Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch
Pro fungování interaktivní mapy je třeba mít zapnutý JavaScript ve Vašem prohlížeči.

Rudné a Vysoká Pec

Trinkseifen und Hochofen

Na katastru obou obcí žilo v roce 1910 2344 obyvatel. V roce 1999 to bylo 246 lidí. Tento úbytek obyvatelstva a pracovní síly se musel někde projevit. Území obce Rudné a Vysoká Pec, je proto typickým příkladem naplánovaného poklesu dolní hranice lesa a náletu. Na severních stráních (dolní část snímku) les klesl o 50 metrů (nově zalesněné plochy jsou zřetelné i starém snímku) a luční plochy zaplavil nálet. Na jižním svahu se uchytil nálet také, ale hlavně celé údolí "Fuchswinkel"( v pravém horním rohu ) bylo zalesněno. Právě toto údolí je dnes z krajinno-ekologického a archeologického hlediska jednou z nejzajímavějších lokalit Nejdecka. Lze zde velmi přesně sledovat zánik obce, jeho dopravní infrastruktury, sledovat relikty, které ještě v terénu zůstaly. Údolí je zároveň zajímavé faktem, že zde byla v 50. letech vybudována lanovka a systém tří vodních nádrží sloužící jako kalojemy k ukládání odpadu z úpravny radioaktivní uranové rudy v údolí Rolavy. Provoz se zde ale záhy zastavil pro technické nedostatky projektu a kvůli zvýšené radioaktivitě kalu. I po tomto díle jsou zde zřetelné stopy.

Dnes je údolí obcí Rudné a Vysoká Pec jedním z nejkrásnější míst západního Krušnohoří. Snoubí se zde neporušená horská krajina a stráně plné historie a nálezů, pro laického i studovaného archeologa tolik vzrušujících. Do tohoto údolí také situoval spisovatel Zdeněk Šmíd hlavní část děje knihy "Cejch".

Tato obec ležela ve vůbec nejméně dosídleném okrese pohraničí - v Nejdku. Do roku 1947 se podařilo tuto oblast dosídlit maximálně ze 40 %. V červnu 1946 bylo v Rudném obydleno Čechy 5 domů, 80 jich bylo prázdných a v 200 domech bydleli ještě Němci. V roce 1946 bylo v obci 144 Čechů a ještě 635 Němců. Ten samý rok ale odešlo do odsunu z Nejdecka 9 660 Němců a zůstalo zde 3 622 obyvatel. V obci Vysoká pec bylo zkonfiskováno 74 domů či pozemků a v obci Rudné 148 domů. Tato čísla vypovídají jednoznačně o struktuře osídlenců, o snížení schopnosti obce postarat se o všechny domy, zvířata a pole. Kronikář ve svém díle mnohokrát pro roky 1945 a 1946 dokládá volně se pasoucí dobytek, který neměl kdo hlídat, natož podojit. Jednou za čas se tato stáda odvážela na nucený výsek.

Popisovaný region měl nejméně homogenní nové obyvatelstvo. Zůstalo zde také až do konce 60. let veliké množství Němců. Zřejmé jsou tedy i základní počty pro provozování spolků. Jak píše pan Šperl: „Dobře si v roce 1948 vedl Sokol, bylo sehráno 10 loutkových představení, 21 filmů, 11 kulturně - výchovných filmů, pořádány 4 taneční zábavy. Při mikulášské zábavě byly sehrány tři aktovky, při šibřinkách byla nacvičena 16 členy Česká beseda a předvedena. Byla zakoupena aparatura zvukového filmu, provedena dětská nadílka, členové účinkovali při svátku matek a mnoha jiných akcích." V roce 1953 měla obecní knihovna 563 svazků, čtenářů 57, výpůjček 623." V zápisu z roku 1956 stojí: „objevily se první vlaštovky v obci - první televizory. Zatím ho má Šubert Ivan a Michálek V. Budou-li se lidé dívat celé večery na program, nebude se číst." To jistě místního knihovníka rmoutilo. V roce 1957 přijíždělo do obce každých 10 dní putovní kino s „hodnotným filmem." Ještě roku 1958 pan Šperl píše: „Na nedostatek kulturních podniků bychom si v tomto roce nemohli stěžovat, kino, ať už naše, či putovní, estrády, přednášky, varieté, zájezdy na festival i na výlety, které vlastním autobusem pořádala úpravna rud..." Ten samý rok kronikář bilancuje: „Aniž bychom se dívali sousedům do hrnce, jak vaří, můžeme konstatovat, že hospodářské poměry jsou dobré, vzhledem k neustálým nákupům televisorů (ačkoliv viditelnost u nás není ještě ta nejlepší) a motorových vozidel všeho druhu, kterých jest již přes 20." Letos bylo také v knihovně zavedeno německé oddělení a založen smíšený pěvecký sbor, který úspěšně objížděl obce v regionu. Ještě v roce 1960 knihovník chválí kulturní úroveň svých čtenářů, ale podotýká, že: „je třeba vyvinout velké úsilí, mají-li lidé čísti, poněvadž přibýváním televisorů nastává úbytek čtenářů". Koncem roku 1960 bylo v obci 35 televizorů. V roce 1961 knihovník a kronikář Šperl musí změnit strategii, aby knihovna a čtenářstvo přežili: „Knihovna měla letos výpůjček 1490, svazků 912,100 německých, čtenářů 84. I když čtenářů ubývá v tom poměru, jak přibývá televisorů, tedy počet výpůjček je uspokojivý, díky mládeži a rekreantům. A když hora nejde k Mohamedovi... tak se i knihovník na to zaměřil a nosí lidem knihy do bytu. Televisorů je ke konci roku 53." Zde je již cítit zvyšující se zájem o obec a kulturu u rekreantů, zatímco místní lidé využívají pro trávení volného času více televize. Do této doby interpretoval kronikář vzrůstající počet televizí pouze jako symbol blahobytu a lepšího žití. V roce 1962 nastává zvrat: „V tomto roce nastala úplná stagnace ve spolkovém životě obce. Sokol již dávno necvičí, mládež se velmi málo schází, rozpadl se pěvecký soubor, nesešli se požárníci, rozpadl se výbor žen, poměrně trochu čilý Červený kříž, velmi malou činnost má Svaz Česko-Sovětského přátelství. Jedinou organizací, která se má k životu, jsou Pomocníci pohraniční stráže - PPS".

V jihozápadním cípu, „Winkelu" obce Rudné se nacházel skokanský můstek. Dnes můžeme v terénu krásně vidět zarůstající dopadovou plochu a dům, který zůstal na svém místě. Nevíme, zda bylo v obcí více skokánků a užívat je mohli pouze děti rodičů - členů jedné ze tří politických stran v obci - nebo jestli byl skokánek jediný. Pamětníků ubývá. Rozhodně se dochovaly společné fotografie malých skokanů s jejich můstkem.

V roce 1963 stagnace kulturního života pokračovala: „Nedá se zrovna mluvit o společenském životě ve Vysoké Peci. Snad může být omluvou drsný kraj ve výši od 730 m výše. V neposlední řadě na tom mají zásluhu televizory. Nikomu se zrovna za špatného počasí nechce vylézat z tepla, má-li doma o zábavu postaráno." Nejprve se vina přičítala nastupující mládeži, která ztrácí zájem o věci veřejné a sama od sebe žádnou činnost nevykonává. Pan Šperl to krásně popisuje následovně: „Kapitolou pro sebe je naše mládež, navštěvující zábavy. Zatímco je veselo pouze u stolů starších lidí, mládež sedí zadumaná (mluvím o mužské mládeži) a jen pije a kouří. Ať mi nikdo neříká, že dumají nad nějakými problémy. Já sám jsem pro heslo: všechno důkladně. Když dělat, tak dělat, a když zábava, tak se bavit. S děvčaty se skoro vůbec nemluví, a když se náhodou někdo zvedne a jde tancovat, můžete být jištěni, že jde o twist." Pak se ukázalo, že zde nejde o úpadek mládeže, ale o změnu vyvolanou masmédii. Mladí lidé zpívají a tancují pouze na to, co slyší v rádiu a vidí v televizi. Co se spolkové činnosti týče, je orientovaná na dobu 50. a 60. let a je úzce spojena s politickou rovinou, což mladé lidí netáhne. A jak to vypadá statisticky se strukturou obyvatelstva obce„ Ke konci roku 1964 je ve Vysoké Peci a Rudné 268 obyvatel. Podle národností je zde 145 Čechů, 82 Němců a 41 Slováků. V roce 1966 pan Šperl shrnuje: „S klidným svědomím možno napsat, že společenský život v Peci není. Když jsou hovory s občany, přijde jich několik, jinak se schází pouze pravidelní hosté v hostinci. K těm ale nepatří Němci, kteří nemají vrozenou lásku k hospodám jako Češi. Občané klidně sedí u televizorů, což je konečně pochopitelné, proto byl televizor koupen, také je dost drahý a nějak se musí rentovat. Konečně v zimě, kdy je tady sněhu přes metr, málokomu se chce ven. Řeklo by se, že se pivo zdražuje, a že se tudíž nemusí pít. Ale o co se méně vypije v hostinci, o to se více kupuje pivo v Pramenu a v lahvích."


Články:

Eva Šerá aus Hochofen – Ein spektakuläre Geschichte von der Flucht vor der russischen Armee am Ende des Zweiten Weltkrieges aus Schlesien nach Prag.

Frau Šerá stammt aus einer deutschen reichen Hoteliersfamilie aus Schlesien. Vor der vorrückenden sowjetischen Armee flüchtete sie 1945 mit Mutter und Vater in Richtung amerikanische Zone. In Böhmen teilte aber die russische Armee die deutschen Transporte, mit denen sie fuhren. Seit dieser Zeit hat sie ihre Mutter nie wieder gesehen, und ihren Vater erst nach drei Jahren…

Sie verbrachte zwei wilde Jahre in Gefangenschaft, in Lagern und arbeitet auf einem Hof für einen tschechischen Nationalverwalter bei Böhmisch Leipa. Während dieser Zeit musste sie sich immer wieder vor russischen Soldaten verstecken.

Ruhe fand sie erst, als sie endlich ihr Vater gefunden hatte und beide gemeinsam nach Neudeck im Erzgebirge gingen. Hier heiratete sie und gründete eine Familie. Das Leben wurde wieder normal.

Hören Sie die Geschichte von einer abenteuerlichen Reise aus Schlesien nach Prag, die Ihnen den Atem verschlägt…
celý článek


Neudeker Heimatbrief - rešerše textů o obci Rudné / Trinksaifen

Vážení čtenáři.

Přikládáme k vašemu použití index textů, které vyšly v časopise Neudeker Heimatbrief o obci Rudné.

Vlevo naleznete název přispěvku, dále autora.
Čísla v pravé části značí toto: Svazek, číslo časopisu a stránku s textem.
Např.: Voigtsgrün mit Bild 1 26 1

Pro vaši orientaci v naskenovaných Heimat Briefech hledejte podle čísla časopisu. Klikněte si v sekci Fotogalerie / Písemnosti / Neudker Heimatbrief na vybrané album, a zkuste najít přesné číslo časopisu.

Doufáme, že se Vám hledání v NHB ulehčí.
PM celý článek


Neudeker Heimatbrief - rešerše textů o obci Vysoká Pec / Hochofen

Vážení čtenáři.

Přikládáme k vašemu použití index textů, které vyšly v časopise Neudeker Heimatbrief o obci Vysoká Pec.

Vlevo naleznete název přispěvku, dále autora.
Čísla v pravé části značí toto: Svazek, číslo časopisu a stránku s textem.
Např.: Voigtsgrün mit Bild 1 26 1

Pro vaši orientaci v naskenovaných Heimat Briefech hledejte podle čísla časopisu. Klikněte si v sekci Fotogalerie / Písemnosti / Neudker Heimatbrief na vybrané album, a zkuste najít přesné číslo časopisu.

Doufáme, že se Vám hledání v NHB ulehčí.
PM celý článek


Tomáš Hüttner – An der Spitze der erfolgreichen Gemeinde des Wettbewerbes „Dorf des Jahres“

Dem jungen Bürgermeister gelang es innerhalb von wenigen Amtsjahren aus Hochofen und Trinksaifen lebendige Orte voller Kultur und mit interessanten Ausflugszielen zu machen. Aus vergangenen Jahren übernahm er bereits viele Veranstaltungen, und weitere entstanden unter seiner Regie. Außer dem regelmäßigen Fußballturnier zwischen den Mannschaften der Einheimischen und der Wochenendurlauber gibt es unter anderem ein Traktorrennen und ein Drachenfest. Vor allem aber entstand ein Lehrpfad um beide Ortschaften, um die sie auch von größeren Gemeinden wie Neu-Hammer beneidet werden. In diesem Jahr gewann Hochofen im Wettbewerb Dorf des Jahres in der Kategorie Entdeckung des Jahres. Der Bürgermeister widmet sich jedoch nicht nur den „jungen“ Traditionen der Gegenwart, sondern organisiert auch Treffen mit ehemaligen Einwohnern des Ortes. Heute bilden beide Ortschaften einen wirklich malerischen Winkel des Erzgebirges, der ein schönes und zufriedenes Leben führt und auf der Karte des Erzgebirges hervorgehoben werden sollte. celý článek


Tomáš Hüttner – v čele úspěšné obce v soutěži Vesnice roku

Mladý pan starosta dokázal během pár let v úřadu vytvořit z Vysoké Pece a Rudného živoucí místo plné kultury a zajímavých míst na výlet. Z minulosti zdědil již mnoho akci, ale další vznikly až později. Kromě pravidelného fotbálku mezi místními a rekreanty se rozvíjí tzv. Traktoriáda, Drakiáda. Hlavně ale vznikla Naučná stezka kolem obou obcí, kterou Vysoké Peci závidí i mnohem větší Nové Hamry. V letošním roce získala v krajském kole soutěže Vesnice roku Vysoká Pec cenu za Objev roku. Starosta se nevěnuje jen současným „mladým tradicím“ ale také setkáním s bývalými rodáky. Dnes představují obě obce malebný kout Krušnohoří, který si žije svým spokojeným životem a snaží se na mapě Krušnohoří více znamenat. celý článek


Eva Šerá z Vysoké Pece - Byla jsem magnet na chlapy.... Barvité vyprávění o útěku před ruskými vojsky na konci 2. světové války ze Slezka do Prahy.

Paní Eva Šerá je původem Slezačka německé národnosti. Narodila se v bohaté rodině hoteliéra. Před postupujícími sovětskými vojsky v roce 1945 odešla s maminkou a tatínkem směrem do americké zóny. V Čechách ale německé vojenské transporty, se kterými jela, rozdělila ruská armáda. Od té doby nikdy neuviděla svoji maminku a s tátou se sešla až po třech letech....

Strávila divoké dva roky v zajetí, lágru a pracovně na statku českého národního správce u České Lípy. Neustále se musela skrývat před "chtivými" ruskými vojáky.

Klid nalezla až poté, co jí našel tatínek a spolu odešli do Nejdku v Krušných horách. Zde se vdala a založila rodinu. Život se začal ubírat normálním směrem.

Poslechněte si dobrodružnou cestu z Slezka do Prahy. Je to vyprávění, které Vám vyrazí dech... celý článek


Rosa Severová - příběh sudetské Němky, které byla domovina bližší než cokoliv / Rosa Severová – die Geschichte einer Sudetendeutschen, der die Heimat näher war als alles andere

Paní Růžena Severová se narodila v Jelení. Dětství a zbytek života prožila v Rudném. Kromě jednoleté anabáze po vyhnání v Augsburku. Ona ale tak tíhla k domovu, že se ilegálně vrátila zpět. Zde se jí narodil syn a ilegálně se musela i vdát. Celá čtyřicátá a padesátá léta byl její život ztrpčován problémy se státními úřady. Přesto zde zůstala a může tak vyprávět velmi zajímavý, i když pohnutý život. Příběh jako z červené knihovny

Frau Růžena Severová wurde in Hirschenstand geboren. Ihre Kinderheit und das weiter Leben verbrachte sie in Trinkseifen – ausser einem Jahr der Vertreibung in Augsburg. Es zog sie aber so sehr in die Heimat, dass sie illegal wieder zurück kehrte. Hier wurde ihr Sohn geboren, und illegal musste sie auch heiraten. In den 40er und 50er Jahren machten ihr die staatlichen Ämter das Leben sehr schwer. Dennoch blieb sie hier und kann uns nun ihre sehr interessante, wenn auch erschütternde Lebensgeschichte erzählen.

celý článek