Potůčky
Breitenbach
Obec hraničící se saským Johanngeorgenstadtem je dnes synonymem pro vietnamské tržnice a všechny problémy s tím spojené. Je ale také pravda, že Potůčky díky nim vzkvétají. Roční zisk obce je dnes až 20 miliónů korun.
Dokud vietnamské obchodníky vítr nezavane do jiné oblasti nebo dokud nebudou rozprášeni policejními týmy, mohou Potůčky investovat do budoucnosti - tedy zejména do dlouhodobě udržitelné výroby, služeb a zaměstnanosti. Hlavním bodem takové strategie je zachování hraničního přechodu. V zájmu obce je, aby se z pěšího přechodu nestal motoristický, potom by totiž mohly většinu nakupujících Potůčkům přebrat další obce v okolí. Co tedy bylo v Potůčkách před vietnamskou epochou a co nám mohou nabídnout po jejich odchodu„ Potůčky byly vždy velikou obcí s mnoha připojenými osadami. Využívaly své polohy na hraničním a železničním přechodu. Obdobou nabídky vietnamských obchodníků byli pašeráci -šmuglíři, kteří měli svoji základnu v lidové restauraci Dreckschänke. Nebyla to ale jen schůzovna kšeftmanů.
Dreckschänke byla významným kulturním podnikem, v místním sále proběhlo mnoho výstav výrobků i umění ze všech koutů Krušnohoří. Své jméno si zřejmě vysloužila restaurace díky provozovateli Josefu Korbovi. Nejenže dlužil obci, ale také šetřil na hostech. V té době (1819-1859) byla silnice z Potůčků do Karlových Varů ve velmi špatném stavu a pro všechny cestující bylo utrpení cestovat tímto směrem. Když si pak chtěli odpočinout alespoň v restauraci pana Korba, mnoho si nepolepšili. Výrazem nehostinnosti byla právě přezdívka Dreckschänke - špinavá putyka. Zpočátku byly Potůčky obcí rýžovníků podél Blatenského potoka. Postupně se i zde začala objevovat výroba spojená s barvením látky a kůží, paličkování a další domácí výroby. V roce 1910 byla obec připojena na elektrickou síť z Johanngeorgenstadtu.
Již v roce 1924 sem byl zaveden vodovod (mnoho obcí vodovod nemá dodnes). V obci fungovala od začátku 20. století huť na železnou rudu a továrna amerických vlastníků na výrobu rukaviček. Dohromady zaměstnávaly až 500 obyvatel. Ve třicátých letech zde byla postavena česká menšinová škola. V roce 1930 zde stálo 92 domů na 116 hektarech a žilo zde 774 obyvatel. Po odsunu v letech 1945 a 1946 bylo zbořeno na 38 domů a tvář obce se významně proměnila. Přesto se ale zachovala v dobrém stavu. V padesátých letech muselo všem obyvatelům zatrnout, když přihlíželi přes potůček, jak Sověti likvidují hrdé historické město Johanngeorgenstadt kvůli vidině těžby uranu. Dnes nabízí obec komfortní služby - aqua centrum, hotely, restaurace, tenisové hřiště, lezeckou stěnu i sauny. Doufejme, že zisk z čilého obchodu využijí Potůčky i pro kulturní obnovu oblasti, když už na rozdíl od jiných obcí mohou využívat přeshraničního potenciálu.