Srní
Boxgrün
Kaadner Heimatbrief 1 P 2779 EKadaňský dopis z domova
Zpravodaj pro krajany vyhnané z domova, z obvodu Kadaň-Doupov s pravidelnou přílohou „Naše Sudety“
Číslo 237, Poštovní nakladatelství Kassel 1, Říjen 1969
Boxgrün. Nejvýše položená vesnice okresu Kadaň a kdysi, kvůli vlastnictví lesa, nejbohatší vesnice celého okresu. Touto dlouhou vesnicí s lesy hned za humny vede silnice z Boče, údolím potoka nahoru na hřebeny Krušných hor. (Snímek z roku 1939)
Aus der Heimatkunde 1937:
Boksgrün und seine Umgebung
Emil Päckert: Z vlastivědy 1937 - Srní a jeho okolí.
Vesnice Srní (Boksgrün) leží na svahu Krušných hor. Hory jsou zde velmi stěsnány a proto se svažují velmi strmě k Ohři (Eger). Srní leží na svoru a rule v mělkém úvalu, který se po obou stranách Srňského potoka (Boksgrüner Bach) příkře zvedá. Teče na východ a u Weiherova mlýna se řítí do Bočského potoka (Rummelbach). Severně od Srní se vypíná Černý kopec (Schwarzhübel - 848m) [na mapě Obora] a dále na jih Komáří kopec (Müchenhübel - 778m) [Pekelská skála]. Na horním konci vsi ční Seehöhe (770m).
Základní obecní pozemky mají výměru 830 jiter a 585 čtverečných sáhů. Z toho je přes 417 jiter lesa, který od jihu přes sever a na východ obklopuje v jednom oblouku ornou půdu. Silnice, procházející obcí, odbočuje od karlovarské silnice, vede v mnoha zákrutech vsí. Jde dál přes horský hřeben do Loučné (Stolzenhain) s odbočkou do vsi Vrch (Hüttmesgrün) [zaniklá obec]. Dá se odtud velmi snadno dosáhnout nejvyšší hory Krušnohoří Klínovce (Keilberg - 1244m). Od něj přes Srní se putování do údolí podobá alpským výletům. Nezřídka zde kvůli nádherné vyhlídce zastavují auta a cestující výskají dolů do údolí. Je vidět Ohři, jak se dole jako had protahuje údolím, a vesnice i města kolem ní rozložená. Až do Chomutova (Komotau) a Přísečnice (Priesen) stejně jako do Krušných hor proti Měděnci (Kupferberg) sahá výhled. Na jih před námi leží otevřené území Ostrova (Schlackenwerth) až ke Karlovým Varům (Karlsbad). Každé další místo poskytuje jinou vyhlídku. Bližší okolí Srní je velmi bohaté na lesy. Listnaté a jehličnaté lesy zdobí krajinu. Les je tvořen převážně smrky, které zde zvlášť dobře prospívají. Vysoká i černá zvěř oživuje les. Je možno pozorovat jeleny a srnčí zvěř. Také zchytralá liška je zde doma. Občas přichází i do vsi, aby si vybrala tučnou kořist. Velmi hojně se vyskytují zmije. V horkých dnech lze vidět čtyři až pět kusů ležících společně; jsou-li podrážděny, nebojácně vyrážejí. V zimě je příroda poklidnější. Velké masy sněhu pokrývají pole i louky. Sněhové stěny vysoké jeden až dva metry uzavřou silnici. Zasněžené cesty jsou překážkou pro pěší. Sportovní ruch, který by mohl vnést trochu změny do mlčící přírody, je zde bezvýznamný. Jen zřídka se dá potkat projíždějící lyžař. Všechno se těší, až se přiblíží konec bouřlivé a divoké zimy.
Obyvatelé Srní se většinou zabývají zemědělstvím, to však není příliš výnosné. Co sedlák zaseje, většinou spotřebuje sám. Nejvíce se seje žito. Z něj si každý sedlák peče sám svůj domácí chleba (Hausbrot). Následkem příkrého spádu je však velký rozdíl ve výnosu polí. Sedlák na dolní vsi může zasít i pšenici, zatímco na horním konci se stává, že ozimy jsou „sklizeny“ sněhem. Mléko, které dává dobytek, zde nenachází žádný odbyt. Proto se všichni se tedy věnují chovu prasat, na který jsou odkázáni. Vedle toho přináší určitý výdělek práce v lese. Menší majetníci, zvaní domkáři, se většinou zabývají lesní prací. Tu a tam někdo obchoduje s máslem a vejci.
Srní se objevuje v místopisné historii poprvé v r. 1357 jako država proboštství Boč (Wotsch), a bylo s určitostí založeno Benediktiny z Postoloprt (Benediktiner von Postelberg). Johannes M. Matheus, pastor v Jáchymově (Joachimsthal), se zmiňuje ve svém spise „Sarepta“ o rychtáři ze Srní. Lehmann vypravuje o konci života tohoto srňského rychtáře následující: „Ten kvůli všelikým věštbám opsaný rychtář ze Srní jel z Kadaně domů, vzhlédl cestou k nebi, a pravil ke svému spolucestujícímu: „Dnes musí býti bez mraků a jasné nebe, ať mě nečas zabije. Je přece jasno a světlo na nebi, tady před Bohem.“ Tak pokračoval rychtář, tu zvedla se prudká bouře, blesk sjel dolů a zabil rychtáře nadobro.“
O soudu v Srní není nic bližšího známo. V prodejní listině Sathaner -Schlicků je zmíněno Srní se svobodným soudem a v r. 1547 náleželo s tímto soudem ke královskému lénu Horní Hrad (Hauenstein). Podle urbáře z r. 1644 mělo Srní 12 sedláků, 7 zahradníků a 6 domkářů. Už dříve zde našel svoje přívržence protestantismus. V protestantské matrice z Krásného lesa (Schönwald) jsou uvedeny v r. 1564 čtyři křty ze Srní. V tomto čase byla také bočská farnost obsazena pastorem.
Emil Päckert.
Poznámka: Ten rychtář, jménem Gosl, bydlel v čísle 30, jehož domovní jméno se zachovalo.
Boksgrün (740 m)
V nejzazším severozápadním výběžku kadaňského okresu leží na konci malého na východ otevřeného potočního údolí obec Srní (Boksgrün). (Způsob psaní není jednotný; nacházíme i Boksgrün nebo Bocksgrün, a v jedné listině z r. 1468 dokonce Bokßgrün.)
Z Boče vede nahoru v údolí prudkého potoka v četných zákrutech silnice přes Malý Hrzín (Kleingrün), který ještě patří k obci Boč, až sem nahoru, na hranu Krušných hor, které zde strmě spadají až k Ohři. Jako na balkoně trůní Srní 400m nad údolím Ohře, které se v měkkých záhybech vine dole jako had; s Křížovou horou (Kreutzstein 1027m) a Meluzínou (Wirbelstein 1094m) za zády nabízí daleký výhled proti i po proudu řeky. Tak je po osadě Jurau (840m) na hřebeni Doupovských vrchů (Duppauer Gebirge) je nejvýše položenou vsí kadaňského okresu. Uvedená výška 740m se vztahuje na polohu školy.
Pozdě stoupá jaro z údolí a brzo se vrací zima; to bylo příznivé pro, ba vynutilo si krajkářství a paličkování. Zde končila oblast krušnohorského dialektu.
Srní mělo (podle statistického místopisného lexikonu Československé republiky na základě sčítání lidu z r. 1930) 45 čísel se 233 obyvateli; plocha obce byla 477 ha, celková plocha obecních pozemků byla 870 ha. K obci patřila Hrachová (Erbelstein) s 9 domy a 57 obyvateli a Peklo (Höll) se 17 domy a 95 obyvateli. Srní patřilo farou k Boči (bočská farní matrika pro křtiny, počínající rokem 1573, jmenuje také Boxgrün), a náleželo k poštovnímu úřadu ve Stráži (Warta). Srní samotné vlastnilo jednotřídní obecnou školu se 44 žáky (1936), která byla od roku 1867 umístěna ve vlastní budově, předtím v obecním domě, vystavěném v r. 1823. Až do té doby se vyučování dělo dům od domu. Kromě toho mělo Srní velkou kapli (vysvěcena r. 1866).
V Schallerově Topografii (Schallers Topographie) z r. 1787 je Srní uváděno pod nedělitelným panstvím Klášterec (Klösterle) jako Boksgrün s 41 čísly.
Iw. Sommer uvádí v „Das Königreich Böhmen“ z r. 1846 Srní rovněž pod kláštereckým panstvím a jmenuje je Boksgrün (a také Boxgrün), vesnice má 44 domů a 262 obyvatelů, leží hodinu severozápadně od Boče směrem na Steinwalde (místní název); je zde pomocníkem vedená škola, jeden mlýn na malém potoce.
O založení vsi čteme u Stocklöwa: „Velký les na střední Ohři dostaly ke kolonizaci kláštery v Postelbergu (založen přinejmenším v r. 1100) a v Doxanech, když ne z přímé ruky krále, pak alespoň od českých pánů. Postupovalo se proti proudu řeky. Postoloprtským Benediktinům se připisuje založení vesnic Malý Hrzín (Kleingrün), Srní (Boxgrün) a Ondřejov (Endersgrün), Smilov (Mühlerdorf), Hrachová (Erbelstein)...
Část jmen „-grün“ ukazuje na založení německými kolonisty v dobře sledovatelé osidlovací vlně, která je hustou sítí a tímto zakončením příznačná pro Poohří (Ergerland) a jež se právě ještě výběžkem dotýká západního okraje kadaňského okresu. Zevrubná místopisná bádání Ernsta Schwarze vedla k následujícímu závěru: „Území nově pojmenovaných mýtin, jaké se jinde v Německu nevyskytuje, se vytvořilo v severní Horní Falci (Oberpfalz), ve Vogtland a Egerland, přičemž nezáleží na tom, byli-li původními obyvateli Hornofalčtí či Východní Frankové (Oberpfälzer, Ostfranken). Tvořili osadní společenstva, v nichž se vedle východofranckých znaků prosadily také severobavorské, a svoje mýtiny pojmenovávali „-grün“. V Čechách leží 107 „-grün“ obcí, z nichž 26 zaniklo. Jména se vynořují od 12 století v Horním Francku a Horní Falci.
Bohatství dřeva krušnohorského předhoří bylo v dřívějších stoletích dobrým zdrojem výdělků - Srní bývalo díky svému lesnímu vlastnictví nejbohatší vsí Kadaňského okresu - jak se dozvídáme z Urbanstadtových „Dějin farního obvodu Boč“ (Urbanstadt‘s „Geschichte des Pfarrbezirkes Wotsch“) – píše se tam: „Také obec Boč vlastnila odedávna právo z každého voru - vor byl 100 kusů dřeva v délce 7 pražských loktů, ze Srní a Malého Hrzína, který se skladoval na bočských obecních pozemcích, jeden kus, a to nejsilnější kládu, vzít jako poplatek za sklad. Ty klády se rozdělovaly mezi 15 sedláků. Starý obchod dřevem byl dříve velmi výnosný a poskytoval celoroční zaměstnání pro tři obce - Boč, Srní a Malý Hrzín. Dřevo plavili pryč vždy z jara po Ohři. V Boči ležívalo tolik dřeva, že zůstala vždy jen úzká ulička na projití od domu k domu.
Od r. 1840 však skladování dřeva v Boči ubývalo, neboť Srní i Malý Hrzín prodávaly svoje dřevo výhodněji do Saska, skladování v Boči rychle skončilo.
K této historii z Boče je ještě na závěr připojen malý příspěvek o Srní samotném:
5. Vesnice Srní (Boksgrün)
Boxgrün, Pogram 1547, Bokßgrün 1468.
V roce zde 1547 byl ještě svobodný dědičný soudce (Erbrichter - dědičný soudce). V roce 1591 byl Gallus Schneider ze Srní zabit svými švagry v bočském obecním lese a tuto zahrabán. Poté co byl nalezen, pohřben byl na bočském hřbitově. V roce 1615 se soudce Georg Kunz a rychtář Georg Weber stali v Srní kmotry.
Podle urbáře z r. 1649 bylo 12 sedláků, 7 zahradníků a 6 domkářů. V roce 1769 zemřel Kunz ze Srní ve stáří 100 let.
Langhans
Literatura:
Jaroslaus Schaller: „Topographie des Königreichs“, 7. Teil, Saatzer Kreis, Prag und Wien 1787.
Johan Gottfried Sommer: „Das Königreich Böhmen“, 14 Band, Saatzer Kreis, Prag 1846.
Nikolaus von Urbanstadt: „Geschichte der hauptmannschaftlichen Bezirke Komotau, Saaz und Kaaden“, Komotau 1869.
Franz Josef Stocklöw: „Der Bezirk Kaaden“, Kaaden 1890.
Franz Slapnicka: „Heimatbüchlein für das Kaadner und Duppauer Land“, Prag 1937.
Ernst Schwarz: „Deutsche Nameforschung“, Band 2: Orts - und Flurnamen, Göttingen 1949, Seite 194 - 195.
Anton Panhans: „Aus dem Egertal bei Klösterle“, Frankfurt / Main 1965.
Srní na jižním svahu Krušných hor
-----------------------------------------------------------
Vybraná část článku v Kaadner Heimatbrief.
Ve spisech farnosti je Srní zmiňováno již v r. 1357. Podle tamních údajů bylo založeno benediktiny z Postelbergu u Žatce a dáno do vlastnictví pozdějšímu proboštství v Boči.
V Srní našel časně svoje stoupence protestantismus, a v starých kostelních matrikách z Krásného lesa nalézáme zápisy o protestantských svatbách v Srní.
Kolem r. 1500 již byl také v Boči protestantský farář. Podle starých kupních smluv mělo Srní svobodný soud a kolem roku 1550 náleželo korunnímu (královskému) lénu Horní Hrad. Pastor Matheus z Jáchymova nám ze spisů vyprávěl o lénu a konci života soudce ze Srní, jemuž bylo připisováno mnoho proroctví.
Obyvatelé Srní byli rolníci, hodně zaměření na chov prasat. Malí rolníci, zvaní chalupáři, kromě toho obchodovali s vajíčky a máslem, nebo chodili do služby jako lesní dělnici. Obec sama leží v kotlině, kterou protéká Srňský potok.
Severně se nachází hora Obora (865m) [Schwarzhübel 848m], na jihu Komáří kopec (773m) [Mükkenhübel 778m]. Silnice procházející obcí vede do obce Háj [Stolzenhain] a Vrch (zbouráno) [Hüttmesgrün], a lze po ní lehce dosáhnout Klínovce (1244m) [Keilberg], nejvyšší hory Krušných hor.
Z vrchů kolem Srní se můžete těšit krásnou vyhlídkou daleko dolů do údolí Ohře, až do kraje kolem Chomutova a Žatce a jižně na krajinu kolem Karlových varů.
Okolí Srní je bohatě zalesněno a mnoho druhů divoké zvěřiny si zde dává dostaveníčko. Srní bylo populární mnoha zmijemi, které se zde zdržovaly. Ale v zimě je celá oblast zavalena velkou spoustou sněhu.
Je známo, že značná část obyvatel tam ještě žila, protože v r. 1945 vypomáhali zahraničním dělníkům a Židům potravinami a proto byli vráceni z vysídleni.
Dr. Wilhelm Dienelt.
B o k s g r ü n
(také Bocksgrün a Boxgrün)
Pošta Stráž nad Ohří
Rozloha: 870 ha
Počet domů: 71
Počet obyvatel 1930/1939: 385/321 (Čechů: 0)
z toho římsko-katol.: 321
Výška nad mořem: 740 m
k obci patřilo:
ha domů obyvatel (1930)
a) Boksgrün – Srní 477 45 233
b) Erbelstein - Hrachová 3 9 57
c) Höll - Peklo 393 17 95
Jednotřídní obecná škola v Boksgünu má 44 žáků (1936)
Učitelé v roce 1936: ved. učitel Emil Päckert
pom. učitelka Ernestine Haas
Články:
Ota Děták: Nach einem Besuch des ehemaligen Hauseigentümers hier in Boxgrün haben wir nun neue Freunde.
Ota Děták ist eigentlich Prager. Er erwarb aber ein Wochenendhaus im malerischen Ort Boxgrün. Diese Gemeinde, deren Atmosphäre an die 70er Jahre erinnert, ist heute vollständig in der Hand von Wochenendhausbesitzern, die alle Häuser schrittweise kauften. Hier ist es in der Woche ruhig, erst an arbeitsfreien Tagen kehrt in die Gemeinde Leben ein. Dennoch ist der Ort immer noch lebendig. Herr Děták ist ein Beweis dafür. Er stellte umfangreiche Informationen zu jedem Haus in Rehberg zusammen und schrieb ein zweisprachiges deutsch-tschechisches Erinnerungsbuch.
Vor ein paar Jahren besuchte ihn auch der Besitzer des Hauses bis zum Jahre 1945. Das Treffen war sehr herzlich und die Familie Děták hat nun neue Freunde, die regelmäßig hierher fahren.
Aus der hiesigen Kirche ist auch ein Wochenendhaus geworden. Sein Besitzer hat sie dadurch jedoch vor dem Abriss bewahrt. Das alles und noch mehr erfahren sie im folgenden Gespräch.
celý článek
Zpráva o tom, jak jsme přišli k nákupu bývalého kostelíka v Srní u Boče v horách Krušných a o tom, jak jsme ho přebudovali na to, že se tam dalo přespávat. Libuše a Mirek Pavlíčkovi. Červenec 2005
Zpráva o tom, jak jsme přišli k nákupu bývalého kostelíka v Srní u Boče v horách Krušných a o tom, jak jsme ho přebudovali na to, že se tam dalo přespávat. Libuše a Mirek Pavlíčkovi. Červenec 2005
Všechno začalo tím, že jsme s Milanem Bartuňkem byli kolegové na jednom pracovišti. Milan, zřejmě první majitel chaloupky v Srní, někdy v roce 1972 se zmínil o tom, že strana a vláda vydala nějaké usnesení o tom, že z pohraničí musí zmizet zříceniny do třicátého výročí osvobození. Pro chudý MNV v Boči, kam Srní jako správní území patří, bylo velkou finanční zátěží likvidovat ruiny pustých stavení. K likvidovaným objektům patřil také kostelík. Příslušná instituce (snad Konstruktiva, oddělení demolic) zpracovala demoliční projekt s cenou prací údajně 40 tisíc Kč. celý článek
Kronika obce Srní. Sepsal Karel Syrový v letech 1975 - 1976
18.5.1975 sobota
Píše se podzim, druhá polovina října l.p. 1975. Je večer a ostrý severozápadní vítr venku. Srní nějak klíme. Sychravé podzimní počasí nevyvolává zvlášť silné touhy sdružovat se v shluky propletené lahvinkami dobrého vinného moku. Spíše jedinci či úzkými společnými zájmy spojené skupinky si vyhřívají záda u dýchajících kamen, svlažují okoralé rty vínem a upínají pozornost povětšině na mihotající se obrázky televize. Okna chaloupek ale vypadají daleko optimističtěji. Někde sice ospale, avšak pokud jde o celkový dojem, pokud se pozorovatel odpoutá a shlíží na tuto horskou vesničku z mírně vesmírných výšin, mžikají téměř rozpustile. Hlásí se hrdě ke svým majitelům - domečkům a bývalým honosným vesnickým domům a jsou ráda, že jsou, že existují, že nahradila dřívější shnilá okna a okénka. Z jejich svitu, i když mnohde tlumeného, vyzařuje pohoda a radost, do jejich plochy se transplantovalo zcela pochopitelné uspokojení dnešních majitelů chalup a chaloupek (nazývaných stroze úředně tu „rekreační chalupa“, tu „rekreační chata“). celý článek
Srní v Krušných horách, Josef Miksa, 1.6.2005
Srní v Krušných horách
Josef Miksa, 1.6.2005
Osud naši rodinu přivedl do Krušných hor, do obce Srní, německy Boxgrün. Letos to bude již 38 let co tam užíváme rekreační chalupu. Chalupa byla postavena v roce 1857, dožije se tedy letos již 148 let. Vesnice je to stará a díky rekreačním chalupářům přežila. Soused Karel Syrový a ing. Ota Děták se ujali bohulibé práce dát dohromady historii obce, její kroniku a požádal některé osadníky, mezi jiným také mne, o jejich přispění vzpomínkami či dokumenty. Rád se o to pokusím i když má paměť už je děravá. Spoléhám ale na pomoc ostatních členů naši rodiny. celý článek
VZPOMÍNKY RODINY KlÁRY SMAŽÁKOVÉ NA SRNÍ
Maminka, paní Klára Smažáková se narodila dne 12. března 1931 v Turzovce, okr. Čadca na Slovensku.Ani vám nebudu líčit to ubohé dětství, jaké si prožila na rodném Slovensku.
Nebylo ani divu, když maminka ve svých 17. letech Slovensko opustila a našla si druhý domov v Čechách, ve městě Karlovy Vary. Tam žila a pracovala. Jak říká maminka, nebylo to z počátku vůbec jednoduché, když taková vesnická holka přijde do poměrně velikého města.
No a aby těch starostí nebylo málo, čekala dvojčata. Přišla na svět 29.11.1954. Jak říkám, lehké to v životě vůbec neměla a k tomu ještě zůstala s námi úplně sama. V té době to bylo velice těžké vychovávat dvě děti a ještě bez otce. celý článek
(Ein Bericht von Frau Klementine Herrmann, geborene Seidl aus Boxgrün, Nr. 32)
(Ein Bericht von Frau Klementine Herrmann, geborene Seidl aus Boxgrün, Nr. 32)
Ich fahre immer wieder gerne nach Boxgrün. Das kann nur einer verstehen, der dort geboren und aufgewachsen ist.
Es sind 57 Jahre, seit ich meine Heimat Boxgrün verlassen habe, aber ich habe noch meine Erinnerungen, obwohl ich damals erst 12 Jahre alt war. Außerdem haben unsere Eltern uns Kindern das alles wiederholt erzählt, Deswegen kann ich es aufschreiben. celý článek
(Vzpomínky paní Klementine Herrmann, rozené Seidl z Boxgrünu, čp. 32)
(Vzpomínky paní Klementine Herrmann, rozené Seidl z Boxgrünu, čp. 32)
Stále jezdím opět znovu a znovu do Boxgrünu. Tomu může rozumět jen ten, kdo se tam narodil a vyrůstal.
Je to 57 let co jsem opustila můj domov Boxgrün, ale stále ho mám v paměti, přesto, že jsem byla v té době stará jen 12 let. Mimo to naši rodiče nám dětem všechno opakovaně vyprávěli. Proto mohu všechno popsat. celý článek
Vzpomínky na obec Srni. Heinz Kilian, Boxgrün Nr. 1,
Vzpomínky Heinz Kilian, Boxgrün Nr. 1,
Na dobu před válkou a na první válečné roky mám velmi slabé vzpomínky. Ve vzpomínkách mně zůstává, jaké byly hezké „večerní přástky“. Večer na „přástky“ chodilo samo od sebe stále více sousedů a střídali se v různých domech. Zde se paličkovalo, pletlo a vyprávěly se novinky.
Paličkování bylo také během války pro mou matku skromný dodatečný i když velmi nepatrný příjem. celý článek
Erinnerungen Heinz Kilian us Boxgrün Nr. 1
Erinnerungen Heinz Kilian us Boxgrün Nr. 1
An Die Zeit vor dem Krieg und die ersten Kriegsjahre kann ich mich nur sehr schwach erinnern. In Erinnerung geblieben ist mir, daß in den Vorkriegsjahren und den ersten Kriegsjahren die „Hutzenabende“ noch gepflegt wurden. Zum „Hutzen“ fanden sich immer abends mehrere Nachbarn, abwechselnd in verschiedenen Häusern zusammen. Hier wurde geklöppelt, und gestrickt und Neuigkeiten ausgetauscht. celý článek
Die Häuser des Dorfes Boxgrün von 1644 bis 1878. Dr. Johann Endt. Prag 1937.
Die Häuser des Dorfes Boxgrün von 1644 bis 1878. Dr. Johann Endt. Prag 1937. celý článek
Chalupy vesnice Boxgrün od 1644 do 1978 Dr. Johann Endt, Prag, 1937.
Chalupy vesnice Boxgrün od 1644 do 1978 Dr. Johann Endt, Prag, 1937. celý článek
Ota Děták: Po návštěvě bývalého majitele domu zde v Srní nám přibyli další přátelé.
Pan Ota Děták je Pražák. Rekreační chalupu si pořidil v malebné obci Srní. Ta je dnes již zcela v rukou rekreantů. Místní život zde ustal v sedmdesátých letech. Každý dům postupně koupili lidé z měst. Dnes zde panuje klidná atmosféra a o víkendu veselí. Přesto obec Srní stále žije. Důkazem je pan Děták, který zpracoval kompletní databázi informací o každém domě v obci. Sepsal česky i německy psanou vzpomínkovou knihu. Jeho fantasticky utříděný materiál si můžete prohlédnout v sekci Fotogalerie pod obcí Srní a také v sekci Písemnosti.
Před pár lety jeho dům navštívil také jeho majitel do roku 1945. Setkání to bylo vřelé a Dětákovi tak mají nové přátele, kteří se sem jezdí pravidelně dívat.
Místní kostel se také změnil na rekreační objekt. Jeho majitel tím ale zachránil kostel od demolice. To vše a mnoho dalšího se dozvíte v tomto rozhovoru. celý článek
