek


Václav Kotěšovec z Kraslic: Kronikářem v sudetském městě dnes není vůbec jednoduchá práce.

( 11.10.2007 / Mikšíček ) Pan Kotěšovec jak amatérsky, tak profesionálně jako zaměstananec města Kraslice sbírá dokumenty a historii jak města, tak okolních obcí. Spoustu materiálů si musel přeložit. V současné době má připraveno k vydání hned několik svazků dějin města a obcí na Kraslicku. Doufáme, že se najde místní patriot, který umožní jejich vydání. Bylo by to pro region veliká škoda. Souborné dílo pana Kotěšovce je zatím k prohlédnutí pouze u něj doma.

Pan Kotěšovec krásně vypráví o svém příchodu do pohraničí a o všech věcech, které ho potkaly.
Nedávno vydal kroniku města. Je to jistě záslužný krok, ale v řadách vysídlených Němců, i zůstavších Němců, vyvolala hněv. Proč? Poslechněte si. celý článek


Stanislav Wieser: Obávám se současného důrazu na pouhé technologické využívání Krušných hor. Větrníky a vodní nádrže.

( 11.10.2007 / Mikšíček ) Pan Wieser je významnou osobou pro Karlovarský kraj. Podílel se na mnoha stavebních projektech v Krušnohoří a v poslední době je známý jako zaměstnanec CHKO Slavkovský les. V sedmdesátých letech konstruoval \"outdoorový\" panelák pro hřeben Krušných hor. Později ale stále více tíhl k přírodě a k její ochraně od podnikatelsko-barokních nájezdníků.

Zná tedy přesně ze stavební a investorské praxe jak tlak na co nejefektivnější stavění, tak z druhé strany i odolávání tomuto tlaku v dnešních dnech. Z pohledu ekologa a krajináře dokáže výborně zhodnotit vývoj pohraniční krajiny od doby odsunu až k dnešku. Co krajině prospělo a co ne. Kam se vývoj a způsob osídlení bude vyvíjet do budoucna.

Pan Wieser ale navíc je i úspěšný autor mnoho fotografií z pohoří v celé republice, které naleznete na mnoha mapách, spoluautorem průvodce po Krušných horách.
celý článek


Petr Pakosta z Hory Sv. Kateřiny: Komunisti chtěli odtěžit celé svahy Krušných hor, aby jim stromy nepadaly do uhlí. Tomu jsme zabránit museli.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pan Petr Pakosta je původem horník z východních Čech. Na umístěnku přišel na Mostecko. Po úrazu, který utrpěl na šachtě se však svého povolání musel vzdát. Vystudoval pedagogickou fakultu a dlouhá léta učil.
Stal se jedním ze zakládajících členům severočeského hnutí Brontosaurus, které se snažilo napadat a kritizovat plány hrůzovládců v pánevní oblasti Podkrušnohoří. Ačkoliv se jim nepodařilo zachránit hřebenové partie Krušných hor, tak své neoddiskutovatelé DÍKY si zasloužili. Zachránili nádherné bučinné svahy Krušných hor od naprosté likvidace - vyčištění od zeleně a zeminy. Nad jámami totiž původně měly zít pouze holé skály, které by celou tuto temnou atmosféru Podkrušnohoří dorámovali. Mordor by se potom mohl točit u nás. Ale k tomu naštěstí nedošlo a krušné hory se navzdory rudým mocnářům vesele zelenají.

Dnes je pan Petr Pakosta mistostarostou na Hoře Sv. Kateřiny v Krušných horách, kde podniká mnoho zajímavých a podnětných aktivit. celý článek


Stanislav Burachovič: Krušné hory od mala formovaly můj život.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Stanislav Burachovič je velkým Krušnohorákem, který svůj život zasvětil jejich objevování a zkoumání. Základem toho všeho byly pobyty v dětství u prarodičů na Přebuzi, klukovské toulky v zanikajích obcích. Krásy krušnohorské přírody jsou stálou inspirací pana Burachoviče. Jeho vyprávění je pokladem pro Krušné hory a je moc dobře, že ho máme v naší sbírce krušnohorské Moziaky. Jestli někdo dokáže ji poskládat do plastického a barevného obrazu, tak je to právě on.

Díky jeho krásnému daru řeči, dokáže zcela spontálně a malebně vyprávět o všem podstatném co činí Krušné hory návykovou drogou pro kažého, kdo do nich přišel a přivoněl si k jejich Geniu loci.

Stanislav dokáže hovořit o histori, krajině, tradicích, domácích pracech i o pověstech zcela spontálně a s nadšením, které rozehřeje každého posluchače. To vše prokázal i v našem rozhovoru, pro který si našel hodně času. Díky za to, Stando. celý článek


Petr Rojík: Moji rodiče byli jistou obdobou Romea a Julie. Doba jejich lásce nepřála. Oni se ale naštěstí nenechali rozeštvat.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Petr Rojík je velikým duchem Krušných hor. Pochází ze smíšeného manželství sudetské Němky a Čecha. Přesto, že je všichni zrazovali od sňatku rok po konci války, mladí lidé spolu žili dál, vzali se a narodil se jim Petr Rojík. Jak to bývá u dětí ze smíšeného manželství, vytvořil se u něj silný vztah k rodnému Krušnohoří. Vystudoval geologii a dnes pracuje u Sokolovské uhelné. Ve svých mimopracovních aktivitách pomáhá rozvoji kulturních tradic, které zde zůstaly se válet po Němcích. Napsal krásnou knihu Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří, která byla první knihou o Krušných horách a která otevřela jejich Genius loci.

Petr krásně vypráví o geologické stavbě Krušných hor, stejně jako o česko-německých půtkách na Přebuzi po konci války, kde se odehrával románek jeho rodičů.

Vyprávění Petra Rojíka patří do zlatého archivu krušnohorských příběhů. celý článek


Stanislav Děd: ředitelem muzea v okrese s největším množstvím zaniklých obcí v republice.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Stanislav Děd se narodil v ryze českém poklidném prostředí městečka Sedlčany. Proto pro něj příchod do rozháraného pohraničí byl šok. S tím se ale vyrovnal a brzy se zde etabloval. Nejprve v ekonomické sféře a později i Okresním muzeu Chomutov. V dnešní době představuje toto muzeum asi nejprogresivnějšího ředitele instituce, která má za úkol seznamovat veřejnost s historií okresu. A to ne vždy lichotivé minulosti. A ne vždy naší. V muzeu v Chomutově proběhlo již mnoho výstav, které odkazují na německou minulost kraje. Přes připomínku města Přísečnice se muzeum odhodlalo k výstavě Jak to tenkrát bylo… která se zabývá násilnostem na německých obyvatelích v době odsunu v roce 1945. Že tato aktivita nevzbudila pouze zájem je nabíledni. Právě proto je nutné z historie vytahovat i věci, které nás nové osídlence pohraničí bodnou u srdce. Nikdo si stejně nemyslí, že jsme byli po válce úplní beránci. A silou národa je si přiznat i naše chyby a krutosti.

Pan Děd má opět krásný dar řeči a výmluvnosti. Krásně proto vypráví o dějinách Chomutovska, známých místních osobnostech a také o oněch událostech v roce 1945. Významné jsou i citace z místních kronik, které vypráví o zvláštním vztahu novoosídlenců k nabitém majetku po Němcích.
celý článek


Tomáš Hüttner – v čele úspěšné obce v soutěži Vesnice roku

( 11.10.2007 / Mikšíček ) Mladý pan starosta dokázal během pár let v úřadu vytvořit z Vysoké Pece a Rudného živoucí místo plné kultury a zajímavých míst na výlet. Z minulosti zdědil již mnoho akci, ale další vznikly až později. Kromě pravidelného fotbálku mezi místními a rekreanty se rozvíjí tzv. Traktoriáda, Drakiáda. Hlavně ale vznikla Naučná stezka kolem obou obcí, kterou Vysoké Peci závidí i mnohem větší Nové Hamry. V letošním roce získala v krajském kole soutěže Vesnice roku Vysoká Pec cenu za Objev roku. Starosta se nevěnuje jen současným „mladým tradicím“ ale také setkáním s bývalými rodáky. Dnes představují obě obce malebný kout Krušnohoří, který si žije svým spokojeným životem a snaží se na mapě Krušnohoří více znamenat. celý článek


Thomas Wittig: Starostou renesanční perly saského Krušnohoří – Marienbergu.

( 11.10.2007 / Mikšíček ) Pan starosta zastupuje úřad v tomto městě již více jak deset let. V rozhovoru rozvíjí možnosti rozvoje tohoto regionu. Oceňuje spolupráci s českým Chomutovem. V Marienbergu vzniklo významné muzeum česko-neměckého Krušnohoří – Bergmagazín. celý článek


Rudolf Chlad: Dříve Krušné hory trpěly pod nadvládou Šumavy. Dnes již tomu naštěstí tak není.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Rudolf Chlad se přistěhoval na Boží Dar v sedmdesátých letech. Jako rodilý Karlovarák již nemohl vydržet zahálet v údolí pod majestátným Klínovcem. Táhlo ho to z kanceláře do hor. Stal se náčelníkem horské služby a tuto funkci zastává dodnes.

V rámci své činnosti Horská služba pomáhá návštěvníkům nejen v zimě, ale také v létě. Nejsou neobvyklé případy zabloudění borůvkářek. Jedna taková se ztratila v Božidarském rašeliništi a zahynula tam. Jindy lyžaři sjedou o údolí vedle, než plánovali a ocitnou se v zcela neobydlené oblasti v okolí Vykmanova a Hanušova. Záchrané akce jsou zde díky strmým svahům stejně náročné jako v jiných horách. Kvůli prudkým větrům a obcím přímo na hřebeni hor - což kromě Šumavy nenajdete jinde v republice - Horské službě přibývá práce i s místními lidmi.

Rudolf Chlad vypráví nejen o nástrahách zimy, ale také o starém Božím Daru, přírodě Krušných hor a také o budoucnosti Krušných hor. celý článek


Robert Petro: Starosta památkově chráněné Horní Blatné.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Horní Blatná je městem, které se pomalu ale jistě stává perlou krušnohorské architekury a urbanismu. Přesto, že ve město bylo zbouráno okolo 50 % budov, zůstal její historický půdorys nedotčen. Okolní příroda nabízí nespočet zajímavých tipů na výlet.

Město dnes očekává příliv většího množství návštěvníků díky otevření hraničního přechodu v Potůčkách.

Poslechněte si vize starosty města o rozvoji Horní Blatné do budoucna. celý článek


Romana Beranová: Hledání zaniklých obcí na Sokolovsku.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Paní Beranová vytvořila spolu s kolegy z sokolovského muzea krásnou knihu mapující zcela zaniklé a výrazně narušené obce Sokolovského okresu. Kolik obcí tedy v tomto regionu zaniklo, proč a v jaké době?

Vše se dozvíte v tomto příspěvku. celý článek


Jitka Samáková: Město Ostrov nad Ohří skrývá "osmý div světa".

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Město Ostrov je krušnohorskou základnou pro západní, karlovarskou, část. Koncentruje mnoho lidí, kteří pracují v Krušných horách. Zvláště v době uranových dolů zde kvůli příhodnějšímu podnebí a terénu vzniko obrovské sídliště, které desetinásobně převýšilo původní historickou zástavbu města. V dnešní době proběhla významná rekonstrukce historického centra v okolí zámku. Znovu se tedy zámek a park mohou honosit dávným titulem "osmého divu světa". Centrum města se tak přesunulo do obřího náměstí ve stylu SORELA, která dnes začíná být historicky uznávanou architekturou a představuje poslední záchvět urbanistické koncepce v bývalém východním bloku. Později se již stavěly pouze hloupá panelová sídliště.

Paní Samáková, přes své mládí již přes deset let pracuje ve vedení města. V rozhovoru prozradila, jakou cestou se chce Ostrov vydat a zda-li Ostrov v nějakém ohledu soupeří s Karlovými Vary. celý článek


Ralf Fischer - Dlouholetý starosta souměstí Breitenbrunn a Rittersgrün.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pan starosta již 18 let starostuje nejmalebnějšímu koutu saského Krušnohoří. Svým vzhledem se nejvíce podobá české straně hor. Hluboká údolí, výrazné vrcholy a krásné pastviny okolo. Vyhlídky, krásné trasy pro Nordic walking, pro běžkaře. Krajina v okolí těchto městeček je opravdovým klenotem Krušnohoří.

Uvědomuje si to pan starosta? Ví, jak ochránit tento kout? Pustí do regionu bussinesmany s větrníky? Zdá se, že v těchto otázkách má pan starosta jasno.

Přes všechnu okolní krásu, ale i zde negativně zapůsobila zběsile rychlá transformace východního Německa na sjednocené Německo. Nezaměstnanost, krach místních podniků a odchod mladých lidí. S tím vším zde bojují. Dnes zde ale působí mnoho škol, jedna vysoká škola také dětský klub Waldameisen - Lesní mravenci. Tito pilní lidičkové se od mala učí, jak pečovat o lesy, louky, zvířata a domy tady v Krušnohoří. Snad tito lidé také neodejdou a spojí svůj osud jen a jen s Krušnými horami.

Mají zde veliký vzor v Erzgebirgvereinu, který dnes řídí Klaus Franke. Šikovný člověk, který zahájil intenzivní spolupráci např. s občanským sdružením Abertamy. Výsledek jejich spolupráce můžete vidět na místě bývalého kostela na Ryžovně. celý článek


Peter Haine: Příběh prvního východoněmeckého kosmonauta původem z Krušných hor - Sigmuda Jähna.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pan Haine je průvodcem v krásném muzeu kosmických letu v malé obci na trati mezi Schwarzenbergem a Klingenthalem - v Morgenröthe Rautenkranz.

Toto velmi moderní muzeum můžeme všem návštěvníkům doporučit už nejen proto, že se můžete posadit v maketě vesmírné stanice MIR. Ale také proto, že se můžete lecos dozvědět o prvním východoněmeckém kosmonautovi (západní Němeci měli vůbec nějakého?) Sigmundu Jähnovi. Tento kosmonaut stále do své rodné obce jezdí a svým vlivem pomohl celou sbírku předmětů do Krušnohoří přivést. celý článek


Pavel Zelenka a Reinhilde Hlízová vypráví o Loučné pod Klínovcem a o Háji.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pan Zelenka z Loučné pod Klínovcem byl dlouholetým kronikářem obce. Zažil zde všechny zásadní poválečné události. Od sbourání kostela po současný rozkvět díky lyžařskému areálu na Klínovci.

Paní Hlízová je původní obyvatelka, která se narodila u zámku Jezeří a po válce byla s rodinou přestěhována do Loučné.

Vyprávění se točí kolem demografického úpadku obce s 1500 obyvateli, kolem růstu Vejprt, který pohltil mnoho obyvatel a umožnil vznik rekreační podoby dnešní Loučné. Také Vás možná zaujme plánovaná železniční trať skrze Klínovec s nejdelším tunelem v Českého republice, která se ale měla stavět už na Rakouska - Uherska. celý článek


Pavel Rund: Dobrovolný kronikář všeho dění na Bublavě od konce 19. století.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pavel Rund bydlí v Sokolově. Od šedesátých let vlastní rekrační objekt na Bublavě. Zcela dobrovolně shromáždil fantastickou sbírku materiálů o této obci. Od soupisu všech domů, bývalých majitelů, přes výstřižky z dobových novin, soudní knihy až po obsáhlou fotodokumentaci.

O obci Bublava má dnes nepřekonatelnou studnu informací. Mnoho obyvatel nebo rekreantů si k němu chodí pro informace.

Pan Rund je písmák, kterých je v Sudetech dnes málo a jeho činnost pomáhá zachránit mnoho z bohatství, které tento region ukrývá. celý článek


Pavel Palacký: Šest let jsem hledal v Evropě vysněný hrad, než jsem narazil na krušnohorský Hauenštejn.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pavel Palacký je člověk, který si vytyčil složitou životní cestu. Její náročnost je ale vyvážena obrovskou dávkou nadšení a poslání, které jej znovu a znovu nabíjí. V roce 2000 se po šesti letech hledání rozhodl koupit za jeden a půl miliónu korun zříceninu hradu Hauenštejn. Od té doby ji opravuje a uvádí do stavu, aby Krušné hory zdobil. Že to vyžaduje ohromné úsilí a výdrž není pochyb. Kolik to ale vyžaduje znalostí, přátelství, dobrovolníků a jak moc tolerantní manželku, to je na déle.


Pavel Palacký velmi otevřeně vyprávěl o svém údělu a životní cestě. Pokud se chcete vžít do duše hradního pána, poslouchejte zde. celý článek


Otto Kreissl: Byl jsem poslední, koho komunisti vyštípali z likvidované obce Vernéřov.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pan Otto Kreissl zažil takovou prezekuci ze strany severočeských dolů, že dodnes nemá jeho duše klid. Na jeho vyprávění a dikci, je znát obrovská únava z toho marného boje, který od roku 1982 do roku 1989 vedl. Snažil se zachránit svoji rodnou obec Vernéřov, kterou se komunističtí plánovači rozhodli zlikvidovat kvůli složišti popílku z nedalekých elektráren Prunéřov 1 a 2. Protože se zde nakonec žádné popílkoviště nerealizovalo, byl celý jeho zápas o to smutnější, protože do sametové revoluce scházelo pouhých pár měsíců.

Přesto se nakonec rodina Kreisslů odstěhovala do nedalekého Louchova. Vernéřov zmizel z mapy světa. Zcela zbytečně. Dnes na jejím místě stojí průmyslové závody a hyzdí zdejší podhorskou krajinu.

Během jeho boje poznal praktiky, které se za komunismu používali pro donucení k vysídlení. Neznámí pachatelé napadali jeho děti, zvířectvo, likvidovali stromy a v nejtužších mrazech vypínali topení a elektřinu.

Drsný příběh z Podkrušnohoří si můžete poslechnout zde. celý článek


Ota Děták: Po návštěvě bývalého majitele domu zde v Srní nám přibyli další přátelé.

( 10.10.2007 / Mikšíček ) Pan Ota Děták je Pražák. Rekreační chalupu si pořidil v malebné obci Srní. Ta je dnes již zcela v rukou rekreantů. Místní život zde ustal v sedmdesátých letech. Každý dům postupně koupili lidé z měst. Dnes zde panuje klidná atmosféra a o víkendu veselí. Přesto obec Srní stále žije. Důkazem je pan Děták, který zpracoval kompletní databázi informací o každém domě v obci. Sepsal česky i německy psanou vzpomínkovou knihu. Jeho fantasticky utříděný materiál si můžete prohlédnout v sekci Fotogalerie pod obcí Srní a také v sekci Písemnosti.

Před pár lety jeho dům navštívil také jeho majitel do roku 1945. Setkání to bylo vřelé a Dětákovi tak mají nové přátele, kteří se sem jezdí pravidelně dívat.

Místní kostel se také změnil na rekreační objekt. Jeho majitel tím ale zachránil kostel od demolice. To vše a mnoho dalšího se dozvíte v tomto rozhovoru. celý článek


Oldřich Ježek - v uranových dolech se lidé honili za smrtí: nositelé řádů práce dle statistik umírali nejdříve.

( 1.1.1970 / Mikšíček ) Pan Oldřich Ježek byl dlouholetým učitelem v Jáchymově a také kronikářem. Dnes již tyto posty nezastává a tak má čas pro více než čtyřhodinový rozhovor. Žádný strach :-) Povídání to bylo příjemné, zasvěcené a plné překvapení.

Pan Ježek se narodil rodičům na Zakarpatské Ukrajině. Odsud museli na začátku války utéci před Němci a Maďary do Protektorátu. Po válce se rodina přestěhovala do Jáchymova. Tatínek již na Ukrajině provozoval restauraci. Stejně tak činil i v Jáchymově. Pan Ježek vystoval Učitelský ústav a začal učit. Zažil zde divoká padesátá i šedesátá léta.

Dnes dokáže s chladnou hlavou a i trochu nestraněji zhodnotit vývoj kolem odsunu Němců. Stejně tak dokáže precizně rozvinout úvahy nad náladami ve městě, prací v uranových provozech. Zná velmi dobře i okolí Jáchymova a jeho proměny.

Vyprávění pana Ježka je slovní exkurzí do tajuplnného údolí ve stráních Krušných hor. celý článek


Milan Michálek z Nejdku: Autor názvu Porolaví a mnoha dalších mladých tradic.

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Pan Milan Michálek přišel do Nejdku po válce z středočeských Úval. Jako učitel se brzy zapojil do vzdělávání místních mladých lidí. Přes tuto pedagogickou činnost dnes nešetří kritikou k politice státu po válce směřující k vytvoření etnicky čistého státu plného železných opon, izolací a nepřátel za nimi. Stejně tak pracuje s teorií vykořeněných generací, které v pohraničí nevytvořili nic hodnotného a spíše se podíleli na likvidaci Sudet.

Kromě kritiky ale pan Michálek tvořil. Je autorem krásného názvu Porolaví. Vybudoval pěvecký a sportovní spolky v Nejdku. Je autorem koncepce tzv. "mladých tradic". Tady vyplňování vákua po odsunu Němců novými činnostmi, které souvisí s místní krajinou, historií a předválečnou kulturou.

Spoluzaložil tak JoN - Jde o Nejdek - občanské sdružení, které si vytklo obnovu křížové cesty nad Nejdkem. Dále pravidelné jarní čistění černé skály v nejužším místě Nejdku. Také nikdy neuskutečněný běh z Nejdek - zastávka na nádraží v Tisové. Dále dělá městu Nejdek videokronikáře a plní cennou službu diplomata se sudetskými Němci. Jako bývalý starosta se podílel také na slavné první Nejdeckou pouti v roce 1990, která byla precedentní akci podání ruky sudetským Němecům.

Pan Michálek toho má opravdu mnoho co vyprávět. celý článek


Marta Rödigová: Národnostní mix v obci Hroznětín pod hřebenem Vlčince.

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Paní Marta Rödigová byla dlouhá léta učitelkou a také pracovala v obecním zastupitelstvu. Proto do mikrofonu povídá tak zřetelně a s nezaměnitelným pedagogickým akcentem.

Do Hroznětína přišla po válce z Plzeňska spolu s třemi sestrami a rodiči. Tou dobou zde žili ještě němečtí obyvatelé. Hroznětín byl hodně průmyslovým městem. To dnes není příliš znát.

Dříve byl Hroznětín známý tím, že sem přesídlila židovská komunita z Karlových Varů. Čím je zajímavý Hroznětín dnes? Že by samotným Hroznatou?


celý článek


Marie Říhová: Protože si maminka ve 30. letech vzala Čecha, tak jsme 2 roky nedostali maso.

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Paní Marie Říhová je poslední obyvatelkou obce Kotlina. Mezi Výsluním a Měděnecem je jediným stálým obyvatelem v celé oblasti. Je tedy takovým strážcem zdejší krajiny a jejích příběhů.

Ve třicátých letech se její maminka vdala za českého policistu. A od místních německých nacionalistů si to celá rodina za to schytala. Začalo to křikem, izolací a pokračovalo tím, že rodina nedostala žádné maso. Tatínek ale v září 1938 šel mobilizovat a již se nevrátil.

Paní Říhová s rodinou zůstali v Kotlině a nemuseli do odsunu, protože sestra její matky byla těžce nemocná a rodina se o ní starala. Později rodiče již nechtěli odejít a tak zůstali nadobro v Kotlině.

Paní Marie se po válce vdala. Manžel se přestěhoval z Nejdku na Kotlinu. Společně tak přihlíželi děsivému pustnutí obce a okolním vesnic. Vypráví zajímavé zkazky, které se tu děly v prázdných domech.

celý článek


Marianna Nováková: Vzpomínky nejen na slavného fotografa Ruperta Fuchse z Nových Hamrů.

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Paní Nováková je opět ze smíšeného manželství. Od malička ale vyrůstala v obci Nové Hamry a zná tak spoustu příhod a osudů, které se k tomuto malebnému koutu Krušnohoří váží.

Jejich rodina byla jednou z těch, které neodešli do odsunu kvůli epidemii obrny. Přesto to nebyl jediný důvod, proč její rodiče zde chtěli zůstat. Hlavně kvůli poklidnému dětství, které zde paní Nováková zažila. Také o něm krásně vypravuje.

Nové Hamry potkala konjunktura po válce v době práce úpravny uranových rud. Dnes jsou Nové Hamry zase vzkvétající obci turistů, rekreantů a sportovců.

Paní Nováková také vzpomíná na rodinu Fuchsů, kteří bydleli naproti jejich domů. Rupert Fuchs byl neúnavným fotografem Krušných hor. celý článek


Krušné hory všemi smysly. Ekolog a botanik Jaroslav Michálek ze Sokolova.

( 28.9.2007 / Mikšíček ) Jaroslav Michálek působí v muzeu v Sokolově. Jeho hlavním oborem je botanika. Ve svém popisu práce ale má i mapování přírodního bohatství Krušných hor, jeho proměnu a ochranu.

Jestli vás zajímá, jak se Krušné hory formovaly, jak se mění podhůří hor po celé jejich 130 kilometrové délce, jak je to s lesním porostem Krušných hor, s chráněnými rostlinami, zvěří v horách, nově vyhlášenými chráněnými územími či s klimatickými anomáliemi, poslechněte si toto krásné, poučné vyprávění.


celý článek


Manuela Prchalová : Existuje šance, jak zapsat Krušné hory na seznam UNESCO - Montana Gebiet.

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Paní Prchalová se narodila ve Vejprtech. Podobně jako většina kulturní a ekonomické elity s rodinou město opustila. Dále žila na Měděnci a v Kovářské. Pochází z česko-německé rodiny, zná tedy poměry původních rodin a tradic, stejně tak pocity novoosídlenců po válce. Cítí se být proto jakýmsi mostem mezi Čechy a Němci.

Po studiích v Praze se vrátila zpět na Měděnec, kde procovala na šachtě jako ekonomka. Zažila zde likvidaci lesů na hřebeni hor.

V současné době pracuje pro ústředí Interregu v Drážďanech a podporuje vzájemné srůstání Krušných hor díky projektům EU. Má proto spoustu příkladů dobré a špatné praxe.

Na obou stranách se nyní zvažuje významná událost pro celé Krušnohoří. Existuje totiž šance, že by celé pohoří mohlo být zapsáno na seznam UNESCO jako významná oblast s hornickou minulostí a mnoha připomínkami této činnosti. To by ale obě strany hor museli táhnout za jeden provaz a lobbovat pro tento plán u svých vlád.

Co nás tedy paní Prchalová čeká v Krušnohoří nového? celý článek


Jitka Gavdunová - Město Vejprty čeká rozkvět

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Paní starostka města Vejprty je energická dáma, která řídí město již pátý rok. Do Vejprt si zajela kdysi na lyže a už zde zůstala, protože zde potkala budoucího manžela. Rozhodla se odejít z Prahy právě sem. Nikdy svého rozhodnutí nelitovala. Svým rozhledem a přesahem v dnešní době pomáhá formovat zpět tvář Vejprt, postižených demografickým a ekonomickým úpadkem devadesátých let. Z města s 13 000 obyvateli na konci 2. světové války je dnes maloměsto s 3500 obyvateli. Mnoho domům se muselo zbourat nebo "sanovat", jak nazívají Němci jejich drasticé úpravy měst v Sasku. Z největší puškárny Rakouska - Uherska se stalo proviční město na hranici.

V dnešní době ale očekávají Vejprty ekonomický boom a také návrat bývalých obyvatel, kteří v devadesátých letech z města odešli. Plní se byty i městská kasa. Funguje již rok hraniční přechod pro motoristy do Bärensteinu. Ve městě vznikjí obchody, sportovní zařízení, stezky pro lyžaře, vleky. Okolní krásná příroda láka k návštěvě. celý článek


Manfred Gäbler - Příběh Klingenthalu a archivu vyhnanců z Kraslic.

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Pan Manfred Gäbler je radním v saském městě Klingenthal. Má na starosti kulturu. I proto jsme se s ním seznámili na vernisáži v Kraslicích. Povídání proběhlo v budově muzea v Klingenthalu.

Pan Gäbler vypráví krásně a zaujatě o historii města. O jeho ideových a průmyslových začátcích a později o výrobě harmonií, harmonik a dalších hudebních nástrojů. Také o zimních sportech, které kolem Aschbergu stále kvetou.

Jedním z témat je také přesun archivu kraslických vyhnanců z Aschaffenburgu do Klingenthalu. Proč se nepřesunul až do Kraslic?

POslechněte si zajímavé povídání o krušnohorské metropoli na hranicích tří zemí: České republiky, Westerzgebirge a Vogtland. celý článek


Eva Kubešová - příběh prokletí v Loučné pod Klínovcem

( 9.10.2007 / Mikšíček ) Paní Eva Kubešová jezdí na chalupu v Loučné se svoji rodinou již od 70. let. Na vyhlédnuté parcele, kde začali stavět rostlo křoví. Rodina zprvu nevěděla, že pod křovím se nacházejí zbytky starého domu. Naplno si existenci původního domu uvědomili až ve chvíli, když k jejich domu přišel starý sudetský Němec a proklel je. Víceméně tím asi myslel nás Čechy, ale přesto se v rodině a v okolí domu začaly dít divné věci. Došlo ke třem zvláštním úmrtím. Rodina se snažila z prokletí dostat, ale pána, který je proklel se nepodařilo nikdy najít.

Temný příběh z dějin česko-německých vztahů. celý článek


Kurt Frank z Kovářské: Za války mi ve škole na hlavu spadlo letadlo

( 2.10.2007 / Mikšíček ) Kurt Frank je původní rodák z Kovářské, který zde žije dodnes. Má zde syna Petra a dceru Heidi. Je dědečkem tří vnoučat. Jedno z vnoučat se zůčastnilo i rozhovoru. Jeho předci zde žili dlouhá staletí.

Pan Frank zažil 11. 9. 1944 leteckou bitvu nad Krušnohořím a v onen kritický moment byl dokonce přítomný ve škole. Proto dokáže krásně vyprávět, jak to celé žáci prožívali, když se letadlo zapíchlo do budovy školy.

Rodina pana Franka zažila i perzekuci, když ještě neměli zpět české občanství.
Krásná je lingvistická vložky, kdy pan Frank starší a mladší předvádějí, jakou řečí doma mluví a při jaké příležitosti používají češtinu, němčinu a erzgebirgiš..... celý článek


Květa Tanajevská: Rodiče nebyli odsunuti, protože tou dobou byli na poli...

( 3.10.2007 / Mikšíček ) Paní Květa Tanajevská je rodačka z Výsluní. Její rodiče měli v okolí Výsluní polnosti. Když vtrhli do obce revoluční gardy spojili se s místními totálně nasazenými a způsobili v místní radnici kravavý útok. V době prvního transportu do odsunu nebyli její rodiče doma. Pracovali dva dny na poli. Proto nebyli odsunuti. Další transport byl zrušen. Takovou to shodou okolností zůstala paní Tanajevská na Výsluní.

Dnes pracuje v místní mateřské školce. Opět paradoxně je ráda, že vůbec nějaké děti do školky chodí, protože drtivá většina všech rodičů jsou nezaměstananí a mohou se tak o své děti starat sami. Přesto se paní Tanajevské podařilo získat nemalé dotace a sponzorské peníze na provoz a rekonstrukci školy. celý článek


Klaus Hoyer: Hraničná byla největším zábavním centrem Krušných hor.

( 1.10.2007 / Mikšíček ) Pan Hoyer se narodil v městečku přímo na hranici mezi velikými městy Kraslice a Klingenthal - v Hraničné /Markhausen. Brzy po odsunu již neměl žádnou příležitost tuto obec znovu navštívit. Jeho rodina se usadila hned v Klingenthalu. Chodili se dívat s ostatními rodáky, jak Hraničná postupně zarůstá, pustne a konecem padesátých let jak je srovnána se zemí. I na linie s bratrským východním Německem se likvidovali obce na hranici. Ztratili jsme tím speicifický hraniční genius loci. Jsme nyní ukrytí za džunglí. Až do devadesátých let nebylo mezi Klingenthalem a Kraslicemi žádné spojení. V roce 1968 byla v Klingenthalu připravena německá armáda,která měla společně s dalšími varšavskými armádami vrhnout do jarem omámeného Československa. Armáda ale zůstala za hranicí, aby se příliš nenavazovalo na vzpomínky na hitlerovská vojska projíždějící Kraslicemi.

Pan Hoyer začal shromažďovat informace o Hraničné od ostatních vyhnanců a v polovině devadesátých let o ní vydal krásnou knihu plnou zajímavých fotografií a textů. Svoje kontakty s vyhnanci v Aschaffenburgu zužitkoval při vyjednání přesunu krajanské krasliceké Heimatstube z Aschaffenburgu do Klingenthalu. Bohužtel zatím archiv zůstane na německé straně, ale snad v budoucnu jednou roztají ledy natolik, že se historie města Kraslice bude moci vrátit zpět domů.

Poslechněte si velmi erudované vyprávění o osudu příhraničních měst, česko-sudetoněmeckých měst a o dnešní politice. celý článek


Josef Václav Nečas: Cesta ze Zlína do Ostrova nad Ohří a do úřadu starosty.

( 1.10.2007 / Mikšíček ) Pan Josef Nečas je velikým znalcem odkazu Anthona Günthera. Hraje jeho písně, umí je zpívat v českém jazyce. Vydal i zpěvník s jeho písněmi. Přesto ale nepochází z Krušnohoří či jeho předci nepřišli po válce do pohraničí. Sám přišel až v šedesátých letech ze Zlína. Stále je v jeho mluvě tento východomoravský dialekt slyšet.

Pan Nečas se za dob komunismu stal nepohodlným režimu a několikrát zakázali jeho hudební školu v Ostrově nad Ohří. Po roce 1990 se ihned dostal do zastupitelstva města a začátkem 90. let byl čyři roky starostou města. Na toto období má mnoho vzpomínek na boj s místními komunisty, na prosazování obchvatu města a na další události.

V rozhovoru vypráví také o regionální identitě Karlovarského kraje, o Varocentrismu.
Na konec rozhovoru zahraje krásnou písničku Tak už si odpočiň, od Anthona Günthera. celý článek



Josef Iser : Moje mládí na Hřebečné před a během války a v Merklíně po válce

( 1.10.2007 / Mikšíček ) Pan Josef Iser se narodil na Hřebečné, kde žil až do roku 1946. Potom se odstěhoval za prací do Merklína. Později pracoval i v jáchymovských dolech. Transport, kterým měli jít do odsunu zrušili, a tak zůstal s rodinou v republice.

Hlavní devizou tohoto vyprávění je podání, kterým své vzpomínky vypráví pan Iser. Dospívání na Hřebečné je pro dnešního rekreanta velmi vzrušující sondou do doby, která je nenávratně pryč.

Pan Iser také rozebírá tradice, které se na Hřebečné udržovaly. celý článek


Johana Kovářová: Cesta z hřebenu hor až do nejhlubšího údolí bez větru a deště.

( 1.10.2007 / Mikšíček ) Paní starostka Stráže nad Ohří - Johana Kovářová - je velmi nadšená pro dění v obci. Nález staré německé kroniky vázané v kůži a ručně psané je pro ní provořadou událostí obce. V tomto ohledu má Stráž nad Ohří ohromné štěstí. Kroniky jiných obcí jsou již nenávratně pryč.

Paní Kovářová se narodila ve Vejprtech, ale postupně sestupovala až co nejhlouběji do údolí Ohře. Asi je teplomilný tvor, což se vůbec nedivím, protože klima na hřebeni Krušných hor není nic ideálního pro ženy, jak řekl Jan Horník.

Obec Stráž se svým velikým katastrem se snad v budoucnu stane základem nově připravované CHKO Střední Poohří. Příkré svahy mezi Krušnými a Doupovskými horami si o to vysloveně říkají. Nádhernou atmosféru úzkého a hlubokého údolí, podobného norským fjordům, doplňují barevné listnaté stromy. Jarní a podzimní atmosféra je zde opravdu nádherná.

Přesto Stráž nad Ohří nemá všechny trumfy v rukávu. Atmosféru kazí fregventovaná silnice mezi Ostrovem a Chomutovem. Přesto je obec jedním z nejmalebnějších míst, která mohou Krušné hory nabídnout. A nefouká zde :-) celý článek


Jiří Pop z Kovářské: Kvůli emisím tady několik let vůbec nerostly houby a borůvky.

( 1.10.2007 / Mikšíček ) Pan Jiří Pop je lesník, který většinu života strávil na Kovářské. V aktivní službě zažil dobu, kdy začali drasticky umírat krušnohorské lesy. Jako člen lesnického závodu začal ihned s kolegy řešit, jak nejprve vytěžit mrtvé stromy a poté, jaký nový les vysadit. V okolí Kovářské zmizela většina lesa. Dnes je ale všude osázeno, smíšeným lesem.

Vyprávění pana Popa je konkrétním příběhem snahy lesáků o kultivaci Krušných hor, která je dnes takřka dovršena. Díky vám za to. celý článek


Jiří Crkal z Výsluní - Když jsme si kostel sami zapálili, tak si ho taky musíme sami opravit

( 1.10.2007 / Mikšíček ) Pan Jiří Crkal pochází z Mostecka, ale žije na Výsluní.
Pracuje v lese a jako jeden z místních má na Výsluní práci. Ostaní jsou buď nezaměstananí nebo pracují jinde. Na obci je hodně vidět, že se o ní skoro nikdo nestará. Pouze kostel Sv. Václava je krásně opraven. Ale protože ho zapálili děti z Výsluní v devadesátých letech, tak na opravu nepřispěli rodáci.

O tvrdém životě na Výsluní, vykořenění a hrozbě větrných elektráren vypráví Jiří Crkal. celý článek


Jindřich Desort - Jak žije město Luby hudbou?

( 28.9.2007 / Mikšíček ) Jindřich Desort je kronikářem města Luby.
Do města se přistěhoval v osmdesátých letech za prací a kvůli bytu. Samozřejmě ale také kvůli vztahu k hudbě.
V místní továrně Strunal pracuje při výrobě houslí. Stejně jako stovky dalších lidí. Výroba houslí je symbolem celého města. Bohužel dnes se starobylá tradice výroby stále utlumuje, zavřeno bylo učiliště, které vychovávalo nové houslové mistry.

Přežije přesto houslařská tradice?
A jak vůbec město Luby žije hudbou? celý článek


Jaroslav Zapletal ze Stříbrné: kulturní Čechy poznali sudetští Němci, až když přišli do pohraničí v 60. letech reakrenté z vnitrozemí.

( 28.9.2007 / Mikšíček ) Obec Stříbrná je v mnoha směrech unikátní. Před 2. světovou válkou to byla nejvěší obec Karlovarského kraje, díky své poloze má unikátní klimatické podmínky. Zároveň se zde udrželo největší množství původního německého obyvatelstva - spolu se smíšenými manželstvími až 50 %.

Pan Jaroslav Zapletal se zde narodil ve smíšeném manželství. Od svých rodičů a prarodičů se naučil různé říkačky, tradice, legendy a místní dialekt. Pronikl také do interních pocitů místní neměcké koununity a k jejich názorům na Československo, Hitlerovské německo, poválečné poměry a také na Čechy.

Pan Zapletal má úžasný dar vyprávění, svěří se i s velmi cennými svědectvími doby. Člověk se tak může dozvědět mnohé ze zasunuté paměti sudetoněmcké národní skupiny. Považuji tento rozhovor po etnografické stránce za vůbec nejcenější. celý článek


Ivan Cáder z Měděnce: Na horách žít chceme, ale stát by nás měl podpořit

( 28.9.2007 / Mikšíček ) Měděnec je starobylé, bájemi opředené a fantasticky položené městečko na hřebeni Krušných hor. Z vrcholu kopce Mědník je nádherný kruhový rozhled. Pan Ivan Cáder přišel do Měděnce za hornickou prací. Poslední funkční štola ale byla v roce 1992 uzavřena a tím tak skončila slavná hornická minulost místa.

Protože s rodinou nechtěl odejít za jinou prací, ale chtěl žít na Měděnci, musel si najít jiné živobytí. Dnes provozuje restauraci Mědník, malé hornické muzeum, podílí se na vzkříšení symbolů hornické minulosti. Jako například Otevření šachty Marie Pomocené letos v květnu. Pan Cáder je velmi angažovaný a informaovaný člověk, se kterým je radost si povídat. A taky skvěle vaří J Zvláště Měděnecké kameny
celý článek


Johanngeorgenstadt pohledem starosty a místního nadšence: Holger Haschek a Krystof Mayer.

( 28.9.2007 / Mikšíček ) Město Johanngeorgenstadt a jeho obyvatelé si občas musí připadat jako na houpačce. Jednou konjunktura, jaká tady nikdy nebyla, jindy demografický úpadek, nezaměstananost a povstávání neonacistických sil. Žít na hřebeni Krušných hor, uprostřed lesů je samo o sobě těžké a navíc ještě když zde není práce. V dnešní době ale toto město zahajuje další postupný hospodářský a demografický vzestup. Otevření hraničního přechodu s Potůčkami by mělo být vítaným vzkříšením staré přeshraniční cesty a také i hornického města Johanngeorgenstadt a jeho okolí.

V tomto vyprávění si můžete poslechnout analýzu situace města od starosty města Holgera Haschka, který je sedm let v úřadu. Poslechnete si o zděděném dluhů z časů DDR, o kterém porevoluční starostové neměli ani ponětí, o vztazích s českou stranou.
Radní města, pan Krystof Mayer, je starší ročník, pochází z blízkých Potůčků a velmi se angažuje v českoněmecké spolupráci. V rozhovoru zmínil zajímavý klukovský příběh, kdy přeskočili hraniční potůček do Čech, chytili je pohraničníci a již nepustili zpět. Museli se domů vrátit přes Děčín, Hřensko, Drážďany a Chemnitz. celý článek


Heinz Lehrer - Přebuzák, který na konci války utekl z výcvikového táboru Werwolfů v Jablonci

( 28.9.2007 / Mikšíček ) Pan Heinz Lehrer se narodil na Přebuzi na Nejdecku. Prožil zde však pouze pár dospělých let, protože rodina se odsud kvůli velmi těžkým životním podmínkám odstěhovala do Teplic. V Teplicích před válkou a během války se pan Lehrer setkal s mnoha Čechy. Na konci války dokonce byl povolán do sudetoněmecké domobrany - Werwolfů - v Jablonci. Odsud ale utekl a běžel z Jablonce až do Teplic, kde se schoval.

Po válce byla jeho rodina odsunuta. Zůstal ale ve východním Německu a dodnes žije ve městě Auerbach u Klingenthalu. Navštěvuje často a rád svoji rodnou obec na hřebeni Krušných hor. celý článek


Jaroslav Vondráček – Nový vítr naděje pro Jáchymov.

( 28.9.2007 / Mikšíček ) V říjnu letošního roku se pan Vondráček stal starostou města Jáchymov. Je členem sdružení Naděje pro Jáchymov. Po dlouhých letech, kdy Jáchymov neměl stabilní zastupitelstvo a stále se na radnici střídali starostové, snad konečně přijdou pro město lepší časy. Pan Vondráček má za sebou kvalitní tým místní nadšenců a dokonce „do zbraně“ povolal i senátora Jaroslava Hadravu, který dokázal získat peníze na opravu Lokte. Snad se jim společně podaří to samé v Jáchymově.

V rozhovoru si můžete poslechnout, jaké kroky hodlá radnice udělat a jaké kroky již udělala.
celý článek


Hans Wendler z Johanngeorgenstadtu - životní příběh třídního nepřítele z 50. let a politického vězně z 60. let. Zvukový záznam v němčině.

( 28.9.2007 / Mikšíček ) Hans Wendler se narodil v roce 1926 v Johanngeorgenstadtu. Zažil dobu nacismu, komunismu a hlavně tzv. Wizmut Zeit.
V padesátých letech se stal třídním nepřítelem kvůli svému původu a aktivitám. Než byla postavena berlínská zeď, utekl do západního Německa. Po smrti svého otce se vrátil do Lipska na pohřeb, zde ho ale ihned zatkla Stasi a byl tři roky zavřen.

Po roce 1990 se angažoval na radnici v Johanngeorgenstadtě a přihlížel tak velikému demografickému úpadku města. V současnosti se stará o muzeum v budově nádraží.

Příběh pana Wendlera ukazuje, jak totalita, destrukce krajiny, tradičních vztahů a sídel ničila stabilitu regionu i v sousedním Sasku. celý článek


Hans Knabe z Rittersgrünu: Potomek Němců ze Zlatého kopce je dnes hlavním nadšencem pro česko-německou historii a spolupráci.

( 25.9.2007 / Mikšíček ) Pan Hans Knabe se narodil rodině z české strany Krušnohoří - z Zlatého Kopce. Rittersgrün byla při odsuu první možná zastávka na německé půdě. Vztah ke Krušným horám byl zřejmě tak silný, že rodina zůstala v Rittersgrünu.

Pan Knabe pracoval pro společnost Vizmut a.g. a byl také svědkem otřesné události, kdy rozlícení horníci z Johanngeorgenstadtu ulynčovali strojvůdce vlaku.

Pan Knabe vypraví příběh obce Rittersgrün a celého okolí velmi mile a mírumilovně. Dnes je zaměstanancem muzea úzkorozchodné železnice v obci a podílí se na přípravě různých kulturních programů ve spolupráci s českou stranou.
V muzeu v Rittersgrünu si můžete prohlédnout výstavu o dějinách a přírodě Krušnohoří a zakoupit mnoho zajímavých knižních titulů o Krušnohoří. celý článek


Gerhard Krakl - Příběh slávy a pádu rukavičkářských závodů v Abertamech.

( 24.9.2007 / Mikšíček ) Pan Krakl se narodil v roce 1940 v Nejdku. 67 let ale již bydlí v Abertamech.
Jeho rodina mohla po válce v Abertamech zůstat, protože rodiče byly specialisté v oboru výroby rukavic. Rodina si mohla ponechat i rodný dům, což rozhodně nebylo zvykem.
V roce 1946 se pan Krakl začal učit česky.

V padesátých letech musela rodina pracovat pro jáchymovské doly. Od šedesátých let pan Krakl začal pracovat v rukavičkárnách a postupně se od píky vypracoval až na ředitele celého závodu.
Bohužel až v době, kdy se vedení závodů v Dobříši rozhodlo veškerý provoz zastavit. Bankrot továrny nastal v roce 1998.

Vyprávění o rukavičkárnách jako hlavním motoru Abertam se proplétá i dalšími regionálními tématy. Hlavně o místní přírodě, rozhledně na Plešivci, tělocvičně, která nebyla nikdy dostavena a také o těžké současnosti, kdy se Abertamy vzpamatovávají z krachu rukavičkáren a přeorientovávají se na turistické centrum. celý článek


Dr. Gabrielle Lorenz, vedoucí cínového hamru - muzea a kulturního centra v Annabergu, říká: Krušnohorské vánoce nejsou žádný marketingový trik.

( 24.9.2007 / Mikšíček ) Paní Gabrielle Lorenz je vedoucí národopisného muzea a kulturní instituce Erzhammer v krajském městě Annaberg. Zároveň je kulturní managerkou města.

Rozhovor vedl Ondřej Matějka.

Paní Lorenz vypráví o svém vztahu ke Krušnohoří, Annabergu. Popisuje důležitou roli města pro celé Krušnohoří. Naráží tím na vznik paličkování právě v Annabergu, které přinesla Barbara Ullman.

Dalším tématem jsou typické krušnohorské tradice, které dnes nejsou na české straně tak známé. Hlavní tradicí jsou typické krušnohorské vánoce, proslavené po celém Německu.
Také ohromný kostel sv. Anny v Annabergu je důvodem mnoha otázek.

celý článek


František Kubiš - Kvůli epidemii obrny v Nových Hamrech málem neproběhl odsun

( 25.9.2007 / Mikšíček ) František Kubiš se narodil po v roce 1946 v obci Jelení. Zažil ještě krásný stav obce dokud nebyla bourána kvůli pohraničnímu pásmu. Obec se vylidnila a lidé odešli do okolních obcí.

Zbytek života prožil v Nových Hamrech. Od roku 2002 je starostou obce.

Z mládí na Jelení má krásné vzpomínky a jeho vyprávění stojí za to.
Zajímavým příkladem důvodu neodsunutí mnoha rodin z Nových Hamrů byla epidemie cholery, kvůli které byla obec v karanténě. Když karanténa skončila, transporty Němců už neprobíhaly.

V 60. letech život obce poznamenala úpravan uranových rud u Vysoké Pece, která přinesla do mikroregionu dočasný blahobyt a rozkvět.

Koncem 20. století se Nové Hamry a okolí staly oblíbenou lokalitou pro rekreanty a turisty. Příroda zde byla a je krásná.

V dnešní době starosta obce má plány jak oživit Nové Hamry, tak i Jelení. Rodiště slavného krušnohorského rodáka a fotografa Ruperta Fuchse si to jistě zaslouží. V Jelení by mělo vzniknout golfové hřiště a asi deset penzionů.
A jak to vypadá s možností větrného parku v okolí Nových Hamrů? Naštěstí je starosta rozumný, a s kořeny v místě, takže nedovolí jejich výstavbu. Na Jelení je zase ptačí rezervace, takže tam je stavět jistě nelze.

Poslechněte si komplexní povídání o malebném koutu Porolaví, které se může pochlubit nejzachovalejší přírodou v Krušnohoří. celý článek


Bedřich Lühne z Perninku. Příběh vyhnání rodiny prokázaného antifašisty z Ústí nad Labem do neznáma ještě v roce 1948.

( 24.9.2007 / Mikšíček ) Pan Bedřich Lühne se narodil v roce 1936 ve Všebořicích v Ústí nad Labem. Tři roky navštěvoval německou základní školu. V roce 1945 musel přestat. Jeho otec byl sociální demokrat a kvůli tomu, že těsně před koncem války se vrátil z totálnho nasazení v Německu a začal pracovat u hnědouhelných dolů, stal se z něj tak specialista a jeho rodina nemusela do odsunu. Stále ale zjevně byli trnem v oku místním Čechům a tak v roce 1948, kdy otec přestoupil do státních statků a přestal tak být specialistou, byl s celou rodinou během 24 hodin vystěhován neznámo kam. Nakonec skončili v Perninku v Krušných horách.

Zde pan Lühne začal ve svých deseti letech navštěvovat českou základní školu. Vychodil pouze 4 ročníky a proto nemohl nikdy dále studovat.

Nakonec pracovně zakotvil jako údržbář šicích strojů v místní továrně Triola.

Pan Lühne je příkladem člověka, kterému od mala válka, odsun a národností segregace ovlinila negativně život a jeho možnosti. celý článek


Eva Šerá z Vysoké Pece - Byla jsem magnet na chlapy.... Barvité vyprávění o útěku před ruskými vojsky na konci 2. světové války ze Slezka do Prahy.

( 20.9.2007 / Mikšíček ) Paní Eva Šerá je původem Slezačka německé národnosti. Narodila se v bohaté rodině hoteliéra. Před postupujícími sovětskými vojsky v roce 1945 odešla s maminkou a tatínkem směrem do americké zóny. V Čechách ale německé vojenské transporty, se kterými jela, rozdělila ruská armáda. Od té doby nikdy neuviděla svoji maminku a s tátou se sešla až po třech letech....

Strávila divoké dva roky v zajetí, lágru a pracovně na statku českého národního správce u České Lípy. Neustále se musela skrývat před "chtivými" ruskými vojáky.

Klid nalezla až poté, co jí našel tatínek a spolu odešli do Nejdku v Krušných horách. Zde se vdala a založila rodinu. Život se začal ubírat normálním směrem.

Poslechněte si dobrodružnou cestu z Slezka do Prahy. Je to vyprávění, které Vám vyrazí dech... celý článek


Jan Horník - Myslel jsem, že obnova Božího Daru bude na deset let, ale teď to vidím na padesát....

( 11.9.2007 / Mikšíček ) Ing. Jan Horník je nejdéle sloužícím krušnohorským starostou. Když se potřebují němečtí starostové zorientovat v dění v Česku, zavolají jemu. Dokázal z obce zaměřené na odborovou a individuální rekreaci udělat jedno z mála prosperujících míst Krušnohoří. Společně se zapalenými obyvateli městečka dokázali udržet v provozu obecní ekonomiku, nezadlužit obci, naopak nakupovat další majetek. Boží Dar je dnes příkladem výtečné praxe v čerpání peněz z EU. Je pravda, že Božímu Daru hrálo vše do karet. Hlavně hraniční motoristický přechod, který zajišťoval turisty a klienty místním tržnicím, hotelům a také benzínové pumpě.

Od roku 2008 bude mít ale velmi zdatnou konkurenci. Hraniční přechod po Vejprtech se otevře v Johanngeorgenstadtu. Zlatá doba Božího Daru skončí. Jak na tuto situaci zareaguje stratég Horník? Co nabídne Boží Dar turistům a nákupuchtivým Němcům, aby vyrazili tak vysoko na hřeben hor?

Vyprávění o důvodech pro příchod do hor, střídání zaměstnání na Božím Daru a zahájení obnovy městečka si můžete poslechnout zde.
celý článek


Anna Marie Goschallová - Život bez rodné obce Vernéřov

( 11.9.2007 / Mikšíček ) Paní Goschallová se narodila ve Vernéřově u Kadaně. Pochází ze smíšené rodiny. Rodiče nemuseli jít do odsunu, protože tatínek byl určen jako nezbytný specialista. Později již neuvažovali, že by do Německa přecijenom odešli. Koncem osmdesátých let byl Vernéřeov zcela zbytečně sbourán a Goschallovi se přestěhovali do Chomutova. Zde se již necítili doma. Zřejmě takový běžný příběh násilně pozměněné existence rodiny na sudetském Severozápadě. celý článek


Antonín Klíma z Nejdku - cesta z Volyně do Sudet /Antonín Klíma aus Neudeck - der Weg aus Ukraine nach Sudetenland

( 17.10.2007 / Mikšíček ) Pan Antonín Klíma pochází z Volyně.

Od roku 1864 tam žila jeho rodina. Všichni odjeli v roce 1947. Bydleli u Lubna v obci Lutcharda. Velmi intenzivně pěstovali zemědělství. Na Volyni zažili perzekuci bolševiků při zakládání kolchozů. Také zažili Ukrajinskou a německou nadvládu před a během války. V rozhovoru pan Klíma vypráví krásný příběh, jak jeho tatínek zachránil jednoho ruského důstojníka za pecen chleba.

Příběh se dál vine k vyslyšení prosby československého státu k návratu Čechů do Sudet. Po transportu do Čech, ztrávila rodina Klímova dva roky na Moravě u Zábřeha. Teprve po vystudování odešel pan Klíma do Nejdku.

Pan Klíma umí krásně vyprávět a dokáže hezky popsat dobu a života na Volyni a také poměry, jaké panovaly v Nejdku v 50. letech, v době povodně z roku 1961. Popsal také jak bývalý volyňští Češi se jezdí dívat zpět na Volyň a sledují nové majitele domů. Jak vzpomínají na svůj život zde. Je to vlastně velmi podobné pocitům sudetských Němců, nemyslíte?
celý článek


Antonín Pčouka - jak se z rekreanta stal starosta malebné obce Přebuz / Antonín Pčouka – vom Urlauber zum Bürgermeister des malerischen Ortes Frübuss

( 1.8.2007 / Mikšíček ) Pan Antonín Pčouka je původem z Prahy. Krušné hory a Přebuzsko si zamiloval jako rekreant. Před čtyřmi lety se stal starostou obce. Přebuz je dnes malá obec na hřebenu hor obklopena nádhernou přírodou. V současné době se zde plánují nové projekty ochrany přírody - Natura 200, ale také stavba apartmánů pro holandské turisty. Přebuz je proslavená svými tuhými a na sníh bohatými zimami a nenadálými zvraty počasí. Drsný život je zde základním znakem, který spojuje všechny obyvatele Přebuzi. Přebuz sousedí se zaniklou obcí Rolava.
Pokud se o obou obcích chcete dozvědět mnoho zajímavých informací, poslechněte si povídání pana starosty.


Antonín Pčouka stammt urspünglich aus Prag. Das Erzgebirge und die Gegend um Frübuss verzauberten ihn als Urlauber. Vor vier Jahren wurde er hier Bürgermeister. Frübuss ist heute eine kleine Gemeinde auf dem Gebirgskamm, umgeben von einer wunderschönen Natur. Gegenwärtig werden hier neue Naturschutzprojekte des Programms Natura 2000, aber auch der Bau von Apartementhäusern für niederländische Touristen geplant.
Frübuss ist für seine harten und schneereichen Winter und schnelle Wetterwechsel berühmt. Das Leben hier ist nicht einfach.
Frübuss liegt nahe der verschwundenen Ortschaft Sauersack. Wenn Sie über beide Orte mehr wissen möchten, hören das Interview mit dem Bürgermeister Herr Pčouka.
celý článek


Rosa Severová - příběh sudetské Němky, které byla domovina bližší než cokoliv / Rosa Severová – die Geschichte einer Sudetendeutschen, der die Heimat näher war als alles andere

( 1.8.2007 / Mikšíček ) Paní Růžena Severová se narodila v Jelení. Dětství a zbytek života prožila v Rudném. Kromě jednoleté anabáze po vyhnání v Augsburku. Ona ale tak tíhla k domovu, že se ilegálně vrátila zpět. Zde se jí narodil syn a ilegálně se musela i vdát. Celá čtyřicátá a padesátá léta byl její život ztrpčován problémy se státními úřady. Přesto zde zůstala a může tak vyprávět velmi zajímavý, i když pohnutý život. Příběh jako z červené knihovny

Frau Růžena Severová wurde in Hirschenstand geboren. Ihre Kinderheit und das weiter Leben verbrachte sie in Trinkseifen – ausser einem Jahr der Vertreibung in Augsburg. Es zog sie aber so sehr in die Heimat, dass sie illegal wieder zurück kehrte. Hier wurde ihr Sohn geboren, und illegal musste sie auch heiraten. In den 40er und 50er Jahren machten ihr die staatlichen Ämter das Leben sehr schwer. Dennoch blieb sie hier und kann uns nun ihre sehr interessante, wenn auch erschütternde Lebensgeschichte erzählen.

celý článek