Česky Deutch

Zpráva o tom, jak jsme přišli k nákupu bývalého kostelíka v Srní u Boče v horách Krušných a o tom, jak jsme ho přebudovali na to, že se tam dalo přespávat. Libuše a Mirek Pavlíčkovi. Červenec 2005

Zpráva o tom, jak jsme přišli k nákupu bývalého kostelíka v Srní u Boče v horách Krušných a o tom, jak jsme ho přebudovali na to, že se tam dalo přespávat

Libuše a Mirek Pavlíčkovi. Červenec 2005

Všechno začalo tím, že jsme s Milanem Bartuňkem byli kolegové na jednom pracovišti. Milan, zřejmě první majitel chaloupky v Srní, někdy v roce 1972 se zmínil o tom, že strana a vláda vydala nějaké usnesení o tom, že z pohraničí musí zmizet zříceniny do třicátého výročí osvobození. Pro chudý MNV v Boči, kam Srní jako správní území patří, bylo velkou finanční zátěží likvidovat ruiny pustých stavení. K likvidovaným objektům patřil také kostelík. Příslušná instituce (snad Konstruktiva, oddělení demolic) zpracovala demoliční projekt s cenou prací údajně 40 tisíc Kč.

Tajemník MNV Boč, jménem Hrbek, dal řeč se zmíněným Milanem, neví-li o někom, kdo by dost zdevastovanou stavbu zakoupil s tím, že by zůstal zachován vnější vzhled. Hlavně do třicátého výročí osvobození by to nemělo vypadat jako ruina s rozpadlou střechou a vybitými okny. Mohlo by se začít s opravou hned bez ohledu na průběh akcí souvisejících s prodejem a projektovou přípravou a stavebním povolením.

No a tím někým jsme byli my, Pavlíčkovi.

Z vedlejšího obrázku je zřejmé, že zub času už dávno odebral okenice ve věži a tím se voda celoročně dostávala dovnitř. Zajímavý tvar střechy byl také průhledný a lože pro kovaný kříž dost vyhnilé.

Popisovat stav objektu by asi nebylo moc čtivé, snad stačí, když uvedu, že krásná okna se ve své spodní části mohla vymetat koštětem (horní část byla restaurována, spodní část byla vyrobena nová). Střecha na severní straně, původně krytá plechem, dovolila protékat vodu do nadokenních klenebních oblouků oken tak, že v metr široké zdi vznikl odvodňovací otvor uprostřed průřezu.

Žádost o prodej objektu byla podána 18.11.1973, zakoupeno 24.4.1975, kupní smlouva má datum 6.8.1975. Aby byl splněn slib o neprodleném započetí prací, tak stavební materiál byl dodán na místo na jaře 1974, přičemž projektová dokumentace byla odsouhlasena až 15.6.1976 (samozřejmě až po podepsání kupní smlouvy mohla být podána žádost o stavební povolení).

Zadání pro projekt na vnitřní uspořádání nebylo nijak složité, protože bylo možné celý vnitřní prostor horizontálně rozdělit podlahou. Spodní podlaží tvoří předsíň, koupelna, WC, dílna, sklep a schodiště. Horní podlaží tvoří obývací místnost, ložnice a malá kuchyňka.

Zajímavá byla návštěva pana Leopolda Kolina, kterého výletní trasa zavedla ke kostelíku. Jak je napsáno ve zde uvedené kopii korespondenčního lístku, psal ho historik umění. Velice se mu nelíbila původní střecha věže a navrhnul jehlan. Tento návrh jsem respektoval a konečné provedení má tento tvar. Zároveň jsem se dozvěděl mnoho zajímavých věcí o klenbách a velice se mu líbilo navrhované řešení stavebních úprav. Práce byla opravdu jednodušší, protože celá střecha byla sestavena na zemi a v dílech vysoukána nahoru.

Naštěstí hobby našeho zeťáka je horolezectví, takže se pohybovat v patnáctimetrové výšce pro něho nebyl problém, ale přihlížející jemné povahy málem omdlévaly.

V objektu se bydlelo už od roku 1975.

Kostelík bez střechy na věži byl opravdu nepěkný. Po potažení plechovými šablonami je pohled daleko lepší. Dřevěné okenice na věži také výrazně snížily zatékání a také zasněžování.

Dcera Radka, velký zvířátkomil byla nadšená, když na návštěvu do Srní přijel pan Haleš, řečený Hadař. Ten tam chtěl najít vzácnou eskulapovu užovku. Radka se velmi ráda zapojila do odchytu zmijí a neohroženě se s nimi mazlila a co bylo horší, že je nosila domů. Naštěstí nikdo nepřišel k úrazu a celá tato epizoda dopadla dobře.

Jak šel čas, Radka se vdala a záliba mladých nebyla v tom, aby se ujali starostí o kostelík, ale v tom, že se sápali po horských velikánech. Ty ale v Srní nejsou.

Zato našim vnoučatům , Báře a Ondrovi se v Srní líbilo.

Jak šel čas, tak na nás, budovatelích, zbyla stálá údržba, sekání trávy a starání se o pokud možno důstojné okolí stavby. Nabídli jsme kostelík mladým s tím, že se o něj musí starat a udržovat jej.

Byli jsme odmítnuti – a tak se stalo to, co se stalo. Kostelík má nového majitele a jim přejeme, aby tam pro ně bylo příjemné bytí tak, jako bylo nám.

Diskuse

Vložit nový příspěvek

Dieses Projekt wurde aus Mitteln der Europäischen Union im Rahmen der Initiative INTEREG IIIA teilfinanziert.