Česky Deutch

VZPOMÍNKY RODINY KlÁRY SMAŽÁKOVÉ NA SRNÍ

VZPOMÍNKY RODINY KlÁRY SMAŽÁKOVÉ NA SRNÍ

Pavla Karlíčková, 29.8.2005

Maminka, paní Klára Smažáková se narodila dne 12. března 1931 v Turzovce, okr. Čadca na Slovensku.Ani vám nebudu líčit to ubohé dětství, jaké si prožila na rodném Slovensku.
Nebylo ani divu, když maminka ve svých 17. letech Slovensko opustila a našla si druhý domov v Čechách, ve městě Karlovy Vary. Tam žila a pracovala. Jak říká maminka, nebylo to z počátku vůbec jednoduché, když taková vesnická holka přijde do poměrně velikého města.
No a aby těch starostí nebylo málo, čekala dvojčata. Přišla na svět 29.11.1954. Jak říkám, lehké to v životě vůbec neměla a k tomu ještě zůstala s námi úplně sama. V té době to bylo velice těžké vychovávat dvě děti a ještě bez otce.
Také právě proto hledala maminka místečko, kde by nám bylo společně dobře. To se samozřejmě neobešlo bez stěhování. Stěhovali jsme se osmkrát. Ta poslední štace bylo Srní.
Pokud si dobře vzpomínám, bylo to v roce 1966. Opravuji, muselo to být v roce 1963. V roce 1966 jsme už bydleli v Malém Hrzíně.
Od roku 1963 až do roku 1967 pracovala maminka ve Státním statku. Nejprve v rostlinné výrobě a později u kraviček v tom velkém kravíně.

Na Srní jsme bydleli vpravo pod kostelem nad silnicí, čp. 9. Bydleli jsme velice skromně a postupně jsme si pořizovali co bylo potřeba. Na př. televizi jsme si koupili až v roce 1966. Myslím si ale, že nám vůbec nechyběla.

Na otázku jestli jsme pekli chléb musím odpovědět, že ne. Nebylo ani kdy. Maminka pracovala a jinak doma zastávala dvě funkce – otce a matky. Připravit dříví na zimu, a popř. i hodně brambor napaběrkovat po brigádnících, kteří jezdili v té době vybírat brambory. Byly to plné autobusy žáků z Průmyslové školy z Ostrova.
Co bylo potřeba, nakoupilo se v pojízdné prodejně, která jezdívala dvakrát týdně. Nákup se musel dobře naplánovat. Chléb se jedl až do další prodejny. Housky a rohlíky jsme skoro neznaly. Mléko bylo z vlastního zdroje. Byla to koza „Líza“.
Každé ráno jsme si ji podojily, do mléka nalámaly chléb a to byla naše snídaně. Pak už jsme běžely do školičky, je to dům (čp. 40) u potoka vedle pana Marvana. Pan učitel se jmenoval Alois Pobuda a pocházel z Příbrami.

Děti, které s námi chodily v té době do jednotřídky pro 1 až 5tý postupný ročník byli:

Herbert Ziener
Edita Ziener
Margita Fischerová
Manfred Fischer
Inge Glaserová
Drahuše Kadlečková
Nataša Kadlečková
Irena Kadlečková
Kristýna Kadlečková

Na mé bývalé spolužačky nemám bohužel žádné spojení.

Po škole nás doma čekaly povinnosti
- nařezat a naštípat dříví
- nasekat trávu pro králíky
- podojit a nakrmit kozu Lízu
samozřejmě, že zbyl čas i na lítání po venku.
V zimě se sáňkovalo a lyžovalo na čem zrovna bylo. Německé děti vlastnily poděděné lyže a volantové sáně. Byly to cca 1 – 2 metru dlouhé dřevěné sáně, které měly volant a brzdy. Sedli jsme na ně u Miksů (kde tenkrát bydleli Fischerovi, babička a děda mé spolužačky Margity Fischerové) a jeli jsme na nich ohromnou rychlostí až do Hrzína.

Jinak jsme mívali různé kulturní akce. Na př. Vánoční besídku v kanceláři u vedoucího statku pana Haase. Maminky napekly voňavé cukroví a vařily voňavý čaj. My na oplátku přednášely jednu básničku za druhou. Česky i německy. Ten pan učitel nás k tomu dokonce i vedl. (Proto také učil v zapadlém Srní.)
Nebo se jezdilo na MDŽ s maškarami do Boče. Za traktor se zapřáhla v zimě maringotka, no a v létě se jelo na valníku se sajtnama. Byla tam kapela a tak se všichni dosyta vytancovali a pobavili.

V té době byl na Srní velice dobře fungující Státní statek. Vedl ho pan Haas. Jeho bratr, který bydlel ve Vykmanově u Perštejna tam u něj dělal účetního. Zootechnika dělal v té době pan Václav Růt z Perštejna. Kanceláře Státního statku byly v domě (čp. 46) naproti váze vedle paní Vítové. Pod kanceláří byla velice dobře vybavená kovárna. Kovářem v té době byl pan František (nebo Josef?) Gregor, který pocházel z Mikulova na Moravě. Byl to dobrý člověk, vlastně náš děda, ke kterému jsme chodily i s maminkou na besedu. Bydlel v domě čp. 23. Kovář opravoval zemědělské stroje a také koval koně.

Ještě něco k obyvatelům Srní:
V čp. 20 bydleli Glaserovi, Anna A Rudolf. Naproti přes silnici bydleli Fischerovi tam, kde dne jsou Miksovi (čp. 17). Ostatní domy kolem byly neobydlené. Pod kostelem byli Kovalovských (čp. 42) a my vedle nich. Pod námi bydleli Truxovi (čp. 8). Pan Trux byl truhlář. (Mimochodem, později dělal všem co vysídlili potřebné bedny.) Pod Truxovými byla kancelář a kovárna. Vedle ní, jak jsem již psala bydlel pan Haas se svou paní Marií (čp. 7). Měli syna Ericha, který studoval vysokou elektrotechnickou školu v Praze.
Pod Haasovýma bydleli Fischerovi (čp. 5), dále Beckovi a Kadlečkovi tam, kde nyní bydlí JUDr. Najman (čp. 33). Pod nimi Luxovi (čp. 36), Kilianovi, babi Franziska a syn Rudi (čp. 47), Fischerovi (čp. 37) a vedle byla naše školička, kde bydlel pan Pobuda. Dole u rybníka bydlely dvě sestry, jedna se jmenovala Anna Kiliánová a ta druhá Maria Zebischová (čp. 39).

Kostel na Srní byl v té době velmi zachovalý. Chodily jsme s paní Weisskoppovou (což byla maminka manželky pana truhláře) dávat čerstvé květiny, utírat prach a pod.
Maminka nás také vedla k náboženství. Chodily jsme se sestrou o prázdninách k panu Děkanovi Franzovi Kunzovi do Boče na faru. O rok později jsme měly svaté přijímání, neboli komunion v kostele v Boči. Rok na to proběhlo biřmování v Ostrově nad Ohří. Konalo se jednou za deset roků. Biřmoval nás tehdy p. Biskup Tomášek z Prahy.

Podle vyprávění paní Anny Glaserové vím, že chlév (kravín) na Srní byl postaven počátkem padesátých let.

Diskuse

[1]  Jindich Pollak s dcerou Libuší, mail

PaníPAVLÍNKO tímto vás srdečně zdravíme.vaší drahou maminku známe a také ji obdivujeme.moc se nám líbí jak jste popsala maminki život a vaše dětsví.Ráda se s vámi potkám.

[2]  Jiří Paur, mail

Vážená paní moc si vážím toho ,že jste sepsala paměti vaší maminky.Přeji vaší mamince brzké uzdravení.

[3]  Blanka Štěpánková, mail

Moc zdravím - já jsem dcera toho zootechnika Václava Ruta - jsem moc ráda, že jsem úplně náhodně našla Váš článek, maminku samozřejmě znám - přes tatínka, a ke Kadlečkům jsme často jezdívali jako malá - s tatínkem - v motorce s "lodičkou". Je moc hezké si zavzpomínat nad Vaším článkem.Zdravím i maminku. Blanka Štěpánková/Rutová/.

[4]  eva ulbrichova karchnakova , mail

mila pavlinko jsem moc prekvapena jak jsi to hezky napsala o mamince nevim jestli jsi este na me pamatujes ale bydleli jsme tam take v hrzine a vim ze to maminka nemela vubec lehke byli jste na vsechno samy jsem moc rada ze jsem si mohla taky pri tom clanku zavspominat o kadleckovych holkach take nic nevim moc bych chtela vedet kde bydlej a co helenka jak ta se ma moc zdravim tvoji maminku EVA

[5]  Milan Pála, mail

Bohužel všem, kteří jste znali paní Kláru Smažákovou musím oznámit smutnou zprávu, že nás navždy opustila. Přesný datum neznám (okolo 10.4.). Informaci mám potvrzenou od vedoucí sociální péče z Kadaně, kde paní Klára nějaký čas u jeptišek žila. Dlouhá léta žila a starala se o mého strejdu Alexeje (Lojzu)Svobodu z Okounova. Čest její památce. Pála

Vložit nový příspěvek

Dieses Projekt wurde aus Mitteln der Europäischen Union im Rahmen der Initiative INTEREG IIIA teilfinanziert.