Česky Deutch

Historie, zajímavosti a příběhy z obce Vysoká / Wisset na Chomutovsku. Zpracoval Václav Vodička.

HISTORIE A SOUČASNOST OBCE

Před a poválečná doba,historie a současnost obce Vysoká /Wisset.

Toto zpracování se týká doby před rokem 1945 a poté následujících událostí.

Každý má nárok na svůj úsudek na prošlou dobu a též má určitě odlišný názor na popis událostí, které zde popisuji.Jsou to informace od místních starousedlíků, KTERÝM TÍMTO DĚKUJI. Jmenovitě manželé Voříškovi a Mertenovi .Taktéž za zapůjčení dobových snímků a dokumentů/vysvědčení,mapy a jiné předměty denní potřeby/které posloužily k sepsání této knihy.

Začínáme jak v pohádce .Byla doba zlá, měla příjít lepší, ale nepovedlo se.Pak přišla doba, která se snad už nikdy nevrátí zpět.Každý soudný člověk ví, co nám která doba přinesla.Proto nedělím lidi na vítěze a poražené. V té době museli žít všichni pospolu.V jednom státě, v jedné obci a v jednom kostele.Posléze se setkali na zdejším hřbitově.
Předem se omlouvám čtenářům za to, jak popisuji některé události.Jak jsem nakoupil,tak prodávám.Je to reakce na určité historické události, které se staly a byly nám tajeny nebo vysvětlovány úplně jinak, než se udály.Tímto chci napravit jednostranný náhled na události, jenž nám byly v předešlých letech neustále předkládány.Bylo to tak dlouho, až jsme tomu málem uvěřili.

V této knize jsou odkazy na písemnosti z dávné historie, kterých se striktně budeme držet.Jiné historické listiny se zatím neobjevily a tak poděkujme lidem, kteří se tímto zabývají.Nechávají nám nahlédnout do osudů dřívějších obyvatel z obce VYSOKÁ / WISSET.

Je to odkaz na výpisy z knihy ZANIKLÉ OBCE-MÁLKOV A OKOLÍ od p. Vachaty ,odkaz na výpis p. Raka z místních novin Nástup a taktéž výpis p.Gažy – Památky příroda a život.


Začínáme představením Nejstaršího obydlí ve VYSOKÉ č. p. 92 „Fr.Mann/Voříškovi

Toto hrázděné stavení je typická stavba Krušnohoří tak zvaná hrázděnka ,kde mezi trámy je výplň z vepřovice/sláma míchaná z jílem/. Pro tuto oblast to bylo vzhledem k povětrnostním podmínkám tepelně velmi výhodné.Původní zastřešení se dochovalo pouze na jedné polovině.
Je ze štípaných šindelů.Celý objekt je situován ve středu obce kde je nad ním umístěna obecní nádrž.
Tím došlo v předešlé době k silnému podmáčení tak,že se celé stavení se zešikmilo, celá strana až o několik cm. Je to uvnitř objektu vidět pouhým okem,ale na kráse mu to neubralo.
Stropy a stropnice vše původní tesané a napuštěné volskou krví. Uvnitř se nachází původní
kachlová kamna s kamnovcem na ohřev teplé vody a na trámech jsou umístěny závěsné sušáky zhotovené z kulatiny ,které se užívaly na sušení hub,bylin ba i prádla.

Vyobrazené stavení je staré přibližně 450 let. Žádné historické dokumenty se nezachovaly.
Jak se zjistilo,tak místní starousedlíci nestačili nějaké dokumenty v tehdejší době zachránit.Při odsunu v poválečné době došlo k nejhoršímu neboť veškerou dokumentaci která se vztahovala k obci Vysoká zabavili příslušníci RG kteří prováděli odsun . prohlásili ,že zdejší dokumenty již nikdy nebudou potřebovat.Jak dopadly, to je dodnes veliké dilema.v této době vše co bylo německé tak se spálilo.

Život místních sedláku před a po válce
Vesnice měla několik bohatších sedláků/na tehdejší dobu/ u kterých byli místní domkaři
na práci a v zimním období se domkaři museli živit podomní prací.Vázaly se březová košťata paličkovalo se ,vyšívaly a háčkovaly knoflíky,a jiné domácí práce.Zdejší bednář a truhlář měl taktéž dosti zakázek.

Místní sedláci si zde k nevoli farářů vystavěli kapličku,která údajně nikdy nebyla vysvěcena.
Kaple byla vystavěna někdy začátkem osmnáctého století přibližně roku 1720.
Směrem na obec Lideň se pod silnicí nacházel místní hřbitov který dnes již neexistuje.V roce
1972-3 byly ostatky exhumovány a pohřbeny na hřbitově v Chomutově.Zbylé zdivo,márnička a pomníky byly barbarsky shrnuty a odvezeny několik stovek metrů dále do rokle u dubáku.

Obec Vysoká


Vysoká – Wisset - historie obce

Malá horská vesnička Vysoká nedaleko hradu Hasištejn se nalézá v nadmořské výšce 679 metrů nad mořem.Je situována na jihovýchod.V písemných pramenech se poprvé objevuje zmínka v roce 1281 a to v české podobě „VIZOK“ Německé jméno „WISSET“ je doloženo v roce 1553. Od roku 1281 kdy Chotěboř z Račic daroval ves řádu německých rytířů v Chomutově. Příslušná listina zní: My,totiž Chotěboř řečený z Račic a naše ctihodná manželka,potvrzujeme a veřejně prohlašujeme,že jsme svěřili statky bratřím německého řádu v Chomutově pro usmíření a spásu našich duší a za plného souhlasu všech našich dědiců:totiž Křimov a sousední vesnice, jejichž jména jsou Stráž,Nebovazy,Lideň,Suchdol,Menhartice,Hoděvice,Vysoká spolu s loukami,lesy,pastvinami,rybolovem,honitbou i se všemi náležitostmi řádně a rozumně po naší smrti bez vší pochybnosti a zrušení se vším právem do věčného užívání.Poněvadž věříme,že rozdělení učiněné Pánem je pomíjející,dle slibu evangelia získáme stonásobně v budoucnu a život věčný.Nadto ještě uvažujíce o budoucích věcech,až budeme oproštěni od tělesného vězení,vyvolili jsme si,aby naše těla byla pohřbena u bratří svrchu řečených ve zmíněném domě.
Aby však nikdo z našich potomků toto poselství násilně nebo jakýmkoli způsobem se neodvážil zmařiti,dáváme tuto listinu řečeným bratřím,stvrzenou naší společnou pečetí, stejně i podepsanou svědky,jejichž jména jsou:
Albert z Jezeří,jeho bratr Albert řečený z Líšně,Chotěboř z Račic,Smylo,jeho bratr z Liběšovic,Bohuslav z Ervěnic,Neblaz jeho bratr z Ervěnic,Burchard z Maštova,Jindřich z Rechenberka se svými bratry,Ekhard ze Žďáru,Předota z Dobřence,Petr z Háje,Vlk z Minic,Lidéř z Března,Bedřich z Března,Petr ze Soběsuk,Beneš z Voděrad,Vlček ze Saběnic,Benko ze Zaječic ,Vok ze Zaječic,Kval z Havraně,Trojan z Března,Pokral z Újezda,Petr ze Sušan,Zdislav z Liběšic,čáslav z Brán. – Dáno v Chomutově léta Páně 1281 o kalendách /1.ledna /
Místem pohřbu Chotěbora z Račic měl zřejmě být již dostavěný kostel sv.Kateřiny v Chomutově řádu německých rytířů.
O významu tohoto obsáhlého darování Chotěbora z Račic a jeho ženy svědčí množství svědků,kteří byli k darovacímu aktu přizváni.K tomu musela dát výslovný souhlas dcera Johanna,která byla hlavní dědičkou Chotěbora,a její manžel Beneš z Doupova.
Při chomutovském panství zůstává až do roku 1411.Další spolehlivé zprávy o vesnici pocházejí z roku 1490, kdy se objevuje v soupisu majetku Hasištejnských z Lobkovic.Za vlády Lobkoviců byla ves vyjmuta z chomutovského panství a přičleněna k Polákům,kdy k tomu došlo,přesně nevíme,ale s největší pravděpodobností se tak stalo v roce1572,kdy Poláky spolu s dalšími vesnicemi svého panství dal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic dal své druhé manželce Anně z Fictumua Egerberku.V roce1589 získal tento statek Jan Starší z Lobkovic na Točníku a přenechal jej svému bratrovi Ladislavu ze Zbirohu.Ten upadl v roce 1593 v nemilost u císaře Rudolfa II.a byl nucen opustit Čechy.Jeho majetek byl zkonfiskován.Jeho manželka Magdalena ,rozená ze Salmu,ovšem prokázala,že většina Ladislavových držav pochází z jejího věna a proto jí byla část majetku,mezi jinými i Poláky,o dva roky později vrácena.

V roce 1596 zakoupil ves Vysokou spolu s panstvím Poláky Linhart Štampach ze Štampachu.Po bitvě na Bílé hoře byl podstatný podíl majetku Štampachům,kteří stáli na straně protestantských stavů,zabaven.Od roku 1605 se Vysoká načas stala součástí panství Březno.
V roce 1623 koupil část zboží – Poláky s Vysokou Jaroslav Bořita z Martinic.Martinicové připojili někdy během druhé poloviny 17.století Poláky ke svým Ahníkovským državám.V letech 1651 až 1655 je uváděna majetku dominia Poláky.

V roce 1791 zdědila Ahníkov Marie Anna z Althamu a roku 1810 její dcera,provdaná Firmianová.Firmiané drželi statek až do roku1840,kdy přešel do vlastnictví Wolkenstein – Trostburků.V jejich majetku ale zůstává Vysoká pouhých deset let.1.ledna1850 vstoupila v platnost správní reforma a obec Vysoká získala samostatnost.

Horská poloha vsi na nepříliš úrodných svazích neskýtala obyvatelům příliš mnoho možností k zemědělství.Během celé historie obce bylo zemědělství pouze doplňkovou produkcí pro vlastní potřebu.Jedinou výjimku tvoří len,který vesničané pěstovali ve větším množství.Len se pěstoval jednak pro domácí zpracování,jednak se prodával do měst,především do Chomutova.Podstatnou část výměry pozemků ovšem tvořil les a pastviny.

Hlavní zdroje příjmů obyvatel souvisely tedy s aktivitami pro vesnici netypickými.Zajímavou informaci poskytují v tomto směru chomutovské cechovní knihy z roku 1533,kdy byli do cechu pláteníků přijati horští mistři Anderle Nestler,Markez Nestler,Valter a Lorenz Perpalk,všichni z Vysoké.Lze tedy dovolit,že část zdrojů obživy ležela právě v místní produkci lněného plátna.Tereziánský katastr se zmiňuje i o dalších řemeslech(řezník,kovář a zedník).Další možnosti souvisely s vlastní polohou vesnice na staré cestě do Míšně.Ve sféře služeb kolem cesty. Našli poddaní z Vysoké celou řadu příležitistí.

O významu této vesnice pro přechod hor svědčí i to,že zde byla zřízena celnice.Kromě cla z užití cesty do Míšně se ve Vysoké vybíraly i poplatky za převoz dřeva z jiných panství.Zápisy z let 1560 a 1563 svědčí o tom,že clo a
Poplatky byly součástí příjmů Chomutova.Ve vsi fungovala i zájezdní hospoda s herberkem,tedy právem poskytovat nocleh.V privilegiu z roku 1571 je ves uvedena mezi těmi,jež jsou povinny čepovat vrchnostenské pivo Z Chomutova.S užíváním cesty souvisí i povoznictví,které zdejší obyvatelé provozovali,byť v menší míře.Další významnou položkou byla těžba,zpracování a prodej dřeva.Zcela bezvýznamná byla v okolí Vysoké těžba rud.Několik pokusů dokázalo,že doly by v této oblasti byly naprosto nerentabilní a záhy se od této věci upustilo.

Ves Vysoká patřila k těm menším.Od roku 1560,kdy máme poprvé bližší údaje o velikosti obce,sestávala z šestnácti usedlostí až do poloviny 18.století,kdy přibyly další dvě.Rozkvět zažila obec až po roce 1850,kdy se výrazně rozrostla,takže v roce 1898 zde již žilo ve dvaceti čtyřech usedlostech celkem dvěstě deset obyvatel.

Poměrně časné osídlení v horské poloze,nevhodné pro zemědělství,nás nutí k zamyšlení,jaký důvod vedl obyvatele Vysoké,ale i dalších krušnohorských vsí,k osídlení takových míst.Je nesporné,že zde nehrála roli možnost vyhledávání surovin.Jednak nemáme pro 13.století žádné doklady podobných aktivit v našem regionu,jednak je to stejné pro Vysokou(a dále také pro Křimov či Lideň a další vesnice)irelevantní,protože rudy v jejím životě nikdy nehrály významnější roli.Hlavní důvod tkví pravděpodobně v lokalizaci na frekventované dálkové trase,jež skýtala dostatečné množství příležitosti k výdělku.V tomto světle bude nutné přehodnotit i dosavadní pohled na priority při osidlování Krušných hor,především v ranné fázi během 2.poloviny 13.století.

Toto je citace „Vysoká“ Jan Gaža Památky,příroda a život. Vydané okr. Museum Chomutov 1997 č.4
Použity některé údaje z článku o Obcích Chomutovska vydávané pravidelně v chomutovském denníku
„Nástup“ vysloveně z článku Petra Raka „Vysoká“.Další odkaz je tento.
Již v polovině šestnáctého století byla Vysoká poměrně velikou vsí – měla šestnáct usedlostí.O sto let později, kdy v ní žilo přes osmdesát lidí,se počet obydlí zvýšil na osmnáct.Během osmnáctého století se Vysoká rychle rozrostla – v roce 1756 zde stálo šestadvacet a v roce 1787 třicet šest domů.Z řemeslníků jsou uváděni řezník,kovář a krejčí.Vysoká patřila do křimovské farnosti.V roce 1843 měla vlastní školu,v níž se o výuku staral učitelský pomocník.V letech 1880 až 1881 vznikla ve Vysoké novorománská kaple.V roce 1850 se Vysoká stala samostatnou politickou obcí v okrese Chomutov.Počet jejích obyvatel se od poloviny devatenáctého století pomalu,ale ustavičně snižoval (1843:dvě stě čtyřicet lidí,osmatřicet domů,1930:sto šestasedmdesát lidi,třicet sedm domů)

Před druhou světovou válkou provozovali ve Vysoké své živnosti bednář,kovář,kolář,krejčí a švec.Byl zde obchod,Dvě hospody a trafika.V prvních poválečných letech poklesl počet obyvatel o celé dvě třetiny – na pouhých šedesát.Ale ani ten nevydržel dlouho,pouze do roku 1946 kdy bylo skoro veškeré obyvatelstvo Vysoké ODSUNUTO rozhodnutím Benešovských dekretů,měli tu smůlu,že měli německou národnost, ale to už necháme historii.Po tomto odsunu jsem přišli novodobí sedláci ale taktéž dlouho nezůstávají přibližně po dvou či třech letech odcházejí a ve vsi zůstává sedm lidí.V roce 1955 byla k Vysoké připojena obec Lideň a vroce 1960 se obě obce stávají součástí obce Místo.K 1.1.1989 se tyto obce stávají součástí obce Málkov.

Jako další je odkaz na knihu od Zdeňka Vachaty „ MÁLKOV a jeho osady“ vydané Obecním úřadem
V Málkově v roce 2000 nákladem 800 výtisků .Pojednávajíce o obcích Málkov,Zelená, Zásada,Ahníkov,
Vysoká a Lideň.



Události v době války : poválečná léta odsunu, nová doba a osud obce VYSOKÁ / WISSET/

Válka tuto obec moc nepostihla
Tomto období zde probíhal život jako v každé jiné obci. Kde většina obyvatel byla německé národnosti a to se projevilo na odvodu mladší a poté následovala starší generace na frontu.
Z nichž se již někteří nevrátili a padli.Byli to Herbert Bainelt,Erwin Hauschild,Walter Garth,též Ernst Albert který na své zranění zemřel doma a byl pohřben na zdejším hřbitově.
V Lidni to byli Kurt Tauterman,Oto Tauterman,Ludwig Themel který taktéž na své zranění doma zemřel.Edwin Tauterman který byl letec ještě žije .

V roce 1942 pod Vysokou v údolí směrem na Zelenou vlevo v okraji lesa spadl cvičný letoun při nočním letu.Jeden pilot nepřežil a druhý se dobelhal zraněný do Vysoké kde ho ošetřovala paní Merstainerová s manželem.V této době to byla velká událost,na tuto podívanou se šly podívat všechny děti ze školy včetně pana faráře.Poté bylo vše rychle uklizeno a nezbyl zde ani kousek plíšku.Dnes na tomto místě již není nic k vidění.Dnes na tomto místě je hromada kamení a vzrostlé stromy. Další letecká událost se udála ke konci války, kdy spojenecká vojska nalétávala na Drážďany a na chomutovskou Poldovku.Tyto letadla si odlehčovala své náklady ve zdejší krajině a tak několik leteckých pum dopadlo do polí a lesů v našem blízkém okolí.Následná tlaková vlna měla poškodit jedno stavení.

Otřesná událost se stala,když obcí koncem války procházel/ pochod smrti/.Zde se na jednu noc skupina vězňů ubytovala ve stodole na slámě.Většinou to byli samí francozi a někteří se zvěčnili na zdi této stodoly a do dnes tam tyto nápisy jsou. Jeden francouzký vězeň se zde byl podívat kudy procházel a kde přebýval .Místní pro ně tehdy uvařili polévku z čeho se dalo aby přežili.

Na konci války kdy sovětská fronta postupovala směrem na západ ,
obcí prošel další průvod a to německých poláků kteří se zde ubytovali v místních staveních na několik dní. Další vlna byli němečtí vojáci kteří ustupovali před frontou a byli zde též ubytovaní.Při odchodu vojska s nimi odešli někteří místní obyvatelé.

V období války se do Vysoké přistěhoval jediný čech a to nějaký pan Rubín. Neměl dobrou pověst a lidé na něj raději ani nevzpomínají.Nezachoval se dobře ani po válce kdy byl rád,že mohl odejít.

Místní i přes to všechno chodili do zaměstnání do okolních vesnic nebo do fabrik v Chomutově. Do Krbic na šachtu Václav či do Kralup naElsu.V zimě cestou do Zelené se šlapalo někdy až po pas ve sněhu.
V letním období to bylo snažší.Ten kdo měl kolo, tak jezdil až do Zelené, kde se schovalo v místní hospůdce a při zpáteční cestě hezky tlačit až do Lidně.




Začínáme psát novou éru obce VYSOKÁ /WISSET
Po druhé světové válce se události vyvíjely dle daného scénáře tj.Vše podle vzoru Sovětského Svazu.Nedalo se s touto situací asi nic dělat,neb to byli naši osvoboditelé.Nálada většiny obyvatelstva byla prosovětská a zdejší obyvatelé i přes veškerou snahu se chovat loajálně vůči novému zřízení se dočkali jen odstrku a následného odsunu.Byl proveden dosti razantně a to tak,že někteří obyvatelé si nestačili dojíst své jídlo, natož aby si ještě stačili zabalit nějaké osobní věci.Na cestu si směli vzít pouze 30 kilo váhy svého zavazadla.Většinou to byly peřiny,ošacení a nejbližší osobní věci.Žádné zlato a cenné věci se nesměly .Pod pohrůžkou zastřelení.Tento odsun se udál ve třech vlnách.První vlna která proběhla v květnu 1946 byla největší a nejkrutější.Další dvě následovaly ještě do konce roku.Byl to osud těchto lidí.// Lidí německé národnosti které sem před 450 lety pozvali naši královští činitelé,jmenovitě pan král Přemysl Otakar první v letech jeho panování tj.od roku 1192 -93 nebo v dalším1197-1230 období jeho vlády, aby osídlili v té době poloprázdné a pusté Krušnohoří.Zakládají se zde nové vesnice,kácí se zbytky pralesní vegetace,zakládají se nové lesy a pole.

To je trochu historie a zpět k následným událostem dalších let.

Na jejich místo nastoupili noví rádoby sedláci, ale následná léta ukázala, co to bylo za lidi.Tito lidé, kteří si říkali sedláci, z toho sedláctví věděli pramálo.Hlavně,že měli v aktovce obrázek Stalina a Marxe a skutek jim utekl.Od státu dostali veškerou podporu,i přes to všechno, se jim zde nedařilo.Malé výnosy,velké odvody do státu jak říkali.Proto většina těchto novodobých sedláků /dosídlenců/v krátkém časovém období opouští zdejší statky, a stěhují se do okolních vesnic, nebo jdou pracovat do hutí, kde měli své finanční příjmy jisté.Zbyly po nich zdevastované statky, zubožená zvířata, která nechtěli ani na jatkách.Nemluvě o zdevastovaných staveních. Které se posléze začala bourat a odvážet na stavby rodinných domů do okolí, nebo na Slovensko.Nabouraný materiál se vozil do Kralup na nádraží,kde se jím plnily vagony směr Slovensko.Toť bez dalšího komentáře….

Co zbylo po odešlých rádoby sedlácích, tak to stačili místní v úvozovkách dokončit.Výnosem ministra vnitra se v roce 1953 naše čsl. armáda postarala o zbylé hospodářské stavení, a to takovým způsobem,že dochází k úplnému zbourání a srovnání se zemí všeho, co zde zbylo a bylo opuštěno.Z důvodu toho,že se zde údajně skrývají špioni a dezertéři.Tato oblast spadala do příhraničního pásma. Mnozí si ještě pamatují pohraničníky kteří jezdili v motoráčku až do Vejprt.Na toto vysídlení doplatila též místní kaplička o kterou se nikdo nestaral a tak časem chátrala a pomalu se z ní začaly ztrácet věci.Lavice a další vybavení kapličky stačili místní zlikvidovat včetně zvonu, který skončil někde u překupníků starožitností.Tuto kapličku získává František Senčišin a přestavuje na rekreační obydlí.Dochází ke stržení zbývající věžičky která hrozila zřícením.Staví se nové krovy a ještě jedno podlaží.Následuje prodej, a další majitel Petr Honska zde přistavuje v sedmdesátých letech venkovní přízemní přístavbu.To je osud kapličky,ale vraťme se zpět do doby konce padesátých a začátek šedesátých let.Po odchodu dosídlených sedláků nastal ve Vysoké nedostatek lidí.Jak pro hospodaření na zdejších polích,tak se utlumil chov dobytka a proto ve zdejší vsi byl zřízen státní statek Vysoká, pobočka Křimova.Tak se podle toho zde opět hospodařilo.Zbyl tu jen jeden dosídlenec statku, a tak z něj udělali pasáka.Navezlo se do hor několik desítek hovězího dobytka a tak podle toho dopadla zdejší krajina na intenzivní vypásání.Tyto stáda se pásla bezprizorně na všem, na čem to jen šlo. Včetně přilehlých lesů,a tím zde došlo k totální devastaci zdejší flory.Po určitém časovém období se přešlo na intenzivní chov ovcí a k tomu ještě několikero kozí populace.Několikaletá absence obyvatel se podepsala jak na zdejších staveních tak na vlastním vzhledu obce.

Útvar hlavního architekta vydává v sedmdesátých letech rozhodnutí o zřízení rekreační oblasti.

Tehdy začíná pomalé osídlování zdejší obce Chataři.Domy se v tomto období prodávaly za velmi nízké ceny od 200 do 500Kč.Po obsazení vysídlených domů dochází k odprodeji parcel k výstavbě nových rekreačních chat.To se píše rok 1971.Začíná se postupně stavět jedna chata za druhou a pomalu se zaplňují zbouraná místa po předešlých staveních.Což nemělo na místní hospodaření žádný vliv,a v této době se zde ještě více ovce intensivně chovají.Následuje nová forma hospodaření,občas se zde i zasadily brambory, ale z důvodu silného zakamenění zdejších polí se sklízí jen určitá část zdejší úrody.Ostatní stačí vyhrabat divoká prasata, nebo zůstávají na polích nevyorány.Zdejší statek asi nikdy neuvažoval o tom,co se zde kdysi pěstovalo.V dnešní době se zde na místních lukách opět, ale již v ohradníkách pasou přes léto krávy.V šedesátých letech dochází k devastaci zdejších okolních sadů.Tyto bývalé sedlácké sady byly bezohledně vyvráceny buldozery,a nahrnuty na veliké hromady ke spálení.Bylo to několik desítek vzrostlých stromů jabloní,třešní, višní a švestek,kterým se ve zdejší nadmořské výšce docela dařilo.K úhoně přišlo i několik zdrojů vody, které byly srovnány s okolním terénem.Do dnešní doby se podařilo obnovit jen některé z nich.Voda zde ve vsi je výborná.Doporučuje se sice převaření v letním období, ale na osvěžení je výborná.Je mírně železitá pH 5,7 a je měkčí .To je voda studniční.Zdejší prameny vody se charakterizují jako podpovrchové.Místní vodárna, která se nalézá nad Vysokou, je napájena ze dvou podpovrchových pramenů o velké vydatnosti.Obsah vodárny je dvakrát patnáct kubíků upravované vody/chlorovaná/.S přílivem chatařů napojených na vodovodní řad se v letním období někdy vody nedostává.Má na to vliv i intenzivní odběr vody pro dobytek který je tu přes léto ustájen.Ve vsi je dnes několik funkčních zdrojů vody a to u Kotvaldů za chatou.Hlavní zdroj vodárna,další se nalézá ve stráni vedle chaty u Vodičků a vedle chaty Bydžovského kde pod touto studní byl vybudován několika kubíkový jímací bazén na přepadovou vodu.Další hlavní obecní studna je umístěna nad chatou Milera.Tato studna v dnešní době se již používá velmi zřídka.Klasická studna s pumpou se nalézá na parcele pod Voříškovýma.Na poli za statkem vedle ohrazení je studna ze skruží.Poslední zmiňovaný zdroj se nalézá níže v zahradě u chaty Suka,dosti vydatný.Mimo tyto zdroje byla skoro v každém sklepě místních budov vždy nějaká studánka s vlastním přepadem.

Postřehy z doby sedláků a zdejší soužití
To jen proto,aby si dnešní čtenář mladšího věku uvědomil,jak se prostému lidu zde na horách žilo.Jaký vztah ,či osobní nadřazenost musely děti strpět .Prostě děti sedláků vždy byly něco víc.Ostatní pro ně byla chudina a tak se s ní musí jednat .Tato teze se vštěpovala od malička,a tak byly tyto děti vychovávány. Takové podobné ústrky museli snášet i dospělí. Nemluvě o své nadřazenosti která se projevovala tzv. u piva v hospodě u Puschnerů.Posměvačské řeči o chudině, nebo to jsou ti, co si motají svačinu do hadříků a nemají ani na papír. I přes tyto morální kodexy se tyto děti i dospělí stýkali, a vznikaly mezi nimi velmi pěkné vztahy, na které dodnes ve svém pokročilém věku velmi rádi zavzpomínají.Stává se tradicí,že se sem na Vysokou někteří bývalí obyvatelé z Vysoké vracejí.Jezdí se sem rádi podívat a se svými vzpomínkami se s námi podělit.Dodnes si dopisují se zdejšími starousedlíky a jsou velmi spokojeni se stavem dnešní vesnice .Obdivují,jak nám tato ves vzkvétá ke kráse i k prospěchu.
Další postřehy. Když se zde sklízela hojná úroda ovoce, tak nikdy nesměl přijít ani jeden plod ovoce nazmar, natož aby bylo obdarováno nějaké dítě, to se zde netrpělo.Veškeré ovoce a se velmi pečlivě vytřídilo uskladnilo na hromady do stodol a posléze se prodávalo nebo směnilo za jiné produkty které se zde nevyskytovaly nebo byly ve zdejších Čechách pro ně drahé.Většina obchodu se uskutečňovala se Saskou stranou.Němci v té době od našich kupovali za levné peníze vše, co sedláci nabídli.Na druhou stranu zase pro zdejší obyvatele chudšího rázu sem dojížděl, nebo docházel každý týden pojízdný prodejce potravin nebo jiného spotřebního zboží.Maso sem vozil až z Výsluní pan Schubert/pouze na objednávku/.Z Kovářské sem chodil podomní prodejce ryb, které nosil v nůši na zádech, a všechny okolní vesnice obcházel vždy pěšky.Pečivo sem vozil pekař pan Weiskop na čtyřkolce.Další řezník Wagner Hans jezdil z Vysoké Jedle a vždy něco prodal.Místní domácí výrobky jako,paličkované dečky,knoflíky nebo proutěná košťata vozily dolu do Kralup. K židovi,který tyto věci vykupoval pro svůj krám nebo pro další směnný prodej.

Dodnes to nemají někteří odsunutí občané ani v Německu tak jednoduché.Vždy se na tyto lidi dívali s nadhledem.Ve východní zóně se to tak neprojevovalo ale v západní, to už bylo jiné.Tvrdili jim,že kdyby byli tzv. hodní, a nic neprovedli, tak nemuseli odejít.Ale jak víme, tak vše bylo úplně jinak.Benešovy dekrety rozhodly o všem. Je to o náhledu z druhé strany, tak berme to jak to je.

V roce 1946 se přistěhovali Voříškovi st.Paní přebírá krám /koloniál/ a prodává mléko, potraviny, tabák a vše co se ve vsi potřebuje.Tento krám byl provozován až do roku 1966.Její dva synové Jiří a Jaroslav se zde též usazují .Jaroslav ml.tragicky umírá pod Lidní /spadl z kola /.Jiří jde sloužit k četnictvu (pozdější SNB) do Kralup.Přebírají po RG poslední odsuny r.1946.Poté odchází od policie,žení se s Giselou Mannovou a odchází pracovat do Poldovky a též i bydlet do Chomutova.Na Vysokou tak dojíždí už jen za rodiči a pak následně obývá rekreačně dům Mannových.V roce 1962 umírá Voříšek st. A po určité době ovdovělá p.Voříšková st.opouští Vysokou a stěhuje se na Moravu. Jejich stavení kde bydleli zůstává opuštěné následně odkupuje rodina Matějkových. Voříškovi nadále užívají společně s Mannovými až do jejich smrti jejich obytný dům.Poté se z tohoto objektu stává jejich rekreační chalupa, o které píši na zvl. stránce věnované nejstaršímu stavení ve vsi. Toto stavení je unikátní a opravdu stojí za zhlédnutí. Jakoby se zde zastavil čas a vrátili jsme se v časovém posunu o několik století nazpět.


Kaplička a její okolí –historie
V roce 1880 až 1881 byla postavena novorománská kaplička s věžičkou a osazena dvěma odlišnými zvony. Na malý se zvonil umíráček a druhým poledne a klekání. Posledním, kdo chodil pravidelně zvonit, byla paní Faselová z domu č.p.9..Na volném,obecním pozemku před kapličkou stály dva veliké kaštany, které byly po roce 1945 poraženy a posloužily místním jako palivo.Po odsunu zdejšího obyvatelstva a nástupu daného režimu ztrácí kaplička na významu a zůstává opuštěna, čímž následně dochází k její devastaci.Z kapličky mizí světské vybavení,lavičky a ostatní je spáleno. Poslední zvon mizí v nedohlednu u místních překupníků starožitností.V rozmezí let 1966-67 kupuje od Národního výboru kapličku k přestavbě na rekreační objekt pan František Senčišin.Je stržena věžička, (hrozila zřícením) jsou strženy shnilé krovy a nahrazeny novými,byl zde snížen strop a tím vzniká podkrovní místnost.V roce 1972 je kaplička opět prodána a nový majitel pan Petr Honska , staví další přízemní přístavek - vstupní halu. Oplocuje pozemek, který v dřívější době sloužil místním jako obecní, kde směli domkaři pěstovat své produkty, většinou tuřín a jinou zeleninu. Druhý obecní pozemek byl na místě, kde má paní Chábová svoji okrasnou zahradu.
.Někdy v roce 1996 je kaplička opět prodána panu Salákovi, který ji zvelebil do dnešní podoby a stává se z ní obytný objekt.Její obyvatelé se zde přihlašují k trvalému pobytu a věnují se ve svém volnu chovu drobného zvířectva a místnímu folkloru.

Místní zvěsti…

Západně od Vysoké je v lese na Schweigeru (u Zrcadel) bývalý lom na železnou rudu.Zbyla po něm prohlubeň velikosti cca 30x20m, do hloubky asi 3m.Sem chodili místní domkaři pro kvalitní kamnářskou jílovitou zeminu.Tento lom se nazýval „Dorfel“.

Místní kovárna stála vpravo pod silnicí, směrem na Lideň,, nad Motlíkem, dnes tam stojí smíšený lesík .Viz foto.
Kovář se jmenoval Walter Mann a byl pro Vysokou a Lideň .Uměl okovat, co chodilo po poli.I zdejší voly, kteří se většinou používali jako tažná zvířata.Jednoho měli u Voříšků, říkali mu Burgaš .Byl to velmi zlý vůl, nesmělo se mu říkat Burgaš-Burgaš, pak měl hned pěnu u huby.Taktéž měli dva koně Fukse a Honzu, což byl v tu dobu v zimním období nejspolehlivější dopravní prostředek.Vozili do Celný a do Křimova mléko k výkupu a sváželi z polí veškerou úrodu.V zimním období, kdy bylo hodně sněhu, jezdili pro potraviny, s koňmi zapřaženými do saní.
Zásobovali tak krám, který provozovala st.paní Voříšková , až do roku1965.Pak sem v letním období zajíždí pojízdná prodejna.V následné době museli místní obyvatelé vše dovážet autobusem.Ten do Vysoké zajížděl jen za příznivého počasí,kdy odvážel děti Gvoždiakovy do školy nebo do učení. Jakmile děti přestaly chodit do základní školy, autobus byl zrušen.V dnešní době, kde v každé rodině je nějaký dopravní prostředek si místní dovážejí vše sami.Opět sem začala jezdit pojízdná prodejna a zmrzlináři.

Zpět k místním sedlákům…..
Traduje se ,že místní sedláci byli tak lakomí,že nenechali místní domkaře, aby si nahrabali listí pro svou potřebu. Když je přichytili, tak jim vše vysypali a ještě dostali silně vyhubováno. Nebo si vše poctivě museli oddřít na sedlákově poli. Nemluvě o tom, když sedláci rozvezli hnůj nebo přivezli uhlí, ale to se vozilo jenom v zimě. Vše se vozilo pouze na saních, kde se muselo připřáhnout další spřežení, aby se zvládla tak strmá cesta do Vysoký. .Místní domkaři, kteří fárali na okolních šachtách, měli tzv.deputát několika centů uhlí od svého zaměstnavatele. .Uhlí se vozilo jen když byl sníh a vhodný povoz se spřežením.Jak se traduje, tak se přivezla jedna fůra pro sedláka zdarma, a pak jedna fůra pro majitele deputátu a navíc nezbyl čas.Většinou toto zbylé uhlí si již nestačili vybrat. Každá rodina si musela tuto výpomoc od sedláka poctivě odpracovat. Po odpoledních na jejich statcích ,kde byli tzv. vázáni.Pak jim na svoje záhumenky nezbývalo mnoho času.

Místní sedláci obchodovali převážně se Saskou stranou .Ti sem jezdili hlavně pro zemědělské produkty a směňovali je za oblečení,boty a zboží, které se u nás nedalo sehnat nebo bylo i pro ně drahé.
Zdejší sedláci si pekli svůj vlastní chléb a pečivo, ale pouze pro svoji potřebu.Traduje se,že nejlepší chleba se pekl ve statku u Olberta (u Gvoždiaků).

Poutní kříže u cest

Okolo Vysoké bylo v předešlé době umístěno několik křížů, které v poválečné době byly zničeny z důvodu ideologie stávajícího režimu.Několik se jich podařilo zachránit a v dnešní době jsou umístěny na viditelných místech, jak v obci, tak směrem na Lideň.Díky nábožensky založené rodině Gvoždiaků se podařilo některé podstavce z křížků zachránit. Dnes se nalézají ve zdejším objektu v prostoru zahrady.Jde o sousoší Nejsvětější trojice (bez čelní desky, kterou odebrali pracovníci chomutovského muzea) a dosti velký sokl ke kříži, který se nalézal směrem do údolí na Zelenou, a to na konci louky, kde začíná vysoký les.Obecní kříž je umístěn u stavení Dr.Zímy, kam byl při stavbě přemístěn. Viz. foto
Za mysliveckou stodolou, směrem na Vysokou Jedli, stával kříž.Další kříž se nalézal za statkem na tzv.staré silnici, která směřovala do Blahuňova.Směrem k Lidni, u potoka na pravé straně, stál taktéž kříž.
Zbylé historické artefakty se podařilo částečně zrekonstruovat a dnes jsou běžně k vidění. Místní osadníci se o ně dobře starají.Co se týče vlastního objektu nebo okolí, kde jsou umístěny.


Staré názvy místních cest a lesů

Zde na Vysoké, jako všude, měli pro místní objekty,cesty a lesy své pojmenování a přezdívky.
Například: stará cesta do údolí na Zelenou /Richter berg/.Vysoký les v údolí se nazývá / Schwarzbusch –Černý les /který již díky kácení ztratil na své pověsti,tmavý-černý..Zadní cesta za statkem do Blahuňova se nazývala /Stará silnice/byla to původní cesta do Vysoké pro povozy ze směru od Kadaně. Cesta k Schwaigeru (k zrcadlům) se nazývala /Dorfel/. Taktéž každý les měl své jméno.Bukový háječek pod vsí napravo od Šenkýře /Steinbűschel/,do Lidně napravo /Glunko/,Jak spadlo letadlo /Olbert-Werthűbel /Puschner/.Březový lesík k trianglu do údolí/Mocbirgen-Goschala/. Pod ním nad Černým lesem /Stal Himetz/.Dubový háječek /Eichbusch/.NaSchwaigeru starý lom /Dorfel/. Břízy k Vysoké Jedli /Olberthűbel/
Les za Kotvaldem /Schűtzenleit/.Les nad Vysokou, nahoře vpravo pod silnicí /Am Salich /,dále byl pod tímto lesem/Herrenbusch –Panský les /.Směrem nahoru, nad vodárnou, v břízkách vlevo /auf der Bieder-Kop/.
Nad Kotvaldem po cestě směrem nahoru, kde jsou ty veliké přerostlé buky /Sohons-Bucher /.Výš jak je bukový les,jeho konec /Ziegn-Gerig /.Výše nad loukou je cesta k zrcadlům,levá strana / Tobisch-Sangruben /.
Les na levé straně, po cestě směrem na Vysokou Jedli za potokem /auf Klingers /. Louky se nazývaly podle polohy umístění / Gruntwiesen /Louky nad Vysokou.Atd…


ŠKOLA
Jak místní historie tvrdí, tak původní škola byla v čp.7 a 10,později v čp.32, to je v objektu naproti kapličce u p.Štádlera,,ve výměnku. První známý učitel z roku 1785 se jmenoval Johann Görg.Dále zde učili Karl John Mauther z Křimova,Franz Weiß,Josef Faßl,Karl Knie,Josef Flemig a Vincenz Helmich.Všichni tu působili jenom v zimě a děti, kromě čtení, se učili také vázat košťata,plést košíky a dalším dovednostem.Nová škola byla postavena roku 1829.Na ní učil vletech 1829-1874 Daniel Görg,Josef Strohschneider,Wilhelm,Werner,Franz Albrecht,Wenzel Großmann,Josef Harnisch,Anton Schubert a Franz Wolfram.

Roku 1872 byla obcí postavena nová školní budova a stará škola čp.32 byla prodána. V nové budově se vedoucím školy a učitelem náboženství stal Hermann Kaufmann.Škola byla jednotřídní.Ve statistické tabulce
„Vlastivědy chomutovského okresu“ z roku 1898 je mezi katolickými triviálními školami z konce 30.let 19.století uvedena také škola ve Vysoké.Je označena jako podučitelská expozitura s 1.třídou,38 žáky a s platem
podučitele 116 zlatých ročně.Patronem školy bylo dominium Ahníkov – Prunéřov.K roku 1940 je zmínka o zdejším řídícím učiteli Fritschovi,(viz foto)učitel Haas /padl ve válce/ učitel Themel,učitelka Langhof,Radel na ruční práce.Po II.světové válce se zde ještě učilo až do roku 1964, kdy škola definitivně ke konci roku zaniká.Druhé pololetí již místní a lidenští musejí jezdit do Kralup a do Místa.Poslední učitelé zde byli Antonín Bílek (viz foto) pan učitel Kondraško a manželé Červenkovi.Poslední děti kteří navštěvovali zdejší školu jsou Gvoždiakovi Pavla a Irena,z Lidně to byly jedni z posledních školáků,Ruda Puschner a Margita Chudobová (Šuchová) ,viz poslední vysvědčení z roku 1964. V dnešní době je škola přestavěna na docela slušivé rekreační stavení.Byly zde udělány jisté úpravy uvnitř objektu (příčkou přepůlena místnost kde se učilo).Dodnes visí na zdi původní mapa.V této škole v zimním období topila paní Dietzová st.,zatímco starý pán doma vázal březová košťata.

Hasiči a hasičská výzbroj na Vysoké

Jak se traduje,tak na vesnici měli místní obyvatelé velký strach z požárů.Původní umístění hasičských pomůcek (ještě před rokem 1935) bylo uprostřed vsi naproti kapličce, pod přístřeškem na plotě u č.32. Pozdější hasičská zbrojnice byla pod Maťejkovic domem,kde je dnes okrasná zahrada.Na tehdejší dobu již měli ruční pákovou stříkačku .Veškeré hasičské žebříky byly volně přístupné, zavěšeny na plotě zdejšího stavení .Větší požár na Vysoké byl v roce 1936 kdy vyhořela místní hospoda-Puschner.Tvrdilo se,že požár vznikl při hašení vápna,ale místní tvrdili,že si to zapálili kvůli pojistce.Chtěli přestavět nebo renovovat tuto hospodu.To se dnes již nedovíme.Byl zde místní dobrovolný hasičský sbor většinově obsazený místními sedláky. Místní se obávali požárů z důvodu malé zásoby vody v letním období.

Diskuse

[1]  Werner Proksch, mail

Meine Mutter ist 1922 in Wisset, Hs. Nr.22 geboren. Ich interessiere mich sehr für die Geschichte des Ortes und habe auch einige Unterlagen gesammelt. Sehr gern würde ich mit Herrn Vaclav Vodicka Kontakt aufnehmen über e-Mail [email protected]e.de Viele Grüße, Werner Proksch

[2]  fassl helmut augsburg, mail

mein vater ist aus der nähe von komotov. als wir seine heimat einmal besuchen wollten hieß es daß dort ein riesiger speichersee gebaut wurde. seinerzeit wurde der name mit einem scharfewn ß geschrieben. Die familie hatte einen sohn der erschlagen wurde. vermutlich hatte die familie eine art geflügelzucht oder hühnerhaltung- gez. Fassl helmut

[3]  Václav Vodička, mail

Meine libe froind...hern Fassl und Proksch..Kaine mail adres Herzlige grusse Vencl Vodička Komenského 4434 Chomutov 430 03

Vložit nový příspěvek

Dieses Projekt wurde aus Mitteln der Europäischen Union im Rahmen der Initiative INTEREG IIIA teilfinanziert.