Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch
Pro fungování interaktivní mapy je třeba mít zapnutý JavaScript ve Vašem prohlížeči.

Měděnec

Kupferberg


Ivan Cáder - historie obce Měděnec

Měděnec, německy Kupferberg, bývalé svobodné horní město, leží na hřebenu Krušných hor v nadmořské výšce 845 m.

Nad Měděncem se zvedá Mědník, nazývaný někdy Měděná hůrka, na jehož svazích jsou dodnes patrný pozůstatky dolování, trvajícího zde několik staletí. Údajně zde práce horníků začaly již v 10. století, ale prvně je Mědník jako rudní ložisko uveden až r. 1449 v Deskách zemských: „Steingrún cum Kupperspergk". Druhotně pak bylo toto jméno přeneseno i na hornickou osadu, která pod Mědníkem vznikla. Zpočátku se zde dobývaly stříbronosné měděné rudy a teprve kolem r. 1540 byla zahájena těžba chalkopyritu a pyritu pro vitriolovou huť v Horní Halži.Historie obceOd r. 1520 byl Měděnec již městečkem s privilegiem svobodného výkupu stříbra. Poté, co Hanuš z Fictumu si r. 1543 ponechal ze svého šumburského panství jen Měděnec s okolními vesnicemi, se Měděnec stal centrem tohoto nového malého panství.

Bohaté výnosy zdejších dolů přilákaly další horníky, takže již kolem poloviny 16. století byl Měděnec dobře prosperující obcí. Koncem 60. let vsak prosperitu vystřídala stagnace - snad kvůii klesající ceně stříbra nebo zmenšení vydatnosti rud. Syn zakladatele Kašpar z Fictumu se snažil udržet význam Měděnce a proto jej povýšil r. 1588 na horní město. Kromě horních svobod a horního řádu dostali obyvatelé další výhody - např. obecní soinou komoru nebo právo svobodně se stěhovat a převádět jinam svůj majetek. Další majitel Kryštof Taubenreuther z Taubenreuthu sice r. 1605 Měděnci privilegia potvrdil, ale připojil k nim dodatek, že musí nakupovat slad v panské sladovně, nesmí vařit víc než 7 várek piva ročně a ostatní pivo musí nakupovat v panském pivovaru. Jeho vdova Uršula, rozená z Zettelbergu a znovu provdaná pravděpodobně Hackeo- vá nebo Horková, prodala roku 1628 mědě- necké panství Šlikům a sama odešla do Annaberku. Šlikové připojili Měděnec ke svému panství Hauenstein. V té době již ovlivňovala situaci v zemi třicetiletá válka. Měděnec, který se do války značně rozrostl, byl roku 1640 vypálen a dostal se na úroveň pouhé vsi. Některé doly zde ale pracovaly a již roku 1646 dostal hrabě Šlik od Ferdi nanda lil. horní a mincovní právo.Kostel, postavený roku 1581 většinou ze dřeva na konci městečka u silnice do Kotliny, byl až do roku 1651 protestantský. Tvrdá rekatolizace však nakonec zvítězila a zdejší kostel začal spravovat farář z Přísečnice. Dost lidí se však vystěhovalo do Saska, kde měli náboženskou ochranu i lepší možnosti obživy. Berní rula uváděla k roku 1654 v Mě-děnci 49 obývaných usedlostí, jednu pustou a 11 neobydlených. Také skladba obyvatel ukazovala, že Měděnec již vlastně nebyl horním městem, což potvrzovala i berní rula ve svém závěrečném hodnocení: „přes pole semo tam obživení svého vyhledávají...hory stříbrné na 2,1 a 1/2 kukusu dělají, ale žádný užitek nepřináší..."

Další majitel František Arnošt Šlik ve snaze zamezit vylidňování Meděnce omezil práva Měděneckých. Kromě zákazu čepování vlastního piva, příkazu odběru soli jedině od vrchnosti a dalších omezení bylo hlavně zakázáno vystěhování se a převedení majetku z města bez povolení vrchnosti. Na opětovné zoufalé prosby Měděneckých jim to vše zase povolil jen s podmínkou, že po věčné časy budou odebírat od vrchnosti 4 várky piva ročně. Tato povinnost platila ještě na začátku 20. století.

Po polovině 17. století prodal hrabě Šlik panství vévodovi ze Sachsen - Lauenburgu, který ho spojil s panstvím Schlackenwert (Ostrov n. O.). Vévodův syn František Julius dal na Mědníku postavit kapličku jako výraz díků za opět bohaté výnosy měděneckých dolů. Byla zasvěcena Neposkvrněnému početí P. Marie. Rudy však byly využívány jen na výrobu skalice a se zužitkováním mědi a nepatrného množství stříbra se již nepočítalo.

Vévoda Měděneckým přál, potvrdil jim stará privilegia, povolil plné využívání pivovaru a poskytl jim další výhody. Po jeho smrtí v r. 1689 připadlo panství princezně Františce Sibyle Auguste, provdané za markraběte z Badenu a pak dalším členům tohoto rodu, ze kterých již ale nikdo privilegia nepotvrdil.Roku 1748 zde bylo podle Tereziánského katastru 74 „hospodářů" a usedlí museli vykonávat čtyři dny roboty o senoseči. Bylo zde 14 řemeslníků, 5 řezníků, učitel, obchodník s krajkami, varhaník, tavič mědi, 14 horníků, tři formani, dva vinopalníci, císařský celní výběrčí, tři nádeníci a žebrák. Dále je uvedeno, že před lety dolování mědi a výroba vitriolu dávaly obživu horníkům, doly pak nic nevynášely a pro nedostatek dříví byly práce v huti zastaveny, stejně jako i v hamrech.

Po rodině z Badenu přešlo panství na královskou a císařskou komoru. Ta je nejdříve pronajala knížeti Schwarzenberkovi a nakonec roku 1839 prodala hraběnce Gabriele Buquoyové, majitelce panství Červený Hrádek i Přísečnice. Roku 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, velkostatek Měděnec však ve správě Buquoyů zůstal až do roku 1945.

Začátkem 19. století byl starý kostelík v tak špatném stavu, že musel být zbourán. V roce 1803 se začalo se stavbou nynějšího kostela Narození P. Marie. Pro nedostatek peněz se však dokončení stavby protáhlo až do roku 1819. Je to jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbytářem a hranolovitou věží na západní straně. Ze staré fary byla zřízena škola a farář se přestěhoval blíže ke kostelu. Město bylo několikrát postiženo požárem, ale největší od třicetileté války vypukl 3. 7. 1856 v č, p. 87. Během čtvrt hodiny byla celá ulice v plamenech, jimž padlo za oběť 49 domů s příslušenstvím, pivovar, kostel i radnice, kde shořely Četné listiny a zápisy.

Úpadek dolování vyvolal nové způsoby obživy. Rozšířilo se paličkování krajek a v letech 1817 - 1822 zde byla i krajkářská škola. Ve 40. letech 19. století tu začala výroba hraček a dřevěných hodin, r. 1844 sem byla z Vejprt částečně přenesena výroba pozamentů. Nic se vsak dlouho neudrželo a obec upadala stále víc. Teprve koncem 19. století se začala situace zlepšovat. Za 1. republiky tu byla již továrna na pletené zboží, 24 výroben prýmků, zdobnického zboží a perlových a pletených tašek a rada dalších menších výroben. Postupně zanikaly po roce 1948.

Poválečný MěděnecOdsun německých obyvatel počet obyvatel podstatně snížil a nedostatek pracovních příležitostí zčásti zavinil, že se nepodařilo Měděnec znovu plně dosídlit.Barokní fara, která stávala Šikmo proti kostelu, začala začátkem 70. let 20. století překážet při úpravě komunikace a byla zbořena. Z památek stojí ještě v parku vedle kostela pozdně barokní, trochu poškozené sousoší Nejsvětější Trojice a před kostelem pomník s česko - německým nápisem „V upomínku padlým ze světových válek 1914 -1918, 1938 - 1945". Za parkem zůstalo stát několik starých lidových staveb z 19. století, které mají v patrech zachované druhé vchody pro případ, Že sníh napadl příliš vysoko.Kaple na Mědníku málem nepřežila roky po skončení 2. světové války. Pak však byly přece jen prováděny aspoň nejnutnější opravy. Celkové rekonstrukce včetně interiéru se dočkala v roce 1994. Vrátila se do ní i soška Madony, kterou před zničením zachránil jáchymovský děkan. Originál 170 cm vysoké plastiky je uschován, při slavnostech bývá v kapli její věrná kopiePod kaplí na vrcholu kopce stávalo též několik hotelů."Na Úbočí"-1873 vystavěn ve švýcarském stylu,1924 vyhořel,1925 vystavěn zděný-1935 vyhořel,1937 obnoven jako Unterkunftshaus"Elsterbaude" a znovu vyhořek 5.8.1938 již nikdy nebyl obnoven.K obnově těžby a úpravě magnetitu přikročily v roce 1967 Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice. Pod dalším majitelem byl důl v provozu do roku 1992, kdy byl pro vyčerpání ložiska uzavřen. V dalších letech byly konány různé pokusy s obnovením provozu těžby granát- muskovitických svorů fyrmou Garmica s.r.o, ale vše skončilo roku 1998, kdy bylo přerušeno odčerpávání důlních vod z podzemí a tím došlo k postupnému zatopení dolu.Zastavením práce v dole a ne právě šťastnou privatizací státního statku se v obci značně zvýšila nezaměstnanost. Přes všechny potíže však Měděnec působí hezky a se svoji polohu se stal středisken zimích a letních sportů.Vokolí se nachází několik sjezdovek /Alšovka _Venkov či Horní halže/.V létě se zde provozuje významně cikloturistika neboť Měděnec se nachází na křižovatce ciklotras.

Závěrečná tabulka ukazuje vývoj počtu obyvatel a domů:

Rok -1869-1880-1890-1900-1910-1921-1930-1950-1970-1991-2001

---------------------------------------------------------------------------------

Obyvatelé- 955 -1201 -1101-1157-1159-1011- 1113- 227 -181 -146 -131

--------------------------------------------------------------------------------

Domy - 152- 179 - 177 - 189 - 190 -187 - 194 - 203 -44 - 35 - 38

Kromě trvale obydlených domů je zde ještě 38 objektů individuální rekreace.


Články:

17. MĚDĚNECKÁ POUŤ 12.-13.9.2009

Ve dnech 12. a 13.9.2009 se bude jako každoročně konat na Měděnci ,,17. MĚDĚNECKÁ POUŤ". K této příležitosti by jsme vás chtěli dále pozvat do Štoly Marie Pomocné která bude otevřena po celý den. Možnost občerstvení v Restauraci Mědník a ubytování v Chalupě Mědník. Více pokliknutí na ,,celý článek" celý článek


Ivan Cáder aus Kupferberg: Wir wollen hier im Gebirge leben, aber der Staat sollte uns unterstützen

Kupferberg ist ein altes, legendenumwobenes und fantastisch gelegenes Städtchen auf dem Kamm des Erzgebirges. Vom Gipfel des Kupferbergs kann man in alle Himmelsrichtungen blicken. Ivan Cáder kam wegen des Bergbaus nach Kupferberg. Der letzte Stollen stellte aber 1992 den Betrieb ein, die Ära des hiesigen Bergbaus fand so ihr Ende.

Da er nicht mit seiner Familie wegen einer anderen Arbeit von hier wegziehen wollte, sondern weiter in Kupferberg leben wollte, musste er einen anderen Lebensunterhalt finden. Heute führt er das Restaurant Kupferberg, ein kleine Bergbaumuseum und erhält so die Symbole der Bergbauvergangenheit am Leben. Dazu gehört die Öffnung des Schacht Maria Hilf im Mai des vergangenen Jahres. Herr Cáder ist ein an Erfahrungen reicher und engagierter Mensch, mit dem man sich gerne unterhält. Und einer, der wunderbar kochen kann – zum Beispiel die so genannten Kupferberger Steine.

celý článek


Manuela Prchalová: Es existiert eine Chance, wie das Erzgebirge in das Verzeichnis der UNESCO ausgenommen wird- Montana Gebiet

Frau Prchalova wurde in Vejprty (Weipert) geboren. Ähnlich wie die Mehrheit der kulturellen und ökonomischen Elite verließ sie mit der Familie die Stadt. Ferner lebte sie in Medenci und Kovarske. Sie stammt aus einer deutsch-tschechischen Familie, kennt diese Umstände der ursprünglichen Familie und Tradition, ebenso gut die Angst der Neubesiedlung durch den Krieg. Fühlt sich daher zu sein wie eine Brücke zwischen Tschechien und Deutschland.
Durch das Studium in Prag kehrte sie zurück nach Medenec, wo sie im Schacht war als Ökonom. Sie erlebte hier mit die Liquidation des Waldes auf Bergkamm.
In heutiger Zeit arbeitet sie für die Zentrale der Interreg in Dresden und unterstützt das gegenseitige Zusammenwachsen des Erzgebirges durch das Projekt der EU. Hat daher eine Menge Bespiele guter und schlechter Praxis. Auf beiden Seiten werden zur Zeit bedeutende Geschehnisse für das ganze Erzgebirge abgewogen. Es existiert nämlich die Chance, dass das ganze Erzgebirge registriert sein wird im Verzeichnis UNESCO als bedeutendes Gebiet mit bergmännischer Vergangenheit und vielen Erinnerungen deren Aktionen. Es müssen aber beide Seiten des Erzgebirges an einem Strang ziehen und sich für diesen Plan einsetzen bei ihrer Regierung.
Was sagt uns Frau Prchalova als neues vom Erzgebirge?
celý článek


Manuela Prchalová : Existuje šance, jak zapsat Krušné hory na seznam UNESCO - Montana Gebiet.

Paní Prchalová se narodila ve Vejprtech. Podobně jako většina kulturní a ekonomické elity s rodinou město opustila. Dále žila na Měděnci a v Kovářské. Pochází z česko-německé rodiny, zná tedy poměry původních rodin a tradic, stejně tak pocity novoosídlenců po válce. Cítí se být proto jakýmsi mostem mezi Čechy a Němci.

Po studiích v Praze se vrátila zpět na Měděnec, kde procovala na šachtě jako ekonomka. Zažila zde likvidaci lesů na hřebeni hor.

V současné době pracuje pro ústředí Interregu v Drážďanech a podporuje vzájemné srůstání Krušných hor díky projektům EU. Má proto spoustu příkladů dobré a špatné praxe.

Na obou stranách se nyní zvažuje významná událost pro celé Krušnohoří. Existuje totiž šance, že by celé pohoří mohlo být zapsáno na seznam UNESCO jako významná oblast s hornickou minulostí a mnoha připomínkami této činnosti. To by ale obě strany hor museli táhnout za jeden provaz a lobbovat pro tento plán u svých vlád.

Co nás tedy paní Prchalová čeká v Krušnohoří nového? celý článek


Ivan Cáder z Měděnce: Na horách žít chceme, ale stát by nás měl podpořit

Měděnec je starobylé, bájemi opředené a fantasticky položené městečko na hřebeni Krušných hor. Z vrcholu kopce Mědník je nádherný kruhový rozhled. Pan Ivan Cáder přišel do Měděnce za hornickou prací. Poslední funkční štola ale byla v roce 1992 uzavřena a tím tak skončila slavná hornická minulost místa.

Protože s rodinou nechtěl odejít za jinou prací, ale chtěl žít na Měděnci, musel si najít jiné živobytí. Dnes provozuje restauraci Mědník, malé hornické muzeum, podílí se na vzkříšení symbolů hornické minulosti. Jako například Otevření šachty Marie Pomocené letos v květnu. Pan Cáder je velmi angažovaný a informaovaný člověk, se kterým je radost si povídat. A taky skvěle vaří J Zvláště Měděnecké kameny
celý článek


Ještě tomu nevěříte? Krušné hory jako krásná krajina ZANIKNOU !!!! Podívejte se na vizualizaci výhledu z kopce Mědník u Měděnce.

Teprve teď uvidíme, co pro nás přichystali podvodní obchodníci s ekoenergií a obce, které jim na to skočily.

Podívejte se, co bude vidět brzy z Mědníku.
Od Klínovce po Krupku jich má stát 250. Nyní jich stojí cca. 30 !!!
To je konec Krušných hor.

Člověk by brečel, nadával a hlavně něco dělal !!!

Co s tím uděláme? celý článek