Hymna Krušnohoří
Výběr jazyka
Česky Deutch
Pro fungování interaktivní mapy je třeba mít zapnutý JavaScript ve Vašem prohlížeči.

Ryžovna

Seifen

Text vychází ze vzpomínek pana Richarda Krause v knize Ein Stück Erzgebirge, Ein Stück Welt­geschehen.

Genius loci Ryžovny

Obec Ryžovna leží v samém srdci centrálního Krušnohoří. Jako jedna z mála je skloněna k severu, což společně s nadmořskou výškou (980„m n. m.) podtrhuje její extrémní klimatickou polohu. Katastrální území Ryžovny zahrnovalo 443 hektarů luk, 2 557 hektarů lesa a slatin, tedy celkem asi 3 000 hektarů. Lesy patřily až na několik malých ploch státu. Počet domů v centru Ryžovny společně s domy u Špičáku a s rýžovnickou částí Mysliven byl 82. Počet obyvatel centrální Ryžovny až do odsunu v letech 1945-1946 byl 430 osob.

Dnes je Ryžovna jednou z nejopuštěnějších lokalit Krušných hor. Přesto nebo právě proto je Ryžovna snad nejkrásnějším místem centrálního horského hřebene. Předěl mezi ní a Hřebečnou je fascinujícím místem ve výšce 1 050„m n. m. Zbytky dolů, domů a polí ohraničených kamennými zídkami je dokladem ohromného zápasu místních obyvatel o přežití.

Kde sídlí krušnohorský duch hor„

Chcete-li prožít atmosféru tohoto místa, jděte se projít od bývalé školy v Ryžovně - dnes restaurace a penziónu pana Otty - po pastvinách směrem na Horní Blatnou. Před sebou uprostřed lučin uvidíte skalky, které vypadají jako zbytky pradávného hradiště. Z vyčištěných lučin vystupují vskutku jako opevněné místo. Na těchto skalkách rostou krásné smrky, pokřivené břízy, jeřáby a také buky. Sednete-li si na jednu ze skalek porostlých mechy, borůvčím a vřesem, naskytne se vám krásný kruhový rozhled po centrálním Krušnohoří. Není to přehled a nadhled jako z Fichtelbergu, ale to nejpodstatnější uvidíte - čistý extrakt neporušených až „skandinávských" Krušných hor. Na obzoru na východě se rýsuje Fichtelberg, pod ním pastviny v okolí Božího Daru a táhnoucí se údolí Černé. Všude kolem vás se v tu chvíli rozprostírají pastviny na katastru bývalé obce Ryžovna. Solitérní krušnohorské domy dodávají krajinné kompozici lidský rozměr. Celou scenérii obklopují krásné smrčiny. V tomto místě se koncentrují všechny podstatné atributy Krušnohoří.

Když se pozorně rozhlédnete kolem sebe, spatříte i krušnohorského skřítka, který tyto rozvaliny mytického hradu dnes obývá. Je to bytost náramně spokojená a šťastná. I proto stojí za to se za ním přijít podívat a seznámit se s ním. Bude vám vyprávět příběh hor. Možná vám ho podá trochu jinak než mně, ale určitě to bude zajímavé. Celá výstava Znovuobjevené Krušnohoří je zachycením jeho vyprávění. Přesto je ale lepší poslechnout si ho na vlastní uši...

Vznik Ryžovny

Teprve před 140 lety získala Ryžovna své současné jméno. Předtím patřila po 300 let k takzvanému Hřebečskému katastru (Hengstkataster), což byly souvislé oblasti se samotami a menšími zástavbami mezi již založenými hornickými městy Horní Blatnou, Božím Darem a Abertami Lidé se usazovali všude tam, kde se od dob prvního osídlení v 16. století nacházel cín, stříbro nebo měď. Některé zástavby se později jmenovaly například Großhengst, Altershengst, Vorderhengst, Jungenhengst, Erbhäuser, Grund a Hengsterseifen. Převažující přízvisko Hengst (hřebec) pochází z let 1546-1550, kdy byla tato oblast připojena k Čechám a kdy ve svém novém štítu měla znak hřebce.

Po nové správní reformě z doby kolem roku 1849 nařídil politický okrsek Jáchymov, aby z šestnácti malých a menších osad a samot vznikly mezi Božím Darem a Horní Blatnou tři obce, a to: Seifen (dnes Ryžovna), Hengstererben (dnes Hřebečná) a Breitenbach (dnes Potůčky).

Volná rozptylová struktura byla - a zčásti dosud je - běžná v celých horních Krušných horách, i v západních a východních částech hor. Tato struktura je dána, jak jsem se již zmínil, rozptýlenými nalezišti rud a také vzdálenostmi mezi mýtinami, na nichž se v počátcích osídlování usazovali první horníci. Chtěli mít u sebe „vlastní rudu", také se počítalo s tím, že až se tento kraj vytěží, bude se pak zúrodňovat a na některých vhodných loukách se bude chovat dobytek.

Části obce Ryžovna

K Ryžovně patřila podle tohoto nařízení centrální vesnice Ryžovna, západní část Mysliven, vesnice Zlatý kopec a česká část Rozhraní. V Hřebečné se jádrem obce staly Erbenhäuser a Grund. K Potůčkům se úředně počítají Brettmühl, Bludná, Jungenhengst, Pechöfen, Schwimminger, Streitseifen, Ziegenschacht a Zwittermühl. Některé vesničky sestávaly často jen z jednoho nebo dvou domů.

Dopravní struktura Ryžovny byla sama o sobě uspokojivá, neboť ve všech čtyřech směrech vedly silnice. Ostatně tyto štěrkové silnice, v té době naprosto běžné, byly až do druhé světové války dobře udržované. Ryžovna měla dva státní cestáře. Po těchto přímých cestách mohli muži (po éře hornictví) pendlovat do zaměstnání, většinou po svých, po první světové válce pak už na kole.

Po tenkrát ještě hrbolaté cestě z Božího Daru do Ryžovny, Zlatého kopce a Rozhraní, na které bylo hodně zatáček a častá stoupání, jezdila většina duchovních na koních. A to jen v tom případě, když to sněhové podmínky dovolovaly. Doprava na lyžích se zavedla teprve mnohem později. Totéž platilo i pro božídarského „doktora", který mohl navštívit nemocné jen v nejkrajnějších případech a s velkým zpožděním, uvědomíme-li si, že tenkrát zde neměli telefon.

Kostel na Ryžovně

Na přelomu 18. a 19. století se konečně naplnilo toužebné přání obyvatel mít vlastní kostel. Zák­ladní kámen položil soudní úředník Franz Perschke z Jáchymova. Traduje se, že kostel postavili zednický mistr Florian Fischer a tesařský mistr Johann Pleier s několika dělníky jen za dva roky. Byla to jednoduchá, přesto pěkně provedená stavba v josefínském stylu, což bylo tenkrát v Čechách běžné. Na hlavním oblouku nad varhany byl umístěn císařsko-rakouský erb, který mají všechny kostely, jež získaly podporu z takzvaného náboženského fondu. Uvnitř kostela bylo několik cenných předmětů ze stříbra, cínu a bronzu.

Podle církevní správy patřila Ryžovna i s odlehlejšími částmi po několik století k Božímu Daru. Obzvlášť v krutých zimách, kdy leželo hodně sněhu, byla cesta do božídarského kostela na mši nebo na pohřeb velmi namáhavá. Často se museli nebožtíci na několik dní zamrazit - což se v tomto ročním období dělo zcela přirozeně -, než mohl koňský povoz projet závějemi, které předtím museli muži proházet lopatami. Jak rýžovničtí a myslivenští, tak i božídarští obyvatelé byli na svém úseku cesty v pohotovosti. Ale jen když to vypadalo, že delší dobu sníh padat nebude. Jinak sníh zakryl vyházený koridor a závěj byla větší než předtím. Silnice v Ryžovně se kompletně vyhazovaly až od poloviny dubna.

Než byl v letech 1805-1807 postaven v Ryžovně kostel, byly pobožnosti v soukromých domech běžné. Nebo se také konaly při větších slavnostech v sále hostince Geyer. Na Wagnerově kopci (Wag­nerberg), oblíbeném místě Ryžovnických (1 060„m), stála ještě v dobách, kdy v obci nebyl kostel, dřevěná zvonice s jedním modlitebním zvonkem.

Ryžovnická škola

Jednou z budov, které ještě dnes stojí, je bývalá rýžovnická škola. Byla otevřena již v roce 1805, ačkoli zde byla teprve v roce 1869 zavedena všeobecná školní docházka. A několik desítek let předtím tu byly pomocné školy v soukromých domech nebo takzvané „putovní školy".

Na tehdejší školství v českých horních Krušných horách se musíme dívat s ohledem na rozlehlou dopravní strukturu jako na pionýrskou činnost. Každá aspoň trochu velká vesnice, dokonce i části jedné obce měly vlastní základní školu. Škola otevírala třídy až do nejvyšších ročníků (odpovídá to našemu dnešnímu druhému stupni. O to se zasadili nejvíce hudebníci, kteří se vraceli domů ze svých zahraničních cest a kteří radili, aby se děti bezpodmínečně naučily číst, psát a počítat. Nejprve vyučovali provizorně oficíři a vojáci stejně jako církevní kantoři. Několik desítek let před zavedením povinné školní docházky měly rýžovnické děti velký náskok. Ryžovna měla to štěstí, že v ní učil široko daleko známý kantor a ředitel školy Schubert (1850-1883). Vedle ostatních předchůdců to byl hlavně on, kdo utvářel místní kulturní život. Kromě tří základních předmětů vyučoval také hudbu. Tento předmět měl takový účinek, že se po krátké době téměř v každém domě objevil jeden nebo více hudebníků. Základy byly již položeny hornickými kapelami z dřívějších dob.

V roce 1891 do školy udeřil blesk a vyhořela. Bouřky se zvlášť nebezpečným hromobitím jsou běžné v této krajině dodnes a způsobily mnoho požárů. Blesky podle všeho přitahuje složení horniny, hlavně kolem sopečného kuželu Špičáku. Ještě v našich dobách vyhořela každoročně nějaká usedlost. Hromosvody se proto staly povinnou výbavou každého domu, přestože ne vždy dokázaly (na jednom domě byly instalovány i dva hromosvody) blesku zabránit. Už v roce 1892 začala výuka znovu, a to v nové, velmi robustně postavené škole se dvěma třídami. Škola stála uprostřed obce a byl v ní také byt pro učitele. Do školy chodilo 50 žáků, což odpovídalo dvěma třídám. Bylo ale zapotřebí druhého učitele. Kvůli mnoha přestupům na měšťanku se počet žáků často zmenšoval. Dobrá pověst školy ale lákala žáky z jiných obvodů, a škola tudíž nebyla nikdy vážně ohrožena.


Články:


Postižený řezbář Josef Beer získal z prostředků Nadačního fondu Obnova Krušnohoří a dalších sponzorů zdravotní tříkolku.

Dne 24. 9. 2011 proběhlo v prostoru bývalého kostela svatého Václava na Ryžovně v Krušných horách tradiční Svatováclavské setkání. To každý rok organizuje o.s. Abertamy a Erzgebirgsverein Breitenbrunn. Tentokrát se součástí programu stalo i slavnostní předání zdravotní tříkolky postiženému řezbářovi Josefu Beerovi, který žije na samotě u obce Hřebečná s parkinsonovou nemocí. Tento 48 let starý místní obyvatel zde i přes nepřízeň osudu zde žije sám ze skromných prostředků invalidního důchodu. V průběhu roků, začal Josef Beer vyřezávat ze dřeva a stal se žákem známého abertamského řezbáře Jiřího Lajna.

Silný životní osud Josefa Beera zaujal nejen režiséra Petra Mikšíčka, který o něm natočil dokumentární film Ať žije Josef Beer!!!, ale také Nadační fond Obnova Krušnohoří, který přispěl na zakoupení zdravotní tříkolky 5000 Kč. Dalšími dárci jsou členové o.s. Abertamy a další citlivý lidé z Abertam, Hřebečné a okolí.
Vzhledem k tomu, že den před slavnostním předání si Pepa zlomil klíční kost při jeho nebezpečné, ale nutné jízdě na kole z Hřebečné do Abertam, přišla tříkolka v poslední možné chvíli.

Všichni členové a zakladatelé Nadačního fondu Obnova Krušnohoří přejí Josefu Beerovi pevné zdraví a mnoho dalších řezbářských realizací.
celý článek


První verze legendy Krušných hor - Srdce hor

Tento text je stále pracovní verzí a bude se ještě měnit. POkud byste k němu měli připomínky, prosím adresujte je na [email protected] celý článek